Děkuji , jsem sice již dospělý , ale uvědomil jsem si, že zmíněnou projekci kdy jiného vyprovokuji , vlastně také dělám , aniž bych sám pořádně věděl proč . Sám rád že jsem si toho díky tomuto videu všimnul a uvědomil.
Moc hezké video, děkuju, pomohlo mi některé věci pochopit a zamyslet se. Ráda bych se zeptala na šikanu, můj syn vysloveně vyhledává vztahy s kluky, kteří ho šikanují. Nemyslím, že by jim ubližoval, jak o tom mluví pan psycholog, a tím je k šikaně podvědomě vydražďoval, spíš si toho nechá strašně moc líbit a každého omlouvá, že je to ale jinak dobrý kamarád. Nevěděli byste o nějakém dobrém zdroji informací o tomhle jevu? Syn teď půjde na novou školu (osmileté gymnázium), tak bych mu ráda pomohla najít si spíš kamarády, kteří se k němu budou chovat hezky.
Doporučujeme kontaktovat Rodičovskou linku (www.rodicovskalinka.cz) nebo problém konzultovat v nízkoprahových zařízeních, jakými jsou např. Modré dveře (www.modredvere.cz), kde se Vám budou věnovat zkušení a empatičtí terapeuti.
To že je omlouvá a snaží se vše zlehčit je právě ta věc,která je podvědomě dráždí.Na první pohled omlouvání a posouvání vlastních hranic na úkor druhých se může jevit jako ctnost,ale je to jen snaha úkryt toho zlouna v nás a tím pádem se cítit jako lepší člověk.coz dráždí podvědomě lidí okolo a tak se snaží vyrovnat skóre.je nutný si uvědomit,že být strašně moc hodný,je vlastně neviditelná zbraň,kterou vkládáme druhým do ruky.neboť bezbranna oběť je snesitelnější něž pocit neschopnosti
@@vitekvrba770 Tak to je hodně zajímavé, to mě nikdy nenapadlo. Sám se tak totiž v práci chovám a nechápu proč jsou na mě lidi pořád nasraní, tak teď už se tomu aspoň nemusím divit. :D Jsem zvyklej že lezu lidem na nervy tak se snažím vyhnout zbytečné agresi a to je, koukám, kontraproduktivní.
8:11 můj případ jenže ve škole a často do ještě doma trochu dodeznívá ale 9:00 toto se mi podlemě neděje dále 9:50 mám veliké štěstí že mám maminku jako psycholožku takže když sem začal mím podobné projevy ve školce tak se dopředu zjistilo že je se mnou něco špatně a začali jsme to řešit
Psycholožka mě varovala, že syn ADHD, bude mít sklon k závislostem. Dělala jstm co se týče výchovy, co jstm mohla. V době puberty syna ho opustil otec. Myslím, že do dnes se s tím nevyrovnal.Bohuzel nyní po druhé ve vt. Důvod byly drogy a s tím asociální chování. Mrzí mě to, bolí mě bezmoc. Bojím se návratu na svobody.
Léčba ADHD v dospělosti spočívá v psychoedukaci a psychoterapii (např. behaviorální terapii, skupinové psychoterapii) a v případě potřeby i v psychosociálních intervencích. Je-li to nutné, existuje možnost farmakologické léčby metylfenidátem nebo atomoxetinem. Obě skupiny léků zasahují do metabolismu neurotransmiterů a umožňují jejich lepší regulaci. V dospělém věku je možné pokračovat v léčbě metylfenidátem nebo atomoxetinem, která byla zahájena v dětství nebo mládí. Jiné látky dosud nebyly dostatečně prozkoumány. V České republice se nicméně pro zahájení léčby ADHD v dospělém věku používá atomoxetin. Pro podrobnější informace doporučujeme navštívit stránky věnované lidem s ADD/ADHD, kde je ke stažení i příručka o ADHD: www.nepozornidospeli.cz
Terapeuti hovoří samozřejmě velmi fundovaně a k věci, ale podívejte se na ceník v NEO Centru. To je hanebné! A pomoc často potřebují právě děti ze skromnějších poměrů. Co s nimi?????
Dobrý den, natáčíme s odborníky napříč celou republikou, bez ohledu na to, zda jde o státní či nestátní zařízení. Jinými slovy, špičkové odborníky najdete v obou typech zařízení. A pomoc potřebují jak děti z vysokopříjmových rodin, tak i z těch nízkopříjmových. Pravdou ovšem je, že chudoba je jedním z rizikových faktorů rozvoje duševních onemocnění. Ale k věci. Hanebné nejsou odměny za terapeutické hodiny v privátních praxích, ale fakt, že systém nedostatečně podporuje psychiatrii jako obor a nebyl stále přijat dobrý zákon o psychoterapeutické péči, dále nám schází krizová centra pro děti, dospívající i dospělé, fungující v nepřetržitém provozu atd. To je skutečná hanba, resp. jen její malá výseč.
Ještě Vám doporučujeme podcast Hovory o duši s Mgr. Radkou Víchovou. Cest k péči o dětskou duši je více (th-cam.com/video/sa6JS_0EFzg/w-d-xo.html), jakkoliv je to cesta zatím velmi úzká.
Děkuji , jsem sice již dospělý , ale uvědomil jsem si, že zmíněnou projekci kdy jiného vyprovokuji , vlastně také dělám , aniž bych sám pořádně věděl proč .
Sám rád že jsem si toho díky tomuto videu všimnul a uvědomil.
Moc díky za toto video.
Moc hezké video, děkuju, pomohlo mi některé věci pochopit a zamyslet se. Ráda bych se zeptala na šikanu, můj syn vysloveně vyhledává vztahy s kluky, kteří ho šikanují. Nemyslím, že by jim ubližoval, jak o tom mluví pan psycholog, a tím je k šikaně podvědomě vydražďoval, spíš si toho nechá strašně moc líbit a každého omlouvá, že je to ale jinak dobrý kamarád. Nevěděli byste o nějakém dobrém zdroji informací o tomhle jevu? Syn teď půjde na novou školu (osmileté gymnázium), tak bych mu ráda pomohla najít si spíš kamarády, kteří se k němu budou chovat hezky.
Doporučujeme kontaktovat Rodičovskou linku (www.rodicovskalinka.cz) nebo problém konzultovat v nízkoprahových zařízeních, jakými jsou např. Modré dveře (www.modredvere.cz), kde se Vám budou věnovat zkušení a empatičtí terapeuti.
To že je omlouvá a snaží se vše zlehčit je právě ta věc,která je podvědomě dráždí.Na první pohled omlouvání a posouvání vlastních hranic na úkor druhých se může jevit jako ctnost,ale je to jen snaha úkryt toho zlouna v nás a tím pádem se cítit jako lepší člověk.coz dráždí podvědomě lidí okolo a tak se snaží vyrovnat skóre.je nutný si uvědomit,že být strašně moc hodný,je vlastně neviditelná zbraň,kterou vkládáme druhým do ruky.neboť bezbranna oběť je snesitelnější něž pocit neschopnosti
@@vitekvrba770 Tak to je hodně zajímavé, to mě nikdy nenapadlo. Sám se tak totiž v práci chovám a nechápu proč jsou na mě lidi pořád nasraní, tak teď už se tomu aspoň nemusím divit. :D Jsem zvyklej že lezu lidem na nervy tak se snažím vyhnout zbytečné agresi a to je, koukám, kontraproduktivní.
A dospelym co na poruchu pozornosti
8:11 můj případ jenže ve škole a často do ještě doma trochu dodeznívá ale 9:00 toto se mi podlemě neděje dále 9:50 mám veliké štěstí že mám maminku jako psycholožku takže když sem začal mím podobné projevy ve školce tak se dopředu zjistilo že je se mnou něco špatně a začali jsme to řešit
Přejeme, aby bylo brzy dobře. A držíme palce!
8:50 ... to tak znám!
Psycholožka mě varovala, že syn ADHD, bude mít sklon k závislostem. Dělala jstm co se týče výchovy, co jstm mohla. V době puberty syna ho opustil otec. Myslím, že do dnes se s tím nevyrovnal.Bohuzel nyní po druhé ve vt. Důvod byly drogy a s tím asociální chování. Mrzí mě to, bolí mě bezmoc. Bojím se návratu na svobody.
Pro mě by těžké se vyrovnat s tím že mi způsobil můj otec poruchu pozornosti a sám trpí antisociální poruchou osobnosti( sociopat)
Jako povodeň,co život bere je pryč, dům postavíme z toho co přinese. Problém není variabilita mozků, problém je odvaha prostředí a to je cnost.
A co dospely s add a adhd aka moze byt liecba? Ucinná liecba?
Léčba ADHD v dospělosti spočívá v psychoedukaci a psychoterapii (např. behaviorální terapii, skupinové psychoterapii) a v případě potřeby i v psychosociálních intervencích. Je-li to nutné, existuje možnost farmakologické léčby metylfenidátem nebo atomoxetinem. Obě skupiny léků zasahují do metabolismu neurotransmiterů a umožňují jejich lepší regulaci. V dospělém věku je možné pokračovat v léčbě metylfenidátem nebo atomoxetinem, která byla zahájena v dětství nebo mládí. Jiné látky dosud nebyly dostatečně prozkoumány. V České republice se nicméně pro zahájení léčby ADHD v dospělém věku používá atomoxetin. Pro podrobnější informace doporučujeme navštívit stránky věnované lidem s ADD/ADHD, kde je ke stažení i příručka o ADHD: www.nepozornidospeli.cz
A lze žít šťastný život s ADHD?
Ano, lze. :)
Terapeuti hovoří samozřejmě velmi fundovaně a k věci, ale podívejte se na ceník v NEO Centru. To je hanebné! A pomoc často potřebují právě děti ze skromnějších poměrů. Co s nimi?????
Dobrý den, natáčíme s odborníky napříč celou republikou, bez ohledu na to, zda jde o státní či nestátní zařízení. Jinými slovy, špičkové odborníky najdete v obou typech zařízení. A pomoc potřebují jak děti z vysokopříjmových rodin, tak i z těch nízkopříjmových. Pravdou ovšem je, že chudoba je jedním z rizikových faktorů rozvoje duševních onemocnění. Ale k věci. Hanebné nejsou odměny za terapeutické hodiny v privátních praxích, ale fakt, že systém nedostatečně podporuje psychiatrii jako obor a nebyl stále přijat dobrý zákon o psychoterapeutické péči, dále nám schází krizová centra pro děti, dospívající i dospělé, fungující v nepřetržitém provozu atd. To je skutečná hanba, resp. jen její malá výseč.
Ještě Vám doporučujeme podcast Hovory o duši s Mgr. Radkou Víchovou. Cest k péči o dětskou duši je více (th-cam.com/video/sa6JS_0EFzg/w-d-xo.html), jakkoliv je to cesta zatím velmi úzká.