@@ZIVOTZAZDI Ďakujem, momentálne je v Bratislave na detskej psychiatrii a verím že je v dobrých rukách. Sme z NZ a tu je situácia hlavne ohľadne psychológov katastrofálna.
Dobrý den nechápu jak to děláte ale máte pravdu . Je mi 11 a přesně takle to postupuje nejdřív to nic nebylo pak z toho bylo trošku větší škrábance a teť až do krve čím dýl to dělám tak mám nutkání to dělat častěji a hlouběji . Moje mamka to zjistila začla sem chodit k psychologovi nejdřív byla strašně velká úleva že to mamka ví ale pak to tu zeď zase zničilo a je to ještě horší abych řekla pravdu tak když to bylo lepší tak mi bylo divně jako by mi to chybělo . Měla sem v sobě bolest a ta zeť jí bránila dostat se ven a tím pádem když se ta zeť rozbila tak tý bolesti bylo o mnoho víc . Nevím jak to ti lidi dělají ale máte ve všem pravdu . Proč sme začali , schovávaní , to jak se to fur točí . Ste strašně dobrý že to víte tak naschledanou.pardón za chybi
Za chyby se vůbec neomlouvejte, děláme je i my. Podstatné je, abyste netrpěla. K tomu je dobrá alespoň občasná pomoc profesionálů. Třeba Linka bezpečí je dost dobrá (telefonní číslo: 116 111). Navíc e zdarma a anonymní. O sebepoškozování s nimi můžete otevřeně mluvit. A dobrá je také aplikace Nepanikař ke stažení do mobilu (nepanikar.eu), která při trápení se sebepoškozováním může pomoci. Vůbec nejlepší by bylo se domluvit s maminkou na psychoterapii. Ale pokud to nejde, určitě využijte Linku bezpečí. Držíme Vám palce. Nejste v tom sama!
Děkuji za díl. 🙂 v pubertě jsem se sebepoškozovala před 5 lety sem chodila na psychoterapie chodím k psychiatricce kde mě zjistili že mám HPO beru Antidepresiva. Je mi 28 let
@@luciekosarkova6029 Jako první krok doporučujeme pročíst doporučení od Linky bezpečí, včetně poslechu podcastu o sebepoškozování: www.linkabezpeci.cz/poradna/sebeposkozovani. Ve chvíli, kdy budete pociťovat nutkání se sebepoškodit, doporučujeme kontaktovat již zmíněnou Linku bezpečí (Tel: 166 111). Možná se tak vůbec poprvé povede odklonit myšlenky na sebepoškozování a situaci dostat pod kontrolu. Být na řešení sám je daleko těžší, než by se mohlo zdát. Velmi se přimlouváme, abyste dala Lince bezpečí šanci. Je anonymní a pracují na ní profesionálové. Linka funguje nonstop a bezplatně. Kdyby nezafungovala, resp. Vám pomoc "nesedla", klidně napište znovu. Zkusíme Vám dát ještě další doporučení. Nejste v tom rozhodně sama!
@@luciekosarkova6029 Rozhodně jste udělala pro tuto chvíli maximum. Volejte rovnou Centrum krizové intervence (Tel.: 284 016 666) nebo Linku první psychické pomoci (Tel.: 116 123). A napište nám, do jakého většího či velkého města máte nejblíže. Ve svém věku již můžete sama navštívit centrum krizové intervence. Jen si v žádném případě nevčítejte řezání, pokud to jen trochu jde a volejte na jedno z uvedených čísel, kde jim řekněte, jak daná rada selhala. A napište.
@@luciekosarkova6029 A kdyby nutkání k sebepoškozování sílilo, pak neváhejte a volejte bez váhání tísňovou linku 155. Věřte, že zdravotnická záchranná služba je na takové situace připravená a je to rozhodně lepší volba, než se ohrozit na životě. Chápeme, že si říci o pomoc chce odvahu, ale v takovém případě je to na místě!
@@luciekosarkova6029 Pokud myslíte na sebevraždu, pak opravdu volejte 155, Centrum krizové intervence (Tel.: 284 016 666 - nonstop provoz) nebo Linku první psychické pomoci (Tel.: 116 123). Potřebujete pomoc a je třeba si o ni říci. A neodkládat to. Nezmůžeme odsud více, než Vám zprostředkovat kontakt.
@@luciekosarkova6029 Pak volejte na Centrum krizové intervence (Tel.: 284 016 666 - nonstop provoz). Jde o anonymní linku. Ale pokud máte myšlenky na sebevraždu, jde o Váš život a pak je volání na linku 155 opodstatněné. Potřebujete profesionální pomoc a úlevu od vnitřní bolesti.
Je mi 14 a za poslední měsíc jsem se poškodila 4x. Po první akci jsem to asi za den řekla rodičům, je to ale moc nezajímalo, jen táta mě vzal k léčitelovi, avšak ten mi stav ještě zhoršil. Po týdnu jsem měla opět silný nával emocí a znovu jsem se hůř poškodila a po dalším týdnu zas. Dva týdny nic nebylo, jelikož jsem brala od táty léky na zklidnění (zvláštní antidepresiva). Ty sice vypadaly nadějně, avšak zlé emoce se mi vrátily do staré koleje a dnes jsem se pořezala mnohem hlouběji než jindy. Chodím půl roku k psychologovi, ale ten mi moc nepomáhá. Absolutně nevím, co se se mnou děje, dříve došlo to i k pokusu o sebevraždu, mé pozitivní myšlenky se vytrácejí a mění se ve špatné. Prosím, moc prosím o radu!
Dobrý den, moc nás mrzí to, čím si procházíte. Doporučujeme Vám, abyste se co nejdříve obrátila na poradnu Linky bezpečí (www.linkabezpeci.cz ) nebo spolku Nevypusť duši (nevypustdusi.cz/poradna/). Na Linku bezpečí (tel. 116 111) můžete také zavolat, a to kdykoliv, anonymně a zdarma. Držíme palce a kdybyste potřebovala ještě nějakou další informaci, určitě nám napište.
Dobrý den, jen srážka myšlenek. Sebepoškozování na těle v dětství je pro dítě útěk z reality. Dospělí používají k odpojení různé úniky. A není možné, že pro dítě je vyloučení Endorfinu (jedná se o hormon, který se řadí mezi opiáty a je mnohokrát silnější než morfium) ten jediný únik z reality mu přístupný? Z vlastních zkušeností by mi to dávalo smysl, jelikož jsem nikdy nebral léky na bolest a i se zlomeninami dokázal, s menším omezením dál fungovat. Je to jen návrh k zamyšlení 🤔
Ďakujem za tento diel. Dcéra má 16 rokov trpí depresiami aj sa sebepoškodzuje.
Tak to nás mrzí. A věříme, že má Vaše dcera dobrou odbornou péči.
@@ZIVOTZAZDI Ďakujem, momentálne je v Bratislave na detskej psychiatrii a verím že je v dobrých rukách. Sme z NZ a tu je situácia hlavne ohľadne psychológov katastrofálna.
Dobrý den nechápu jak to děláte ale máte pravdu . Je mi 11 a přesně takle to postupuje nejdřív to nic nebylo pak z toho bylo trošku větší škrábance a teť až do krve čím dýl to dělám tak mám nutkání to dělat častěji a hlouběji . Moje mamka to zjistila začla sem chodit k psychologovi nejdřív byla strašně velká úleva že to mamka ví ale pak to tu zeď zase zničilo a je to ještě horší abych řekla pravdu tak když to bylo lepší tak mi bylo divně jako by mi to chybělo . Měla sem v sobě bolest a ta zeť jí bránila dostat se ven a tím pádem když se ta zeť rozbila tak tý bolesti bylo o mnoho víc . Nevím jak to ti lidi dělají ale máte ve všem pravdu . Proč sme začali , schovávaní , to jak se to fur točí . Ste strašně dobrý že to víte tak naschledanou.pardón za chybi
Za chyby se vůbec neomlouvejte, děláme je i my. Podstatné je, abyste netrpěla. K tomu je dobrá alespoň občasná pomoc profesionálů. Třeba Linka bezpečí je dost dobrá (telefonní číslo: 116 111). Navíc e zdarma a anonymní. O sebepoškozování s nimi můžete otevřeně mluvit. A dobrá je také aplikace Nepanikař ke stažení do mobilu (nepanikar.eu), která při trápení se sebepoškozováním může pomoci. Vůbec nejlepší by bylo se domluvit s maminkou na psychoterapii. Ale pokud to nejde, určitě využijte Linku bezpečí. Držíme Vám palce. Nejste v tom sama!
Děkuji za díl. 🙂 v pubertě jsem se sebepoškozovala před 5 lety sem chodila na psychoterapie chodím k psychiatricce kde mě zjistili že mám HPO beru Antidepresiva. Je mi 28 let
@@luciekosarkova6029 Jako první krok doporučujeme pročíst doporučení od Linky bezpečí, včetně poslechu podcastu o sebepoškozování: www.linkabezpeci.cz/poradna/sebeposkozovani. Ve chvíli, kdy budete pociťovat nutkání se sebepoškodit, doporučujeme kontaktovat již zmíněnou Linku bezpečí (Tel: 166 111). Možná se tak vůbec poprvé povede odklonit myšlenky na sebepoškozování a situaci dostat pod kontrolu. Být na řešení sám je daleko těžší, než by se mohlo zdát. Velmi se přimlouváme, abyste dala Lince bezpečí šanci. Je anonymní a pracují na ní profesionálové. Linka funguje nonstop a bezplatně. Kdyby nezafungovala, resp. Vám pomoc "nesedla", klidně napište znovu. Zkusíme Vám dát ještě další doporučení. Nejste v tom rozhodně sama!
@@luciekosarkova6029 Rozhodně jste udělala pro tuto chvíli maximum. Volejte rovnou Centrum krizové intervence (Tel.: 284 016 666) nebo Linku první psychické pomoci (Tel.: 116 123). A napište nám, do jakého většího či velkého města máte nejblíže. Ve svém věku již můžete sama navštívit centrum krizové intervence. Jen si v žádném případě nevčítejte řezání, pokud to jen trochu jde a volejte na jedno z uvedených čísel, kde jim řekněte, jak daná rada selhala. A napište.
@@luciekosarkova6029 A kdyby nutkání k sebepoškozování sílilo, pak neváhejte a volejte bez váhání tísňovou linku 155. Věřte, že zdravotnická záchranná služba je na takové situace připravená a je to rozhodně lepší volba, než se ohrozit na životě. Chápeme, že si říci o pomoc chce odvahu, ale v takovém případě je to na místě!
@@luciekosarkova6029 Pokud myslíte na sebevraždu, pak opravdu volejte 155, Centrum krizové intervence (Tel.: 284 016 666 - nonstop provoz) nebo Linku první psychické pomoci (Tel.: 116 123). Potřebujete pomoc a je třeba si o ni říci. A neodkládat to. Nezmůžeme odsud více, než Vám zprostředkovat kontakt.
@@luciekosarkova6029 Pak volejte na Centrum krizové intervence (Tel.: 284 016 666 - nonstop provoz). Jde o anonymní linku. Ale pokud máte myšlenky na sebevraždu, jde o Váš život a pak je volání na linku 155 opodstatněné. Potřebujete profesionální pomoc a úlevu od vnitřní bolesti.
Je mi 14 a za poslední měsíc jsem se poškodila 4x. Po první akci jsem to asi za den řekla rodičům, je to ale moc nezajímalo, jen táta mě vzal k léčitelovi, avšak ten mi stav ještě zhoršil. Po týdnu jsem měla opět silný nával emocí a znovu jsem se hůř poškodila a po dalším týdnu zas. Dva týdny nic nebylo, jelikož jsem brala od táty léky na zklidnění (zvláštní antidepresiva). Ty sice vypadaly nadějně, avšak zlé emoce se mi vrátily do staré koleje a dnes jsem se pořezala mnohem hlouběji než jindy. Chodím půl roku k psychologovi, ale ten mi moc nepomáhá. Absolutně nevím, co se se mnou děje, dříve došlo to i k pokusu o sebevraždu, mé pozitivní myšlenky se vytrácejí a mění se ve špatné. Prosím, moc prosím o radu!
Dobrý den, moc nás mrzí to, čím si procházíte. Doporučujeme Vám, abyste se co nejdříve obrátila na poradnu Linky bezpečí (www.linkabezpeci.cz ) nebo spolku Nevypusť duši (nevypustdusi.cz/poradna/). Na Linku bezpečí (tel. 116 111) můžete také zavolat, a to kdykoliv, anonymně a zdarma. Držíme palce a kdybyste potřebovala ještě nějakou další informaci, určitě nám napište.
Dobrý den, jen srážka myšlenek. Sebepoškozování na těle v dětství je pro dítě útěk z reality. Dospělí používají k odpojení různé úniky. A není možné, že pro dítě je vyloučení Endorfinu (jedná se o hormon, který se řadí mezi opiáty a je mnohokrát silnější než morfium) ten jediný únik z reality mu přístupný? Z vlastních zkušeností by mi to dávalo smysl, jelikož jsem nikdy nebral léky na bolest a i se zlomeninami dokázal, s menším omezením dál fungovat. Je to jen návrh k zamyšlení 🤔
🤔 zajímavá úvaha