Ve škole nás neučili to nejdůležitější, jak zacházet se sebou samým, jak zacházet se svou myslí a co je to vědomí...učili nás, že pocházíme z opice, že po smrti nic není a že vše je náhoda, tak se nedivme, že to vypadá jak to vypadá...to že to není ještě horší, je fakt díky transcedentně definované pomoci ....Učit se kdo jsme my a co je naše vědomí by se už mělo začít tak dík Vám pane doktore, že jste do toho šel..T.
Těch způsobů může být mnoho, ale obvykle ten “příliš rychlý útěk” není uplným rozpuštěním ega, ale spíše takovým únikem z běžné zkušenosti. V bytosti pak zůstávají fragmenty obvykle různých tězkých potlačených emocí a pudů, které nebyly doposud vedomě zpracovány. Čili po určitém meditačním vytržení se bytost po určité době znovu ponořuje do sítě onich fragmentů, ze kterých se znovu utkává ego, tentokrát vřak ve značném rozkladu osobnosti, protože je to celé hůře drží po hromadě. To jsem popsal jednu možnost, jaka se to může státy, ale je to dost bolestivá a šilená zkušenost. Prevencí takového zážitku je hluboká práce s emocemi a kultivace přímajícího a laskavého postoje k celému spektru své zkušenosti. Díky a dotaz 🤗
Krásně shrnuto, Vase knihy jsou bajecne ale kdyz mluvite citim pokoru a zkusenost. Měli by jste TO dostat do skol, bylo by mnohem méně lidského utrpení.👌
Často jsem u lektorů mindfullnes setkala s tím, že pokud přijde během cvičení mindfullnes nepříjemná myšlenka, tak ji ignorovat ve stylu "však ona jako mrak odpluje, když si ji nebudu všímat...". Takže je to vlastně ne všímavost a nevšímavost. Co ale s těmi myšlenkami? Neměly by se odchytnout a restrukturalizovat, okomentovat, aby se jejich tlak transformoval? Ty myšlenky jsou jako nestravená potrava, která se porat vrací. Mindfullness vlastně učí je ignorovat. V tom vidím otazník.
Myslím si, že ak by sme akúkoľvek myšlienku, príjemnu či nepríjemnu začali analyzovať už by to nebola meditácia, mohli by sme sa na nej zachytiť aj hodinu a stále ju rozvíjať a potom následne ďalšíe miliony inych myšlienok. to je skôr praca pre terapiu. Buddh. meditácia smeruje priamo k najhlbšiemu jadru, k absolutnej kvalite, v kt. akakolvek myšlienka je iba hrou mysle. v priestore vyvstáva, hra sa a slobodne zanika (ak sa v nej prave prilis nepatlame) v spravnej meditacii je tento proces stale jasnejsi. dokazeme pozorovat mysel samotnu a nie iba jej hry, resp. rozlíšiť kedy je to myseľ a kedy sú to jej hry.
Napadá mě něco podobnyho. Když dělám mindfulness a soustředím se na dech, vlastně ty myšlenky musím nějak, nenapadá mě jiny slovo než "zastavit", abych přenesl pozornost na dech. Výsledkem je trochu otupělost.
Bravo,výborně podaná přednáška. Děkuji.
Skvělé
Moc děkujeme 🌼
Jste skvelej, dekuju!
Děkujeme 🙏
Dekuji moc, hodne jste mi svym vysvetlovanim moznych postupů osobniho rozvoje pomohl.
To máme radost! Mějte se krásně :)
Dekuju, moc přínosné osvětlení… ta poslední definice s lidmi na ulici mne opravdu pobavila…
Děkujeme 🙏🍀
Krásný. Děkuju.
Moc rádo se stalo 🙏
Ve škole nás neučili to nejdůležitější, jak zacházet se sebou samým, jak zacházet se svou myslí a co je to vědomí...učili nás, že pocházíme z opice, že po smrti nic není a že vše je náhoda, tak se nedivme, že to vypadá jak to vypadá...to že to není ještě horší, je fakt díky transcedentně definované pomoci ....Učit se kdo jsme my a co je naše vědomí by se už mělo začít tak dík Vám pane doktore, že jste do toho šel..T.
Děkujeme moc za milý koment 💛A souhlas, že slyšet toto ve škole by bylo skvělé 🙏
25:10 Dost by mě zajímalo co se stane když člověk uteče od ega dřív.. Vždycky když to někdo zmíní tak to nerozvede
Těch způsobů může být mnoho, ale obvykle ten “příliš rychlý útěk” není uplným rozpuštěním ega, ale spíše takovým únikem z běžné zkušenosti. V bytosti pak zůstávají fragmenty obvykle různých tězkých potlačených emocí a pudů, které nebyly doposud vedomě zpracovány. Čili po určitém meditačním vytržení se bytost po určité době znovu ponořuje do sítě onich fragmentů, ze kterých se znovu utkává ego, tentokrát vřak ve značném rozkladu osobnosti, protože je to celé hůře drží po hromadě. To jsem popsal jednu možnost, jaka se to může státy, ale je to dost bolestivá a šilená zkušenost. Prevencí takového zážitku je hluboká práce s emocemi a kultivace přímajícího a laskavého postoje k celému spektru své zkušenosti. Díky a dotaz 🤗
@@MindfulnessClub Děkuju za odpověď
@@sailsSK8 Moc rádi! Krásné dny
Krásně shrnuto, Vase knihy jsou bajecne ale kdyz mluvite citim pokoru a zkusenost. Měli by jste TO dostat do skol, bylo by mnohem méně lidského utrpení.👌
Často jsem u lektorů mindfullnes setkala s tím, že pokud přijde během cvičení mindfullnes nepříjemná myšlenka, tak ji ignorovat ve stylu "však ona jako mrak odpluje, když si ji nebudu všímat...". Takže je to vlastně ne všímavost a nevšímavost. Co ale s těmi myšlenkami? Neměly by se odchytnout a restrukturalizovat, okomentovat, aby se jejich tlak transformoval? Ty myšlenky jsou jako nestravená potrava, která se porat vrací. Mindfullness vlastně učí je ignorovat. V tom vidím otazník.
Chichi a co odlisuje nebo dle ceho rozlisujete tu - citace "neprijemnost". :)
Myslím si, že ak by sme akúkoľvek myšlienku, príjemnu či nepríjemnu začali analyzovať už by to nebola meditácia, mohli by sme sa na nej zachytiť aj hodinu a stále ju rozvíjať a potom následne ďalšíe miliony inych myšlienok. to je skôr praca pre terapiu. Buddh. meditácia smeruje priamo k najhlbšiemu jadru, k absolutnej kvalite, v kt. akakolvek myšlienka je iba hrou mysle. v priestore vyvstáva, hra sa a slobodne zanika (ak sa v nej prave prilis nepatlame) v spravnej meditacii je tento proces stale jasnejsi. dokazeme pozorovat mysel samotnu a nie iba jej hry, resp. rozlíšiť kedy je to myseľ a kedy sú to jej hry.
Napadá mě něco podobnyho. Když dělám mindfulness a soustředím se na dech, vlastně ty myšlenky musím nějak, nenapadá mě jiny slovo než "zastavit", abych přenesl pozornost na dech. Výsledkem je trochu otupělost.