5. díl: Plánování socialistického města: Paměti Blahomíra Borovičky, hlavního architekta Prahy

V druhé polovině 20. století měla Praha projít zásadní proměnou v režii nově vzniklého Útvaru hlavního architekta. V jeho čele seděl od 70. let až téměř do sametové revoluce architekt Blahomír Borovička. Během normalizace byli experti jako on v pozici, kdy museli hledat kompromis mezi požadavky politických elit a svými odbornými názory a estetickými představami. Jakým způsobem se o to snažili a jaký vliv měli na podobu pražského architektonického vývoje, rozebere pátá epizoda Podcastu pro soudobé dějiny. V pochopení tohoto složitého období nám
pomůžou právě Borovičkovy paměti, které vydává Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR na začátku října. Pozvání do podcastu přijala historička architektury z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Martina Koukalová a historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., Petr Roubal.

[@trupman]

Pekny podcast, po dlouhe dobe jsem si zas neco pustil a vychutnal a rad bych klidne slysel delsi interview na tema arch. Borovicky, resp. vhled do normalizacni vystavby. Abych si precetl publikaci Pameti, na to asi nemam dostatecne know-how, nemelo by to prinos. Ale takto vyklad od kvalifikovanych lidi, to je fajn.
Polemizoval bych s tim, co zaznelo v zaveru od p. Roubala, ze asanace Zizkova je nejvetsi sram normalizace na tvari Prahy. Mozna by to byla pravda, kdyby se ji podarilo dokoncit. Ale v te podobe, jak vznikla, si nemyslim, ze by se jednalo o nejhorsi pocin. Mozna nejikonictejsi a nejvice radikalni, ale ne nejhorsi. To, co se podarilo s omezenymi prostredky (typizovane stavby) vydobyt na Zizkove, tedy zachovat nejake pseudobloky, zivy parter, pece o detail, rozmery pudorysni i vyskove (plusminus), to by mohla mnoha mesta mensiho vyznamu, ktera si take prosla asanaci, zavidet - i kdyz jsou to stale "jen" panelaky (na debatu o jejich nevyhodach, at to neni jen nejaka stereotypizacni zkratka, by vydal jiny dil poradu). Na Zizkove je videt, ze se tomu skutecne nekdo venoval a ze to bylo tema i ve sve dobe, na kterem se mel ukazat nejaky lepsi pristup. (Samozrejme na zapade byli v te dobe uz mnohem dal. 80. leta holt byla ekonomicky slaba a uzavrena.) Je potreba mit na pameti, jak skutecne katastrofalni stav mel Zizkov 80. let. Totalni zanedbanost a spina. Coz, nastesti, se pozdeji ukazalo jako resitelny problem, kdyz se naivnestuje do nedestruktivni obnovy.
Podle me jsou tim nejvetsim sramem jina sidliste - ta na periferiich. Ne vsechna, protoze jsou ruzna. Nektera vznikala promyslene, jina jsou ale vysledkem krute racionalizace a uprednostneni politickeho a stavarskeho pristupu pred architektem a cilovym obyvatelem. Cim vic se blizila normalizace ke konci, tim vic se negativni sramy sidlistni vystavby prohlubovaly az z toho vznikla Praha Nekompaktni. A ta tady bude "strasit" jeste hodne dlouho. A bohuzel se obavam, ze se to uz nikdy nespravi, protoze v nastolenem pristupu se dale pokracuje. Nastesti ne tak intenzivne a prosadily se i pristupy jine, presto "satelitni sidliste" vznikaji dal.

[@ustavprosoudobedejinyavcrv6160]

Děkujeme za zpětnou vazbu na podcast :).