วีดีโอ

Je to směšné není chuť ,aby se řeklo co bylo špatné a co bylo dobré , a co bylo lepší než je teď .A už vůbec ne popis skutečnosti s pohledu té doby jen se tváříme přísně a moralizujeme . To zatím nikdo nepopsal . Dějiny států jsou dějinami lidí a ne historiků.

Rok 1982 cena družstevního bytu 35 tisíc =17 mých tehdejších platů (Malý pitaval díl 2) .1989 jsem měl nabídku na byt musel bych složit 100 tisíc =mých 35 tehdejších platů neudělal jsem to ,rok 1993 nákup malého staršího bytu za 130 tisíc půl našetřeno druhou půlku mi půjčil otec ,splaceno za rok...rok 2022 koupila neteř stejný rozměrový byt bez balkonu za 2,5 milionu + 2,5 přeplatí hypotéka na 30 let (cena balkonu 0,5 milionů)= cca 200 jejich platů (odhad) jak můžou mladí volit dnešní IDIOTY( nájem rok 93= 400 Kč dnes pokud bych to dnes pronajímal =12 tisíc) a o domech za hubičku od bolševika nebudu vůbec mluvit půjčka 250 tisíc(1987) a splátka 600 korun do 60 let u kamoša= dům 7+2

Jev, kdy se transformační éra či přechod k demokracii kritizuje a nostalgicky se vzpomíná na odstraněný autoritářský režim, je typická pro většinu zemí, které tento přechod zažily. Nostalgie vznikala vůči Frankově režimu ve Španělsku, v jihoamerických státech a ve všech postkomunistických zemích. Ve španělštině pro tento jev existuje termín "el desencanto", tedy rozčarování. Jedinou výjimkou je Portugalsko, kde Salazarův odstraněný režim žádnou nostalgii nevzbuzuje a žádný politický proud se o něj neopírá. Toto "rozčarování" z nově nastolených demokratických poměrů je obecně dáno nepochopením úlohy demokracie. Lidé si představují, že nastolená demokracie odstraní problém a bude představovat jakýsi ideální systém, ve kterém na sebe všichni budeme hodní a nebude v něm ničeho špatného (u nás například jakési snění o demokracii v podání Karla Kryla). Tak tomu ovšem není. Demokracie ze své otevřené podstaty pouze problémy odkryje (zatímco totalita problémy retušuje a skrývá a tím uměle budí dojem pořádku). Demokracie není řešením problému. Je pouze metodou, jak pravidelně vyměňovat politiky. Tato výměna v totalitním režimu možná není. V demokracii ano. To je vše.

Chazar není žid.

Super spracovaný podcast, ďakujem, konečne niečo, z čoho sa dá učiť a dať si svoje puzzle vedomosti dokopy. Díky moc👍

Pěkné povídání, děkuji.

Protektorat ,vitali Nemcov.Prezident usiel.Narod makal pre Nemecko.😢

Pekny podcast, po dlouhe dobe jsem si zas neco pustil a vychutnal a rad bych klidne slysel delsi interview na tema arch. Borovicky, resp. vhled do normalizacni vystavby. Abych si precetl publikaci Pameti, na to asi nemam dostatecne know-how, nemelo by to prinos. Ale takto vyklad od kvalifikovanych lidi, to je fajn. Polemizoval bych s tim, co zaznelo v zaveru od p. Roubala, ze asanace Zizkova je nejvetsi sram normalizace na tvari Prahy. Mozna by to byla pravda, kdyby se ji podarilo dokoncit. Ale v te podobe, jak vznikla, si nemyslim, ze by se jednalo o nejhorsi pocin. Mozna nejikonictejsi a nejvice radikalni, ale ne nejhorsi. To, co se podarilo s omezenymi prostredky (typizovane stavby) vydobyt na Zizkove, tedy zachovat nejake pseudobloky, zivy parter, pece o detail, rozmery pudorysni i vyskove (plusminus), to by mohla mnoha mesta mensiho vyznamu, ktera si take prosla asanaci, zavidet - i kdyz jsou to stale "jen" panelaky (na debatu o jejich nevyhodach, at to neni jen nejaka stereotypizacni zkratka, by vydal jiny dil poradu). Na Zizkove je videt, ze se tomu skutecne nekdo venoval a ze to bylo tema i ve sve dobe, na kterem se mel ukazat nejaky lepsi pristup. (Samozrejme na zapade byli v te dobe uz mnohem dal. 80. leta holt byla ekonomicky slaba a uzavrena.) Je potreba mit na pameti, jak skutecne katastrofalni stav mel Zizkov 80. let. Totalni zanedbanost a spina. Coz, nastesti, se pozdeji ukazalo jako resitelny problem, kdyz se naivnestuje do nedestruktivni obnovy. Podle me jsou tim nejvetsim sramem jina sidliste - ta na periferiich. Ne vsechna, protoze jsou ruzna. Nektera vznikala promyslene, jina jsou ale vysledkem krute racionalizace a uprednostneni politickeho a stavarskeho pristupu pred architektem a cilovym obyvatelem. Cim vic se blizila normalizace ke konci, tim vic se negativni sramy sidlistni vystavby prohlubovaly az z toho vznikla Praha Nekompaktni. A ta tady bude "strasit" jeste hodne dlouho. A bohuzel se obavam, ze se to uz nikdy nespravi, protoze v nastolenem pristupu se dale pokracuje. Nastesti ne tak intenzivne a prosadily se i pristupy jine, presto "satelitni sidliste" vznikaji dal.

Díky za debatu, byl jsem za ni rád, byť jsem tentokrát sledoval jen na dálku. Myslím, že okolnostmi vynucený formát se osvědčuje, těším se i na závěrečný panel příští týden.

Jsem zvědav, zda na ty své dva kluky brala jen dávky nebo je živila ze svého a zda vůbec někdy pracovala. Když už chtěla další dítě.