Druhá věc, kterou zopakuju. Pokud GM utopí hráče v množství možností, deka sandbox špatně. Pokud má nějakou představu o příběhu a hráči dělají něco jiného, než si představil, a zejména pokud mu to narušuje hru, tak nehraje sandbox.
Expeni občas dělá asi problémy, nemůžu to úplně potvrdit nebo vyvrátit, jsme se skupinou teprve na začátku. Hrajeme Mausritter. Co mi trochu udělalo bordel v hraní, bylo to, že jsem po prvním nebo druhém sezení (už si nepamatuju) se rozhodl do světa naroubovat něco, co tam původně nebylo, ale příběhově to tam je už asi 70 let. A teď jsem při sezení právě narazil na první problém: protože jsem tento prvek (sedm věží) přidal sandboxově, tak mi ve věži, která je na počátečním hexu a slouží jako městský mlýn padlo, že ji obývá nepřátelský tvor... Výsledek byl, že jsem musel hráče malinko natlačit do vyčištění mlýna od tlupy krys. A tady je právě ten paradox: město, které má vlastní myší stráže si do opětovného příchodu hráčů, kteří jsou také členy hlídky (konkrétně týden herního času, čímž jsem myslím elegantně vyřešil problém s tím, jak to vše začalo bez klišé jste banda pobudů a náhodou sedíte u stejného stolu v hospodě) nedokázalo poradit s tlupou krys. Takže abych tomu dal nějaké ucelené shrnutí, co se snažím říct: Ani sandbox ani railroad není ok, ale kombinace obojího mi celkem přijde fajn cesta. Hráči vymyslí kam půjdou, to je čistě na nich a tam je více méně na mě, co se děje. A jejich pozice nováčků ve stráži mi dává dost prostoru k tomu, že budou muset řešit, co jim připravím. Ale moc to nezneužívám.
Hezky jsi popsal, jak to v mnoha RPG funguje. Jen si ve shodě s miliony hráčů řekl zavádějící věc. HRÁČI se totiž zlepšovat nechtějí. Do toho je tlačí HRA. Pokud hráči dostanou možnost udělat si postavu podle svého přání, většina z nich si udělá rozumně silnou postavu, a nemá potřebu ji neustále zlepšovat až do absurdna. Z tohoto pohledu je řada RPG udělaná špatně, protože postupně zničí zábavu hráčů, aniž s tím GM může něco dělat.
![[Live สด] การออกรางวัลสลากกินแบ่งรัฐบาล งวดวันที่ 16 ธันวาคม 2567](http://i.ytimg.com/vi/dNTiBBthKgQ/mqdefault.jpg)
Druhá věc, kterou zopakuju. Pokud GM utopí hráče v množství možností, deka sandbox špatně. Pokud má nějakou představu o příběhu a hráči dělají něco jiného, než si představil, a zejména pokud mu to narušuje hru, tak nehraje sandbox.
Expeni občas dělá asi problémy, nemůžu to úplně potvrdit nebo vyvrátit, jsme se skupinou teprve na začátku.
Hrajeme Mausritter.
Co mi trochu udělalo bordel v hraní, bylo to, že jsem po prvním nebo druhém sezení (už si nepamatuju) se rozhodl do světa naroubovat něco, co tam původně nebylo, ale příběhově to tam je už asi 70 let. A teď jsem při sezení právě narazil na první problém: protože jsem tento prvek (sedm věží) přidal sandboxově, tak mi ve věži, která je na počátečním hexu a slouží jako městský mlýn padlo, že ji obývá nepřátelský tvor... Výsledek byl, že jsem musel hráče malinko natlačit do vyčištění mlýna od tlupy krys. A tady je právě ten paradox: město, které má vlastní myší stráže si do opětovného příchodu hráčů, kteří jsou také členy hlídky (konkrétně týden herního času, čímž jsem myslím elegantně vyřešil problém s tím, jak to vše začalo bez klišé jste banda pobudů a náhodou sedíte u stejného stolu v hospodě) nedokázalo poradit s tlupou krys.
Takže abych tomu dal nějaké ucelené shrnutí, co se snažím říct:
Ani sandbox ani railroad není ok, ale kombinace obojího mi celkem přijde fajn cesta. Hráči vymyslí kam půjdou, to je čistě na nich a tam je více méně na mě, co se děje. A jejich pozice nováčků ve stráži mi dává dost prostoru k tomu, že budou muset řešit, co jim připravím. Ale moc to nezneužívám.
Hezky jsi popsal, jak to v mnoha RPG funguje. Jen si ve shodě s miliony hráčů řekl zavádějící věc.
HRÁČI se totiž zlepšovat nechtějí. Do toho je tlačí HRA.
Pokud hráči dostanou možnost udělat si postavu podle svého přání, většina z nich si udělá rozumně silnou postavu, a nemá potřebu ji neustále zlepšovat až do absurdna.
Z tohoto pohledu je řada RPG udělaná špatně, protože postupně zničí zábavu hráčů, aniž s tím GM může něco dělat.