Zajímavé, slušně zpracováno, děkuji. . . . Jenom ke zmínce o sousloví "Ukrajinský fašismus", nebo "Banderovský fašismus" . . . je to zvláštní, jak se ve veřejném prostoru mění "realita". . . Ten Stepan Bandera tuším za války seděl v koncentráku. . . no a to, že se nacionalisté spojili s Nemci, to je špatné ano, byli to vlastizrádci, kteří se spojili za války s nepřítelem. . ovšem nebylo to v dějinách poprvé, pamatuji si na nějakého vlastizrádce Masaryka a na "bandu vlastizrádců", kteří si říkali Legionáři. . . . . . Ovšem je tu rozdíl, ti prvni vsadili na špatnou stranu, ti druzí si vsadili na vítěznou stranu, a se ukázalo jako podstatné.
Ze se Ukrajinci přidali ke komukoli kdo bojoval proti Stalinovi se není čemu divit, když pár let předtím tam způsobil hladomor, protože potřeboval prodat obilí do zahraničí. Doporučuji Krvavé země od Snydera, pak už se člověk nebude divit ničemu.
V anatomii se slovo fascie používá pro svazek svalových vláken. Známe slovo fascikl, tj. svazek papírů. Slovo "fašismus" tedy navazuje na fasces, což byly svazky prutů, které nosili úředníci ve starověkém Římě jako odznak své veřejné moci. Fašismus tedy vyjadřuje především svazek, jednotu, čímž navazuje na něco, čemu se říká aktivistický politický styl. Tento druh politiky má vytvořit jednotnou společnost, která má v zájmu všeho lidu dosáhnout předem stanoveného cíle, a to odstraněním či minimálně převýchovou opět předem stanoveného nepřítele. Tímto nepřítelem může být kdokoliv, záleží jen na historických a věcných okolnostech. Mohou jím být kulaci, Židé, ženy, muži, heterosexuálové, neočkovaní, kuřáci či uživatelé benzínových aut. Aktivistický politický styl tedy opouští politiku umírněnou, která je soubojem rovnocenných názorů, kdy z těchto názorů vyhrává ten, pro který se v pravidelných volbách vysloví většina. Umírněná politika má zároveň poměrně skromné cíle, tedy zajistit bezpečnost a určitou míru blahobytu. Aktivistická politika si naproti tomu klade cíle neskromné, nereálné a vzdálené. Často také vědecky zdůvodněné. Cíle, které spočívají v celkovém odstranění něčeho tak, aby zbyla nula - nula třídy, nula rasy, nula emisí, nula viru, nula Rusa. Jak je patrné, aktivistický politický styl je typický pro všechny totalitní ideologie - komunismus, fašismus, nacismus, maoismus. Do extrému byl doveden v polpotovské Kambodži, kde nepřítelem byli všichni vzdělaní a byli hromadně vražděni. Aktivistický politický styl má paradoxně základ ve Velké francouzské revoluci, která rovněž v zájmu lidové (občanské) svrchovanosti stanovila nepřítele, kterým tehdy byli šlechta a duchovní. Takto byl ve všelidovém zájmu popraven král Ludvík XVI. .... Ono na počátku zmíněné slovo "jednota" pak vysvětluje, proč se fašismus uchytil právě v Itálii a jeho hitlerovská mutace, nacismus, právě v Německu. Tyto země se totiž sjednotily pozdě, a to na národnostním principu, tedy vytvořil se národ a až na něj se narouboval stát. Zde je tedy první rozdíl od Ameriky, kde byl postup opačný - první byly vytvořeny instituce (americká Ústava) a až pak americký národ. V případě USA a Trumpa rovněž chybí další typický znak fašismu, který jej odděluje od jiných aktivistických ideologií, a sice teatrální styl politiky. Jak Hitler, tak Mussolini uměli pracovat s davem a vládli stylem pouličních řečníků. Vyžívali se v průvodech, oslavách, dramatické gestikulaci atd. Toto rovněž v USA nevidíme. Trump je tak spíše politickým podnikatelem, případně má blízko k populismu (zástupce lidu vůči zkorumpované elitě). Není však fašistou. Podrobněji případně Noel O'Sullivan: Fašismus, kdy tato kniha vyšla v Centru pro studium demokracie a kultury, které spoluzaložil současný premiér Petr Fiala. Ani pro odpůrce Trumpa by tedy tato kniha neměla být považována za dezinformační či jinak ideologicky závadnou.
@@martingasparik4805 To ne. Panovníci a vladaři do 18. století netvrdili, že vládnou v zájmu lidové svrchovanosti. Přítomný sice byl náboženský fanatismus, ale ten se nezaštiťoval zájmem lidu. To dělal právě až aktivistický politický styl, se kterým přišli francouzští revolucionáři.
Zajímavé, slušně zpracováno, děkuji. . . . Jenom ke zmínce o sousloví "Ukrajinský fašismus", nebo "Banderovský fašismus" . . . je to zvláštní, jak se ve veřejném prostoru mění "realita". . . Ten Stepan Bandera tuším za války seděl v koncentráku. . . no a to, že se nacionalisté spojili s Nemci, to je špatné ano, byli to vlastizrádci, kteří se spojili za války s nepřítelem. . ovšem nebylo to v dějinách poprvé, pamatuji si na nějakého vlastizrádce Masaryka a na "bandu vlastizrádců", kteří si říkali Legionáři. . . . . . Ovšem je tu rozdíl, ti prvni vsadili na špatnou stranu, ti druzí si vsadili na vítěznou stranu, a se ukázalo jako podstatné.
Ze se Ukrajinci přidali ke komukoli kdo bojoval proti Stalinovi se není čemu divit, když pár let předtím tam způsobil hladomor, protože potřeboval prodat obilí do zahraničí.
Doporučuji Krvavé země od Snydera, pak už se člověk nebude divit ničemu.
Nehledejte Banderu někde jinde byl to prostě člověk co vraždil nevinné i když nemusel a obhajoval to svým státem.
@@d3js Rusové vraždili nevinné, Ukrajince, Poláky, Finy, Litevce, Lotyše, Estonce, Bělorusy, Rumuny, Moldavany, Rusíny, Krymské Tatary...
V anatomii se slovo fascie používá pro svazek svalových vláken. Známe slovo fascikl, tj. svazek papírů. Slovo "fašismus" tedy navazuje na fasces, což byly svazky prutů, které nosili úředníci ve starověkém Římě jako odznak své veřejné moci. Fašismus tedy vyjadřuje především svazek, jednotu, čímž navazuje na něco, čemu se říká aktivistický politický styl. Tento druh politiky má vytvořit jednotnou společnost, která má v zájmu všeho lidu dosáhnout předem stanoveného cíle, a to odstraněním či minimálně převýchovou opět předem stanoveného nepřítele. Tímto nepřítelem může být kdokoliv, záleží jen na historických a věcných okolnostech. Mohou jím být kulaci, Židé, ženy, muži, heterosexuálové, neočkovaní, kuřáci či uživatelé benzínových aut. Aktivistický politický styl tedy opouští politiku umírněnou, která je soubojem rovnocenných názorů, kdy z těchto názorů vyhrává ten, pro který se v pravidelných volbách vysloví většina. Umírněná politika má zároveň poměrně skromné cíle, tedy zajistit bezpečnost a určitou míru blahobytu. Aktivistická politika si naproti tomu klade cíle neskromné, nereálné a vzdálené. Často také vědecky zdůvodněné. Cíle, které spočívají v celkovém odstranění něčeho tak, aby zbyla nula - nula třídy, nula rasy, nula emisí, nula viru, nula Rusa. Jak je patrné, aktivistický politický styl je typický pro všechny totalitní ideologie - komunismus, fašismus, nacismus, maoismus. Do extrému byl doveden v polpotovské Kambodži, kde nepřítelem byli všichni vzdělaní a byli hromadně vražděni. Aktivistický politický styl má paradoxně základ ve Velké francouzské revoluci, která rovněž v zájmu lidové (občanské) svrchovanosti stanovila nepřítele, kterým tehdy byli šlechta a duchovní. Takto byl ve všelidovém zájmu popraven král Ludvík XVI. .... Ono na počátku zmíněné slovo "jednota" pak vysvětluje, proč se fašismus uchytil právě v Itálii a jeho hitlerovská mutace, nacismus, právě v Německu. Tyto země se totiž sjednotily pozdě, a to na národnostním principu, tedy vytvořil se národ a až na něj se narouboval stát. Zde je tedy první rozdíl od Ameriky, kde byl postup opačný - první byly vytvořeny instituce (americká Ústava) a až pak americký národ. V případě USA a Trumpa rovněž chybí další typický znak fašismu, který jej odděluje od jiných aktivistických ideologií, a sice teatrální styl politiky. Jak Hitler, tak Mussolini uměli pracovat s davem a vládli stylem pouličních řečníků. Vyžívali se v průvodech, oslavách, dramatické gestikulaci atd. Toto rovněž v USA nevidíme. Trump je tak spíše politickým podnikatelem, případně má blízko k populismu (zástupce lidu vůči zkorumpované elitě). Není však fašistou. Podrobněji případně Noel O'Sullivan: Fašismus, kdy tato kniha vyšla v Centru pro studium demokracie a kultury, které spoluzaložil současný premiér Petr Fiala. Ani pro odpůrce Trumpa by tedy tato kniha neměla být považována za dezinformační či jinak ideologicky závadnou.
tak ma napadá, či jeden z prvých fašistov nebol už velkomoravský Svatopluk so svojimi prútmi...
@@martingasparik4805 To ne. Panovníci a vladaři do 18. století netvrdili, že vládnou v zájmu lidové svrchovanosti. Přítomný sice byl náboženský fanatismus, ale ten se nezaštiťoval zájmem lidu. To dělal právě až aktivistický politický styl, se kterým přišli francouzští revolucionáři.