Tak já to mám asi ještě o něco komplikovanější. Co se týče vztahů...vždycky jsem do někoho hrozně "zamilovaná" (upřímně netuším, jestli zamilovaná nebo "zamilovaná"), většinou několik let a vždycky je to někdo, koho nemůžu mít. Buď už jsme si to vyjasnili, nebo je zadanej..prostě je jistota, že spolu nebudeme. A jakmile se to začne obracet a ten člověk o mě začíná mít zájem tak bum a je to pryč a já se začnu stahovat zpátky :)))
Hani, myslím že jsi krásně popsala vlastnost mnoha z náš. I já často toužila po vztahu, který jsem mít z nějakého důvodu nemohla. Nakonec se člověk navíc nezamiluje do té osoby, ale do své vlastní představy o té osobě. Což je mimochodem i ten důvod proč takové vztahy dost často nevyjdou. Člověk si zkrátka za ty roky, co s tím člověkem nemohl být udělal o něm tak moc mylnou představu, že realita prostě potom nemohla fungovat ani náhodou. Navíc každý máme v životě jednoho pana Božského, nebo jednu Carrie, člověka kterého potkáváme nikdy s ním vlastně nejsme, dokážeme na čas zapomenout, ale stačí jedno setkání a člověk v tom lítá zas po uši. No a občas se ti dva potkávají tak dlouho až si jednou zůstanou! Lidské vztahy jsou hold vysoká škola života... a zkouškové období je vlastně každý den :DDD
Bože! Ty mi mluvíš z duše .. v sedmé třídě jsem strašně chtěla deváťáka ale on mě nechtěl .. a o dva roky později mě začal chtít a začali jsme spolu chodit ale po 2 měsících jsem se s ním rozešla přesně proto, že jsem se hnala takovou dobu za něčím co pak vůbec vlastně za to nestálo .. děkuju, že nejsem jediný magor! :D
Mám to naprosto stejně... 4 roky jsem byla zamilovaná do jednoho blba, sama sebe jsem přesvědčila, že vůbec není takový blb... A teď zpětně vidím, že je a že to za to vůbec nestálo a že to celé ani nebylo, že bych ho milovala, ale že jsem ho chtěla, protože jsem ho nemohla mít. A nemám to tak jen se vztahy bohužel.
Neboj se, naprosto s tebou soucítím. Vlastně jsem teď zrovna skončila jeden tenhle chci tě, jenom proto tě nemůžu mít vztah. No bylo to tak komicky tragický.... Ale oba jdeme dál. Každopádně pokračuj v takových tématech, myslím že ti to moc sedne. A na českém youtube snad ani nevím, že by někdo točil něco podobného, má to velký potenciál! ❤
Soucitim, určitě v tom sama nejsi mam to uplne stejne. A moc se mi libi jak mluvis, ne kazdej to dokaze takhle vyjadrit a predat, aby to melo smysl, hlavu a patu, takze skvelyyy❤️
Mám to hodně podobně 😃 V tanečních se mi hrozně moc líbil jeden kluk, ale on bohužel chtěl mojí spolužačku. V té době jsem to nesla docela špatně. Skončilo to tak, že jsme se pohádali a od té doby se nebavili. On teď, po čtyřech letech, začal z ničeho nic vyvíjet aktivitu, ale já už nemám zájem.
Myslím, že jsem si díky tvému videu uvědomila důvod některých mých nactiletych vztahů a zamilovaností... Takže chápu, jak to myslíš a určitě jsem to měla stejně.
Rozumím tomu všemu, o čem jsi mluvila :) Mám podobnou a docela nedávnou zkušenost a chápu, jaké to je jít za něčím, co se jeví jako atraktivní nebo ideální. Kolikrát je to ale spíš jenom ta vize, za kterou jdeme, než aby to byla realita. Je to spíš to pokušení a chtíč něčeho, co není dostupné a nebo ne úplně snadno dosažitelné. Ale mám pocit, že dokud si tohle člověk neuvědomí, tak mu ten život bude do cesty klást pořád dokola podobné situace. Já jsem si na tohle už taky přišla, ale teď ještě stojím před tím krokem, opravdu nepodlehnout tomu pokušení a zvědavosti, ale spíš opravdu se řídit srdcem.
Hani, po dlhej dobe som si pozrela od teba video, pretože ma zaujal názov videa a niečo mi hovorilo, nech si ho pozriem ... a som rada, že som tak spravila, pretože som zistila že nie som v tom sama ... keď som počúvala tvoju poslednú skúsenosť - ako keby si prerozprávala moje myšlienky ... tiež mám v živote niekoho, koho “som presvedčená” že chcem, ale osud nám to nejako nepraje a preto je to len utekanie za niečim, čo možno nie je až také super ako si myslíme :) som rada že týchto 13 minút nebola strata času a som rada, že nie som v tom sama a že je úplne v poriadku a normálne, ako prežívam isté veci :) ďakujem Hani :)
Mám to ůplně stejně, vždycky chci někoho koho nemůžu mít, protože buď je zadaný nebo miluje někoho jinýho. A nikdy ňák nedokážu stát o kluky, kteří by o mě i zájem měli..A mám pocit, že kdyby někdo z těch na který myslím, by přišel s tím, že by mě chtěl, tak bych ztratila zájem..
Skvěle video 😍 můj problém je spíše “mužského typu”. Mívala jsem volné vztahy... přátele s výhodami. Říká se, ze ženy to většinou neustojí a chtějí, aby se výhody preklopi ve vztah. V mem životě je to naopak. Rada si užívám, přátelim se, bavím se a najednou BUM! Kamarád se zamiluje a v ten moment to pro mě všechno konci. I přátelství. Dlouho jsem nebyla schopna mít vztah, který bych brala vážně. Myslela jsem, ze na to nejsem stavěna... jsem už 3 roky vdaná. Za muže, pro kterého jsem byla nedostizna, ale byl tak urputný, ze jsem nemohla jeho bojovnosti odolat ❤️ každý je nějaký ❤️
Chvíli jsem se pri tomhle videu cítila snad i nepříjemně, ve chvíli kdy jsi začala mluvit o tom posledním "vztahu", protože jsem zažila úplně to samé do každého detailu. 😁😇
Já jsem si toho postupně začala všímat nejen u sebe ale i u svých kamarádů a v dalších vztazích. Myslím, že to tak máme prostě každej. Když něco chceme dlouho a dostanem to, tak se o to už pak nestaráme tolik, přestane nás to bavit. Nemyslím, že by to bylo tak, že jsme se celou dobu hnali za něčím, co za to nestálo, jen už nám je to jedno, když jsme toho konečně dosáhli. Když nás někdo dlouho nechtěl a nakonec svolil, tak se strany otočí, začne to z jeho stray bejt vážnější, protože cejtí, že z naší už tolik není. Myslím, že to je pak ten bod, kdy se v tom vztahu musíme fakt snažit a bojovat o udržení tý lásky na obou stranách.
Je to tak, takto jsem to samozrejmě měla také :-D , a poprvy clovek nevi o moznosti, ze to vyjit nemuze a že je to idealizovane kvuli nedostupnosti, ale aspon po letech vi, ze tady existuje tahleta moznost.
Úplně se mi vybavili všichni ty kluci, které jsem chtěla, flirtovali jsme spolu, bavili se...ale jak řekli slovo vážným vztahu, okamžimě jsem ztratila zájem :D a kolikrát mi to i bylo líto, u jednoho jsem to i obrečela, protože jsem si myslela, že jsem fakt zamilovaná a hodně jsem si představovala, jak se mě asi zeptá, jestli s ním chci chodit...a když to udělal, tak já nic :D dodnes je to pro mě záhadou... :D až jednoho dne se objevil můj současnej (jsme spolu přes 4 roky), kterej měl 3x týdně trénink, na druhém rande mi řekl, že příště platím já a celkově se se mnou moc nepáral (do té doby jsem nikdy za kluka nezaplatila ani koronu a vždy na mě měl kluk čas a on na mě takhle :D ) a jak to dopadlo? :D Kupujeme byt a je to skvělý :D :D prostě snadná kořist není to, co člověk chce, o co se nemusí snažit, to pro nej nemá žádnou cenu :)
Se vztahama je to těžký :-) ale tak jako ty jsem to neměla. Žila jsem s chlapem 8 let a věděla, že je to dočasný. Pak jsem si uvědomila, že jsem ve věku, kdy bych si měla najít někoho, kdo dočasnej nebude... Ono se říká, že je dost času, ale já jsem nechtěla ve 30 brečet, že nikoho nemám a jsem vlastně sama. Začlo to skutečně nevinně s kolegou v práci, bla bla, je to můj manžel a je to nejlepší chlap... Každopádně, co se vztahů týče, vykašlala bych se na všechny jiskry a chemie a prostě a jednoduše bych řešila spíš to, jakej ten člověk je, jakou dělá práci, vzdělání, inteligence, spolehlivost, jak se chová k financím... a samozřejmě jestli si s ním mám co povídat... Z mého pohledu by si docela mohli rozumět lidi ze stejné sociální skupiny, z podobných rodinných poměrů... Nedovdu si dost dobře představit, že já jako člověk, kterej pracuje v kreativním a velmi zodpovědném zaměstnání by si rozuměl s někým, kdo maká ve fabrice a je tam spokojenej /říkám proto, že dočasně tam může dělat každej/. Ale kdyby mi měl doma chlap povídat o tom, jak se jim zastavil pás ve výrobě, asi bych to neocenila.
Taky jsem to tak měla. Člověk si myslí, jak je to, po čem touží, skvělé a pak když to má, tak po určité době zjistí, že je to vlastně úplně na nic. To je ale asi úplně normální a zase kdybys to nezkusila, tak nevíš. To by mi asi vadilo ještě trochu víc, že jsem něco nezkusila, protože jsem i hrozně zvědavá :D Ovšem, v případě vztahů je zvědavost mírně nežádoucí :D
Musím se přiznat, že jsem na tebe párkrát narazila, hodně videí i přeskočila a chtěla jsem to udělat i teď, ale tímhle jsi mě fakt dostala! Už jsem myslela, že jsem jediná, u koho tenhle paradoxní systém funguje :D ... tak myslím že mám novou youtube kámošku, příště nepřeskočím!
Myslím, že za to můžou očekávání. Když člověk něco chce a nemůže to mít, ale vysni si, jaké by to bylo, tak samozřejmě, že to tak nebude. Jsou to moc vysoké nároky. Asi je potřeba se od tohoto nějak odprostit.
Prvně bych chtěla vyjádřit velký dík za to, že jsi dala ven takovou bombu :D Podle mě je úplně normální chtít něco, co my sami nemáme. Se říká: sousedova tráva je vždycky zelenější :D Ale jo, mám to stejně, já si toho všimla už dřív a tehdy se to stalo ještě horším, to když si to uvědomuješ a snažíš se s tím bojovat a přestat, ale pak si uvědomíš, že ani nevíš, co bys jinak udělala, že ani nevíš, jaká je druhá cesta, jak se jinak chovat. Občas si říkám, jak je sladká nevědomost. Ještě jednou díky moc, že jsi se takhle svěřila a já se jdu pokusit najít na cestu jak se z tohohle dostat ven :D
Ja si pravě našla takhle mýho současnýho přítele :D :) naháněla sem ho, on v té době nechtěl vztah, rok a půl sem se z toho vykopávala, ale furt sme byli v kontaktu, byli sme jeden pro druhýho, potkala sem jinýho kluka s tim to bylo o ničem a v době, kdy sem si řekla, že už na to seru, že si prostě najdu babu a fakt se reálně přestala o kluky zajímat :D tak z mýho přítele vylezlo, že mě ma rad a od té doby sme spolu, sme spolu necelý dva roky a doteď jsem to měla uplně stejně jak ty, tak doufám, že tohle vydrži a neskonči to tak rychle a nečekaně jak to začalo :D
Určitě nejste sama a myslím, že je to častý jev..jinak láska na první pohled je skvělá záležitost a možná právě jen taková by mohla pro vás být právě ta pravá ..:)
Už tě sleduju dlouho, ale teď píšu poprvé komentář, protože se k tomu musím vyjádřit.. Asi jsme cvaklé obě! :D Mám to uplně stejně, už od mládí jsem chtěla nedosažitelné kluky, které jsem prostě nikdy mít nemohla a hlavně by to ani nefungovalo.. jenže já je prostě chtěla, už z principu! :D No a hlavně jak popisuješ ten poslední vztah.. Já se už roky hnala za tím, že chci prostě vztah - všechny kamarádky ho měly, každý s někým byl, jen já ve dvaceti ne a ne potkat tu svojí první lásku.. A pak jsem narazila na kluka (také na táboře:D), kterého chtěly všechny holky, byl moc pěkný, charismatický a já si řekla, že ho musím získat! A pak přišel zájem i z jeho strany, začali jsme to brát vážněji, byla tam ta jiskra, já se zamilovala... ale prostě ne. Neklaplo to a po půl roce "chození" jsem vztah musela skončit, protože z jeho strany žádná láska asi nebyla a tak jsem si jen půl roku ubližovala a neměla hrdost a sílu, na to to "vzdát" - přiznat si, že tohle není ono a že moje první láska neskončí rodinou a dětmi (a že on je debil:D).. A všechno jen proto, že jsem si umanula, že už ten vztah chci taky.. no :D A jsem zase sama a tentorkát vím, že už vztah dlouhou dobu nechci, nebo si alespoň počkám a nebudu uhánět nedosažitelný.. jo a taky, že si má člověk dávat pozor na to, co si přeje :D
Hani, když se ohlédnu za svou vztahovou "praxí", chytám se za hlavu, ťukám si na čelo a mlátím hlavou o zeď. :-D Zpětně jsem "děsně chytrá", ale v ten moment to prostě jinak nešlo. Každopádně tedy s odstupem času nechápu, jak vymaštěný člověk může být z nějaké zamilovanosti, nebo z pocitu osamělosti. :-)
Já si myslím, že ten poslední vztah nebyl zbytečný. Já měla něco podobného, kdy jsem se totalně ponižovala a podřizovala a všechno možné. A taky to bylo tak, že jsem s nim byla protože jsem chtěla ostatní překonat a být s nim nejdéle ze všech těch jeho holek a něco si dokázat. Přitom jem věděla, že jsem s ním, protože mám ráda jeho kamarády, akce co se konaly a dokonce jsem byla zamilovaná spíše do jeho nej kamaráda. Ale prostě jsem si něco musela dokazovat. Teď když mám ten pravý vztah a vidím jak se mam hezky a jak jsou některé věci mezi námi normalní si toho více vážím a řikam si jaká jsem byla kráva. Prostě jsem se z toho předešlého vztahu poučila a více si vážim nynějšího přitele a snoubence 😊
ahoj, super video! mam to celkem podobně. na tohle téma skvěle sedí písnička Teenage Fantasy od Jorja Smith :D ja to mam ještě tak ze mam kamaráda at uz dýl nebo nově a dalo by se rict ze s nim flirtuju aniz bych si to nejak vic uvědomovala nebo bych ho chtěla a pak to třeba skonci tak ze se mu zacnu libit ale z mý strany to nefunguje. nebo se mi i líbí ale nic víc, trochu s ním "flirtuju" a rikam si, tyjo mozna bych se mu mohla líbit a to ze bych se nekomu mohla líbit mě urcitym zpusobem láká ale uz nedomyslim co tím tomu klukovi udělám... jo a celou dobu jsem koukala na tvoje vlasy a rty, strasne ti to sluší :D
Super video. Je mi tu nejak abnormalne prijemny tvuj hlas :D jinak tyhle veci mam podobny. Vlastne si davam takovy nerealny cile. Ale v pravym slova smyslu opravdu nerealny. A pak, kdyz je tu najednou moznost, ze by se to opravdu mohlo stat, couvam. :D ale je to vlastne asi tim, ze ty moje cile jsou tak vysoky a pohadkovy, ze nakonec nevim, jestli bych tu tihu reality vubec unesla :D
Já jsem původně myslela (po přečtení první části nadpisu), že video bude o věcech typu "opálené chtějí mít bílou pleť, bílé ženy chtějí být opálené/kudrnaté ženy si vlasy žehlí, ženy s rovnými vlasy si vlasy natáčí". :D Kdysi jedna moje známá psala na blog, že není pravda, že člověk chce opak toho, co má. Ve skutečnosti chce člověk všechno. :D Takže je tam vždy taková tendence uvažovat stylem "jaké by to bylo, kdyby můj život byl jiný". Já jsem úplně klasický příklad toho, že chci to, co momentálně nemám, co se týká vzhledu. Když přiberu, chci zpátky svou hubenou postavu, naopak když po nějaké době stresu hubnu, začne se mi zase líbit postava, kterou má třeba Demi Lovato, tedy ne moc hubená. :D Nebo když jsem měla tmavé vlasy, lákala mě blond, pak s blond vlasy jsem si zpátky přála hnědé a představovala jsem si sama sebe s tmavými vlasy. :D Podle mě má člověk tendenci idealizovat si to, co nemá. Proto chce často opak toho, o má.
Jsem ve vztazich takovy sebemrskac. Utapim se v tom ze je mi ublizovano (spis si ublizuju sama sobe tim, jak nad vsim stale premyslim a beru si vse osobne a hlavne jsem veliky pesimista) ale nechci danou osobu opustit. Vzdycky si vzpomenu na Carrie a pana Bozskeho, kdy na zacatku serialu resili neco podobneho. Je to tezke. Ale naucila jsem se tocit si svet jen kolem sebe (v dobre mire) a myslet na sve pocity. Mozna je to i tim, ze vlastne chci od osoby neco vic nez mi ona dava. Je to neco, co nemuzu mit. S tim rozdilem, ze to hlavni uz mam.. ale kdyz to uz mam, nejsem spokojena. Je to zacarovany kruh.. :I
Ja to mivala taky, ale ted jsem se dostala do bodu, kde jsem presne chtela byt a nejvic se desim zmeny. Zjistila jsem, ze nechci starnout, nechci zmenit ani kousek meho zivota a to je docela desive. Aspon pro me.
Naprosto se v tom vidím. Psala jsem si se svalnatým cizincem, který byl sice fajn, ale nějak víc jsem ho neřešila.. Měl o mě zájem a po čase pochopil, že já to tak úplně stejně nemám. Napsal mi teda ,,zprávu na rozloučenou’’, kde mi popsal že vidí, že nemám zájem a že mi teda přeje fajn život atd atd a že je to od něj poslední zpráva. No, přesně v tu chvíli pro mě začal být zajímavý a já to nemohla nechat jentak. Kdo by řekl, že dnes sedím v našem společném bytě a už dubnu se budeme brát:) .. Nebýt téhle prapodivné ,,vlatnosti’’, nejspíš by bylo vše úplně jinak🤷🏻♀️
Joo, to znám! Když jsem byla v lázních, tak jsem se tam cca v 6. třídě zamilovala do jednoho kluka. On mě vůbec nechtěl. Mě ta zamilovanost pak vydržela asi do 9, a když jsme se pak shodou náhod potkali na stejné střední, zatímco já ho měla na párku, protože se mi na střední už líbil někdo jiný, tak on za mnou začal chodit a bavit se se mnou. :D A ten kluk co se mi líbil na střední mi to, že jsem se mu v to samé období líbila sice řekl, ale až o nějaké 4 roky později. :D Takže kdyby se ani jeden z nás nestyděl, tak jsme spolu klidně mohli chodit a ono prd. :D Oproti tomu jsem se před 10 lety seznámila s jedním kámošem a když mi vyznal lásku, já mu řekla, že bych s ním nevydržela, protože je na mě až moc klidné povahy. Co čert nechtěl, za pár let nato jsem se do něho zabouchla a za pár měsíců si ho beru za muže. :D :D :D Jsem toho názoru, že ty záležitosti v prvním odstavci jsou prostě jen dokončení karmy, prostě během té doby člověk přijde na AHA moment, který zjistit má a pak to všechno přejde a člověk se zas posune dál, k někomu dalšímu. :) Ale uznávám, že je to tak trochu Murphyho zákon schválnosti, když se na to dívám s odstupem času. :D
No já měla kamaráda ještě na střední. Taknějak jsme po sobě pokukovali ale nenašli jsme odvahu se jeden druhého zeptat jakože jestli spolu půjdeme ven a tak. Pak se o mě začal zajímat někdo jiný a začala jsem s tím jiným chodit ven a tak. No a najednou mě ten kamarád začal oslovovat, a zval mě ven. Ale to já už jsem byla zamilovaná do toho jiného samozřejmě. Po dvou letech s tím jiným jsme se začali nějak vzdalovat a já se začala vracet v myšlenkách k tomu kamarádovi. Pak jsme se s tím jiným nyní mým bývalým přítelem pohádali a já se s ním rozešla. A ten den kdy mi bylo opravdu pod psa mi napsal kamarád. Že na mě poslední dobou myslel a já mu napsala že já na něj taky a najednou jsme se začali bavit jak kdyby ty dva roky vůbec nebyla nějaká pauza. A teď jsme spolu už skoro rok, bydlíme spolu a jsme spokojeni. Takže ano vím jak se cítíš a mám to taky tak. Že najednou když jsem byla dlouho ve vztahu a nemohla jsem ho mít tak jsem na něj myslela a on měl tosamé se mnou. 😊
Co se vztahů týče, tak to mám trochu složitý, jelikož si vždycky začnu s klukem, který třeba nemá úplně čas, když mám čas já. Ale teď jsem se fakt nedávno pobavila nad svojí "zamilovaností". Cca od září se mi začal líbit jeden můj celkem dobrý kamarád. Naštěstí jsem takový dost impulsivní člověk, takže jsem to na něj před Vánoci vybalila a hned po tom, co jsem to řekla, jsem si uvědomila, že chci aby mě odmítl. Naštěstí mě odmítl, takže jsem nemusela řešit tu pohromu, co by byla potom. Nakonec jsme naštěstí pořád kamarádi, protože jsme si to vyjasnili a teď po skoro dvou měsících jsme se nad tím společně i zasmáli :D
Viem presne o čom hovoríš a najhoršie je že človek z toho nikdy nevyrastie.. nemám na mysli len vzťahy, týka sa to aj toho oblečenia, kozmetiky a aj všetkých možných doslova malicherností.. je to síce dosť smutné ale sme len ľudia 🙂
Bože! A já se bála, že jsem jediná co se v skoro 25 letech chová jak blázen :D A ráda sama sebe ničí, tim, že chci něco co nemůžu mít.. toužím po tom, a pak to najednou mít můžu, mám.. a nic.. Dokonce jsem schopná se do té situace dostávat s tím samým člověkem stále a stále dokola... :D Jedu od něj a jsem úplně v pohodě, pak dva týdny nic, toužím jak blázen..děsně chci.. pak najednou chce on a já jsem otrávená.. a přesto se zase ocitám v situace, kdy jedu od něj a jsem úplně v pohodě.. :DD Blázen :D Ale ráda se trápím, baví mě to drama zřejmě :D
Asi je normální, ze lidi přitahuje ten, kdo není úplnej břečťan a nechává druhymu svobodu a chodi bez jen někam. Pak se na sebe můžou partneři těšit. Pokud jsou spolu 24/7, myslím, že to není ideální stav
víš co je nejvtipnejsi? behem sledovani tohohle videa mi napsal kluk, co me ignoruje uz asi par tydnu kvuli tomu, ze jsme hrozne chteli byt spolu a neklaplo to, jak jsi popisovala. NAPROSTO S TEBOU SOUHLASIM, SE VSIM.
Tak já to mám asi ještě o něco komplikovanější. Co se týče vztahů...vždycky jsem do někoho hrozně "zamilovaná" (upřímně netuším, jestli zamilovaná nebo "zamilovaná"), většinou několik let a vždycky je to někdo, koho nemůžu mít. Buď už jsme si to vyjasnili, nebo je zadanej..prostě je jistota, že spolu nebudeme. A jakmile se to začne obracet a ten člověk o mě začíná mít zájem tak bum a je to pryč a já se začnu stahovat zpátky :)))
To je vlastně to samé 😁 Přestaneš mít zájem ve chvíli, kdy se to změní z nikdy se to nestane na šlo by to.
Hani, myslím že jsi krásně popsala vlastnost mnoha z náš. I já často toužila po vztahu, který jsem mít z nějakého důvodu nemohla. Nakonec se člověk navíc nezamiluje do té osoby, ale do své vlastní představy o té osobě. Což je mimochodem i ten důvod proč takové vztahy dost často nevyjdou. Člověk si zkrátka za ty roky, co s tím člověkem nemohl být udělal o něm tak moc mylnou představu, že realita prostě potom nemohla fungovat ani náhodou. Navíc každý máme v životě jednoho pana Božského, nebo jednu Carrie, člověka kterého potkáváme nikdy s ním vlastně nejsme, dokážeme na čas zapomenout, ale stačí jedno setkání a člověk v tom lítá zas po uši. No a občas se ti dva potkávají tak dlouho až si jednou zůstanou! Lidské vztahy jsou hold vysoká škola života... a zkouškové období je vlastně každý den :DDD
Ta rtěnka je fakt top! ♥
Opak je pravdou, působí příliž ,,kurvičkovsky", to se chlapům nelíbí.
Bože! Ty mi mluvíš z duše .. v sedmé třídě jsem strašně chtěla deváťáka ale on mě nechtěl .. a o dva roky později mě začal chtít a začali jsme spolu chodit ale po 2 měsících jsem se s ním rozešla přesně proto, že jsem se hnala takovou dobu za něčím co pak vůbec vlastně za to nestálo .. děkuju, že nejsem jediný magor! :D
Mám ráda tyhle osobní videa:-))super:-))
Moc ti to sluší 😊
Děkuju 😊
uplně tě chápu.... nejhorší je pocit že tímto honením za ničím jsem ztratila 9 let s nekým....
Panebože, ty jsi totálně můj člověk!
Mám to naprosto stejně... 4 roky jsem byla zamilovaná do jednoho blba, sama sebe jsem přesvědčila, že vůbec není takový blb... A teď zpětně vidím, že je a že to za to vůbec nestálo a že to celé ani nebylo, že bych ho milovala, ale že jsem ho chtěla, protože jsem ho nemohla mít. A nemám to tak jen se vztahy bohužel.
Neboj se, naprosto s tebou soucítím. Vlastně jsem teď zrovna skončila jeden tenhle chci tě, jenom proto tě nemůžu mít vztah. No bylo to tak komicky tragický.... Ale oba jdeme dál. Každopádně pokračuj v takových tématech, myslím že ti to moc sedne. A na českém youtube snad ani nevím, že by někdo točil něco podobného, má to velký potenciál! ❤
Soucitim, určitě v tom sama nejsi mam to uplne stejne. A moc se mi libi jak mluvis, ne kazdej to dokaze takhle vyjadrit a predat, aby to melo smysl, hlavu a patu, takze skvelyyy❤️
Mám to hodně podobně 😃 V tanečních se mi hrozně moc líbil jeden kluk, ale on bohužel chtěl mojí spolužačku. V té době jsem to nesla docela špatně. Skončilo to tak, že jsme se pohádali a od té doby se nebavili. On teď, po čtyřech letech, začal z ničeho nic vyvíjet aktivitu, ale já už nemám zájem.
Já to mám úplně stejně Hani,normálně jsem se až smála :D A moje kamarádka taky tak.. Takže neboj, je nás dost :D
Myslím, že jsem si díky tvému videu uvědomila důvod některých mých nactiletych vztahů a zamilovaností... Takže chápu, jak to myslíš a určitě jsem to měla stejně.
Ježiš, to je naprosto skvělý, mluvíš mi z duše, tohle prožívám dost často a jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama 😂
Rozumím tomu všemu, o čem jsi mluvila :) Mám podobnou a docela nedávnou zkušenost a chápu, jaké to je jít za něčím, co se jeví jako atraktivní nebo ideální. Kolikrát je to ale spíš jenom ta vize, za kterou jdeme, než aby to byla realita. Je to spíš to pokušení a chtíč něčeho, co není dostupné a nebo ne úplně snadno dosažitelné. Ale mám pocit, že dokud si tohle člověk neuvědomí, tak mu ten život bude do cesty klást pořád dokola podobné situace. Já jsem si na tohle už taky přišla, ale teď ještě stojím před tím krokem, opravdu nepodlehnout tomu pokušení a zvědavosti, ale spíš opravdu se řídit srdcem.
Super video! Úplně mi mluvíš z duše ❤️ Moc děkuji, že jsi tohle natočila 😊!!!
Hani, po dlhej dobe som si pozrela od teba video, pretože ma zaujal názov videa a niečo mi hovorilo, nech si ho pozriem ... a som rada, že som tak spravila, pretože som zistila že nie som v tom sama ... keď som počúvala tvoju poslednú skúsenosť - ako keby si prerozprávala moje myšlienky ... tiež mám v živote niekoho, koho “som presvedčená” že chcem, ale osud nám to nejako nepraje a preto je to len utekanie za niečim, čo možno nie je až také super ako si myslíme :) som rada že týchto 13 minút nebola strata času a som rada, že nie som v tom sama a že je úplne v poriadku a normálne, ako prežívam isté veci :) ďakujem Hani :)
Hani, nic není zbytečné, každá zkušenost nás něco naučí a posune dál! :)
Mám to ůplně stejně, vždycky chci někoho koho nemůžu mít, protože buď je zadaný nebo miluje někoho jinýho. A nikdy ňák nedokážu stát o kluky, kteří by o mě i zájem měli..A mám pocit, že kdyby někdo z těch na který myslím, by přišel s tím, že by mě chtěl, tak bych ztratila zájem..
Skvěle video 😍 můj problém je spíše “mužského typu”. Mívala jsem volné vztahy... přátele s výhodami. Říká se, ze ženy to většinou neustojí a chtějí, aby se výhody preklopi ve vztah. V mem životě je to naopak. Rada si užívám, přátelim se, bavím se a najednou BUM! Kamarád se zamiluje a v ten moment to pro mě všechno konci. I přátelství. Dlouho jsem nebyla schopna mít vztah, který bych brala vážně. Myslela jsem, ze na to nejsem stavěna... jsem už 3 roky vdaná. Za muže, pro kterého jsem byla nedostizna, ale byl tak urputný, ze jsem nemohla jeho bojovnosti odolat ❤️ každý je nějaký ❤️
Mám to úplně stejně 🤦 Každopádně, skvělé video jako vždy
Chvíli jsem se pri tomhle videu cítila snad i nepříjemně, ve chvíli kdy jsi začala mluvit o tom posledním "vztahu", protože jsem zažila úplně to samé do každého detailu. 😁😇
Vždy jsem to měla stejně jak říkáš na konci videa.
To je tak přesné... super video! Díky :-)
Hani, co je to za rtěnku, prosím? Je krásná!
Já jsem si toho postupně začala všímat nejen u sebe ale i u svých kamarádů a v dalších vztazích. Myslím, že to tak máme prostě každej. Když něco chceme dlouho a dostanem to, tak se o to už pak nestaráme tolik, přestane nás to bavit. Nemyslím, že by to bylo tak, že jsme se celou dobu hnali za něčím, co za to nestálo, jen už nám je to jedno, když jsme toho konečně dosáhli. Když nás někdo dlouho nechtěl a nakonec svolil, tak se strany otočí, začne to z jeho stray bejt vážnější, protože cejtí, že z naší už tolik není. Myslím, že to je pak ten bod, kdy se v tom vztahu musíme fakt snažit a bojovat o udržení tý lásky na obou stranách.
:D je krásné vědět že vtom nejsem sama. Děkuji. Jen by to chtělo radu jak s timhle pocitem bojovat...
Mluvíš mi z duše. Zažila jsem si právě něco hodně podobného
Je to tak, takto jsem to samozrejmě měla také :-D , a poprvy clovek nevi o moznosti, ze to vyjit nemuze a že je to idealizovane kvuli nedostupnosti, ale aspon po letech vi, ze tady existuje tahleta moznost.
Úplně se mi vybavili všichni ty kluci, které jsem chtěla, flirtovali jsme spolu, bavili se...ale jak řekli slovo vážným vztahu, okamžimě jsem ztratila zájem :D a kolikrát mi to i bylo líto, u jednoho jsem to i obrečela, protože jsem si myslela, že jsem fakt zamilovaná a hodně jsem si představovala, jak se mě asi zeptá, jestli s ním chci chodit...a když to udělal, tak já nic :D dodnes je to pro mě záhadou... :D až jednoho dne se objevil můj současnej (jsme spolu přes 4 roky), kterej měl 3x týdně trénink, na druhém rande mi řekl, že příště platím já a celkově se se mnou moc nepáral (do té doby jsem nikdy za kluka nezaplatila ani koronu a vždy na mě měl kluk čas a on na mě takhle :D ) a jak to dopadlo? :D Kupujeme byt a je to skvělý :D :D prostě snadná kořist není to, co člověk chce, o co se nemusí snažit, to pro nej nemá žádnou cenu :)
Se vztahama je to těžký :-) ale tak jako ty jsem to neměla. Žila jsem s chlapem 8 let a věděla, že je to dočasný. Pak jsem si uvědomila, že jsem ve věku, kdy bych si měla najít někoho, kdo dočasnej nebude... Ono se říká, že je dost času, ale já jsem nechtěla ve 30 brečet, že nikoho nemám a jsem vlastně sama. Začlo to skutečně nevinně s kolegou v práci, bla bla, je to můj manžel a je to nejlepší chlap...
Každopádně, co se vztahů týče, vykašlala bych se na všechny jiskry a chemie a prostě a jednoduše bych řešila spíš to, jakej ten člověk je, jakou dělá práci, vzdělání, inteligence, spolehlivost, jak se chová k financím... a samozřejmě jestli si s ním mám co povídat...
Z mého pohledu by si docela mohli rozumět lidi ze stejné sociální skupiny, z podobných rodinných poměrů... Nedovdu si dost dobře představit, že já jako člověk, kterej pracuje v kreativním a velmi zodpovědném zaměstnání by si rozuměl s někým, kdo maká ve fabrice a je tam spokojenej /říkám proto, že dočasně tam může dělat každej/. Ale kdyby mi měl doma chlap povídat o tom, jak se jim zastavil pás ve výrobě, asi bych to neocenila.
Super téma, ďakujem za toto video 🙏
Jak pravdivé🖤
Jsem úplně stejná, ale úplně! Jako kdybych slyšela sebe a to myslím smrtelně vážně, už jsem z toho zoufalá, nevím jak z toho ven
Taky jsem to tak měla. Člověk si myslí, jak je to, po čem touží, skvělé a pak když to má, tak po určité době zjistí, že je to vlastně úplně na nic. To je ale asi úplně normální a zase kdybys to nezkusila, tak nevíš. To by mi asi vadilo ještě trochu víc, že jsem něco nezkusila, protože jsem i hrozně zvědavá :D Ovšem, v případě vztahů je zvědavost mírně nežádoucí :D
Musím se přiznat, že jsem na tebe párkrát narazila, hodně videí i přeskočila a chtěla jsem to udělat i teď, ale tímhle jsi mě fakt dostala! Už jsem myslela, že jsem jediná, u koho tenhle paradoxní systém funguje :D ... tak myslím že mám novou youtube kámošku, příště nepřeskočím!
Myslím, že za to můžou očekávání. Když člověk něco chce a nemůže to mít, ale vysni si, jaké by to bylo, tak samozřejmě, že to tak nebude. Jsou to moc vysoké nároky. Asi je potřeba se od tohoto nějak odprostit.
Přesně🙏♥♥
Prvně bych chtěla vyjádřit velký dík za to, že jsi dala ven takovou bombu :D Podle mě je úplně normální chtít něco, co my sami nemáme. Se říká: sousedova tráva je vždycky zelenější :D Ale jo, mám to stejně, já si toho všimla už dřív a tehdy se to stalo ještě horším, to když si to uvědomuješ a snažíš se s tím bojovat a přestat, ale pak si uvědomíš, že ani nevíš, co bys jinak udělala, že ani nevíš, jaká je druhá cesta, jak se jinak chovat. Občas si říkám, jak je sladká nevědomost. Ještě jednou díky moc, že jsi se takhle svěřila a já se jdu pokusit najít na cestu jak se z tohohle dostat ven :D
Ja si pravě našla takhle mýho současnýho přítele :D :) naháněla sem ho, on v té době nechtěl vztah, rok a půl sem se z toho vykopávala, ale furt sme byli v kontaktu, byli sme jeden pro druhýho, potkala sem jinýho kluka s tim to bylo o ničem a v době, kdy sem si řekla, že už na to seru, že si prostě najdu babu a fakt se reálně přestala o kluky zajímat :D tak z mýho přítele vylezlo, že mě ma rad a od té doby sme spolu, sme spolu necelý dva roky a doteď jsem to měla uplně stejně jak ty, tak doufám, že tohle vydrži a neskonči to tak rychle a nečekaně jak to začalo :D
Mám to stejně!
Určitě nejste sama a myslím, že je to častý jev..jinak láska na první pohled je skvělá záležitost a možná právě jen taková by mohla pro vás být právě ta pravá ..:)
Už tě sleduju dlouho, ale teď píšu poprvé komentář, protože se k tomu musím vyjádřit.. Asi jsme cvaklé obě! :D Mám to uplně stejně, už od mládí jsem chtěla nedosažitelné kluky, které jsem prostě nikdy mít nemohla a hlavně by to ani nefungovalo.. jenže já je prostě chtěla, už z principu! :D
No a hlavně jak popisuješ ten poslední vztah.. Já se už roky hnala za tím, že chci prostě vztah - všechny kamarádky ho měly, každý s někým byl, jen já ve dvaceti ne a ne potkat tu svojí první lásku.. A pak jsem narazila na kluka (také na táboře:D), kterého chtěly všechny holky, byl moc pěkný, charismatický a já si řekla, že ho musím získat! A pak přišel zájem i z jeho strany, začali jsme to brát vážněji, byla tam ta jiskra, já se zamilovala... ale prostě ne. Neklaplo to a po půl roce "chození" jsem vztah musela skončit, protože z jeho strany žádná láska asi nebyla a tak jsem si jen půl roku ubližovala a neměla hrdost a sílu, na to to "vzdát" - přiznat si, že tohle není ono a že moje první láska neskončí rodinou a dětmi (a že on je debil:D).. A všechno jen proto, že jsem si umanula, že už ten vztah chci taky.. no :D A jsem zase sama a tentorkát vím, že už vztah dlouhou dobu nechci, nebo si alespoň počkám a nebudu uhánět nedosažitelný.. jo a taky, že si má člověk dávat pozor na to, co si přeje :D
Hani, když se ohlédnu za svou vztahovou "praxí", chytám se za hlavu, ťukám si na čelo a mlátím hlavou o zeď. :-D Zpětně jsem "děsně chytrá", ale v ten moment to prostě jinak nešlo. Každopádně tedy s odstupem času nechápu, jak vymaštěný člověk může být z nějaké zamilovanosti, nebo z pocitu osamělosti. :-)
mluvíš mi z duše
Já si myslím, že ten poslední vztah nebyl zbytečný. Já měla něco podobného, kdy jsem se totalně ponižovala a podřizovala a všechno možné. A taky to bylo tak, že jsem s nim byla protože jsem chtěla ostatní překonat a být s nim nejdéle ze všech těch jeho holek a něco si dokázat. Přitom jem věděla, že jsem s ním, protože mám ráda jeho kamarády, akce co se konaly a dokonce jsem byla zamilovaná spíše do jeho nej kamaráda. Ale prostě jsem si něco musela dokazovat. Teď když mám ten pravý vztah a vidím jak se mam hezky a jak jsou některé věci mezi námi normalní si toho více vážím a řikam si jaká jsem byla kráva. Prostě jsem se z toho předešlého vztahu poučila a více si vážim nynějšího přitele a snoubence 😊
ahoj, super video! mam to celkem podobně. na tohle téma skvěle sedí písnička Teenage Fantasy od Jorja Smith :D ja to mam ještě tak ze mam kamaráda at uz dýl nebo nově a dalo by se rict ze s nim flirtuju aniz bych si to nejak vic uvědomovala nebo bych ho chtěla a pak to třeba skonci tak ze se mu zacnu libit ale z mý strany to nefunguje. nebo se mi i líbí ale nic víc, trochu s ním "flirtuju" a rikam si, tyjo mozna bych se mu mohla líbit a to ze bych se nekomu mohla líbit mě urcitym zpusobem láká ale uz nedomyslim co tím tomu klukovi udělám... jo a celou dobu jsem koukala na tvoje vlasy a rty, strasne ti to sluší :D
Super video. Je mi tu nejak abnormalne prijemny tvuj hlas :D jinak tyhle veci mam podobny. Vlastne si davam takovy nerealny cile. Ale v pravym slova smyslu opravdu nerealny. A pak, kdyz je tu najednou moznost, ze by se to opravdu mohlo stat, couvam. :D ale je to vlastne asi tim, ze ty moje cile jsou tak vysoky a pohadkovy, ze nakonec nevim, jestli bych tu tihu reality vubec unesla :D
Já jsem původně myslela (po přečtení první části nadpisu), že video bude o věcech typu "opálené chtějí mít bílou pleť, bílé ženy chtějí být opálené/kudrnaté ženy si vlasy žehlí, ženy s rovnými vlasy si vlasy natáčí". :D
Kdysi jedna moje známá psala na blog, že není pravda, že člověk chce opak toho, co má. Ve skutečnosti chce člověk všechno. :D Takže je tam vždy taková tendence uvažovat stylem "jaké by to bylo, kdyby můj život byl jiný". Já jsem úplně klasický příklad toho, že chci to, co momentálně nemám, co se týká vzhledu. Když přiberu, chci zpátky svou hubenou postavu, naopak když po nějaké době stresu hubnu, začne se mi zase líbit postava, kterou má třeba Demi Lovato, tedy ne moc hubená. :D Nebo když jsem měla tmavé vlasy, lákala mě blond, pak s blond vlasy jsem si zpátky přála hnědé a představovala jsem si sama sebe s tmavými vlasy. :D Podle mě má člověk tendenci idealizovat si to, co nemá. Proto chce často opak toho, o má.
Mam to uplne stejne❤
Som rada, ze niesom jedina :-) ..
Jsem ve vztazich takovy sebemrskac. Utapim se v tom ze je mi ublizovano (spis si ublizuju sama sobe tim, jak nad vsim stale premyslim a beru si vse osobne a hlavne jsem veliky pesimista) ale nechci danou osobu opustit. Vzdycky si vzpomenu na Carrie a pana Bozskeho, kdy na zacatku serialu resili neco podobneho. Je to tezke. Ale naucila jsem se tocit si svet jen kolem sebe (v dobre mire) a myslet na sve pocity. Mozna je to i tim, ze vlastne chci od osoby neco vic nez mi ona dava. Je to neco, co nemuzu mit. S tim rozdilem, ze to hlavni uz mam.. ale kdyz to uz mam, nejsem spokojena. Je to zacarovany kruh.. :I
Ja to mivala taky, ale ted jsem se dostala do bodu, kde jsem presne chtela byt a nejvic se desim zmeny. Zjistila jsem, ze nechci starnout, nechci zmenit ani kousek meho zivota a to je docela desive. Aspon pro me.
nie, nie si pitoma :D casto som sa nasla v tvojom rozpravani ;)
Naprosto se v tom vidím. Psala jsem si se svalnatým cizincem, který byl sice fajn, ale nějak víc jsem ho neřešila.. Měl o mě zájem a po čase pochopil, že já to tak úplně stejně nemám. Napsal mi teda ,,zprávu na rozloučenou’’, kde mi popsal že vidí, že nemám zájem a že mi teda přeje fajn život atd atd a že je to od něj poslední zpráva. No, přesně v tu chvíli pro mě začal být zajímavý a já to nemohla nechat jentak. Kdo by řekl, že dnes sedím v našem společném bytě a už dubnu se budeme brát:) .. Nebýt téhle prapodivné ,,vlatnosti’’, nejspíš by bylo vše úplně jinak🤷🏻♀️
ty chybějící fotky za tebou mluví za vše :D a neboj, je to asi normální lidská vlastnost, že chceme co nemůžeme mít :)
Joo, to znám! Když jsem byla v lázních, tak jsem se tam cca v 6. třídě zamilovala do jednoho kluka. On mě vůbec nechtěl. Mě ta zamilovanost pak vydržela asi do 9, a když jsme se pak shodou náhod potkali na stejné střední, zatímco já ho měla na párku, protože se mi na střední už líbil někdo jiný, tak on za mnou začal chodit a bavit se se mnou. :D A ten kluk co se mi líbil na střední mi to, že jsem se mu v to samé období líbila sice řekl, ale až o nějaké 4 roky později. :D Takže kdyby se ani jeden z nás nestyděl, tak jsme spolu klidně mohli chodit a ono prd. :D
Oproti tomu jsem se před 10 lety seznámila s jedním kámošem a když mi vyznal lásku, já mu řekla, že bych s ním nevydržela, protože je na mě až moc klidné povahy. Co čert nechtěl, za pár let nato jsem se do něho zabouchla a za pár měsíců si ho beru za muže. :D :D :D
Jsem toho názoru, že ty záležitosti v prvním odstavci jsou prostě jen dokončení karmy, prostě během té doby člověk přijde na AHA moment, který zjistit má a pak to všechno přejde a člověk se zas posune dál, k někomu dalšímu. :) Ale uznávám, že je to tak trochu Murphyho zákon schválnosti, když se na to dívám s odstupem času. :D
No já měla kamaráda ještě na střední. Taknějak jsme po sobě pokukovali ale nenašli jsme odvahu se jeden druhého zeptat jakože jestli spolu půjdeme ven a tak.
Pak se o mě začal zajímat někdo jiný a začala jsem s tím jiným chodit ven a tak. No a najednou mě ten kamarád začal oslovovat, a zval mě ven. Ale to já už jsem byla zamilovaná do toho jiného samozřejmě. Po dvou letech s tím jiným jsme se začali nějak vzdalovat a já se začala vracet v myšlenkách k tomu kamarádovi.
Pak jsme se s tím jiným nyní mým bývalým přítelem pohádali a já se s ním rozešla. A ten den kdy mi bylo opravdu pod psa mi napsal kamarád. Že na mě poslední dobou myslel a já mu napsala že já na něj taky a najednou jsme se začali bavit jak kdyby ty dva roky vůbec nebyla nějaká pauza.
A teď jsme spolu už skoro rok, bydlíme spolu a jsme spokojeni.
Takže ano vím jak se cítíš a mám to taky tak. Že najednou když jsem byla dlouho ve vztahu a nemohla jsem ho mít tak jsem na něj myslela a on měl tosamé se mnou. 😊
Co se vztahů týče, tak to mám trochu složitý, jelikož si vždycky začnu s klukem, který třeba nemá úplně čas, když mám čas já. Ale teď jsem se fakt nedávno pobavila nad svojí "zamilovaností". Cca od září se mi začal líbit jeden můj celkem dobrý kamarád. Naštěstí jsem takový dost impulsivní člověk, takže jsem to na něj před Vánoci vybalila a hned po tom, co jsem to řekla, jsem si uvědomila, že chci aby mě odmítl. Naštěstí mě odmítl, takže jsem nemusela řešit tu pohromu, co by byla potom. Nakonec jsme naštěstí pořád kamarádi, protože jsme si to vyjasnili a teď po skoro dvou měsících jsme se nad tím společně i zasmáli :D
Viem presne o čom hovoríš a najhoršie je že človek z toho nikdy nevyrastie.. nemám na mysli len vzťahy, týka sa to aj toho oblečenia, kozmetiky a aj všetkých možných doslova malicherností.. je to síce dosť smutné ale sme len ľudia 🙂
Prosím udeláš ještě nějaké video na tohle téma už je to 2 roky ale mám to měla jsem to stejně vůbec se už v ničem nevyznám
Ta rtěnka ti moc sekne :)
hej mam to podobně s tím rozdílem že jsem toho nikdy nedosahl a nezkusil (vztah)
Bože! A já se bála, že jsem jediná co se v skoro 25 letech chová jak blázen :D A ráda sama sebe ničí, tim, že chci něco co nemůžu mít.. toužím po tom, a pak to najednou mít můžu, mám.. a nic.. Dokonce jsem schopná se do té situace dostávat s tím samým člověkem stále a stále dokola... :D Jedu od něj a jsem úplně v pohodě, pak dva týdny nic, toužím jak blázen..děsně chci.. pak najednou chce on a já jsem otrávená.. a přesto se zase ocitám v situace, kdy jedu od něj a jsem úplně v pohodě.. :DD Blázen :D Ale ráda se trápím, baví mě to drama zřejmě :D
Pravou opravdovou lásku, pravé štěstí jsem pocitila až po porodu dcery. Myslím že nic víc už neexistuje!
Asi je normální, ze lidi přitahuje ten, kdo není úplnej břečťan a nechává druhymu svobodu a chodi bez jen někam. Pak se na sebe můžou partneři těšit. Pokud jsou spolu 24/7, myslím, že to není ideální stav
Prosím sprav nejaké video či ťa škola baví a tak :)
Základem je používat menstruační kalhotky s Minnie jako shopaholicadel. 👍
Mám to naprosto stejně. Upřímnou soustrast :/
Podľa mňa to má asi väčšina ľudí tak ako ty, takže nie si divná :)
Tou posledni veci ted taky prochazim presne on me nechce ja jo chci mezi tim ňtaky nejaky ty libacky a taky se zname uz od 12 .... je to bida
Jj chápu. Myslím že to má většina
víš co je nejvtipnejsi? behem sledovani tohohle videa mi napsal kluk, co me ignoruje uz asi par tydnu kvuli tomu, ze jsme hrozne chteli byt spolu a neklaplo to, jak jsi popisovala. NAPROSTO S TEBOU SOUHLASIM, SE VSIM.
neklam do telky určite hladáš vzťah :D
Prvá
Poprvé co vidím že někdo píše první a je to pravda😂
Měla jsem to stejně.. Naštěstí už se mi to věkem mění a člověk nechce být pořád masochista :-)