Ahoj, díky za zajímavý díl. V souvislosti s minulým dílem o lykantropii mě napadá, do jaké míry může souviset tuberkulózní vzhled a s ním spojený ideál krásy se současnou podobou upírů a případně vampyrismem jako takovým - bledá pleť, rudé rty... Zároveň do jaké míry lze právě tyto dva fenomény chápat jako nemoc. Šílenství jako "čistá nemoc" se mi zdá moc zkreslující, protože se za tímto pojmem může skrývat velké množství nejrůznějších psychických chorob, kdy některé se sice podařilo už částečně demytizovat - schizofrenie, autismus..., ale velká část je stále vnímána jako nedostatečná "síla" jedince, který si za to může sám - úzkostné poruchy apod. Co nebylo zmíněno je fakt, že mezi módní nemoci dnes jednoznačně patří alergie (zejména potravinové) a různé intolerance, možná do určité míry i astma, jako nemoci lidí, kteří jsou "příliš křehcí pro tento svět". Docela by mě zajímal i tvůj pohled na epilepsii, podle mě vnímanou do značné míry jako nemoc panovníků či bohatých, přesto ale poměrně "čistou".
Dík za zmínku o psychosomatickém původu některých onemocnění. Nemocní jsou tímto bezcitným nesmyslným označováním vysmíváni a ponižováni. A přitom to může být jen neschopnost lékaře stanovit správnou diagnózu.
Myslím, že roli TBC v literatuře nejprve převzala leukémie, což je sice "rakovina" (i když hematolog by proti tomu označení možná protestoval), ale taková nestigmatizující, protože si za ni podle dnešního stavu poznání člověk "nemůže".
3 ปีที่แล้ว +4
To je pravda, leukemii jako “cistou nemoc” zminuje i Sontagova.
Jako malá jsem četla knihu Pro chlebovou kůrku. Pro mě to byl dost horor. Kruté zacházení s dětmi v sirotčinci a dost poučně popsaná tuberkulóza a plicní sanatorium v Jevíčku. Dnes miluji Co život dal a vzal Bety MacDonaldové. O plicním sanatoriu vypráví s humorem a nadsázkou. Do četby vážnější literatury se raději pouštět nebudu.
Vždycky mě berou mory, když slyším mluvit Duška a podobnou sortu (bohužel mám mezi kolegy pár takových). Tváří se, jak jsou plní lásky a sluníčka, ale absolutně si neuvědomují, že implikují právě to, že pokud teda někdo onemocní, znamená to, že špatně myslí. V jakémsi rozhovoru položil novinář MUDr. (!) Hnízdilovi, jestli to s tou psychosomatikou fakt myslí tak absolutně, že si člověk může sám třeba za to, že blbě spadne a zlomí si nohu. Prý ano a navlíkl to tak, že člověk, který zdravě myslí, je pozornější a prostě nezakopne. Nebo spadne líp a nohu si nezlomí. Co na to říct?
jen drobná oprava. Říkáte (2:27), že ani jedna z ran egaptských asi není infekční choroba. Pátou ránou je dobytčí mor. Šestou jsou neštovice. (Exodus 9,1-11) JInak za vše díky.
![“อ.เบียร์ คนตื่นธรรม” มาตามคำเรียกร้อง แหกศาสตร์ฮวงจุ้ย เตือนสติอย่างมงาย | แฉ 7 พ.ย. 67 [1/3]](http://i.ytimg.com/vi/5fc4S3xBNfc/mqdefault.jpg)
ty fotky se jménem autora, když je David zmíní, jsou super
Ahoj, díky za zajímavý díl. V souvislosti s minulým dílem o lykantropii mě napadá, do jaké míry může souviset tuberkulózní vzhled a s ním spojený ideál krásy se současnou podobou upírů a případně vampyrismem jako takovým - bledá pleť, rudé rty... Zároveň do jaké míry lze právě tyto dva fenomény chápat jako nemoc. Šílenství jako "čistá nemoc" se mi zdá moc zkreslující, protože se za tímto pojmem může skrývat velké množství nejrůznějších psychických chorob, kdy některé se sice podařilo už částečně demytizovat - schizofrenie, autismus..., ale velká část je stále vnímána jako nedostatečná "síla" jedince, který si za to může sám - úzkostné poruchy apod. Co nebylo zmíněno je fakt, že mezi módní nemoci dnes jednoznačně patří alergie (zejména potravinové) a různé intolerance, možná do určité míry i astma, jako nemoci lidí, kteří jsou "příliš křehcí pro tento svět". Docela by mě zajímal i tvůj pohled na epilepsii, podle mě vnímanou do značné míry jako nemoc panovníků či bohatých, přesto ale poměrně "čistou".
Dík za zmínku o psychosomatickém původu některých onemocnění. Nemocní jsou tímto bezcitným nesmyslným označováním vysmíváni a ponižováni. A přitom to může být jen neschopnost lékaře stanovit správnou diagnózu.
Bolí nás v hrudníku.
Víc otázek než odpovědí - ideální. Díky!
Zajímavé video👌
Zajímavý pohled by byl na několikrát zmíněné šílenství jakožto literární motiv... 🤔
Myslím, že roli TBC v literatuře nejprve převzala leukémie, což je sice "rakovina" (i když hematolog by proti tomu označení možná protestoval), ale taková nestigmatizující, protože si za ni podle dnešního stavu poznání člověk "nemůže".
To je pravda, leukemii jako “cistou nemoc” zminuje i Sontagova.
Jako malá jsem četla knihu Pro chlebovou kůrku. Pro mě to byl dost horor. Kruté zacházení s dětmi v sirotčinci a dost poučně popsaná tuberkulóza a plicní sanatorium v Jevíčku. Dnes miluji Co život dal a vzal Bety MacDonaldové. O plicním sanatoriu vypráví s humorem a nadsázkou. Do četby vážnější literatury se raději pouštět nebudu.
✨Tubera fashion✨
A co teprve lidi, kteří říkají, že feminismus je rakovina. Z těch se mi teprve dělá špatně...
Hm, ale nechtěl bys natočit video o reflexi současné epydemie v literatuře a akademickém prostředí?
Kde učíte?😲
Na Upol.
Vždycky mě berou mory, když slyším mluvit Duška a podobnou sortu (bohužel mám mezi kolegy pár takových). Tváří se, jak jsou plní lásky a sluníčka, ale absolutně si neuvědomují, že implikují právě to, že pokud teda někdo onemocní, znamená to, že špatně myslí. V jakémsi rozhovoru položil novinář MUDr. (!) Hnízdilovi, jestli to s tou psychosomatikou fakt myslí tak absolutně, že si člověk může sám třeba za to, že blbě spadne a zlomí si nohu. Prý ano a navlíkl to tak, že člověk, který zdravě myslí, je pozornější a prostě nezakopne. Nebo spadne líp a nohu si nezlomí. Co na to říct?
jen drobná oprava. Říkáte (2:27), že ani jedna z ran egaptských asi není infekční choroba. Pátou ránou je dobytčí mor. Šestou jsou neštovice. (Exodus 9,1-11) JInak za vše díky.