Vážený Jeronýme, děkuji Vám za Vaši práci. Šíříte tím osvětu i Vy, nejen Vaši skvělí hosté. Naslouchat vlastním dětem je skutečně bohatství. Jen na to musí rodič mít tykadla. Ale zatímco naši rodiče naprosto nesledovali obsah toho, co říkáme - přístupem "Nemluv, protože jsi dítě", jako matka si uvědomuji vyzrálost a uvědomělost vlastních dětí a zírám🙂.
Úplne super rozhovor. Vďaka zvlášť za prezentáciu a vysvetlenie postupov a nástrojov vhodných pri diagnosticko-terapeutickej práci s deťmi - verím, že to veľmi ocenia mnohí rodičia a podporí to ich dôveru v terapiu. Veľmi prínosný a inšpiratívny rozhovor, vďaka zaň. Tvorcom želám veľa tvorivých úspechov, pokoj a mnohé dôvody na radosť a úsmev.
Počúvam Vás na Slovensku a toto by si malo vypočuť mnoho rodičov .Pre deti veľmi náročné obdobie .My , čo sme sa narodili po roku 1953 máme iné detstvo za sebou a ja osobne som za to vďačná .
tie postavicky a zvieratka na pieskovisku, to mi hodne pripomenulo konstelacie, ale nie take z realnymi ludmi, ale prave take tie s postavickami. a k niecomu sa priznam. ja mam 41 rokov, ale uplne si viem samu seba predstavit, ze by ma to v tom pieskovisku bavilo. Myslim, ze by som sa o sebe vela dozvedela, a to este sposobom, ktory by mi bol blisky.
Ano, to jsme na tom hodně podobně. Navíc si myslíme, že pískoviště by bavilo vícero z nás! Jinak ty tajemné postavičky se jmenují Chlácholící (www.zevlounov.cz/chlacholici) 💚.
,čas 5930 moc hezké, nefunguje li výčet 5 prstů vděčnosti, sedím, jedu busem, jsem v teple, jedu správným směrem, jedu ,kam chci..,!! Pokud toto nedáme , řekněme si Dýchám, vnímám to, že ještě dýchám!! ( Tedy chápu mezi řádky) pokud dýchám, tak doufám. Tedy ještě super, doufat mohu,!! Stále ještě mám naději, protože dýchám, tedy žiju!! Tak jdu žít,,!!! A konečně podle svých představ!! Je to můj život,!! Tedy hurá!!! Žiju!! Dýchám taky podle toho jak se mě chce..a mohu ten můj dech dokonce taky vědomě řídit... Děkuji za toto vtipné ,ale hodně podnětné poučení.
Zdravím vás, potřebovala bych vědět, jestli dospělé dítě může mít trauma z kojeneckého věku, že bylo odloučeno celé šestinedělí od matky. Bylo v kojeneckém ústavu a matka byla hospitalizována v nemocnici. Beru to jako křivdu, nemohu se hájit, je to velmi bolestivé. Ale on také tak. Dá se s tím vůbec ještě něco dělat?
Pokud cítíte křivdu a trápíte se, pak by Vám mohla pomoci na léčbu traumatu zaměřená psychoterapie. Ale to je jen postřeh laiků se zkušeností s duševním onemocněním. Pokud máte zájem, tak nám napište na info@arsanima.cz a zpřesněný dotaz přepošleme k zodpovězení vybranému odborníkovi.
A co školní psycholog, který poradi dítěti, že sikanujici spolužák jej nesikanuje, ale je to způsob, jak s ním chce kamarádit? Fyzické napadání, ponižování...
Bohužel u nás stále existují školy, které před šikanou zavírají oči, resp. ji neumí či nechtějí řešit. Ale nekompetentní či chybující lidi najdete ve všech profesích. Pokud se dítě nesetká s pochopením u školního psychologa, může se svěřit a říci si o pomoc učiteli, který je mu blízký. Existují ale organizace, které by Vám poradily daleko lépe, než my. Předně doporučujeme Linku bezpečí a jejich podcasty. Jeden je přímo věnován šikaně: th-cam.com/video/0GHDdW1RBYY/w-d-xo.html. Na Linku bezpečí se můžete obrátit také jako rodič. A o šikaně se poradit: www.rodicovskalinka.cz/poradna/skola.
Vážený Jeronýme, děkuji Vám za Vaši práci. Šíříte tím osvětu i Vy, nejen Vaši skvělí hosté. Naslouchat vlastním dětem je skutečně bohatství. Jen na to musí rodič mít tykadla. Ale zatímco naši rodiče naprosto nesledovali obsah toho, co říkáme - přístupem "Nemluv, protože jsi dítě", jako matka si uvědomuji vyzrálost a uvědomělost vlastních dětí a zírám🙂.
Moc Vám děkuji! 💚 JJ
Máte pravdu niekedy sa môže aj rodič niečo naučiť od svojich detí 😊
Úplne super rozhovor. Vďaka zvlášť za prezentáciu a vysvetlenie postupov a nástrojov vhodných pri diagnosticko-terapeutickej práci s deťmi - verím, že to veľmi ocenia mnohí rodičia a podporí to ich dôveru v terapiu. Veľmi prínosný a inšpiratívny rozhovor, vďaka zaň. Tvorcom želám veľa tvorivých úspechov, pokoj a mnohé dôvody na radosť a úsmev.
Moc Vám děkujeme a přejeme vše dobré! 💚
Krásný léčivy rozhovor moc děkuji přeji oboum jen to nejlepší 💞🌸🍀☀️🧚🏾♂️🌷🦜
Děkuji, krásný rozhovor 💓knihy mne nadchly. Kupuji.
Děkujeme!
"Nahodou" mi prisel vas krasny rozhovor do cesty v pravy cas. Ja se 17 letym synem bychom za takovou skvelou Radku byli moc radi.
Nádherný rozhovor 🍀❤️
Děkujeme 💚
Počúvam Vás na Slovensku a toto by si malo vypočuť mnoho rodičov .Pre deti veľmi náročné obdobie .My , čo sme sa narodili po roku 1953 máme iné detstvo za sebou a ja osobne som za to vďačná .
tie postavicky a zvieratka na pieskovisku, to mi hodne pripomenulo konstelacie, ale nie take z realnymi ludmi, ale prave take tie s postavickami.
a k niecomu sa priznam.
ja mam 41 rokov, ale uplne si viem samu seba predstavit, ze by ma to v tom pieskovisku bavilo.
Myslim, ze by som sa o sebe vela dozvedela, a to este sposobom, ktory by mi bol blisky.
Ano, to jsme na tom hodně podobně. Navíc si myslíme, že pískoviště by bavilo vícero z nás! Jinak ty tajemné postavičky se jmenují Chlácholící (www.zevlounov.cz/chlacholici) 💚.
❤
💚
,čas 5930 moc hezké, nefunguje li výčet 5 prstů vděčnosti, sedím, jedu busem, jsem v teple, jedu správným směrem, jedu ,kam chci..,!! Pokud toto nedáme , řekněme si Dýchám, vnímám to, že ještě dýchám!! ( Tedy chápu mezi řádky) pokud dýchám, tak doufám. Tedy ještě super, doufat mohu,!! Stále ještě mám naději, protože dýchám, tedy žiju!! Tak jdu žít,,!!! A konečně podle svých představ!! Je to můj život,!! Tedy hurá!!! Žiju!! Dýchám taky podle toho jak se mě chce..a mohu ten můj dech dokonce taky vědomě řídit...
Děkuji za toto vtipné ,ale hodně podnětné poučení.
Dech je základ 💚.
mna ako scloveka, ktory si rad vselico predstavuje a vizualizuje to tiez hodne oslovilo.
@@ZIVOTZAZDI přesně tak,dikyD.L.
@@adelasvoncinarova to je fajn...hezký den,i ony příští!! Hezké svátky....D.L.
Zdravím vás, potřebovala bych vědět, jestli dospělé dítě může mít trauma z kojeneckého věku, že bylo odloučeno celé šestinedělí od matky. Bylo v kojeneckém ústavu a matka byla hospitalizována v nemocnici. Beru to jako křivdu, nemohu se hájit, je to velmi bolestivé. Ale on také tak. Dá se s tím vůbec ještě něco dělat?
Pokud cítíte křivdu a trápíte se, pak by Vám mohla pomoci na léčbu traumatu zaměřená psychoterapie. Ale to je jen postřeh laiků se zkušeností s duševním onemocněním. Pokud máte zájem, tak nám napište na info@arsanima.cz a zpřesněný dotaz přepošleme k zodpovězení vybranému odborníkovi.
Tamaro, řeším stejný problém.
A co školní psycholog, který poradi dítěti, že sikanujici spolužák jej nesikanuje, ale je to způsob, jak s ním chce kamarádit? Fyzické napadání, ponižování...
Bohužel u nás stále existují školy, které před šikanou zavírají oči, resp. ji neumí či nechtějí řešit. Ale nekompetentní či chybující lidi najdete ve všech profesích. Pokud se dítě nesetká s pochopením u školního psychologa, může se svěřit a říci si o pomoc učiteli, který je mu blízký. Existují ale organizace, které by Vám poradily daleko lépe, než my. Předně doporučujeme Linku bezpečí a jejich podcasty. Jeden je přímo věnován šikaně: th-cam.com/video/0GHDdW1RBYY/w-d-xo.html. Na Linku bezpečí se můžete obrátit také jako rodič. A o šikaně se poradit: www.rodicovskalinka.cz/poradna/skola.