tak nějak tuším, že kniha "Malý japonský krámek" je krutý kombo špatný autorky s levným překladem do češtiny. On špatnej překlad sám dokáže zabít dobrou knihu vcelku spolehlivě. 😀 Jo a o další speciál o knížkách s tématikou Japonska jsem rozhodně pro! 🙂
Tady je problém fakt už v autorce a jejím příběhu. Překladem se podle mě mohly zanést hlavně některé ty zkomoleniny, což přisuzuju tomu, že v originále to bude pravděpodobně japonština nějak přepsaná do francouzštiny.
Teď nedávno jsem četla Suši v duši, a setkala jsem se s dost názory, že i tam je prý tamní společnost podaná zcestně a zkresleně (psala to Slovenka). To je zatracený, že laik nedokáže úplně posoudit, jak se tedy věci mají :)
Tyjo, takových doporučení na skvělé knihy v komentářích, a mě zaujme tahle, protože má potenciál být vtipně mimo 😅 Jestli ji má knihovna, tak po ní možná sáhnu. Ale obecně bych lidem, co tam strávili několik let života, spíš důvěřovala, když to mají z první ruky.
Rozhodně jsem pro další speciál! :) Nejradši mám asi Kočka na cestách (Hiro Arikawa), ale je to příšernej doják. I přesto, že člověk tuší kam to spěje. Krásný vzpomínky a příjemnej melancholickej pocit se mi taky dochoval z knihy: Podivné počasí v Tokiu (Hiromi Kawakami). A třetí, co na mě dost zapůsobila (ne však úplně pozitivně) je už teď snad klasika. V polévce miso (Rjú Murakami). Moc by mě zajímalo, co si o tom myslí i jiní lidé. :D
Malý japonský krámek jsem četla před lety a co si pamatuji, tak jsem z ní byla strašně rozpačitá. A Než vystydne káva se stalo mojí srdcovkou... Stejně jako Kočičí host. ♥♥ A na Kočku a město se chystám. 😉😉
Dočetla jsem Vybledlou krajinu s kopci od Kazuo Ishigura. Kniha plná náznaků. Věřím, že jsem konec špatně pochopila a autor to myslel jinak. Dvě noci jsem z toho nespala.(stejně mě dostala i Nespouštěj mě. Ta se odehrává v Anglii) Teď čtu od Ishigura Malíře pomíjivého světa. Líbí se mi a doufám v ne moc ponurý konec. Moje puboška ulítává na Death note. Magna se nikdy nenaučím číst. Navíc jí prudím názorem, že do zápisníku bych nenapsala nic ani za nic. Že se to nesmí. 😊
Já teď taky dočetla jednu japonskou věc s docela ponurým koncem. Se s tím nějak nemažou... 🫣 Jinak já Death Note zbožňovala v době kdy vycházel jako anime (2008? 😅) a je to jedna z mála mang, které dodnes vlastním. Takže dceru chápu 😊 I když bych tam sama teda taky nic nenapsala 🤷♀️
Film "Než vystydne káva" je fajn, ale nedodržuje se v něm asi několik pravidel (normálně se v minulosti zvedají a chodí po kavárně) a trochu tam prohazují postavy a prozradili věc ze druhé knihy. Ale funguje to dobře, je tam zaměření na vztahy, které jsou v knize jen nastíněny. A kniha Kocour, který zachraňoval knihy mě neskutečně naštval. Taky bych tomu nedala nálepku bestseleru ani nálepku filosofie. Když nám na jedné přednášce nedávno učitelka řekla, že má ta kniha hluboká poselství, tak jsem se začala na férovku smát. 😀
@@japondeli zase já. Právě mám rozečtenou knihu Dny v knihkupectví Morisaki (Satoši Jagisawa) a musím říct, že vedle různých poselství, je v ní daleko lépe podáno, že je dobré číst knihy, než v Kocourovi. 😁 A to ta kniha primárně ani moc o čtení knih není. (Spíše se v ní řeší životní "pauza".)
Jsem rozhodně pro další speciál. Kočka a město je jedna z knih, kterou mi stále doporučuje kolegyně. Druhá je Prsa a vajíčka, ale k tomu se pořád nemůžu odhodlat, ten název mě trochu odrazuje.
Můj ty smutku. Japonský krámek jsem četla a pamatuju si, že to bylo velký špatný, ale zřejmě jsem zvládla zapomenout *jak moc* to bylo strašný :D Docela by mě zajímal tvůj názor na Podivuhodný život osamělého pošťáka. Ta knížka je taky hrozně populární a kladně hodnocená, ale sama za sebe si pamatuju, že mě nějak moc nenadchla.
Hehe. A trpěla jsi u toho nebo ses bavila? 😁 Pošťáka neznám, ale koukám, že je to taky francouzský, tak to se trochu bojím, že se s autorem zas nepochopíme 😆
@@japondeli Mám pocit, že jsem hlavní hrdince chtěla půlku času dát facana, takže asi tak :D a taky jsem měla lehce zoufalý pocit z toho, že takhle "neznalcům" představují Japonsko. Takže hádám, že jsem spíš trpěla :D
O té knížce vím. Od autorky jsem četla Probudím se na Šibuji, ale tady mě nějak odradilo 700 stran prokládaných fiktivními dialogy s úhoři. Teda aspoň tak ta knížka vypadá v mých představách z toho, co jsem někde zaslechla, možná je skutečnost jiná 😅 Ale zas to zní echt japonsky. A až budu mít někdy v životě víc času, zkusila bych ji.
@@japondeli Jo, tak to mě naopak tloušťka zaujala :D Osobně mám právě radši delší příběhy. To jsem se tak poflakovala v knihkupectví a sáhla jsem právě po téhle knize, aniž bych koukala po něčem konkrétním :) Nijak toho nelituji.
![🎤 ไปกันต่อออ! จับฉลากร้องเพลง x P’ #XXSIVK [EP.2] (1/2) เพลงของใครจึ้งสุดน้าา 💓🎤 #MXFRUIT](http://i.ytimg.com/vi/mLI_K0sAS4o/mqdefault.jpg)
tak nějak tuším, že kniha "Malý japonský krámek" je krutý kombo špatný autorky s levným překladem do češtiny. On špatnej překlad sám dokáže zabít dobrou knihu vcelku spolehlivě. 😀
Jo a o další speciál o knížkách s tématikou Japonska jsem rozhodně pro! 🙂
Tady je problém fakt už v autorce a jejím příběhu. Překladem se podle mě mohly zanést hlavně některé ty zkomoleniny, což přisuzuju tomu, že v originále to bude pravděpodobně japonština nějak přepsaná do francouzštiny.
"lolicon", tak to je masakr, to mě vážně odvařilo. Díky zá bezva díl.
Další knižní speciál by byl super. Kromě té první, jsem o zbylých knihách doteď neslyšela, díky za tipy.
Teď nedávno jsem četla Suši v duši, a setkala jsem se s dost názory, že i tam je prý tamní společnost podaná zcestně a zkresleně (psala to Slovenka). To je zatracený, že laik nedokáže úplně posoudit, jak se tedy věci mají :)
Tyjo, takových doporučení na skvělé knihy v komentářích, a mě zaujme tahle, protože má potenciál být vtipně mimo 😅
Jestli ji má knihovna, tak po ní možná sáhnu. Ale obecně bych lidem, co tam strávili několik let života, spíš důvěřovala, když to mají z první ruky.
To by chtělo sequel „Malý japonský krámek hrůz“! Mohla bys ji napsat a pak z toho udělat muzikál :D
Není třeba. Ta původní knížka je Malý japonský krámek hrůz až až 😆
@@japondeli takže z ní můžeš rovnou udělat muzikál? ~_^
Rozhodně jsem pro další speciál! :)
Nejradši mám asi Kočka na cestách (Hiro Arikawa), ale je to příšernej doják. I přesto, že člověk tuší kam to spěje. Krásný vzpomínky a příjemnej melancholickej pocit se mi taky dochoval z knihy: Podivné počasí v Tokiu (Hiromi Kawakami). A třetí, co na mě dost zapůsobila (ne však úplně pozitivně) je už teď snad klasika. V polévce miso (Rjú Murakami). Moc by mě zajímalo, co si o tom myslí i jiní lidé. :D
Děkuju za tipy! 😍
Kočka na cestách mě moc nevzala, Podivné počasí v Tokiu zbožňuju❤️
Rozhodně další speciál ❤
Malý japonský krámek jsem četla před lety a co si pamatuji, tak jsem z ní byla strašně rozpačitá. A Než vystydne káva se stalo mojí srdcovkou... Stejně jako Kočičí host. ♥♥ A na Kočku a město se chystám. 😉😉
Dočetla jsem Vybledlou krajinu s kopci od Kazuo Ishigura. Kniha plná náznaků. Věřím, že jsem konec špatně pochopila a autor to myslel jinak. Dvě noci jsem z toho nespala.(stejně mě dostala i Nespouštěj mě. Ta se odehrává v Anglii) Teď čtu od Ishigura Malíře pomíjivého světa. Líbí se mi a doufám v ne moc ponurý konec. Moje puboška ulítává na Death note. Magna se nikdy nenaučím číst. Navíc jí prudím názorem, že do zápisníku bych nenapsala nic ani za nic. Že se to nesmí. 😊
Já teď taky dočetla jednu japonskou věc s docela ponurým koncem. Se s tím nějak nemažou... 🫣
Jinak já Death Note zbožňovala v době kdy vycházel jako anime (2008? 😅) a je to jedna z mála mang, které dodnes vlastním. Takže dceru chápu 😊 I když bych tam sama teda taky nic nenapsala 🤷♀️
@@japondeli Vlastně mě ještě napadl Šógun. Kniha mě kdysi dost dostala. Drsná, geniálně napsaná.
Další speciály nejen o knihách by bylo super. Ani jednu s knih jsem nečetl. Ale já jsem přečetl jen dva romány od Eidži Jošikawa (MUSAŠI + TAIKO)
Film "Než vystydne káva" je fajn, ale nedodržuje se v něm asi několik pravidel (normálně se v minulosti zvedají a chodí po kavárně) a trochu tam prohazují postavy a prozradili věc ze druhé knihy. Ale funguje to dobře, je tam zaměření na vztahy, které jsou v knize jen nastíněny.
A kniha Kocour, který zachraňoval knihy mě neskutečně naštval. Taky bych tomu nedala nálepku bestseleru ani nálepku filosofie. Když nám na jedné přednášce nedávno učitelka řekla, že má ta kniha hluboká poselství, tak jsem se začala na férovku smát. 😀
Hluboká poselství be like: Knihy dobré! Čtěte je a neničte je 😆
Filosofie možná, ale maximálně tak pro základní školu 🤷♀️
@@japondeli ale co se týče knížek z prostředí Japonska, tak mně se hrozně líbila knížka Kočičí host (Takaši Hiraide).
Díky za tip! 👍 Slyšela jsem o ní, ale už jsem na ni dávno stihla zapomenout, takže přidávám na seznam 😊
@@japondeli zase já. Právě mám rozečtenou knihu Dny v knihkupectví Morisaki (Satoši Jagisawa) a musím říct, že vedle různých poselství, je v ní daleko lépe podáno, že je dobré číst knihy, než v Kocourovi. 😁 A to ta kniha primárně ani moc o čtení knih není. (Spíše se v ní řeší životní "pauza".)
@@ofkitsune1355 O té vím a mám ji v plánu, ale moc si od ní neslibuju. Nicméně Kočičího hosta už mám doma z knihovny 😊
Jsem rozhodně pro další speciál. Kočka a město je jedna z knih, kterou mi stále doporučuje kolegyně. Druhá je Prsa a vajíčka, ale k tomu se pořád nemůžu odhodlat, ten název mě trochu odrazuje.
Kočka a město je z těch dvou kočičích rozhodně lepší volba! Ty Prsa vůbec neznám, mrknu, co to vlastně je.
Můj ty smutku. Japonský krámek jsem četla a pamatuju si, že to bylo velký špatný, ale zřejmě jsem zvládla zapomenout *jak moc* to bylo strašný :D
Docela by mě zajímal tvůj názor na Podivuhodný život osamělého pošťáka. Ta knížka je taky hrozně populární a kladně hodnocená, ale sama za sebe si pamatuju, že mě nějak moc nenadchla.
Hehe. A trpěla jsi u toho nebo ses bavila? 😁
Pošťáka neznám, ale koukám, že je to taky francouzský, tak to se trochu bojím, že se s autorem zas nepochopíme 😆
@@japondeli Mám pocit, že jsem hlavní hrdince chtěla půlku času dát facana, takže asi tak :D a taky jsem měla lehce zoufalý pocit z toho, že takhle "neznalcům" představují Japonsko. Takže hádám, že jsem spíš trpěla :D
@@limedka1904 Mám pocit, že hlavní hrdinka byla prostě hloupá. Ale hlavní hrdina, to byl regulérní magor! 😆
Japondělí je zpět?? Puknu šáňo🍾
Dík. Trochu předčasná oslava, ale uvidíme, co osud a dítě dovolí 😁
@@japondeli i kdyby videa měli třeba jen dvě minuty budu šťastný. Už sem se na ty videa koukal poněkolikátý jen proto že mi to už chybělo
Já mám akorát rozečtenou knihu Vzpomínky na úhoře. Je to od češky co žije v japonsku. Taky z japonského prostředí :)
O té knížce vím. Od autorky jsem četla Probudím se na Šibuji, ale tady mě nějak odradilo 700 stran prokládaných fiktivními dialogy s úhoři. Teda aspoň tak ta knížka vypadá v mých představách z toho, co jsem někde zaslechla, možná je skutečnost jiná 😅 Ale zas to zní echt japonsky. A až budu mít někdy v životě víc času, zkusila bych ji.
@@japondeli Jo, tak to mě naopak tloušťka zaujala :D Osobně mám právě radši delší příběhy. To jsem se tak poflakovala v knihkupectví a sáhla jsem právě po téhle knize, aniž bych koukala po něčem konkrétním :) Nijak toho nelituji.
Nejhorší kniha ever je Deník japonské manželky. To se nedalo.