Charlie, nejvíc pro syna děláš vlastní autenticitou 🤗 říkat nevím, je úplně v pořádku. Když ANO znamená ANO a NE znamená NE, pak všechno je úplně v pořádku 😇
Ahoj Tvoje slova mi musím říct že pomáhají, totiž je to půl rok, kdy sem opustil toxický vztah.. věčné srážení, nepochopení a chvála jen když bylo dáváno.. takže neupřímná láska. A ano, dovede to člověka chlapa pořádně válcovat, probírám se z toho doteď.
Někdy mi přijde, že většina lidí touží po něčem ve většině oblastech života. Potom se za tím honí, snaží se to kontrolovat a když to nedostanou, jsou z toho frustrovaní, agresivní, v depresi. Mrkni na podcast tady na kanálu s názvem "Štěstí není pro muže".
@@CharlieGreenberg V poho. Jen tvrdím, že pro hodně rodičů ani neexistuje jiný zdroj sebeúcty, než srážení vlastních dětí, protože je popouzí, že jsou mladé a nemají uzavřené životní šance. Mnozí lidé od rodičů vůbec nechtějí validaci, protože cokoliv jim kdy rodiče poradili, to nedávalo smysl.
Nie som sice muz :D, ale musim sa podelit so skusenostou na margo chvalenia deti - nepamatam si so svojho detstva, ze by ma rodicia niekedy chvalili (snad im nekrivdim, ale naozaj si vyrazne nepamatam ziadne pochvaly), a podpisalo sa to u mna tak, ze teraz, v mojich 32 rokoch ked ma niekto pochvali, alebo vyzna uznanie - automaticky to u mna spusta pocit, ze ten clovek si zo mna robi srandu...a potom u mna prevlada pocit trapnosti, a skor sa citim nekomfortne nez polichotene....:D
To vídám často a znám to od svých klientů z dřívějška. Rozhodně doporučuji jít na terapii nebo na tom začít vědomě pracovat. Jinak budeš trpět tímto pocitem nedocenění celý život a neužiješ si účinků serotoninu - nesobeckého hormonu leadershipu, který vzniká právě uznáním a pochvalou druhých a je důležitý pro naši motivaci a zdraví.
@@CharlieGreenberg no ono ja ani nevnimam pocit nedocenenia, resp.nemam pocit ze mi to nejakym sposobom chyba..jednoducho som naucena zit bez toho. A ak aj nieco robim necakam ziadne uznanie od nikoho...jednoducho zvyk. Horsia moznost je podla mna ocakavat to uznanie, ktore ked nepride, tak cloveka zamrzi a potom preziva negativne emocie....ci?😅
Super 👍
Perfektní deal ❤
Charlie, nejvíc pro syna děláš vlastní autenticitou 🤗 říkat nevím, je úplně v pořádku. Když ANO znamená ANO a NE znamená NE, pak všechno je úplně v pořádku 😇
Ahoj Tvoje slova mi musím říct že pomáhají, totiž je to půl rok, kdy sem opustil toxický vztah.. věčné srážení, nepochopení a chvála jen když bylo dáváno.. takže neupřímná láska. A ano, dovede to člověka chlapa pořádně válcovat, probírám se z toho doteď.
Jsem rád, že ti můžu pomoct takhle na dálku na tvé cestě.
Meditace zdaleka nejsou jen o uklidnění,atd. Dělám šamanské 🙂
Ono totiž spíš rodiče baží po validaci a obhajobě vlastního života.
Někdy mi přijde, že většina lidí touží po něčem ve většině oblastech života. Potom se za tím honí, snaží se to kontrolovat a když to nedostanou, jsou z toho frustrovaní, agresivní, v depresi. Mrkni na podcast tady na kanálu s názvem "Štěstí není pro muže".
@@CharlieGreenberg V poho. Jen tvrdím, že pro hodně rodičů ani neexistuje jiný zdroj sebeúcty, než srážení vlastních dětí, protože je popouzí, že jsou mladé a nemají uzavřené životní šance. Mnozí lidé od rodičů vůbec nechtějí validaci, protože cokoliv jim kdy rodiče poradili, to nedávalo smysl.
@@filonoman7756 skoro to působí jako tvůj vlastní příběh…
@@CharlieGreenberg Každý z nás jednou, někdy vícekrát volá o pomoc, tím, jak píše mezi řádky ;-)
@@CharlieGreenberg To je příběh Špejbla a Hurvínka.
Nie som sice muz :D, ale musim sa podelit so skusenostou na margo chvalenia deti - nepamatam si so svojho detstva, ze by ma rodicia niekedy chvalili (snad im nekrivdim, ale naozaj si vyrazne nepamatam ziadne pochvaly), a podpisalo sa to u mna tak, ze teraz, v mojich 32 rokoch ked ma niekto pochvali, alebo vyzna uznanie - automaticky to u mna spusta pocit, ze ten clovek si zo mna robi srandu...a potom u mna prevlada pocit trapnosti, a skor sa citim nekomfortne nez polichotene....:D
To vídám často a znám to od svých klientů z dřívějška. Rozhodně doporučuji jít na terapii nebo na tom začít vědomě pracovat. Jinak budeš trpět tímto pocitem nedocenění celý život a neužiješ si účinků serotoninu - nesobeckého hormonu leadershipu, který vzniká právě uznáním a pochvalou druhých a je důležitý pro naši motivaci a zdraví.
@@CharlieGreenberg no ono ja ani nevnimam pocit nedocenenia, resp.nemam pocit ze mi to nejakym sposobom chyba..jednoducho som naucena zit bez toho. A ak aj nieco robim necakam ziadne uznanie od nikoho...jednoducho zvyk. Horsia moznost je podla mna ocakavat to uznanie, ktore ked nepride, tak cloveka zamrzi a potom preziva negativne emocie....ci?😅