Zdravím, ráda bych znala názor, zda je dobré říci, že to "dělám proto, že Tě mám ráda, když by táta, nebo kdokoliv byl taky mokrý, taky bych ho "hnala" domů". Taky mě zaujalo, že jste zmínili, že rodiči přijde, že nám dítě občas něco dělá naschvál, no stává se mi to, že když někam potřebuji (zařídit si něco, jít k doktoru, jít s miminkem na cvičení, jet na plánovaný výlet,) tak buď se nechce oblékat, něco rozlije, pokaká se, brečí v autě, něco se zkrátka stane - jak z toho ven?
ปีที่แล้ว +1
Krásné odpoledne, ono je nejdůležitější, jak to cítíte Vy a hned řeknu proč - děti jsou mnohem citlivější ne inkongruenci rodiče - tedy nesoulad mezi tím, co dělá, a co říká. Ostatně třeba u alkoholu, cigaret a sladkého to dávají hned najevo - a proč, když je to nezdravé, tak to jíš? Pokud to tedy řeknete s láskyplným tónem a sama tomu tak věříte, dítě to pravděpodobně vezme úplně bez problémů. Pokud sama o tom pochybujete a řeknete to jen jako frázi, dítě bude cítit, že je něco v nepořádku, nebo že mu dokonce lžete (bude pro to mít totiž vlastní vysvětlení, které my dospělí často ani nedokážeme domyslet). Takže tak. No a s těmi "naschvály" - ono v určitém období si dítě testuje přijetí od svého rodiče a jeho hranice. Proto je dobré, když už Vás to v danou chvíli naštve, reagovat co nejvíce v klidu, ale zároveň v souladu se sebou. Takže si dovedu třeba představit reakci typu - vidím, že se ti nechce teď nikam chodit, ale já teď opravdu musím k panu doktorovi. Takže pojď, obleču tě a jedeme. Pak si budeš moct zase hrát, až se vrátíme. Jen pro to, aby člověk byl schopen reagovat ještě relativně v klidu, musí reagovat dostatečně včas. Tak hodně štěstí! :)
![[LIVE] : ONE ลุมพินี 89 | คู่เอก "ยอดไอคิว vs คิริลล์"](http://i.ytimg.com/vi/Z3vYkHJ_5Ig/mqdefault.jpg)
Zdravím, ráda bych znala názor, zda je dobré říci, že to "dělám proto, že Tě mám ráda, když by táta, nebo kdokoliv byl taky mokrý, taky bych ho "hnala" domů". Taky mě zaujalo, že jste zmínili, že rodiči přijde, že nám dítě občas něco dělá naschvál, no stává se mi to, že když někam potřebuji (zařídit si něco, jít k doktoru, jít s miminkem na cvičení, jet na plánovaný výlet,) tak buď se nechce oblékat, něco rozlije, pokaká se, brečí v autě, něco se zkrátka stane - jak z toho ven?
Krásné odpoledne, ono je nejdůležitější, jak to cítíte Vy a hned řeknu proč - děti jsou mnohem citlivější ne inkongruenci rodiče - tedy nesoulad mezi tím, co dělá, a co říká. Ostatně třeba u alkoholu, cigaret a sladkého to dávají hned najevo - a proč, když je to nezdravé, tak to jíš? Pokud to tedy řeknete s láskyplným tónem a sama tomu tak věříte, dítě to pravděpodobně vezme úplně bez problémů. Pokud sama o tom pochybujete a řeknete to jen jako frázi, dítě bude cítit, že je něco v nepořádku, nebo že mu dokonce lžete (bude pro to mít totiž vlastní vysvětlení, které my dospělí často ani nedokážeme domyslet). Takže tak.
No a s těmi "naschvály" - ono v určitém období si dítě testuje přijetí od svého rodiče a jeho hranice. Proto je dobré, když už Vás to v danou chvíli naštve, reagovat co nejvíce v klidu, ale zároveň v souladu se sebou. Takže si dovedu třeba představit reakci typu - vidím, že se ti nechce teď nikam chodit, ale já teď opravdu musím k panu doktorovi. Takže pojď, obleču tě a jedeme. Pak si budeš moct zase hrát, až se vrátíme. Jen pro to, aby člověk byl schopen reagovat ještě relativně v klidu, musí reagovat dostatečně včas. Tak hodně štěstí! :)