Josef Suk vyprávěl, jak mu Antonín Dvořák významně ukazoval jedno místo v Janáčkově kantátě Amarus a Sukovi bylo to místo velmi divné. "To je divné, mistře..." A Dvořák na to: "ano, je to divné, ale tady máte konečně skladatele, který přemýšlí vlastní hlavou."
Jaroslav Vrchlický: Amarus (Toto je původní báseň. - Text kantáty je místy upraven.) 2:43 Žil v klášteře od dětství; jak tam přišel, sám nevěděl, že děkoval však hříchu své zrození, tož Amarus jej zvali. 4:36 Byl velký, bledý, stále zamyšlený; zrak k zemi upřen, jakby stále hledal cos neznámého. 5:35 Jednou pravil k bohu, když měsíc stříbřil mříže jeho cely: 6:56 „Za všecka muka, všecko odříkání, za ztracený svůj život jednu milost si žádám od Tebe, rci kdy as umru?“ 9:06 A nedomyslil ještě, anděl slétl a v sluch mu šeptal! „Umřeš oné noci, kdy zapomeneš v lampu před oltářem naliti olej!“ - 12:26 Prchly dny a leta; tich, jako vždycky, Amarus žil smutný, vždy v lampu věčnou když přilíval olej, děl k sobě: „Rozsvěcuju svoji duši,“ a bolestně se usmál. 14:26 Jednou z jara též přišel v lampu doliti zas olej; chrám šerý byl, u sloupu na klekátku pod Panny sochou zřel dva milující. Stál za nimi a dech svůj zadržoval. Když domodlili se, po špičkách rychle šel za nimi, jej divná jala touha, stál na klášterním hřbitově; pln bezu a střemchy vzduch byl, vůně opojivá mu vstoupla do hlavy, kdes v keři pták zpíval, motýli dva jak dva květy by na jabloni oživené náhle kol něho lítali. 16:54 Šel dál a dále. Na jednom hrobě, který srovnán s drnem pod lesem kvetoucího bezu mizel, tam seděli ti šťastní: on měl hlavu na ňadrech jejích, v její černé vlasy bez střásal těžce porosené květy, pták zpíval za nimi a laškující dva motýlové usedli jí v kadeř. 19:16 Tu Amarus na svoji matku vzpomněl, jíž nepoznal a jíž měl děkovati za trpký tento život, - a pták zpíval a voněl bez a v trávě hrála rosa; 20:25 dnes nedolil Amarus lampu věčnou, stál ustavičně a pták stále zpíval. Dne druhého když k hóře přišli bratři, tu našli věčnou lampu shaslou, sirou, po Amarovi nikde ani stopy; 22:09 tam na hřbitově na zapadlém rově však ležel mrtev, na hrobě své matky, tvář obrácenou v bez a střemchu zkvětlou, tak ležel tam a pták jen nad ním zpíval. 27:39 Amarus jej zvali.
Thank you for the English translation of the text. Wonderful performance!
Amarus, Tagebuch eines Verschollenen, Das ewige Evangelium: drei großartige Mini-Opern von Janacek!
Josef Suk vyprávěl, jak mu Antonín Dvořák významně ukazoval jedno místo v Janáčkově kantátě Amarus a Sukovi bylo to místo velmi divné. "To je divné, mistře..." A Dvořák na to: "ano, je to divné, ale tady máte konečně skladatele, který přemýšlí vlastní hlavou."
Opět Mistr nezklamal.
Would someone please post the original Czech text too. That would make it easier to follow along with the translation.
Thank you.
Jaroslav Vrchlický: Amarus (Toto je původní báseň. - Text kantáty je místy upraven.)
2:43
Žil v klášteře od dětství; jak tam přišel,
sám nevěděl, že děkoval však hříchu
své zrození, tož Amarus jej zvali.
4:36
Byl velký, bledý, stále zamyšlený;
zrak k zemi upřen, jakby stále hledal
cos neznámého.
5:35
Jednou pravil k bohu,
když měsíc stříbřil mříže jeho cely:
6:56
„Za všecka muka, všecko odříkání,
za ztracený svůj život jednu milost
si žádám od Tebe, rci kdy as umru?“
9:06
A nedomyslil ještě, anděl slétl
a v sluch mu šeptal! „Umřeš oné noci,
kdy zapomeneš v lampu před oltářem
naliti olej!“ -
12:26
Prchly dny a leta;
tich, jako vždycky, Amarus žil smutný,
vždy v lampu věčnou když přilíval olej,
děl k sobě: „Rozsvěcuju svoji duši,“
a bolestně se usmál.
14:26
Jednou z jara
též přišel v lampu doliti zas olej;
chrám šerý byl, u sloupu na klekátku
pod Panny sochou zřel dva milující.
Stál za nimi a dech svůj zadržoval.
Když domodlili se, po špičkách rychle
šel za nimi, jej divná jala touha,
stál na klášterním hřbitově; pln bezu
a střemchy vzduch byl, vůně opojivá
mu vstoupla do hlavy, kdes v keři
pták zpíval, motýli dva jak dva květy
by na jabloni oživené náhle
kol něho lítali.
16:54
Šel dál a dále.
Na jednom hrobě, který srovnán s drnem
pod lesem kvetoucího bezu mizel,
tam seděli ti šťastní: on měl hlavu
na ňadrech jejích, v její černé vlasy
bez střásal těžce porosené květy,
pták zpíval za nimi a laškující
dva motýlové usedli jí v kadeř.
19:16
Tu Amarus na svoji matku vzpomněl,
jíž nepoznal a jíž měl děkovati
za trpký tento život, - a pták zpíval
a voněl bez a v trávě hrála rosa;
20:25
dnes nedolil Amarus lampu věčnou,
stál ustavičně a pták stále zpíval.
Dne druhého když k hóře přišli bratři,
tu našli věčnou lampu shaslou, sirou,
po Amarovi nikde ani stopy;
22:09
tam na hřbitově na zapadlém rově
však ležel mrtev, na hrobě své matky,
tvář obrácenou v bez a střemchu zkvětlou,
tak ležel tam a pták jen nad ním zpíval.
27:39
Amarus jej zvali.