DANIELA DRTINOVÁ I Je mi blízké spojování. Když se rozděluje, tak mě to přestává zajímat. I JCHČ #67

Nedávno mě zaujala jedna pasáž v knize francouzské spisovatelky a psychoterapeutky Annick de Souzenelle. To, co ona říká, je, že místo toho, abychom po biblickém pádu začali zpět dobývat království nebeské a svět ducha, tak jsme se začali soustředit výhradně na dobývání zdrojů ve světě, ve hmotě. My jako společenství lidí se totiž pohybujeme zásadně jen po horizontu, tam vytváříme své koncepty a ideologie. Pouze horizontálně rozšiřujeme své portfolio zisků. Místo toho, abychom to zvedli o kousek výš, kde dualita mizí, i veškeré zlo, které je mezi námi lidmi. Když člověk udělá malý krok směrem nahoru, tak tam hned mizí to, co se objevuje na horizontu, naše žádostivost a požadavky ke světu. Tohle je dobré uvědomit si třeba v meditaci nebo při modlitbě. Když uděláš vstřícný krok k bytí, otevřeš se mu, tak začneš vnímat, co je za konceptem, ale musíš chtít opustit svojí horizontálu."
"Nenaplňují mě koncepty. Nemám žádné specifické přání ke své zemi. Chtěla bych, aby společnost fungovala na hlubších hodnotách a principech. Abychom my lidé dokázali žít mezi sebou v harmonii."
"K dokonalosti se můžeme vztahovat, ale nic není dokonalé. Chtěla bych, aby společnost měla aspoň snahu zdokonalovat se. Nechci svět, kde lidé útočí na jiné lidi."
"Důležité je neulpět na pocitech. Jen neulpívání vede k neubližování. Sobě i jiným."
"Snažím se udržovat mysl v neroztříštěném, koncentrovaném stavu. Množství informací tříští.."
"Nejhorší je setrvávat v negativních pocitech a emocích, když je necháváš v sobě. Časem to pak přeroste v něco, co se stane povahovým rysem."
#jakechcescesko ??? #jakychcessvet ??? #danieladrtinova