Jsem nesmírně vděčná Osudu, že mě nasměroval na toto vysílání a já jsem znovu mohla slyšet a vidět přednes tohoto úžasného maestra, kterého jsem měla štěstí vidět a poslouchat i na jednom z jeho mnoha koncertov na živo.A právě tak jako tehdy i dnes mě chytá za srdce jeho mistrovská hra a myslím, že nejen mě, ale tisíce lidí a posluchače, kteří poslouchají jeho překrásný přednes melodické, dynamické a nezapomenutelné virtuózní hry na kytaru. Ať mu Bůh žehná, aby ještě hodně let mohl dělat radost a vyvolávat tak blažený pocit na duši mnoha lidem.
Děkuji za další krásné setkání s panem Rakem a jeho kytarami. Nevím, kdy jsem ho slyšela poprvé, asi v dětství... Zato vím, kdy naposledy - v Emauzích na krásném koncertě s jeho synem Matějem. Museli jsme si trochu počkat, koncert byl několikrát přeložený. O to víc jsme si ho užili. Děkuji za výběr tak vzácných hostů na palubu Hausbotu. Panu Rakovi děkuji za radost, kterou rozdává a přeji mu mnoho zdraví do dalších let.
Zdravím a pozdravuji. Těžko se mi hledají slova ,která by dokázala popsat mé pocity po zhlédnutí tohoto rozhovoru. Oba jste byli úžasní. Pan profesor krásně hrál. Děkuji mnohokrate. P. S . Potěšila mne malá vzpomínka na pana prezidenta Václava .Žijte blaženě.
Moc a moc díky, Petře, za to, že jsi mě skoro beze slova, ale přitom doslova, připoutal k monitoru, i když jsem měl v úmyslu jako často při podobných rozhovorech přitom něco "užitečného" dělat. Ale stejně vše ostatní nějak samovolně muselo počkat - a přestože jsem Štěpána Raka měl rád už dávno, teprve teď se do mě otiskl zcela nesmazatelně... Tvé mlčení a nekladení nepotřebných otázek tomu úžasně přispělo! Těším se, že se zase po dlouhé době potkáme v Blansku na Rajbasu - i když já mám tu jednostrannou možnost se s tebou setkávat téměř denně v odpoledním cestovatelském okénku na Dvojce! Ještě je vhodné přispět na účet a společně věřit, že to tento pátek a sobotu dobře dopadne (i Tvou zásluhou!) podle našich přání.
Ahoj Tomáši, děkuji! Teď trénuji na jednu větší polární výpravu a součástí mám i běhání. Nejradši tedy budu, pokud s epotkáme i na Rajbasu, ale i alespoň na jedné etapě MUM...:-)
Původ Štěpána Raka. (3) Alfred Strejček o Štěpánovi a také trochu o jeho rodině Známe se 33 let, už to je symbolické. V časově lince mapujeme délku života Ježíše Krista. Štěpánova hudební invence je bezbřehá a zdaleka není ukryta jen ve stovkách kytarových, kvartetních i symfonických kompozic, scénickou hudbu nevyjímaje. Z mého pohledu je jeho hudební genialita nejpatrnější v improvizacích. Stál jsem vedle něho na pódiu více než patnáct set krát a stejně tolikrát jsem byl udiven i zaskočen jemnými (někdy i razantními) proměnami hudebních vstupů. Štěpán totiž reaguje naprosto přesně a citlivě na atmosféru a slova, která zní před ním. O tomto, byť jen zdánlivém detailu, se zmiňuji proto, že je to úkaz vzácný. Spoluúčinkoval jsem s řadou dalších skvělých muzikantů, ale umění naslouchat a adekvátně hudebně reagovat je vlastností opravdu jen výjimečnou… Zatím mluvím pouze o koncertních vystoupeních. Ale Štěpánovo muzikantství má také široký rádius žánrový i místopisný. Kytaru stále nosí s sebou a je ochoten na ni zahrát kdykoli a kdekoli - ve vlaku, u táboráku, v hospodě… Těší ho pozornost posluchačů a rád jim vyhoví. Koncerty má vyprodané nejen ve velkých sálech či divadlech, ale i v klubech nebo v čajovnách… V této souvislosti musím zmínit jeden ze záhybů jeho umělecké duše. Štěpána stresuje jím uměle vyvolaný pocit, že o něho není zájem. Na toto téma je schopen se dlouhé hodiny bavit a přinášet další a další doklady této smyšlenky… O opaku se nechává často dlouho přesvědčovat, a když se to jeho spoludiskutujícím podaří, vyrukuje obvykle s tvrzením, že má málo koncertů a druzí že jich mají daleko víc… Nebojím se srovnat tento povahový rys, tak charakteristický pro géniem políbené umělce, třeba s osobnostními rysy Mozartovými… Osobně si myslím, že je to hra, která Štěpána baví, a že je rád přesvědčován o své jedinečnosti… Mluvím o tom proto, že jsem byl ve světě svědkem jeho opravdové muzikantské slávy a proslulosti. Po každém našem vystoupení ve 33 (opět ta symbolická číslovka) zemích čtyř kontinentů čekal na něho hlouček kytaristů, kteří mu všemožnými způsoby vyjadřovali obdiv a úctu. Snad nejvýraznější to bylo na naší geograficky nejvzdálenější štaci, v nejjižněji položeném univerzitním městě v Chile, ve městě Talca. Tam po koncertě postával houf dvanácti až třináctiletých dětí, z nichž některé držely v rukou noty a žádaly Štěpána o podpis. Byly to jeho dětské kytarové etudy. Když se všem podepsal, zeptaly se, zda je to jenom shoda jména, nebo zdali tvůrcem etud byl jeho otec či dědeček? Když řekl, že autorem skladeb je on…, údiv na jejich tvářích nebral konce. Tiše poodstoupili a prožívali totéž, jako kdyby před ně předstoupil živý Bach či Mozart… Taková setkání se konala po koncertech prakticky všude. Zavzpomínám teď na turné po Podkarpatské Rusi. Jeli jsme hrát do míst, ze kterých pochází jeho biologická maminka. Potkal se tam se svým bratrem, se sestrou, o jejíž existenci neměl tušení, s tetou, se svou neteří… Brečeli jsme všichni. Ale citově nejvypjatější chvíle přišla později. Dojeli jsme na hřbitov, kde je jeho maminka pochována. Celé naše turné natáčela Slovenská televize, ale k hrobu si Štěpán přál pouze můj doprovod. Co tam se odehrávalo, byla ta nejniternější a nejcitlivější chvíle, které jsem byl kdy svědkem. Štěpán si chvíli s maminkou tiše a prostě povídal, pak jí zazpíval její oblíbenou ukrajinskou píseň a zahrál na kytaru Hymnus pro královnu. Tam jsem pochopil a přijal jeho přecitlivělost, jeho srdce i bolavou duši. Tam stál v pokoře před Pánem a modlil se… Zmínit musím dále Štěpánovu jazykovou vybavenost. Angličtinu, ruštinu a finštinu ovládá mistrovsky, větší problémy mu nedělá ani němčina. Ve všech těchto jazycích jsem jej slyšel konverzovat i vést mistrovské kurzy. Jisté jazykové problémy jsme ale měli oba ve frankofonních kantonech Švýcarska. Vzpomínám, jak jsme na rušné ulici v Ženevě zkusili mezi lidmi použít dětskou říkanku napodobující francouzštinu, ve které se hláska -R- musí vyslovit hrdelně a jisté vokály se musí prodloužit. Ve fonetickém přepisu vypadá takto: Leze lev do tramvajé, žere mandlé, loupá si jé… Světe, div se, po vyslovení této věty se k nám otočila jedna dáma a začala nám dlouze francouzsky něco povídat. Bylo to zjevně přátelské sdělení a my, zkoprnělí, jsme se zmohli maximálně na pokyvování hlavou a opakování slovíčka merci… Dodnes nám nikdo neřekl, co ta naše věta mohla znamenat, a oba si spíše myslíme, že ženevskou ulicí procházela právě nějaká Češka a udělala si z nás legraci. Otvírám další, možná netušenou podobu kytarového mistra, totiž jeho smysl pro humor a jeho herecký talent. Příhod, na které oba rádi vzpomínáme, je bezpočet, na koncertním pódiu i mimo ně. Těsně před recitálem na zámku Staré Hrady u Jičína za mnou Štěpán přiběhl celý bledý, ukazoval mi prst na levé ruce a dramaticky zašeptal: „Frede, pomáhal jsem přenášet lavice a mám v ukazováku třísku, bolí to a nemohu hrát…“ Zámecký sál byl naplněn do posledního místečka a mělo se začít. Prekérní situace. Cosi mne napadlo a jen jsem řekl: „Budeš dělat svého bratra Vladimíra.“ Vešel jsem před publikum a sdělil mu, že Štěpán Rak je zraněný a že byl odvezen na ošetření do Jičína. Sál vydechl zklamáním… Pokračoval jsem: „Ale pokusíme se jeho neúčast částečně nahradit setkáním s jeho bratrem Vladimírem, který se za ním vypravil až z Ukrajiny. Přivítejme jej!“ Přišel Štěpán jako Vladimír a probíhal česko-ruský dialog, v jehož závěru jsem se ho zeptal, zda náhodou nehraje také na kytaru, jako jeho bratr Štěpán… Odpověděl, že ne, ale že by to zkusil. Vzal kytaru a pokoušel se o nějaký akord… Vzal jsem mu kytaru, poděkoval mu a zklamané publikum mu věnovalo vlažný potlesk. Vyprovodil jsem ho za dveře (uběhlo mezi tím téměř pětadvacet minut) a vrátil jsem se s radostnou zprávou, že Štěpán Rak se mezitím vrátil z Jičína a že za chvíli vystoupí… Jásot nebral konce. Chvíli jsem si s publikem povídal (čekal jsem, až Štěpán změní na své vizáži několik odlišujících prvků, jím samotným vymyšlených) a pak jsem slavnostně prohlásil: „Dámy a pánové, přichází ten, kvůli kterému jste sem přišli…“ Vešel (už sám za sebe) Štěpán, kvůli prstu musel hrát opatrněji, ale to nikomu vůbec nevadilo a každou jeho skladbu odměnili posluchači bouřlivým aplausem… Dvojroli zvládl skvěle! Nepřehrával, byl autentický a v postavě Vladimíra neodolatelný. Mystifikace stoprocentně vyšla. Dokonce si potom přišli diváci pro podpis a chtěli ho i od Vladimíra… Musel jsem jim říct, že Vladimír musel zase narychlo odjet… Podobných situací jsme pro pobavení naše i naší manažerky vymysleli a realizovali desítky. Dalo by se vzpomínat ještě dlouho… Mluvil bych o Štěpánově dalším velkém uměleckém koníčku - o fotografování, za které získal v celosvětových soutěžích řadu ocenění, mluvil bych o jeho krásném vztahu k synům, mluvil bych o jeho posedlosti ve vztahu k planetárnímu řádu, k astronomii, astrologii, numerologii…. Velkou plochu bych věnoval jeho pedagogické činnosti… A stále by to ještě nebylo vše o jeho renesanční osobnosti… Byl jsem požádán, abych napsal o Štěpánovi jako o uměleckém partnerovi a kamarádovi… Prý stačí dvě stránky. Přetěžký úkol… Vzpomínání na Štěpána by vydalo na knihu… Na závěr mu musím poděkovat. Především za to, že mezi námi vždy existovala absolutní důvěra. Nikdy jsme si po umělecké, ani osobní stránce nic nevyčítali. Ctili a ctíme se navzájem. Když jsem ochrnul, Štěpán mne od první chvíle podporoval psychicky i finančně. Když jsem byl nucen pobývat v soukromém zařízení a peníze rychle ubývaly, dělil se se mnou o své honoráře. Nikdo, kromě mé rodiny a Jitky, mi s takovou velkorysou samozřejmostí nepomohl jako on. Nikdy mu to nezapomenu! Listopad 2021, Alfred Strejček (80), recitátor a herec
To musí být sen moderátora (intervjůka 😁), skoro bez otázek takový proud slov, z nichž žádné není zbytečné, a ani chvíli to není nezajímavé. A k tomu ještě taková hudba 👍
díky! :-)...ano, Štěpán Rak je jeden z výborných respondentů...ale dovolím si maličko obhájit i svoji pozici - myslím, že moderátor ovlivňuje vývoj setkání i tím, kdy mlčí, naslouchá...a následně u čeho se zdrží, co řekne...:-)
Milý Petře, byl jsem poměrně dlouhou dobu tak hloupý, že jsem si myslel že jste "ten moravák s rýmou co moderuje Bludiště". Za posledních pár let co se věnuji mimo jiné i otevírání vlastních očí, a sleduji lidi kteří mají co říct, jsem pochopil že jste člověk, kterých by mělo být víc. Váš Hausbót a hosté v něm jsou jednoduše jedineční. Pochopitelně nejen Hausbót. Váš rozsah je veliký a vím o tom. Teď například jste mě seznámil s obdivuhodným panem Rakem, a já za to děkuji.
@@PetrHorkyPolarnik proč s rýmou? Váš hlas mi vždycky připadal jako by zastřený, jako u člověka s rýmou. Ale každý má nějaký hlas. Ještě že jste mi připomněl že to byl pořad Hip Hap Hop. Věděl jsem že se mýlím, jen mi nějak naskočilo Bludiště.
![[LIVE] : ONE ลุมพินี 87 วันนี้!! คู่เอก "ก้องชัย vs โชคปรีชา"](http://i.ytimg.com/vi/YN6e7HVnekw/mqdefault.jpg)
![กี่หมื่นฟ้า | Your Sky Series EP.1 [1/4]](http://i.ytimg.com/vi/vLGjxFL6U_I/mqdefault.jpg)
Úžasné a obdivuhodné vzpomínkové vyprávění o životě protkané krásnými skladbami. Koncert v Děčíně 8.8.2023 byl nádherný.
9.8.2023.❤
9.8. 2023.
To je Host panečku 👍 a úžasný člověk. V jeho očích je skromnost a pokora a radost... 🙏
Úžasný.! Pan Rak hraje srdcem...
Moc ráda bych poděkovala i Vaší manželce, za zprostředkování zvukové stránky....
Skvělé, dokonalé, úžasné. Nádherný rozhovor. Děkuji.
Děkujeme. Dával jsem Štěpánovi vědět, aby si pročetl i komentáře a podporu...
Jsem nesmírně vděčná Osudu, že mě nasměroval na toto vysílání a já jsem znovu mohla slyšet a vidět přednes tohoto úžasného maestra, kterého jsem měla štěstí vidět a poslouchat i na jednom z jeho mnoha koncertov na živo.A právě tak jako tehdy i dnes mě chytá za srdce jeho mistrovská hra a myslím, že nejen mě, ale tisíce lidí a posluchače, kteří poslouchají jeho překrásný přednes melodické, dynamické a nezapomenutelné virtuózní hry na kytaru.
Ať mu Bůh žehná, aby ještě hodně let mohl dělat radost a vyvolávat tak blažený pocit na duši mnoha lidem.
Děkuji za úžasný rozhovor !!!
Husi kuze, onemeni a zbozny uzas.... Dekuji panu Rakovi za naprosto vyjimecny zazitek a Petre, Vam za rozhovor!
Děkuji za další krásné setkání s panem Rakem a jeho kytarami. Nevím, kdy jsem ho slyšela poprvé, asi v dětství... Zato vím, kdy naposledy - v Emauzích na krásném koncertě s jeho synem Matějem. Museli jsme si trochu počkat, koncert byl několikrát přeložený. O to víc jsme si ho užili. Děkuji za výběr tak vzácných hostů na palubu Hausbotu. Panu Rakovi děkuji za radost, kterou rozdává a přeji mu mnoho zdraví do dalších let.
Děkuji za krásný, obohacujici rozhovor. Můj veliký respekt ... ❤
Díky ! Zábavné, dojemné, poutavé, unikátní ......👒🎩
Zdravím,
toto je tak silné povídání, že stojí za to si ho pouštět občas znovu. Jeden z nejlepších dílů vůbec.
to byla nádhera, wow
DEKUJI… za tento dotek souzneni a rezonance, za pohlazeni duse🙏
Zdravím a pozdravuji. Těžko se mi hledají slova ,která by dokázala popsat mé pocity po zhlédnutí tohoto rozhovoru. Oba jste byli úžasní. Pan profesor krásně hrál. Děkuji mnohokrate. P. S . Potěšila mne malá vzpomínka na pana prezidenta Václava .Žijte blaženě.
Pane Raku jste kytarovy genius...! Bravo...a dekuji
Děkujeme, vyřídím...
Na tohle se opravdu dobře dívá a pěkně poslouchá ❤️
Прекрасно.
Nadhera mooc dekujeme
Moc a moc díky, Petře, za to, že jsi mě skoro beze slova, ale přitom doslova, připoutal k monitoru, i když jsem měl v úmyslu jako často při podobných rozhovorech přitom něco "užitečného" dělat. Ale stejně vše ostatní nějak samovolně muselo počkat - a přestože jsem Štěpána Raka měl rád už dávno, teprve teď se do mě otiskl zcela nesmazatelně... Tvé mlčení a nekladení nepotřebných otázek tomu úžasně přispělo! Těším se, že se zase po dlouhé době potkáme v Blansku na Rajbasu - i když já mám tu jednostrannou možnost se s tebou setkávat téměř denně v odpoledním cestovatelském okénku na Dvojce! Ještě je vhodné přispět na účet a společně věřit, že to tento pátek a sobotu dobře dopadne (i Tvou zásluhou!) podle našich přání.
Ahoj Tomáši, děkuji! Teď trénuji na jednu větší polární výpravu a součástí mám i běhání. Nejradši tedy budu, pokud s epotkáme i na Rajbasu, ale i alespoň na jedné etapě MUM...:-)
Původ Štěpána Raka. (3) Alfred Strejček o Štěpánovi a také trochu o jeho rodině
Známe se 33 let, už to je symbolické. V časově lince mapujeme délku života Ježíše Krista. Štěpánova hudební invence je bezbřehá a zdaleka není ukryta jen ve stovkách kytarových, kvartetních i symfonických kompozic, scénickou hudbu nevyjímaje. Z mého pohledu je jeho hudební genialita nejpatrnější v improvizacích. Stál jsem vedle něho na pódiu více než patnáct set krát a stejně tolikrát jsem byl udiven i zaskočen jemnými (někdy i razantními) proměnami hudebních vstupů. Štěpán totiž reaguje naprosto přesně a citlivě na atmosféru a slova, která zní před ním.
O tomto, byť jen zdánlivém detailu, se zmiňuji proto, že je to úkaz vzácný. Spoluúčinkoval jsem s řadou dalších skvělých muzikantů, ale umění naslouchat a adekvátně hudebně reagovat je vlastností opravdu jen výjimečnou…
Zatím mluvím pouze o koncertních vystoupeních. Ale Štěpánovo muzikantství má také široký rádius žánrový i místopisný. Kytaru stále nosí s sebou a je ochoten na ni zahrát kdykoli a kdekoli - ve vlaku, u táboráku, v hospodě… Těší ho pozornost posluchačů a rád jim vyhoví. Koncerty má vyprodané nejen ve velkých sálech či divadlech, ale i v klubech nebo v čajovnách… V této souvislosti musím zmínit jeden ze záhybů jeho umělecké duše. Štěpána stresuje jím uměle vyvolaný pocit, že o něho není zájem. Na toto téma je schopen se dlouhé hodiny bavit a přinášet další a další doklady této smyšlenky… O opaku se nechává často dlouho přesvědčovat, a když se to jeho spoludiskutujícím podaří, vyrukuje obvykle s tvrzením, že má málo koncertů a druzí že jich mají daleko víc… Nebojím se srovnat tento povahový rys, tak charakteristický pro géniem políbené umělce, třeba s osobnostními rysy Mozartovými… Osobně si myslím, že je to hra, která Štěpána baví, a že je rád přesvědčován o své jedinečnosti…
Mluvím o tom proto, že jsem byl ve světě svědkem jeho opravdové muzikantské slávy a proslulosti. Po každém našem vystoupení ve 33 (opět ta symbolická číslovka) zemích čtyř kontinentů čekal na něho hlouček kytaristů, kteří mu všemožnými způsoby vyjadřovali obdiv a úctu. Snad nejvýraznější to bylo na naší geograficky nejvzdálenější štaci, v nejjižněji položeném univerzitním městě v Chile, ve městě Talca. Tam po koncertě postával houf dvanácti až třináctiletých dětí, z nichž některé držely v rukou noty a žádaly Štěpána o podpis. Byly to jeho dětské kytarové etudy. Když se všem podepsal, zeptaly se, zda je to jenom shoda jména, nebo zdali tvůrcem etud byl jeho otec či dědeček? Když řekl, že autorem skladeb je on…, údiv na jejich tvářích nebral konce. Tiše poodstoupili a prožívali totéž, jako kdyby před ně předstoupil živý Bach či Mozart… Taková setkání se konala po koncertech prakticky všude.
Zavzpomínám teď na turné po Podkarpatské Rusi. Jeli jsme hrát do míst, ze kterých pochází jeho biologická maminka. Potkal se tam se svým bratrem, se sestrou, o jejíž existenci neměl tušení, s tetou, se svou neteří… Brečeli jsme všichni. Ale citově nejvypjatější chvíle přišla později. Dojeli jsme na hřbitov, kde je jeho maminka pochována. Celé naše turné natáčela Slovenská televize, ale k hrobu si Štěpán přál pouze můj doprovod. Co tam se odehrávalo, byla ta nejniternější a nejcitlivější chvíle, které jsem byl kdy svědkem. Štěpán si chvíli s maminkou tiše a prostě povídal, pak jí zazpíval její oblíbenou ukrajinskou píseň a zahrál na kytaru Hymnus pro královnu. Tam jsem pochopil a přijal jeho přecitlivělost, jeho srdce i bolavou duši. Tam stál v pokoře před Pánem a modlil se…
Zmínit musím dále Štěpánovu jazykovou vybavenost. Angličtinu, ruštinu a finštinu ovládá mistrovsky, větší problémy mu nedělá ani němčina. Ve všech těchto jazycích jsem jej slyšel konverzovat i vést mistrovské kurzy. Jisté jazykové problémy jsme ale měli oba ve frankofonních kantonech Švýcarska. Vzpomínám, jak jsme na rušné ulici v Ženevě zkusili mezi lidmi použít dětskou říkanku napodobující francouzštinu, ve které se hláska -R- musí vyslovit hrdelně a jisté vokály se musí prodloužit. Ve fonetickém přepisu vypadá takto: Leze lev do tramvajé, žere mandlé, loupá si jé… Světe, div se, po vyslovení této věty se k nám otočila jedna dáma a začala nám dlouze francouzsky něco povídat. Bylo to zjevně přátelské sdělení a my, zkoprnělí, jsme se zmohli maximálně na pokyvování hlavou a opakování slovíčka merci… Dodnes nám nikdo neřekl, co ta naše věta mohla znamenat, a oba si spíše myslíme, že ženevskou ulicí procházela právě nějaká Češka a udělala si z nás legraci.
Otvírám další, možná netušenou podobu kytarového mistra, totiž jeho smysl pro humor a jeho herecký talent. Příhod, na které oba rádi vzpomínáme, je bezpočet, na koncertním pódiu i mimo ně. Těsně před recitálem na zámku Staré Hrady u Jičína za mnou Štěpán přiběhl celý bledý, ukazoval mi prst na levé ruce a dramaticky zašeptal: „Frede, pomáhal jsem přenášet lavice a mám v ukazováku třísku, bolí to a nemohu hrát…“ Zámecký sál byl naplněn do posledního místečka a mělo se začít. Prekérní situace. Cosi mne napadlo a jen jsem řekl: „Budeš dělat svého bratra Vladimíra.“ Vešel jsem před publikum a sdělil mu, že Štěpán Rak je zraněný a že byl odvezen na ošetření do Jičína. Sál vydechl zklamáním… Pokračoval jsem: „Ale pokusíme se jeho neúčast částečně nahradit setkáním s jeho bratrem Vladimírem, který se za ním vypravil až z Ukrajiny. Přivítejme jej!“ Přišel Štěpán jako Vladimír a probíhal česko-ruský dialog, v jehož závěru jsem se ho zeptal, zda náhodou nehraje také na kytaru, jako jeho bratr Štěpán… Odpověděl, že ne, ale že by to zkusil. Vzal kytaru a pokoušel se o nějaký akord… Vzal jsem mu kytaru, poděkoval mu a zklamané publikum mu věnovalo vlažný potlesk. Vyprovodil jsem ho za dveře (uběhlo mezi tím téměř pětadvacet minut) a vrátil jsem se s radostnou zprávou, že Štěpán Rak se mezitím vrátil z Jičína a že za chvíli vystoupí… Jásot nebral konce. Chvíli jsem si s publikem povídal (čekal jsem, až Štěpán změní na své vizáži několik odlišujících prvků, jím samotným vymyšlených) a pak jsem slavnostně prohlásil: „Dámy a pánové, přichází ten, kvůli kterému jste sem přišli…“ Vešel (už sám za sebe) Štěpán, kvůli prstu musel hrát opatrněji, ale to nikomu vůbec nevadilo a každou jeho skladbu odměnili posluchači bouřlivým aplausem… Dvojroli zvládl skvěle! Nepřehrával, byl autentický a v postavě Vladimíra neodolatelný. Mystifikace stoprocentně vyšla. Dokonce si potom přišli diváci pro podpis a chtěli ho i od Vladimíra… Musel jsem jim říct, že Vladimír musel zase narychlo odjet…
Podobných situací jsme pro pobavení naše i naší manažerky vymysleli a realizovali desítky.
Dalo by se vzpomínat ještě dlouho… Mluvil bych o Štěpánově dalším velkém uměleckém koníčku - o fotografování, za které získal v celosvětových soutěžích řadu ocenění, mluvil bych o jeho krásném vztahu k synům, mluvil bych o jeho posedlosti ve vztahu k planetárnímu řádu, k astronomii, astrologii, numerologii…. Velkou plochu bych věnoval jeho pedagogické činnosti… A stále by to ještě nebylo vše o jeho renesanční osobnosti…
Byl jsem požádán, abych napsal o Štěpánovi jako o uměleckém partnerovi a kamarádovi… Prý stačí dvě stránky. Přetěžký úkol… Vzpomínání na Štěpána by vydalo na knihu…
Na závěr mu musím poděkovat. Především za to, že mezi námi vždy existovala absolutní důvěra. Nikdy jsme si po umělecké, ani osobní stránce nic nevyčítali. Ctili a ctíme se navzájem. Když jsem ochrnul, Štěpán mne od první chvíle podporoval psychicky i finančně. Když jsem byl nucen pobývat v soukromém zařízení a peníze rychle ubývaly, dělil se se mnou o své honoráře. Nikdo, kromě mé rodiny a Jitky, mi s takovou velkorysou samozřejmostí nepomohl jako on. Nikdy mu to nezapomenu!
Listopad 2021, Alfred Strejček (80), recitátor a herec
Krásný pohled na kamaráda - člověka, geniální , citlivá osobnost velkých osobních rozměrů.Bravo, bravo, bravo!
Nadhera, dakujeme moc 🙏
Krásné pohlazení po duši. ✌✌
To musí být sen moderátora (intervjůka 😁), skoro bez otázek takový proud slov, z nichž žádné není zbytečné, a ani chvíli to není nezajímavé. A k tomu ještě taková hudba 👍
díky! :-)...ano, Štěpán Rak je jeden z výborných respondentů...ale dovolím si maličko obhájit i svoji pozici - myslím, že moderátor ovlivňuje vývoj setkání i tím, kdy mlčí, naslouchá...a následně u čeho se zdrží, co řekne...:-)
@@PetrHorkyPolarnik Souhlasím 🙂
Ale moderátora obhajovat nemusíte, ten je vždy skvělý 😉❤
Milý Petře, byl jsem poměrně dlouhou dobu tak hloupý, že jsem si myslel že jste "ten moravák s rýmou co moderuje Bludiště". Za posledních pár let co se věnuji mimo jiné i otevírání vlastních očí, a sleduji lidi kteří mají co říct, jsem pochopil že jste člověk, kterých by mělo být víc. Váš Hausbót a hosté v něm jsou jednoduše jedineční. Pochopitelně nejen Hausbót. Váš rozsah je veliký a vím o tom. Teď například jste mě seznámil s obdivuhodným panem Rakem, a já za to děkuji.
Buďte zdráv Jirko, děkuji! (p.s.: Moderoval jsem Hip Hap Hop....a proč s rýmou? :-)))
@@PetrHorkyPolarnik proč s rýmou? Váš hlas mi vždycky připadal jako by zastřený, jako u člověka s rýmou. Ale každý má nějaký hlas. Ještě že jste mi připomněl že to byl pořad Hip Hap Hop. Věděl jsem že se mýlím, jen mi nějak naskočilo Bludiště.
D Ě K U J I 🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️
22:00 celý díl je krásný . Jen toto ..
Nadherne❤
💓 20 💓 21 💓