Magi

Něco na celé té magii člověka štve, ale zároveň přitahuje. Je to jako koukat na prázdnou sklenici a čekat, jestli se sama naplní. Je v tom chaos, kterej mi připomíná ranní kocoviny, kdy se všechno zdá bejt trochu mimo, ale je to zatraceně upřímný. Cítím tam ten humor - ne takovej, kterej tě rozesměje nahlas, ale spíš ten, co tě bodne do žeber a nechá tě přemejšlet, jestli to vůbec byla sranda. Má to kouzlo, ale spíš takový, co tě zasáhne později, někde ve tři ráno, když jsi sám s cigaretou a prázdným bytem.
Magie? Možná. Spíš chlast a realita, kterou nechceš vidět, ale stejně ti sedí na hrudi a flákne tě přes ksicht. Cítím v tom únik, ale nikam nevede - jenom tě to táhne dál do toho víru, kde jsou všechny karty už dávno rozdány, a ty se s tím prostě musíš smířit.