Vyrastal som v rodine, kde boli fyzické tresty považované za "nevyhnutnosť". Ja plánujem porušiť tento cyklus aj vďaka tebe a tvojim videám. Ďakujem za túto osvetu, a zároveň dúfam, že si to pozrie čo najviac mladých ľudí, aby ďalšie generácie už nemuseli zažívať fyzické tresty a mohli mať zdravý vzťah so svojimi rodičmi. Veľmi obohacujúce video, ďakujem ti Tomáš za tvoju tvorbu, psychológiu milujem a spôsob, akým to podávaš, je veľmi záživný a upokojujúci zároveň :) keep up the great work🤞🏼
Mně se strašně líbí laskave hranice a disciplina. A hoodne si hledam, co to pro me znamená. Trhá mě usi manipulativni, vyhrozujici atd. řeči okolí. Ale hodně mě pomáhá vnímat, jak různé situace řešit. Ale často když uz neco zvladneme v pohodě, přijde s 3.5 letou nový level. Ale pak když vidim jak zrcadlí nás, tak to za to safra stojí ❤️
Skvělé podporující video! Výchova je opravdu náročná a naše generace, která to chce dělat jinak to má náročnější. Pro mě je občas těžké stát si za svou výchovou i před tchánovci, snaží se to nekomentovat, ale stejně jim to občas ujede. To samé má můj manžel, podle mě je rozpolcený - výchova bez fyz. trestů vs. jak on sám byl vychován a co od něj očekávají jeho rodiče. Děkuji a těším se na další videa:)
Nejsem nejmladší rodič, synovi je už 22 a měli jsme ho celkem pozdě, ale nikdy jsme ho neuhodili, ani jsme mu nevyhrožovali a netrestali ho zákazy. Sportoval, studuje VS a je to normální fajn kluk. Tak nevím, proč myslíte, že zrovna ta vaše generace to chce dělat jinak a určitě správně. 😊
Díky za tohle video. Mam doma tři malé caparty, často jsem na ně sama a upřímně už jsem za ta léta dost vyčerpaná. Hodněkrát propadám depresi, protože i když se moc snažím vychovávat laskavě, někdy situaci prostě vůbec nezvládnu a bičuju se za to. Tohle video mi dalo naději, že snad vše nedělám úplně špatně. ❤
Dobrý den, výborné video, děkuji za něj, moc pěkně to umíte vysvětlit. Věřím a doufám, že takto bude smýšlet víc a víc rodičů! Moc bych si to přála! Upřimně mě totiž děsí, kolik rodičů považuje fyzické tresty za adekvátní výchovný prostředek. ;-( Je to zakořeněné v české společnosti....bohužel. Těším se na další video s touto problematikou. Mějte se. RADKA
Fyzické tresty jsou úplně mimo a měly by zůstat v minulosti. Je mi 15 a ve škole jsem učitele konfrontovala x krát. Nějak víc se to řešilo 3x. Mamka i podala stížnost na město a na nějakou krajskou inspekci (už si nejsem jistá kam přesně). Každopádně s tím nikdo nikdy nic nedělal. Poprvé to bylo od tělocvikáře asi ve čtvrté třídě. Když někdo dělal bordel, dal mu facku, nebo je tahával za vlasy. Potom v 5. si třídní zasedla na jednoho pomalejšího kluka z Ukrajiny a fyzicky ho trestala docela často. Tohle když jsem řekla doma, mamka to začala řešit z ředitelem. Ten byl ještě docela profesionální a fakt to pomohlo. Na druhém stupni se nám změnila třída a najednou jsme byli "problematičtí". Prostě nás neuměli zkrotit. V 6. spolužákovi někdo hodil pouzdro na dveře kabinetu, bylo to po zvonění, než učitelka dorazila. Spolužák si pro to pouzdro šel, ale ze dveří se vyřítil náš dost cholerický učitel zeměpisu a prostě mu dal pár facek. Já jsem zvedla ruku a začala fakt vtipná argumentace: "Pane učiteli fyzické tresty jsou ve školách od roku 1980 zakázané." "Já můžu" "Proč?" "Já mám papír od ministerstva školství že u vás se fyzicky trestat může." "A můžu ho vidět?" Na tohle mi už neodpověděl. Když to mamka opět řešila s ředitelem, řekl, že to pan učitel tak nemyslel a že to byl vtip. Taky mu řekla, že jestli se to bude opakovat, dá to na město a zavolá inspekci. Samozřejmě pan ředitel měl plnou hubu keců že děcka se prostě mlátit musí (je mu tak 40). Ale ten učitel se aspoň fakt ztrapnil a já jsem pro spolužáky byla najednou kapacita a pomalu právník. Pak v 8. se stal poslední incident který jsme řešili, potom jsem změnila školu. Mám spolužáka s diagnostikovaným ADHD, v hodině si potřebuje s něčím hrát aby se soustředil. Nikoho to nikdy nerušilo. Bylo to v češtině a ta učitelka už byla v důchodu. On si takhle hrál s nějakým balónkem nebo co to bylo a u toho normálně pracoval. Ona k němu přišla, dala mu facku a vzala mu to. On se v tu chvíli postavil a šel to řešit "po svém". Ve zkratce jsem se s ní já a ten spolužák začali hádat, že mu to brát nemůže a ať ho laskavě nefackuje. Tuhle hádku on zakončil slovy: "To jste přehnala soudružko". Takže tak. Všichni ti učitelé tam doteď učí. Ředitel je pořád debil. Jediné co se stalo bylo, že nám změnili učitelku na Čj. Jen opakuju, že teď jsem v 9. a tohle se děje pořád. Zdravím do ZŠ T. G. Masaryka Bojkovice!!🤍 A díky moc za osvětu na které se podílíš, je to potřeba. A někteří dospělí snad konečně pochopí, jak to s těma fyzickýma trestama opravdu je...
Tomáši, já vás chci za manžela! 😅 Sleduji vás i Katku a vím, že oba jste báječní 😊 Moc krásné povídání, určitě si z toho zase rada něco vezmu. Mám chlapečka ve stejném věku jako Julinka, tak ty situace moc dobře znám...I když ten náš je proti Julince hrozný divoch! Taky nerada "dávám na zadek", ale někdy se ty situace tak vyhrotí, že se sama rozbrečím...a to už ani žádné vysvětlování nepomáhá 😔 Těším se na další povídání!
Moc děkuju za tohle video, i odkazy na výzkumy. U části o přebírání zodpovědnosti a trestech mě napadla myšlenka, kde je hranice mezi oznámením toho co bude následovat, a nějakým vyhrožováním nebo vydíráním? Taky by pro mě bylo zajímavé téma volby trestu, v některých případech mi to přijde zjevné, například když dítě něco rozlije tak to po sobě utře, ale třeba u vašeho příkladu kdy za házení koulí by následoval trest uklízení domu, tak tam už tu jasnou souvislost nevidím. Nevím jestli bych u dítěte chtěla vlastně budovat myšlenku že uklízení je něco co je za trest, stejně tak jako např. vyhrožovat tím že nedostane nějaký dárek a tak podobně...? Díky, a těším se na další video! 🙂
mňa by zaujímalo, pri tom treťom bode, čo robiť vo chvíli keď dieťa niečo veľmi chce napríklad keby Julinka chcela veľmi tú pizzu a začala by pri tom hrozne plakať a nedalo by sa ju ukludniť tým, že musí počkať, ako reagovať v situácií kedy si dieťa chce niečo vydobyť plačom a nechápe, že to čo chce nemôže dostať hneď, ako zvládnuť takú situáciu napr. práve reštaurácií kedy to dieťa nahlas plače. Vopred ďakujem za odpoveď. (inak výborné video) 😇
Souhlas souhlas s většinou 😊 Jen tresty by mě nenapadlo vůbec nepoužívat, jednoduše přirozené následky - něco z toho to byly, ale uklidit celou chalupu ne 😅 Tam mi chybí ta logická souvislost s tím "prohřeškem" i když se řekne kdoví co dopředu. Ale u házení koulema na okno bych viděla jako ok, co se pak stane? Rozbije se, budeme muset volat majiteli a dalších x hodin řešit opravy nebo peníze a budu mít blbou náladu - z toho plyne žádný moc čas na hraní nebo táta v dobré náladě. Což teda podle mě je pro děti největší motivace ♥️ Pak mě jen napadá dodat k bodu 3., že ano kontakt takhle je podstatný, ale že jste u pizzy Julii udělal ještě důležitou věcí a to uznal její pocity a co chce a ty respektoval, jen s respektem k ostatním a navíc jí pomohl i navést na to, jak se té pizzy dočká. Tudíž přesně proto nám to taky doma funguje už od toho roku a půl cca, že dcerka vždycky vnímala, že ji vnímám a třeba jen holt lituju, když se nedá situace změnit. Ale obecně to všechno stojí a padá na super vztahu s rodičem (učitelkou), jinak nefunguje nic by se dalo shrnout 😅 ♥️ a to právě fyzické tresty (i další věci) narušují vztah, a pak se rodiče diví, že nějaká poučka nefunguje... Stačí mít i podle Neufelda správnou hierarchii a dítě v té závislé pozici a že nás bere jako pečující alfu a přirozeně nás následují ♥️
Díky za zprávu! Je pravda, že uznání a respekt k pocitům je základní prvek té naší výchovné abecedy, že mi to ani nepřijde jako něco, co je třeba vypíchnout, ale bezpochyby to hraje roli, i když se to děje denně. S těmi tresty chápu. Ani to pro mě není úplně spontánní věc, což je možná poznat, že jsem se to tam tak snažil našroubovat. Ale chtěl jsem, aby zaznělo, že lze nad tresty přemýšlet, zvažovat, komunikovat o nich, a přitom zcela vynechat fyzické tresty. Přišlo mi, že některým rodičům to může splývat, že trest vypadá jen jedním způsobem.
By mě zajímalo, kdyby neuposlechl a musel uklízet chalupu, ale vůbec by neuklízel, co pak? Místo úklidu by dělal binec, co mu na to říct, něco jiného zakázat… co když nic nepomůže a jen to skončí hodinovým vztekem dítěte?
Ja vyrůstala s výpraskama. Bohužel máme doma syna 3,5let s adhd s hyperaktivitou a vyvojovou disfazii. A upřímně někdy když už to bylo opravdu neúnosné dostal párkrát na zadek. Ale nechci to dělat. Jenže on nechápe, člověk mu to nevysvětli. On klidně uteče i do silnice a má z toho srandu. Vysvětlujeme ale je to jak mluvit se zdi když nechápe. Věřím že u normálních dětí se člověk domluví ale nás syn ani nemluví věty. Mluví jen slova a má omezenou slovní zásobu. Já už jsem z toho zralá na Bohnice. Vaše Julinka mluví krásně nas syn neumí říct ani kráva. Jen ví že dělá buu. 😪A tím jak je hyperaktivní a neposedi se ho těžko něco učí. I sama psycholožka viděla jak se chová a že malem za tu hodinu ji tu ordinaci malej zboural. Všude lezl, skákal apod....
Samozřejmě jsou situace, kdy je potřeba zvolit specifické metody v součinnosti s doporučením diagnostika nebo terapeuta. Zažil jsem rodinu s něčím podobným, co popisujete. Měli výbornou zkušenost s terapeutickým centrem ABACEDA - abaceda.cz - věřím, že podobných center bude víc.
Dobrý den. Moc dekuju za příjemné video. Chci se zeptat, jak říct dítěti NE už v malém věku, a hlavně vysvětlit. Např. Když malému rostou zoubky a kouse prso u kojeni. Přece takový malý človíček ještě nechápe co je ano, co ne. Dekuju a mějte krasne Vanoce
Mladšímu synovi je teď 10 měsíců a bylo na něm vidět už docela brzo, když jsem řekla "nene". Změna intonace a ví, že nechci, aby to dělal. Ale je to o povaze, na staršího to nefungovalo. Ten chtěl zjistit, co se stane, když to "nene" poruší 😂
Říkejte ne normálně. Ne je srozumitelné díky neverbální složce, která ho doprovází. Právě té emoční a neverbální stránce komunikace dítě rozumí velmi brzy. A můžete i vysvětlovat. To nevadí, že nebude rozumět slovům. Ale porozumí vašemu záměru. A postupně bude rozumět i slovům.
Vdaka za prinosne video. Mna by zaujimali nejake typy ako toto uchopit pri dietati, ktore mozno tak dobre nerozumie, tazko sa s nim nadvazuje kontakt tak, aby pocuvalo co mu vysvetlujem. Moj syn ma poruchu autistickeho spektra a niekedy uz riadne kricim po nom az mam samozrjeme vycitky lebo neviem ako mu mam vysvetlit dosledky jeho cinov...
Ano, to je dobrá otázka. Pokud je tam nějaká "zátěž" navíc, jako například vývojová dysfázie nebo právě PAS, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. V okolí Prahy je to například centrum Abaceda - abaceda.cz
Zajimalo by mne, jak byste resil situaci, kdy Filipek/Julinka ten dum za trest proste neuklidi. Nastavil jste hranici a trest za poruseni. To je pro mne situace, kdy bych si opravdu chtela stat za svym. Jenze co kdyz sebou dite placne na zem a proste to neudela? Nabizi se mi: "tak pojd, ja ti s tim pomuzu, udelame to spolu, ale musime to uklidit." Druha vec je, ze mne osobne se treba nechce z uklidu delat trest z cokolady odmenu atd.. (chapu, ze tohle tim rict nechcete, uvadite jen priklad...). Celkove se mi ale ten princip trestu a odmeny velmi tezko uchopuje.
Ano, to chápu, většinou se princip trestu nebo odměny špatně uchopuje, když sám tu výchovu na tomto principu nezažil. Já ji taky úplně nezažil, takže mi přijde, že jsem o tom mluvil tak kostrbatě. Ale přišlo mi důležité to zmínit, jako jeden z kanálů. Ono by to asi nebylo tak, že by tu chatu uklízel sám, nějak bychom to udělali spolu. A pokud by byl zádrhel, nejspíš bychom více mluvili o důsledcích, a kdybych se chtěl držet pouze toho principu trestu a převzetí zodpovědnosti, tak se dojde na něco, co je pro to dítě tak cenné, že to sepne (a tím nemyslím, že bych takto licitoval s láskou, zájmem, pozorností, spíš s nějakou činností, hračkou, apod.)
@@tomaskvapilik2773 Video super a moc cenné, aby se téma šířilo dál. Jen mi nepřišlo úplně šťastné to uchopení trestů. Většinou tresty vůbec nedávají smysl. Hážeš koule - budeš uklízet chatu. Neuklidíš si hračky - nedostaneš zítra čokoládu. Myslím, že mnohem smysluplnější je koncept přirozených důsledků. Házíš koule, nenechám tě házet koule do okna, pokud nepřestaneš, půjdeš čekat dovnitř, než se oblékneme. Neuklidíš si hračky - hračky možná budeme muset nějak schovat, přetřídit, uklízíme je proto, aby se nám tady dobře spolu žilo a fungovalo, pokud si je nechceš uklízet, nějak je budeme muset omezit. Prostě něco co logicky vyplývá z té situace a ne jen uměle vymyšlený, abych zasáhla dítěti to nejcennější nebo to, čeho se nejvíc bojí.
Mozem otázku? Niekdy sú situácie, kedy potrebujeme aby nad malý (5 rokov) proste niečo urobil. Nie aby sa rozhodol s prípadným dopredu známymi trestom, ale aby niečo urobil bez diskusie. Ako postupovať v tom prípade? Napr urobiť niečo do určitej hodiny lebo to bude mať následok na celu rodinu. Ďakujem
Určitě můžete otázku. Ta odpověď je podle mě v tom prvním principu. S pětiletým dítětem nelze jednat tak, že něco udělá hned bez diskuse, když o tom nikdy předtím neslyšel, nerozumí tomu,. Možná to takto dělají děti tyranů, kteří mají kontinuálně strach, nechtějí chodit domů, frustraci si pak vybíjejí na slabších. Dítě není zaměstnanec nebo pes. A i zaměstnanec většinou musí mít nějaké zaučení a průpravu, aby věděl proč a jak to udělat hned, když šéf řekne. A stejně tak pes prochází výcvikem, aby pak splnil povel. Nelze něco takového čekat od štěněte. Nepotřebujete vůbec pracovat s trestem, ale potřebujete pracovat dlouhodobě, aby si dítě zvnitřnilo, že jsou situace a jsou pokyny, které je potřeba udělat hned. Napadá mě třeba "přijdeš domů, umyj si hned ruce". Není potřeba žádné diskuse, když je tam ale nějaká práce před tím. A tou prací mám na mysli rozhovor, informace, budování návyku. Náš pětiletý syn umí dělat věci hned, ale jsou to věci, které pochopil předtím, proč má dělat hned.
@@tomaskvapilik2773 Dakujem velmi pekne a rozumiem. Nas pripad je vsak taky, ze ked aj nasmu povieme a pripravime ho, ze ked sa mu povie, tak musi rychlo posluchnut a urobit. Aj suhlasi, ale v tom momente ho prevalcuju emocie a urobit to moc nechce a vtedy nie je cas na rozhovory.
@@kajaba pokud je ta synova reakce postavená spíše na vzdoru a vzteku, tak je to spíš otázka emoční regulace. Učení se emoční regulaci je individuální s ohledem na temperament, který je vrozený. A také s ohledem na vývoj jednotlivých částí mozku, především neokortexu oproti amygdale, což se neurychlí nijak a jednotlivé děti se v tom mohou lišit i o roky. Určitý stupeň emoční regulace (tedy zvládání vlastních emocí) dosáhne jedno dítě ve 4 letech a jiné dítě v 6 letech, a není to ničí chyba, není to chyba dítěte ani výchovy. Je to neurobiologie. Emoční regulaci se dítě učí skrze to, jak své emoce zvládá rodič. Tedy když se v dané situaci vy prodýcháte a uplatníte dovednosti, jak regulovat své emoce (hněv), tak se to bude učit i dítě. (Často jsem v terapii svědkem, třeba u 40letých klientů, kteří chtějí řešit emoční regulaci, že jsou na tom jejich 70letí rodiče s emoční regulací ještě mnohem hůř. Generační přenos se tam děje vždy.) A ve chvíli, kdy rodič umí regulovat vlastní emoce, může "containovat" emoce dítěte. Což je klíčový prvek rodičovství, umět ustát a kontejnovat jako kontejner emoce dítěte. Stát se takovým košem na emoce. Pokud se toto bude dít, a bude se to dít důsledně a pravidelně, vzdor a vztek dítěte bude odeznívat rychleji skrze funkční "containment" rodiče, učení se emoční regulaci a dozrávání neokortexových mozkových struktur.
Ono je to sice hezké, ale předpokládá se, že rodič bude důsledný. Já nejsem důsledná ani sama k sobě, řeknu, že něco udělám, a pak se na to vyprdnu. Nevyčistím si zuby, dám si sladké místo večeře atd. Tak jak to můžu chtít po ubohých dětech?😅 Jak zpívá Nohavica v jedné z mých oblíbených písniček: "To, co nemám, nemůžu ti dát." Když si je nevyčistíme, zkazí se nám zoubky. No zkazí, ale ne zítra🤣
Ano, to je pravda. Předpokládá se, že rodič bude důsledný. To je vlastně předpoklad pro rodičovství, bez toho si užitečné rodičovství já osobně nedokážu představit. Pokud máte děti, možná je víc než nejvyšší čas na tom zapracovat u sebe. Já osobně mám problém s důsledností u některých věcí, například u večerky. Často se to pak podepisuje na dalších věcech (energie další den, imunita, atd). A samozřejmě se to přenáší na děti, protože zatímco u jiných věcí je důslednost třeba vysoká, u večerky není. A vidím, jak tím pak strádají. To je pro mě obrovská motivace s tím něco dělat u sebe a potažmo u nich. A vlastně v tom nemám ležérní nebo veselý tón. Pokud jsem si vědom vlastní nedůslednosti, která může škodit mým dětem, beru to jako vážnou věc.
@@tomaskvapilik2773Já jsem to napsala trochu s nadsázkou, ale chtěla jsem tím říct, že jste podle mě zapomněl na bod č.5 a to je osobní příklad, protože děti se učí nápodobou a mnohdy činy hovoří jasněji než slova. Když se táta naštve, bouchne dveřmi, bude pak uklízet celý dům? Nebude, že... Takže jakmile pro děti slovy nastavíte sebelepší hranice, tohoto nesouladu si všimnou. Ideální je, abychom byli všichni dokonalí a žádný nesoulad nebyl, ale znáte to. Jinak my máme naopak v rodině historii úzkostných poruch a sebevražd, takže s tou ležérností mi vlastně skladáte kompliment, protože naučit se jí je můj celoživotní cíl😅
Mluvíme i o lehkém plácnutí přes zadek. Některé výzkumy úplně vyloučily hrubé násilí, aby to nebylo zkreslené, a zaměřily se pouze na plácnutí přes ruku nebo přes zadek. Výsledky jsou stejné. Stačí si rozkliknout ty články uvedené v popisku.
Nekdy nestaci jen rozkliknout clanky v popisku. Kazdy navod od "autority" si kazdy musi sam subjektivne promyslet a urcit, jestli se mu hodi do jeho situace. Nejde dat placnuti pres zadek a vyprask na stejnou uroven, a zase pak jine tresty zlehcovat, celkove ten pristup k trestum se mi nezda. A rodic jako autorita, vubec ten pojem autorita. Rodice se dnes uci nebo by idealne meli spis od deti, nez obracene 🙂.
@@petra6483 rozkliknout články v popisku stačí, aby se člověk dostal k informacím (i když těch informací je tedy mnohem víc a tohle je spíš takový úvodní nástřel informací), ale samozřejmě rozkliknout články nestačí k tomu, aby člověk ty informace vstřebal, nějak je zakomponoval, využil, došel k nějaké změně, to už je hodně dlouhý proces. Ty studie a přístup OSN nebo WHO dává plácnutí a výprask na stejnou úroveň, nebo respektive do stejné zóny nepřijatelnosti. Není to tedy o tom, že by obě tyto věci měly úplně ty stejné dopady (to nemají nikdy, u každého dítěte záleží na mnoha dalších faktorech a protiváze těch pozitivích faktorů), ale že jsou obě za tou hranicí. Jen příklad - osahávání a znásilnění taky nelze v něčem srovnávat, ale obojí je nepřípustné. Že by se dospělí měli v mnohém učit od dětí, s tím souhlasím. A sám to v terapii s klienty hodně používám. Zároveň pro mnoho rodičů by to byl nejspíš nepředstavitelný skok. Takové minimum a snad realizovatelný krok se mi jeví, že se rodiče posunou k tomu, že alespoň ty fyzické tresty budou vnímané jako nepřijatelné.
Moc děkuju za tohle video, i odkazy na výzkumy. U části o přebírání zodpovědnosti a trestech mě napadla myšlenka, kde je hranice mezi oznámením toho co bude následovat, a nějakým vyhrožováním nebo vydíráním? Taky by pro mě bylo zajímavé téma volby trestu, v některých případech mi to přijde zjevné, například když dítě něco rozlije tak to po sobě utře, ale třeba u vašeho příkladu kdy za házení koulí by následoval trest uklízení domu, tak tam už tu jasnou souvislost nevidím. Nevím jestli bych u dítěte chtěla vlastně budovat myšlenku že uklízení je něco co je za trest, stejně tak jako např. vyhrožovat tím že nedostane nějaký dárek a tak podobně...? Díky, a těším se na další video! 🙂
Myslím, že ten rozdíl mezi vyhrožováním a oznámením o zodpovědnosti a následcích je velký. Na prvním místě v neverbální složce. Vyhrožování a vydírání je spíše manipulativní přes strach. Komunikace o zodpovědnosti a následcích je buďto věcná, nebo spíše laskavá, podpůrná, dají se hledat i jiné možnosti, nabízí se pomoc. Vyhrožování nebo vydírání je zkratka, abych toho druhého dostal tam, kam chci. To přebírání zodpovědnosti je podle mě jiná cesta, která je pro to dítě více růstová a nenásilná. Ohledně kostrbatosti toho příkladu s uklízením chaty jsem se rozepsal u jiného komentáře, tak to už se nebudu opakovat. Ale samozřejmě je lepší, když to má srozumitelnou souvislost.
@ Díky, souhlasím že rozdíl je veliký. Jenom mě to zaujalo že často ta slova mohou být u obojího podobná. Je ale pravda že neverbální komunikace hraje velkou roli a tam bude právě asi důležitý ten okamžik napojení.
Líbí se mi to pojetí, že dítě má na té situaci spoluúčast. A ta zodpovědnost, ta možnost zamyslet se nad příčinou a následkem. Super!
Vyrastal som v rodine, kde boli fyzické tresty považované za "nevyhnutnosť". Ja plánujem porušiť tento cyklus aj vďaka tebe a tvojim videám. Ďakujem za túto osvetu, a zároveň dúfam, že si to pozrie čo najviac mladých ľudí, aby ďalšie generácie už nemuseli zažívať fyzické tresty a mohli mať zdravý vzťah so svojimi rodičmi.
Veľmi obohacujúce video, ďakujem ti Tomáš za tvoju tvorbu, psychológiu milujem a spôsob, akým to podávaš, je veľmi záživný a upokojujúci zároveň :) keep up the great work🤞🏼
Díky moc ❤
Mně se strašně líbí laskave hranice a disciplina. A hoodne si hledam, co to pro me znamená. Trhá mě usi manipulativni, vyhrozujici atd. řeči okolí. Ale hodně mě pomáhá vnímat, jak různé situace řešit. Ale často když uz neco zvladneme v pohodě, přijde s 3.5 letou nový level. Ale pak když vidim jak zrcadlí nás, tak to za to safra stojí ❤️
Skvělé podporující video! Výchova je opravdu náročná a naše generace, která to chce dělat jinak to má náročnější. Pro mě je občas těžké stát si za svou výchovou i před tchánovci, snaží se to nekomentovat, ale stejně jim to občas ujede. To samé má můj manžel, podle mě je rozpolcený - výchova bez fyz. trestů vs. jak on sám byl vychován a co od něj očekávají jeho rodiče.
Děkuji a těším se na další videa:)
Nejsem nejmladší rodič, synovi je už 22 a měli jsme ho celkem pozdě, ale nikdy jsme ho neuhodili, ani jsme mu nevyhrožovali a netrestali ho zákazy. Sportoval, studuje VS a je to normální fajn kluk. Tak nevím, proč myslíte, že zrovna ta vaše generace to chce dělat jinak a určitě správně. 😊
Díky za tohle video. Mam doma tři malé caparty, často jsem na ně sama a upřímně už jsem za ta léta dost vyčerpaná. Hodněkrát propadám depresi, protože i když se moc snažím vychovávat laskavě, někdy situaci prostě vůbec nezvládnu a bičuju se za to. Tohle video mi dalo naději, že snad vše nedělám úplně špatně. ❤
Aby člověk nesklouzával ke zkratkám, potřebuje mít zdroje a kapacitu. Pokud jste na tři děti sama, představuji si, že je to neuvěřitelně těžké.
díky za tohle video, určitě budu ráda pokud bude pokračování 😍
Jste úžasná rodina, moc ráda vás sleduji. A velmi přínosné video, děkuji.
Dobrý den, výborné video, děkuji za něj, moc pěkně to umíte vysvětlit. Věřím a doufám, že takto bude smýšlet víc a víc rodičů! Moc bych si to přála! Upřimně mě totiž děsí, kolik rodičů považuje fyzické tresty za adekvátní výchovný prostředek. ;-( Je to zakořeněné v české společnosti....bohužel. Těším se na další video s touto problematikou. Mějte se. RADKA
Díky moc za zpětnou vazbu!
Toto bylo tak Skvely. Diky moc
Není zač!
Tomáši....jste excelentní psycholog.
Fyzické tresty jsou úplně mimo a měly by zůstat v minulosti. Je mi 15 a ve škole jsem učitele konfrontovala x krát. Nějak víc se to řešilo 3x. Mamka i podala stížnost na město a na nějakou krajskou inspekci (už si nejsem jistá kam přesně). Každopádně s tím nikdo nikdy nic nedělal. Poprvé to bylo od tělocvikáře asi ve čtvrté třídě. Když někdo dělal bordel, dal mu facku, nebo je tahával za vlasy. Potom v 5. si třídní zasedla na jednoho pomalejšího kluka z Ukrajiny a fyzicky ho trestala docela často. Tohle když jsem řekla doma, mamka to začala řešit z ředitelem. Ten byl ještě docela profesionální a fakt to pomohlo. Na druhém stupni se nám změnila třída a najednou jsme byli "problematičtí". Prostě nás neuměli zkrotit. V 6. spolužákovi někdo hodil pouzdro na dveře kabinetu, bylo to po zvonění, než učitelka dorazila. Spolužák si pro to pouzdro šel, ale ze dveří se vyřítil náš dost cholerický učitel zeměpisu a prostě mu dal pár facek. Já jsem zvedla ruku a začala fakt vtipná argumentace: "Pane učiteli fyzické tresty jsou ve školách od roku 1980 zakázané." "Já můžu" "Proč?" "Já mám papír od ministerstva školství že u vás se fyzicky trestat může." "A můžu ho vidět?" Na tohle mi už neodpověděl. Když to mamka opět řešila s ředitelem, řekl, že to pan učitel tak nemyslel a že to byl vtip. Taky mu řekla, že jestli se to bude opakovat, dá to na město a zavolá inspekci. Samozřejmě pan ředitel měl plnou hubu keců že děcka se prostě mlátit musí (je mu tak 40). Ale ten učitel se aspoň fakt ztrapnil a já jsem pro spolužáky byla najednou kapacita a pomalu právník. Pak v 8. se stal poslední incident který jsme řešili, potom jsem změnila školu. Mám spolužáka s diagnostikovaným ADHD, v hodině si potřebuje s něčím hrát aby se soustředil. Nikoho to nikdy nerušilo. Bylo to v češtině a ta učitelka už byla v důchodu. On si takhle hrál s nějakým balónkem nebo co to bylo a u toho normálně pracoval. Ona k němu přišla, dala mu facku a vzala mu to. On se v tu chvíli postavil a šel to řešit "po svém". Ve zkratce jsem se s ní já a ten spolužák začali hádat, že mu to brát nemůže a ať ho laskavě nefackuje. Tuhle hádku on zakončil slovy: "To jste přehnala soudružko". Takže tak. Všichni ti učitelé tam doteď učí. Ředitel je pořád debil. Jediné co se stalo bylo, že nám změnili učitelku na Čj. Jen opakuju, že teď jsem v 9. a tohle se děje pořád. Zdravím do ZŠ T. G. Masaryka Bojkovice!!🤍 A díky moc za osvětu na které se podílíš, je to potřeba. A někteří dospělí snad konečně pochopí, jak to s těma fyzickýma trestama opravdu je...
Koukám a obdivuji zralost.
Tvůj koment mě dojal. Je super, jaká jsi a nebojiš se vystoupit z řady. Zdravi 40leta fanynka 😊
Tomáši, já vás chci za manžela! 😅 Sleduji vás i Katku a vím, že oba jste báječní 😊 Moc krásné povídání, určitě si z toho zase rada něco vezmu. Mám chlapečka ve stejném věku jako Julinka, tak ty situace moc dobře znám...I když ten náš je proti Julince hrozný divoch! Taky nerada "dávám na zadek", ale někdy se ty situace tak vyhrotí, že se sama rozbrečím...a to už ani žádné vysvětlování nepomáhá 😔 Těším se na další povídání!
Moc děkuju za tohle video, i odkazy na výzkumy. U části o přebírání zodpovědnosti a trestech mě napadla myšlenka, kde je hranice mezi oznámením toho co bude následovat, a nějakým vyhrožováním nebo vydíráním? Taky by pro mě bylo zajímavé téma volby trestu, v některých případech mi to přijde zjevné, například když dítě něco rozlije tak to po sobě utře, ale třeba u vašeho příkladu kdy za házení koulí by následoval trest uklízení domu, tak tam už tu jasnou souvislost nevidím. Nevím jestli bych u dítěte chtěla vlastně budovat myšlenku že uklízení je něco co je za trest, stejně tak jako např. vyhrožovat tím že nedostane nějaký dárek a tak podobně...? Díky, a těším se na další video! 🙂
mňa by zaujímalo, pri tom treťom bode, čo robiť vo chvíli keď dieťa niečo veľmi chce napríklad keby Julinka chcela veľmi tú pizzu a začala by pri tom hrozne plakať a nedalo by sa ju ukludniť tým, že musí počkať, ako reagovať v situácií kedy si dieťa chce niečo vydobyť plačom a nechápe, že to čo chce nemôže dostať hneď, ako zvládnuť takú situáciu napr. práve reštaurácií kedy to dieťa nahlas plače. Vopred ďakujem za odpoveď. (inak výborné video) 😇
Skvela osveta😊
Souhlas souhlas s většinou 😊 Jen tresty by mě nenapadlo vůbec nepoužívat, jednoduše přirozené následky - něco z toho to byly, ale uklidit celou chalupu ne 😅 Tam mi chybí ta logická souvislost s tím "prohřeškem" i když se řekne kdoví co dopředu. Ale u házení koulema na okno bych viděla jako ok, co se pak stane? Rozbije se, budeme muset volat majiteli a dalších x hodin řešit opravy nebo peníze a budu mít blbou náladu - z toho plyne žádný moc čas na hraní nebo táta v dobré náladě. Což teda podle mě je pro děti největší motivace ♥️
Pak mě jen napadá dodat k bodu 3., že ano kontakt takhle je podstatný, ale že jste u pizzy Julii udělal ještě důležitou věcí a to uznal její pocity a co chce a ty respektoval, jen s respektem k ostatním a navíc jí pomohl i navést na to, jak se té pizzy dočká. Tudíž přesně proto nám to taky doma funguje už od toho roku a půl cca, že dcerka vždycky vnímala, že ji vnímám a třeba jen holt lituju, když se nedá situace změnit. Ale obecně to všechno stojí a padá na super vztahu s rodičem (učitelkou), jinak nefunguje nic by se dalo shrnout 😅 ♥️ a to právě fyzické tresty (i další věci) narušují vztah, a pak se rodiče diví, že nějaká poučka nefunguje... Stačí mít i podle Neufelda správnou hierarchii a dítě v té závislé pozici a že nás bere jako pečující alfu a přirozeně nás následují ♥️
Díky za zprávu! Je pravda, že uznání a respekt k pocitům je základní prvek té naší výchovné abecedy, že mi to ani nepřijde jako něco, co je třeba vypíchnout, ale bezpochyby to hraje roli, i když se to děje denně.
S těmi tresty chápu. Ani to pro mě není úplně spontánní věc, což je možná poznat, že jsem se to tam tak snažil našroubovat. Ale chtěl jsem, aby zaznělo, že lze nad tresty přemýšlet, zvažovat, komunikovat o nich, a přitom zcela vynechat fyzické tresty. Přišlo mi, že některým rodičům to může splývat, že trest vypadá jen jedním způsobem.
By mě zajímalo, kdyby neuposlechl a musel uklízet chalupu, ale vůbec by neuklízel, co pak? Místo úklidu by dělal binec, co mu na to říct, něco jiného zakázat… co když nic nepomůže a jen to skončí hodinovým vztekem dítěte?
Ja vyrůstala s výpraskama. Bohužel máme doma syna 3,5let s adhd s hyperaktivitou a vyvojovou disfazii. A upřímně někdy když už to bylo opravdu neúnosné dostal párkrát na zadek. Ale nechci to dělat. Jenže on nechápe, člověk mu to nevysvětli. On klidně uteče i do silnice a má z toho srandu. Vysvětlujeme ale je to jak mluvit se zdi když nechápe. Věřím že u normálních dětí se člověk domluví ale nás syn ani nemluví věty. Mluví jen slova a má omezenou slovní zásobu. Já už jsem z toho zralá na Bohnice. Vaše Julinka mluví krásně nas syn neumí říct ani kráva. Jen ví že dělá buu. 😪A tím jak je hyperaktivní a neposedi se ho těžko něco učí. I sama psycholožka viděla jak se chová a že malem za tu hodinu ji tu ordinaci malej zboural. Všude lezl, skákal apod....
Samozřejmě jsou situace, kdy je potřeba zvolit specifické metody v součinnosti s doporučením diagnostika nebo terapeuta. Zažil jsem rodinu s něčím podobným, co popisujete. Měli výbornou zkušenost s terapeutickým centrem ABACEDA - abaceda.cz - věřím, že podobných center bude víc.
Dobrý den. Moc dekuju za příjemné video. Chci se zeptat, jak říct dítěti NE už v malém věku, a hlavně vysvětlit. Např. Když malému rostou zoubky a kouse prso u kojeni. Přece takový malý človíček ještě nechápe co je ano, co ne. Dekuju a mějte krasne Vanoce
Mladšímu synovi je teď 10 měsíců a bylo na něm vidět už docela brzo, když jsem řekla "nene". Změna intonace a ví, že nechci, aby to dělal. Ale je to o povaze, na staršího to nefungovalo. Ten chtěl zjistit, co se stane, když to "nene" poruší 😂
Říkejte ne normálně. Ne je srozumitelné díky neverbální složce, která ho doprovází. Právě té emoční a neverbální stránce komunikace dítě rozumí velmi brzy. A můžete i vysvětlovat. To nevadí, že nebude rozumět slovům. Ale porozumí vašemu záměru. A postupně bude rozumět i slovům.
Sebrat prso na 20 vteřin po kousnutí a pochopí to velmi rychle.
Tome, skvele video. Moc dekuji.. jen tak mimochodem - jak moc je Juli roztomila, kdyz ceka na pizzu?! 😂❤
Vdaka za prinosne video. Mna by zaujimali nejake typy ako toto uchopit pri dietati, ktore mozno tak dobre nerozumie, tazko sa s nim nadvazuje kontakt tak, aby pocuvalo co mu vysvetlujem. Moj syn ma poruchu autistickeho spektra a niekedy uz riadne kricim po nom az mam samozrjeme vycitky lebo neviem ako mu mam vysvetlit dosledky jeho cinov...
Ano, to je dobrá otázka. Pokud je tam nějaká "zátěž" navíc, jako například vývojová dysfázie nebo právě PAS, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. V okolí Prahy je to například centrum Abaceda - abaceda.cz
Zajimalo by mne, jak byste resil situaci, kdy Filipek/Julinka ten dum za trest proste neuklidi. Nastavil jste hranici a trest za poruseni. To je pro mne situace, kdy bych si opravdu chtela stat za svym. Jenze co kdyz sebou dite placne na zem a proste to neudela? Nabizi se mi: "tak pojd, ja ti s tim pomuzu, udelame to spolu, ale musime to uklidit."
Druha vec je, ze mne osobne se treba nechce z uklidu delat trest z cokolady odmenu atd.. (chapu, ze tohle tim rict nechcete, uvadite jen priklad...). Celkove se mi ale ten princip trestu a odmeny velmi tezko uchopuje.
Ano, to chápu, většinou se princip trestu nebo odměny špatně uchopuje, když sám tu výchovu na tomto principu nezažil. Já ji taky úplně nezažil, takže mi přijde, že jsem o tom mluvil tak kostrbatě. Ale přišlo mi důležité to zmínit, jako jeden z kanálů.
Ono by to asi nebylo tak, že by tu chatu uklízel sám, nějak bychom to udělali spolu. A pokud by byl zádrhel, nejspíš bychom více mluvili o důsledcích, a kdybych se chtěl držet pouze toho principu trestu a převzetí zodpovědnosti, tak se dojde na něco, co je pro to dítě tak cenné, že to sepne (a tím nemyslím, že bych takto licitoval s láskou, zájmem, pozorností, spíš s nějakou činností, hračkou, apod.)
@@tomaskvapilik2773 Video super a moc cenné, aby se téma šířilo dál. Jen mi nepřišlo úplně šťastné to uchopení trestů. Většinou tresty vůbec nedávají smysl. Hážeš koule - budeš uklízet chatu. Neuklidíš si hračky - nedostaneš zítra čokoládu. Myslím, že mnohem smysluplnější je koncept přirozených důsledků. Házíš koule, nenechám tě házet koule do okna, pokud nepřestaneš, půjdeš čekat dovnitř, než se oblékneme. Neuklidíš si hračky - hračky možná budeme muset nějak schovat, přetřídit, uklízíme je proto, aby se nám tady dobře spolu žilo a fungovalo, pokud si je nechceš uklízet, nějak je budeme muset omezit. Prostě něco co logicky vyplývá z té situace a ne jen uměle vymyšlený, abych zasáhla dítěti to nejcennější nebo to, čeho se nejvíc bojí.
@@KaterinaMalotova Ano, to zcela dává smysl.
❤
Mozem otázku? Niekdy sú situácie, kedy potrebujeme aby nad malý (5 rokov) proste niečo urobil. Nie aby sa rozhodol s prípadným dopredu známymi trestom, ale aby niečo urobil bez diskusie. Ako postupovať v tom prípade? Napr urobiť niečo do určitej hodiny lebo to bude mať následok na celu rodinu. Ďakujem
Určitě můžete otázku.
Ta odpověď je podle mě v tom prvním principu.
S pětiletým dítětem nelze jednat tak, že něco udělá hned bez diskuse, když o tom nikdy předtím neslyšel, nerozumí tomu,. Možná to takto dělají děti tyranů, kteří mají kontinuálně strach, nechtějí chodit domů, frustraci si pak vybíjejí na slabších.
Dítě není zaměstnanec nebo pes. A i zaměstnanec většinou musí mít nějaké zaučení a průpravu, aby věděl proč a jak to udělat hned, když šéf řekne. A stejně tak pes prochází výcvikem, aby pak splnil povel. Nelze něco takového čekat od štěněte.
Nepotřebujete vůbec pracovat s trestem, ale potřebujete pracovat dlouhodobě, aby si dítě zvnitřnilo, že jsou situace a jsou pokyny, které je potřeba udělat hned. Napadá mě třeba "přijdeš domů, umyj si hned ruce". Není potřeba žádné diskuse, když je tam ale nějaká práce před tím. A tou prací mám na mysli rozhovor, informace, budování návyku. Náš pětiletý syn umí dělat věci hned, ale jsou to věci, které pochopil předtím, proč má dělat hned.
@@tomaskvapilik2773 Dakujem velmi pekne a rozumiem. Nas pripad je vsak taky, ze ked aj nasmu povieme a pripravime ho, ze ked sa mu povie, tak musi rychlo posluchnut a urobit. Aj suhlasi, ale v tom momente ho prevalcuju emocie a urobit to moc nechce a vtedy nie je cas na rozhovory.
@@kajaba pokud je ta synova reakce postavená spíše na vzdoru a vzteku, tak je to spíš otázka emoční regulace. Učení se emoční regulaci je individuální s ohledem na temperament, který je vrozený. A také s ohledem na vývoj jednotlivých částí mozku, především neokortexu oproti amygdale, což se neurychlí nijak a jednotlivé děti se v tom mohou lišit i o roky. Určitý stupeň emoční regulace (tedy zvládání vlastních emocí) dosáhne jedno dítě ve 4 letech a jiné dítě v 6 letech, a není to ničí chyba, není to chyba dítěte ani výchovy. Je to neurobiologie.
Emoční regulaci se dítě učí skrze to, jak své emoce zvládá rodič. Tedy když se v dané situaci vy prodýcháte a uplatníte dovednosti, jak regulovat své emoce (hněv), tak se to bude učit i dítě. (Často jsem v terapii svědkem, třeba u 40letých klientů, kteří chtějí řešit emoční regulaci, že jsou na tom jejich 70letí rodiče s emoční regulací ještě mnohem hůř. Generační přenos se tam děje vždy.)
A ve chvíli, kdy rodič umí regulovat vlastní emoce, může "containovat" emoce dítěte. Což je klíčový prvek rodičovství, umět ustát a kontejnovat jako kontejner emoce dítěte. Stát se takovým košem na emoce.
Pokud se toto bude dít, a bude se to dít důsledně a pravidelně, vzdor a vztek dítěte bude odeznívat rychleji skrze funkční "containment" rodiče, učení se emoční regulaci a dozrávání neokortexových mozkových struktur.
Ono je to sice hezké, ale předpokládá se, že rodič bude důsledný. Já nejsem důsledná ani sama k sobě, řeknu, že něco udělám, a pak se na to vyprdnu. Nevyčistím si zuby, dám si sladké místo večeře atd. Tak jak to můžu chtít po ubohých dětech?😅 Jak zpívá Nohavica v jedné z mých oblíbených písniček: "To, co nemám, nemůžu ti dát." Když si je nevyčistíme, zkazí se nám zoubky. No zkazí, ale ne zítra🤣
Ano, to je pravda. Předpokládá se, že rodič bude důsledný. To je vlastně předpoklad pro rodičovství, bez toho si užitečné rodičovství já osobně nedokážu představit.
Pokud máte děti, možná je víc než nejvyšší čas na tom zapracovat u sebe.
Já osobně mám problém s důsledností u některých věcí, například u večerky. Často se to pak podepisuje na dalších věcech (energie další den, imunita, atd). A samozřejmě se to přenáší na děti, protože zatímco u jiných věcí je důslednost třeba vysoká, u večerky není. A vidím, jak tím pak strádají. To je pro mě obrovská motivace s tím něco dělat u sebe a potažmo u nich.
A vlastně v tom nemám ležérní nebo veselý tón. Pokud jsem si vědom vlastní nedůslednosti, která může škodit mým dětem, beru to jako vážnou věc.
@@tomaskvapilik2773Já jsem to napsala trochu s nadsázkou, ale chtěla jsem tím říct, že jste podle mě zapomněl na bod č.5 a to je osobní příklad, protože děti se učí nápodobou a mnohdy činy hovoří jasněji než slova. Když se táta naštve, bouchne dveřmi, bude pak uklízet celý dům? Nebude, že... Takže jakmile pro děti slovy nastavíte sebelepší hranice, tohoto nesouladu si všimnou. Ideální je, abychom byli všichni dokonalí a žádný nesoulad nebyl, ale znáte to.
Jinak my máme naopak v rodině historii úzkostných poruch a sebevražd, takže s tou ležérností mi vlastně skladáte kompliment, protože naučit se jí je můj celoživotní cíl😅
@@user_32_78to by byl perfektní 5. princip! Díky za připomenutí.
Ano, i ta ležérnost může být k věci 👍 budu držet palce
Mluvíme o výprasku nebo lehkém plácnutí po zadku?
Mluvíme i o lehkém plácnutí přes zadek. Některé výzkumy úplně vyloučily hrubé násilí, aby to nebylo zkreslené, a zaměřily se pouze na plácnutí přes ruku nebo přes zadek. Výsledky jsou stejné. Stačí si rozkliknout ty články uvedené v popisku.
Nekdy nestaci jen rozkliknout clanky v popisku. Kazdy navod od "autority" si kazdy musi sam subjektivne promyslet a urcit, jestli se mu hodi do jeho situace. Nejde dat placnuti pres zadek a vyprask na stejnou uroven, a zase pak jine tresty zlehcovat, celkove ten pristup k trestum se mi nezda. A rodic jako autorita, vubec ten pojem autorita. Rodice se dnes uci nebo by idealne meli spis od deti, nez obracene 🙂.
@@petra6483 rozkliknout články v popisku stačí, aby se člověk dostal k informacím (i když těch informací je tedy mnohem víc a tohle je spíš takový úvodní nástřel informací), ale samozřejmě rozkliknout články nestačí k tomu, aby člověk ty informace vstřebal, nějak je zakomponoval, využil, došel k nějaké změně, to už je hodně dlouhý proces.
Ty studie a přístup OSN nebo WHO dává plácnutí a výprask na stejnou úroveň, nebo respektive do stejné zóny nepřijatelnosti. Není to tedy o tom, že by obě tyto věci měly úplně ty stejné dopady (to nemají nikdy, u každého dítěte záleží na mnoha dalších faktorech a protiváze těch pozitivích faktorů), ale že jsou obě za tou hranicí. Jen příklad - osahávání a znásilnění taky nelze v něčem srovnávat, ale obojí je nepřípustné.
Že by se dospělí měli v mnohém učit od dětí, s tím souhlasím. A sám to v terapii s klienty hodně používám. Zároveň pro mnoho rodičů by to byl nejspíš nepředstavitelný skok. Takové minimum a snad realizovatelný krok se mi jeví, že se rodiče posunou k tomu, že alespoň ty fyzické tresty budou vnímané jako nepřijatelné.
Moc děkuju za tohle video, i odkazy na výzkumy. U části o přebírání zodpovědnosti a trestech mě napadla myšlenka, kde je hranice mezi oznámením toho co bude následovat, a nějakým vyhrožováním nebo vydíráním? Taky by pro mě bylo zajímavé téma volby trestu, v některých případech mi to přijde zjevné, například když dítě něco rozlije tak to po sobě utře, ale třeba u vašeho příkladu kdy za házení koulí by následoval trest uklízení domu, tak tam už tu jasnou souvislost nevidím. Nevím jestli bych u dítěte chtěla vlastně budovat myšlenku že uklízení je něco co je za trest, stejně tak jako např. vyhrožovat tím že nedostane nějaký dárek a tak podobně...? Díky, a těším se na další video! 🙂
Myslím, že ten rozdíl mezi vyhrožováním a oznámením o zodpovědnosti a následcích je velký. Na prvním místě v neverbální složce. Vyhrožování a vydírání je spíše manipulativní přes strach. Komunikace o zodpovědnosti a následcích je buďto věcná, nebo spíše laskavá, podpůrná, dají se hledat i jiné možnosti, nabízí se pomoc. Vyhrožování nebo vydírání je zkratka, abych toho druhého dostal tam, kam chci. To přebírání zodpovědnosti je podle mě jiná cesta, která je pro to dítě více růstová a nenásilná.
Ohledně kostrbatosti toho příkladu s uklízením chaty jsem se rozepsal u jiného komentáře, tak to už se nebudu opakovat. Ale samozřejmě je lepší, když to má srozumitelnou souvislost.
@ Díky, souhlasím že rozdíl je veliký. Jenom mě to zaujalo že často ta slova mohou být u obojího podobná. Je ale pravda že neverbální komunikace hraje velkou roli a tam bude právě asi důležitý ten okamžik napojení.
❤