Sen, na který do konce života nezapomenu, se mi zdál asi před 25 lety. Byl jsem ještě dítě a vedle nás bydlel bývalý učitel. Starší pán, kterého jsem znal od narození. Naše rodiny spolu vycházely vždycky dobře. V noci se mi zdálo, že s ním stojím v nějaké dlouhé chodbě. Držel jsem ho za ruku a vedl jsem ho chodbou poměrně dlouhou dobu. U toho jsme si povídali, říkal že má před sebou dlouhou cestu. Na konci chodby byly dveře, do kterých vešel, rozloučili jsme se a v tu chvíli jsem se probudil. Ráno jsem se dozvěděl náš soused v noci zemřel. Dodnes nevím co si o tom mám myslet...
V kovidové době jsem byl v Pardubicích před jednou večerkou na třídě Míru, začali jsme se bavit s jedním typem koupil ruma cigarety atd. Vyprávěl nám o svém životě, a já s kámošem jsme řekli ve stejnou chvíli stejné slovo a on nám to začal vysvětlovat tak že naše mozky vysílají nějaké frekvence a když se sladí na stejnou frekvenci tak "myslí na stejnou věc" a prý to funguje i ve snech
Ahoj. Měl Tě rád, a loučil se. Dlouhá chodba, v posmrtném životě, se dá vyjádřit několika indíciemi. Jednou z nich, je právě možnost se rozloučit, při oné cestě. Chodba, se také odráží ( odráží, je slovo s příslovečným určením ) jako tunel. Někdo prostě prochází tunelem, někdo chodbou... Já jsem stoupal ke světlu s naplněním a nasycením lásky, všehomíra a blahodárna, a bylo to překrásné. Pak jsem byl navrácen. To se prožívá více citelněji a i více lidí, tuto vazbu při odchodu prožije, než chodbu, či tunel. Dveře, jsou další část. Pojednávají a vyjadřují přechod, někam. Představ si lásku, která k tobě proudí, a tebou proudí, a tím tě naplňuje a tebe takto tvoří a Ty, se ztvárňuješ tak, jak se znáš, a světlo tě vytahuje a přitahuje výš a výš, blíž a blíž k sobě, nahoru. V prostoru je všehomír a blahodárnost. Nyní jsi naplněn láskou, blahodárností a všehomírem, nasycen, vše co bylo, je zapomenuto, a Ty, jsi připraven k průchodu. Jako průchod, můžou být dveře, většinou jak mnohem jasnější záblesk, téměř vždy záblesk duhy. Za duhou, je pak už jen nebe, ráj nebeský ( nebe rájské ). Nebe a ráj nebeský, může a většinou vyjadřuje totéž. Ono naplnění atd, je vlastně přípravný proces k příchodu do nebe, je to ten nejstarší a nejstandardnější proces na nebe vzetí, nejvyšší pocta dotyčnému za jeho zásluhy pro jiné lidi, konané na této zemi. Pokud bylo možné takto procházet bez rozdílu komu koli za co koli a bez konání čehokoli, bylo by či nebylo by to správné, dobré, či špatné, nevím. Ale vím, co jsme si vzájemně my lidé, udělali ze schválnosti a prožily k vůli jinému, bez rozdílu věku, pohlaví, vzdělanosti, intelektu i pomohly druhému.
@@pavelnezbeda3894 Tomu věřím . Měl jsem kamaráda v dětství a nesčetněkrát jsme se doplnili ve slovech: Tudíž i v myšlenkách. Jakoby jsme byli jeden člověk ve dvou tělech.A přitom tak rozdílní.
Tak já se taky podělím. Noční paralýzou jsem začala trpět, když jsem se odstěhovala od rodiny a vydala se do Prahy za prací. Nová práce, nové bydlení, cizí lidé za spolubydlící. Měla jsem přesně ty stavy, kdy jsem věděla, že někdo vešel do mého pokoje a sedl si vedle mě na postel. Doteď si vybavuji ten naprosto hmatatelný pocit, jak se vedle mého těla zhoupla postel a ten někdo tam jen seděl a díval se na mě. Nikdy jsem neviděla postavu ani tvář. Nemohla jsem se totiž pohnout, abych se podívala. Pak přišla panika z nemožnosti pohybu a taky z toho, že nemůžu vydat ani hlásku. Tehdy mi to přišlo tak reálné, že jsem se začala na noc zamykat v pokoji, protože jsem byla přesvědčená, že některý ze spolubydlících mi chodí v noci do pokoje. Když jsem pak na youtube narazila náhodně na video o spánkové paralýze, úplné mě to prásklo do očí. Strašně se mi ulevilo, když jsem přišla na to, co to je. Od té doby se to zlepšilo, protože už jsem věděla o co jde. Vždy jsem se začala pekelně soustředit, abych dokázala pohnout rukou nebo nohou a to mě pak probralo. Navíc tím, že jsem věděla, o co jde, odezněla i panika. S časem se to zlepšilo, až to úplně odeznělo. Jinak mé nejhorší sny byly vždy o tom, jak mi někdo v rodině zemřel, zbláznil se a v jednom případě dokonce, že nám přišli domů řict, že můj brácha není můj brácha. Že nám je omylem vyměnili a nám patří nějaká holčička. Vždy jsem se v takovém případě probudila s pláčem. Jo a ještě taky "nahatý sny". Ty jsou taky chuťovka. Nejčastěji se mi zdálo, že jsem na zastávce, čekám na bus a najednou mi dojde, že jsem od pasu dolů nahá. Strašně mě to vyleká a snažím se dělat jakoby nic, třeba si toho nikdo nevšimne :D :D. Jojo, sny jsou někdy fakt crazy.
Zdávaly se mi sny, kde byla různá zvířata. Úplně malinká, potom zase obrovská. Za zvířaty bylo bílé pozadí a bylo slyšet tikání hodin. Tyto sny se mi většinou zdály když jsem měl rýmu. Extrémě nepříjemný pocit. Také se mi zdávají sny kde se například s někým bavím, nebo cokliv jiného úplně normáního. Potom uběhnou 2 dny až 1 měsíc a stejná věc se stane v realitě, jen třeba jinak odpovím. U obou typů snů znám lidi, kterým se zdají hodně podobné až stejné sny jako mně.
Po tomto víkendu kdy jsem sobotu i neděli prokalil 😅Tak už jsem zvyklej že mívám spankovou paralyzu třeba několikrat do noci ale tentokrat to byla asi nejvíc extremní co jsem zatím zažil. Klasicky jsem se probudil a nemohl se hybat. Už jsem zkušenej takže jsem byl v pohodě a snažil jsem se z toho dostat tak že jsem se snažil pohnout prsty a to mě většinou probudí. Ale tentokrát jsem citil jako by na mě někdo ležel a měl mě chycenyho v kravatě a čim vic jsem se snažil pohnout tím víc tu kravatu utahoval. Takže čím víc jsem se snažil pohnout tím míň jsem nemohl dychat. Zkoušel jsem řvat ale nešlo to, jenom jsem chraptil. Nějak jsem se rozhybal a zkusil jsem šahnout na tu entitu co mi ležela na zádech a nahmatal jsem srst, něco jako od divočáka. Bylo to hrozně realný. Probudil jsem se a rozdychal to a znovu jsem usl. V tu noc se mě snažila ta paralyza dostat ještě dvakrat ale vždy jsem se z toho dostal dřív než se to rozjelo zas do nějakyho extremu. Jak jsem psal jsem už na tohle odborník a umím s tím bojovat ale z tohole jsem byl fakt vystrašenej. Tak diky všem co si tohle přečetli a omluvte že pišu jak retard 😁 Jsem docela dost velkej dysgrafyk. Krásné sny všem. ❤
Mně většinou pomůže po špatným snu, když se mi zdá víckrát za noc, si jít opláchnout obličej jak se probudím a pak si jít znovu lehnout, pak se mi tu noc už nezdá.
Taky už mám svůj způsob jak se z toho dostat, ale jednou mě to též přepadlo s halucinací - něco stálo vedle mojí postele a stahovalo mě to i s prostěradlem k sobě. Samozřejmě, že mi to přišlo naprosto skutečné, byla jsem k smrti vyděšená. Nakonec ale zafungovala logika - už to trvá moc dlouho, takhle širokou postel fakt nemám - a podařilo se mi se rozhýbat, i když to tentokrát bylo nesmírně těžké. Kdybych nahmatala ještě srst, tak asi nebudu mít postel čistou :-D To, že jsi ji reálně cítil ti naprosto věřím, když mám někdy paralýzu spojenou s živými sny, ve kterých se probouzím jen do dalšího ultraživého snu, tak se mi občas podaří nahmatat kočku, co u mě většinou spí. Nejspíš to tak doopravdy není, ale stejně tu srst cítím velmi reálně.
Přesně stejný sen se mi zdá vždycky když mám horečku a všímám si že nejsem jedinej. Vtipný je taky to že když se probudim, ten sen se mi zdá pořát - podle me je malej rozdil mezi tim co se mi zdá a o čem přemýšlím.
Nejhorší na spánkové paralýze je ten moment, kdy začnu volat o pomoc ale nejde mi vydat ani hláska. Před pár dny jsem ji měla po delší době, ale v pubertě snad i jednou do týdne. A i když mi je 25, těžko se mi pak zase usíná a většinou musím mít rozsvíceno.
Jn je to peklo :D ale už se mi párkrát povedlo, abych se místo snažení se vzbudit prostě uvolnil a nechal se tím pocitem, kdy až hrůzou vstávají chlupy na zádech jednoduše obejmout, čímž sem dostal opět kontrolu nad tím, co se děje. A dokonce je i zaznamenaná technika, kdy se právě spánková paralýza dá využít, jako brána do lucidního snu, takže pokud na paralýzy "trpíte", tak určitě stojí zato toho využít a zkusit :).
@@patrikhruby1697 Přesně, když chytnu paralýzu tak už vím co to je a prostě se uvolním, nebráním se a počkám až to přejde, většinou si u toho v hlavě říkám zas ty zmrde pojď 1 vs 1 :D
Když se ti to znovu stane, říkej jméno "Ježíš" a paralýza přestane. Ano, mnoho lidí se tomuto komentáři bude posmívat, ale opravdu to funguje. Ježíš vás má rád, zemřel za vaše hříchy a vstal z mrtvých za 3 dny ❤
Vdaka za video! Spánkovú paralýzu som mal pravidelne ak som mal obdobie, kedy som mal nepravidelný spánok kvôli práci, časté ponocovanie, stres, vždy som bol pod tlakom. osobné problémy, smrť domáceho miláčika. Spánkové paralýzy boli tak silné, že som mal pocit, že je to reálne. Cítil som raz, že ma niekto kopol, dýchanie a kráčanie cudzej osoby. Najhoršie bolo, ked sa zjavila osoba tvarou pri nohách, kedy som z reflexu kopol až som sa prebudil. Pomohla až odborná pomoc. Kvalitný spánok, žiaden alkohol, meditovanie, cvičenie, komunikácia s najbližšími. Prášky (antidepresíva) su sviňa. Jedine, ked je najhoršie.
Jednou jsem měl opravdu děsivou spánkovou paralízu, klasicky jsem viděl svůj pokoj a své tělo ale nemohl jsem se hýbat, poté jsem uslyšel kroky a za strašlivého šepotu, který říkal něco ve smyslu "tvůj čas je u konce" jsem uviděl ženskou postavu s opravdu děsivým úsměvem. Sedla si ke mě a před oči mi dala jehlu, začala mluvit o tom, že v tom je opravdu silný jed, jezdila mi jehlou po obličeji a já ji opravdu na svém obličeji cítil. Hrozně jsem se bál že zemřu a tak jsem jí jen prosil ať přestane, ale ona se démonicky zasmála a vrazila mi jehlu přímo do srdce, cítil jsem, jako by mi srdcem projela dýka a začal jsem pomalu cítit, jak se celé moje tělo a mysl pomalu začíná vypínat, smrt se mi šířila tělem, nedokážu ten pocit popsat, ale opravdu jsem cítil smrt, která se mým tělem šířila jak kouř, který zaplní vše, až jsem nakonec necítil naprosto nic, byl jsem v absolutní prázdnotě, kde jsem strávil podle mého pocitu neprostou věčnost. Pak jsem se cuknutím probral a na zlomek vteřiny jsem byl v pekle a až pak jsem se objevil v mém pokoji. Takový strach jsem nikdy v životě nezažil a poté jsem se neskutečně bál usnout, naštěstí se mi od té doby nic podobného nestalo, ale bylo to nadpřirozeně děsivé.
Perfektné video. Moja skúsenosť. Aktuálne, čo som starší sa mi už akosi vôbec nesnívajú živé sny alebo vôbec nejaké sny... nič zaujímavé, je to bieda. Keď som bol decko som mal často sny, ktoré som si aj pamätal čiastočne a aj nejaké nočné mory, ktoré boli sem tam až priveľmi živé. Po strhnutí a prebudení som mal divné pocity, pocity až strachu, nemohol som zaspať, zlý pocit, akoby tam niekto bol so mnou a ma sledoval a pod. Minimálne 1x .. možno aj viac, neviem.. som zažil aj spánkovú paralýzu. Prebudil som sa, pozeral som po izbe a videl som, ale nemohol som sa nejaký čas vôbec pohnúť aj keď som chcel, ruky, nohy nefungovali, proste nič. Divný pocit a pocit, akoby tam niekto bol resp. v strachu som hľadal po izbe a hľadal, či neuvidím niekoho.. nejakú postavu, tvár, ducha, démona, mimozemšťana.. alebo skôr som kontroloval, či tam nikto nie je... nič som nevidel, ale zlý pocit pretrvával... potom som sa strhol a mohol som sa už hýbať. Nejaký čas som nevedel zaspať. Potom som si zisťoval o čo išlo a to som už vedel, že to bola spánková paralýza... našťastie som sa nedostal na žiadne ezoterické weby :D ... ja som ateista, neverím na ezo, mágiu, bohov, duchov a nič, čo nie je podložené vedeckými dôkazmi. Ako decko som bol však týmto veciam viac naklonený, ale nikdy som nebol plnohodnotný veriaci a bol som skeptik od decka, možno aj preto sa moja hlava tak so mnou v snách nepohrávala a nevidel som žiadnych duchov a démonov. O nejaký čas neskôr naša rodinná známa nás navštívila a rozprávala svoj príbeh, ako mala nejaký sen. Ako démon jej sedel na hrudníku a nemohla dýchať. Klasická ukážková spánková paralýza presne podľa popisu. Avšak ona verí na nadprirodzeno, navštívila nejakého človeka, čo sa zaoberá mágiou a ezoterikou a ten jej povedal, že ju niekto preklial voodoo mágiou a niekto chce jej smrť, že použil silnú čiernu mágiu na ňu. Povedal jej, čo má robiť, na toto si už nespomínam a vyzerala dosť vydesene. Keď som jej ja spomenul môj zážitok spánkovej paralýzy, celkom vydesene na mňa pozerala a sa ma pýtala, či som nevidel žiadneho démona. Reku nie... no, akože masaker. Nechcel by som byť vychovávaný od decka, ako veriaci človek... u takého si myslím, že sa bude hlava viac pohrávať zo šialenými myšlienkami.
Opět vynikající video s kvalitním obsahem. Já osobně měl spánkovou paralýzu vícekrát a než jsem si na to zvykl, měl sem opravdu děsivé stavy. Dnes si je naopak užívám (ačkoliv to zní zvláštně). Noční můry dokážu naštěstí vytěsnit díky lucidnímu snění. Mimochodem dost často se mi stává že si během spánku například sednu nebo jenom otevřu oči a dějí se u mě zvláštní stav kdy jakoby dále pokračuji například v konverzaci s osobou o které se mi zdá a vidím ji před sebou v podobě "stínu" nebo siluety a zároveň místnost je podobná nebo "změněná" podle toho kde sem se naposledy ve snu vyskytoval, až po chvíli si to můj mozek uvědomí a postupně se tyto halucinace vytrácejí.
Skvělé video, o tom pronásledování ve snu vím své. Když jsem měl jako malý postel naproti dveřím do mého pokoje, tak se mi celkem pravidelně zdálo , že mě honí a chce zabít dav naštvaných lidí, nebyli vidět ale jen jsem slyšel jak dav hučí něco nesrozumitelného. Když se postel později přesunula ( ne sama naštěstí) tak tato noční můra zmizela. Na špatné sny mám doma lapač snů a mám pocit, že opravdu funguje.
Super video Tony! Spánkovými paralýzami jsem začal "trpět" na vysoké škole ve zkouškovém období. První zkušenot byla extra děsivá a bál jsem se pak nějakou dobu usínat. Po nějaké době jsem si ale udělal velký research a zjistil, že je to sice nepříjemný jev ale víceméně neškodný a celkem běžný a že nás je opravdu hodně. Postupně jsem zjistil také zjistil, že mívám paralýzy výhradně jenom, když usnu přes den a na břiše. Důležitý faktor je také to, jak moc jsem celkově ve stresu a vyčerpaný. Dneska už je mám jen velmi zřídka a když už jsou, tak to spíš vnímám jako signál, že je potřeba trochu zvolnit a nabrat síly. :-)
Super video! Spánkovou paralýzu jsem zažil pouze jednou cca ve 13 letech, nevěděl jsem co se děje, myslel jsě, že jsem ochrnul a místo věšáku s oblečením jsem viděl děsivě vypadající čarodějnici. Bádal jsem na internetu, co jsem to vlastně zažil, a jelikož to pro mě bylo velice zajímavel, tak jsem se snažil najít způsoby, jak si jí způsobit znovu. Už se mi to nikdy nepovedlo.
Trošku me to děsí, zda se mě casto o válkách, jak me někdo honí, padání, zuby taky, maturita. Pak se mě často zdá že jedu na hory a zapomenu třeba boty na snb nebo bundu. Pak se taky často s někým hádám...ale mám i hezké sny do kterých se opakovaně vracím.
Jeden s častých snov je aj že sa človeku sníva že mu treba počas spánku na záchod. On sa zobudí a ide a uľaví si. V tom sa prebudí na to že to nebolo ozajstné prebudenie ale sen. Neviem či také sny trápili aj dievčatá ale asi každý jeden chalan to zažil. Zvykol sa mi snívať sen o páde z budovy alebo zo skaly. Najprv to bolo desivé potom som si na to zvykol a vedel som že sa mám prebudiť. Neskôr som sa naučil po prebudení ešte pár sekúnd držať v tele ten zvláštny pocit z toho sna, to také zmeravenie. Neviem čo ma k tomu viedlo ale už dlho som taký sen nemal.
Děkuji za super video! Moc ráda sleduju tvůj kanál! Já jednou zažila spánkovou paralýzu. Bylo to hodně děsivý. Ležela jsem v posteli a chtěla zakřičet na svýho expřítele, aby do mě strčil, abych se probudila. Ale křičet mi nešlo a místo toho jsem jen potichu chrčela. 🫣🤣 V tu chvíli si pamatuju jen obrovskej pocit bezmoci a paniky. Naštěstí to trvalo pár vteřin.
Skvělé video, doufám, že dnes nebudu mít nějakou noční můru 😃ale pustila jsem si to naštěstí odpoledne, tak snad to bude ok 😅taky jsem měla pár nočních můr na které asi nikdy nezapomenu, jednou to bylo, že jsem byla ve válce, ale bylo to před 8 lety, takže to nemá souvislost s tím, co se děje teď ve světě. 🙂ale jednou jsem měla sen, kdy jsme byli parta lidí a honil nás nějaký přízrak a jakmile ten přízrak jednoho z nás dostal, tak jsme se znovu celá parta objevili na stejném místě a začalo to znova. Byla to smyčka, kde jsme měli porazit přízrak a všichni jsme museli přežít, tahle smyčka proběhla během toho snu asi 20x a nebylo to vůbec nic příjemného, celkem jsem se divila, že jsem se neprobudila dřív. Je to sen starý tak 12-14 let, ale vybavuju si to, jako by to bylo včera. Naštěstí se mi ten sen nevrátil, tak doufám, že jsem si to teď nezakřikla. 🤣
Parádní video, díky. "Noční můry" jsou u mě méně a méně časté, ale stále přítomné. Občas se i kombinují s tím, co jsi udával jako příklady. Utíkám před někým/něčím, co mě chce zabít, když v tom se propadnu do země a padám jámou z jejíž stěn trčí šedé ruce... Snad jen jednou se mi stalo, že jsem se po probuzení nemohl hýbat a měl jsem pocit, jakoby na mě někdo klečel a škrtil mě.
Horúčkové sny sú veľmi fascinujúcim fenoménom. Podobne ako ty sa v nich často stretávam s nesplniteľnými úlohami a zúfalstvom. Jedenkrát som tak narovnával bezpočet skrútených pasov plechu, v nekonečnom tmavom priestore. Nie rukami, skôr myšlienkami. Vôbec to nešlo a bolo to veľmi nepríjemne. Tiež sa ale v jednom momente všetky narovnali a to bol úžasný pocit. Sny sú veľmi veľmi veľmi vďačnosť témou a úžasným koníčkom.
Jsi dobrej! Mimochodem. Je mi 40 a dodneška se mi občas stává, když mám teda čas se vyspat, že se mi zdá sen, že mám před maturitou a vůbec ale vůbec nic neumím. A tak nějak matně si říkám v tom snu "hele a nedělal už jsem já přece jen tu maturitu, nemám už to za sebou"? Ale jistotu nikdy nemám 😀.
nocni mury jsou symbolika tveho vlastniho strachu (odmitnuti, trust issues, nasili) a maj ti dat nejake rozcesti (jo, budu se toho stále bát, a budu svým problemum unikat, nebo tomu začnu čelit a pracovat na tom)
Když jsem byla dítě, trpěla jsem na noční můry. Mamka mi poradila, ať si zkusím uvědomit, že je to sen a třeba se postavě z noční můry vzepřít atd... Asi po dvou letech noční můry pomalu přestaly, ale uvědomění si, že jsem ve snu mi zůstalo. Je to něco neskutečného a prostě úžasného. Hrát si se svými sny je krásné a někdy i velmi zajímavé *mrk *mrk :D Spánková paralýza je kapitola sama o sobě. I když tedy nic nevidím ani neslyším (zatím), tak "probuzení" se s hlubokým nádechem není nic příjemného. Nikdy jsem při ní neměla otevřené oči, jen cítím rychlé mrkání a nemožnost se nadechnout. Ještě bych mohla povídat o astrálním cestování, ale sama nevím, jestli to prostě nebyl jen moc živý sen...
Ahoj, super video, já měl již několik etap, kdy jsem měl problém se spánkem, ať už se nedalo o například měsíční problém, kdy jsem nebyl schopen spát přes noc dluhodobě, budil jsem se každou hodinu a nemohl jsem pak usnout až po nejhorší ... těžko říct, co to bylo, nejspíš nočmí můra, kdy jsem měl pocit, že jsem já, jako má duše probudil, ale tělo nereagovalo, cítil jsem, že to jsem já, že jsem ve schránce mého těla, ale vůbec nic nešlo s tělem dělat, byla tam jen tma a mé vědomí a pomyslná hranice, pořád jsem vynakládal hrozně moc síly abych se pokusil otevřít oči, ale nešlo to, až po dlouhé době se mi konečně podařilo probudit, vždy jsem popadl dech, jak kdybych se již hodiny nenadechl, hned na tojsem z lehu přešel do sedu a s vytřešťěnýma očima než jsem si uvědomil, že jsem opět zpátky v realitě. Nikdy jsem po tomto snu či co to bylo nešel hned spát, vždy jsem si zapl televizi na 30m, šel na záchod, nebo tak něco, protože jsem věděl, že kdybych zavřel oči, ten stav by se opět dostavil. Zvláštní mi příjde, že ty etapy přišly a odešly, nebylo to jako bych se "vyléčil" prostě ze dne na den tu byly a ze dne na den zas ne. PS: co říkáte na lucidní snění? Přísahal bych, že se mi již několik snů "ovládnout" podařilo a dělat si ve snu co chi, ale co když se mi jen prostě zdálo obyčejně, že se umím rozhodovat ve snu?
Toto co se mi stalo bylo divné. Začalo to ve větší intenzitě loni . Myslel jsem, že to byla spánková paralýza, ale bylo to ještě více intenzivnější. Prostě jsem cítil jak se mě něco snaží stáhnout z postele, ale dokázal jsem se chybět takže spánková paralýza to nebyla. Hodně krát jsem se vzbudil na to, že nemůžu dýchat nebo spím na břiše což bylo pro mě v té době pochopitelné že asi jsem ve spánku otočil hlavou a tvář jsem měl zabořenou přímo v peřině. Tak jsem strachem začal spát na zádech a když jsem zase slyšel různé hlasy a zase větu : Vypadni z mé postele ... tak jsem otevřel oči a viděl jsem ruce mávat ze zdi ze země z postele . A zase jsem cítil, že nemůžu dýchat probudil jsem se a stále jsem neuměl nabrat dech. Ale jelikož jsem se během toho stavu dokázal hýbat tak jsem zjistil, že to nebyla spánková paralýza ale fenomén kterému se říká falešné probuzení, nebo spánkové halucinace. A bylo divné, že pokud jsem je měl tak to bylo většinou se stejnou osobou.
Je mi 38 a doteď si pamatuju dva zážitky, jeden byl věštecký sen.....O něm mluvit ráči nechci, ale vyplnil se, prakticky okamžitě po probuzeni. A pak ta spánková paralýza, takovou bezmoc jsem nikdy v životě nezažil a uz zažít nechci, chtěl jsem se pohnout, ale vubec to nešlo, pritom jsem nespal a nademnou neco stálo a ja se ani nedokazal bránit ! Ani nedokážu popsat jak dlouho to trvalo, pro mě to bylo nekonečný !
Zdají se mi velmi divné sny. Někdy takové, ze už neusnu a to je mi 27. Nejhorší byl hodně let zpátky, kdy jsem ještě bydlela se ségrou v jednom pokoji. Zdálo se mi, že mě "něco" táhne z domova pryč. Absolutně jsem se nemohla vzbudit, zvláštní pocit, jako bych už věděla, že je to jen sen, chtěla jsem se vzbudit, ale nešlo to. Vzbudila mě až sestra, ktera rozsvítila světlo v pokoji - vzbudila jsem ji tím, že jsem lapala po dechu... Sen si po letech vybavím úplně do detailu...
Ač to možná bude znít zvláštně- mně se zdál úplně stejný sen s těmi čísly. Zdálo se mit o opravdu spíse v dětství. Podobný sen se mi zdál i o ,,koulích", které se zvětšovaly. Rostly však pouze ve 2D, ale ten pocit toho diametrálně se zvětšujícího se obsahu byl vždy velkým utpením. Jen to s tou uklizečkou, se mi naštestí nezdálo. Děkuji za super obsah sdilený na tomto kanále.
Super video, krásně shrnuto. RADA PRO VŠECHNY! Vzhledem k tomu že jsem sám zažíval spánkové paralýzy, tak moc dobře vím jak děsivý tento stav může být. A kdysi mi kamarád poradil lifehack jak se s tímto problémem popasovat jednou pro vždy. Je to jednoduché, pokud člověk cítí, že se něco takového děje a chce se probudit začne postupně rozpohybovávat své tělo od konců končetin. Mně osobně vždy zabere pohnout kotníky u noh. Zároveň ale nutno dodat že tato moc probudit se kdykoliv člověk chce, mu dává neskutečnou kontrolu a možnost sen pozorovat a dokonce s ním pracovat a dle mých zkušeností takto lze dosáhnout lucidního snění. Často je to děsivé ale není vůbec spatné ve spánkové paralýze zůstat s touto možností exitu co nejdéle. Jsou to podle mě ty nejemotivnější sny a stojí to za to...
Spánkovou paralýzu jako takovou jsem snad nikdy neměl. Jen jako dítě když jsem měl horečky, tak noční můry byly něco hrozného. Byl jsem na místě, něco jako měsíční krajina ale s ostrýma skálama a obří koule jezdila za mnou. Po probuzení jsem měl divnou chuť v puse a bylo mi na zvracení... Ale jinak sny jako padání, brečení (přenesené i po probuzení) a praní se s někým kdo na údery pěstí vší silou skoro nereaguje.... Ty jsou už normální 🤣😁👍
Já mívám hodně snů. Některé jsou hodně inspirativní, že jsem z nich pak čerpala do povídek, které jsem psala. Pamatuju si hodně dobře spánkovou paralýzu asi před 20 ti lety, kdy jsem stála v mrakodrapu nad nějakým velkým městem, přiletělo UFO (doslova ten talíř a mě tam i napsáno UFO), zasáhl mě jasným paprskem a já jako prkno spadla na zem, ve snu jsem se nemohla hýbat a tlačilo mě na hrudi. Když jsem se probudila, pořád mě bolelo na hrudi, tam kam mě střelilo UFO a nemohla jsem s pohnout, přišlo mi to jako věčnost, ale mohla to být maximálně minuta... naštěstí se neopakovalo. Jinak když jsem měla zlý sen a nechtěla jsem aby se mi zdál znovu, vždycky jsem ho napsala a nebo převyprávěla někomu, abychom to mohli probrat. Většinou už se mi stejný sen nezdál. Zajímavé je, že si někdy ve snu vzpomenu na jiný sen a že jsem tam něco řekla a nebo udělala a použiju to znovu v tom novém snu... Třeba existence tajné chodby v jednom zámku a nebo vím určitě o schodišti za těmi dveřmi, protože jsem tam v jiném snu už jednou šla.
Hodně zajímavé video. Mě se třeba každý den, zdá sen, který si pamatuju, ať už se jedná o hezký čí zlý sen. V nějakých případech, se dokonce probudím, řeknu si v hlavně co chci v tom snu udělat, usnu během pár vteřin sen se mi zdá pořád ten samý a poté to v tom snu opravdu udělám. Před týdnem jsem se rozhodl že si je budu všechny zapisovat. Tak jsem zvědavý jestli v tom později najdu nějakou spojitost. Hezké video :)
Já mám noční můry už od mala a tím že mám ptsd to určitě není lepší. Pamatuji si že jsem se v jednu dobu bál usnout , protože jsem nedokázal ovládat sny a to mě extrémně děsilo ale pak jsem začal náhodně omdlévat a pak jsem kvůli tomu měl docela často spánkové paralýzy . (už jen kvůli tomu že jsem nespal jsem měl halucinace) Teď už je to lepší takže jsem rád. 👍👍
Taky se mi pořad vrací sen o maturitě a já v tom snu vím, ze už jsem maturovala a nechápu, proč to musím dělat znovu. Taky se mi zda o tom, ze řídím auto, několikrát jsem ho řídila i naha. Nechápu proč, nemám řidičák. 🤷🏼♀️😂
Mě se třeba ke konci snu děje to že se pomalu stmívá, několikrát si promnu oči hledám vypínač od světla zozsvěcím stolní lampičku běžím k oknu a dívám se přímo do slunce ale to nestačí tma je všude a nic ji neprosvítí, hmotné objekty kolem se zcela ztrácejí a já běžím či padám v apsolutní tmě, krátce na to se probudím. A co se týče toho volnýho pádu, když jsem byl malej tak sem si ten pocit, že padám dokázal navodit jen tak. Bylo to celkem fajn. Jinak děkuji za supr video, zpříjemnilo mi ečer.
Spánkovou paralýzu mám od 9 let. Zažívám ji dost často, i když teď v dospělosti ne tak často jako když jsem byl dítě. Dokonce jsem se naučil si to vyvolat, ale i dostat se z toho ven. Je pravda, že se z toho vycukat ven je těžší než se do toho dostat. Když usínám na zádech tak to na mě leze nejčastěji, proto už pěknou řádku let spím spíše na bocích.
Skvěle odpracované, nejvíc jsem se vylek, když tam vyskočila ta entita co vyprávěl ten Miki o noční paralíze či noční můře, jako že nečekané a toho kluka soucituju, dobře ty.
Když mluvíš o snu, který se stal realitou, také se mi něco takové stalo. Měl jsem sen, že jedu ráno do práce (tehdy starou 306), projíždím tak městem a u křižovatky, kterou jsem každý den projížděl, nebylo možné dupnout na brzdu. Prostě se promáčkla, nereagovala. V tu chvíli mě smetlo auto a vzbudil jsem se. To ráno jsem jel do práce a u křižovatky smrti jsem si dal velký pozor, měl jsem ještě děs ze svého snu. To nejšílenější však je, že když jsem ten samý den jel z práce, u této křižovatky (je jen kousek od práce) jsem nemohl zabrzdit, brzda nereagovala. Naštěstí jsem křižovatkou projel bez úhony, ale bylo to děsivé. Obecně si myslím, že moje podvědomí už nějaký ten den předem reagovalo na změnu citlivosti brzdového pedálu vlivem prasklé hadičky s kapalinou, který jen nepřisuzovalo myšlence. Ve snu se pak projevila přesně tato informace v obrazech. Nojo, jenže na základě jaké matiky zvládlo moje podvědomí dopočítat, že se to stane přesně na té křižovatce?
Se mi také často zdává, že jsem u maturity a celkově o škole 🤔 Ač jsem z ní dávno pryč. Ty sny se mi často vrací. Třeba že chodím zároveň do školy a do práce, najednou zlom a chodím jenom do práce a na to, že chodím do školy náhle zapomenu 😅 Potom náhle zjistím, že mám doma učebnice a potřebuji je do té školy vrátit. Někdy je vrátím, někdy je spálím, někdy s nimi udělám něco jiného. Pak je ještě sen, kdy normálně chodím do školy, učitelka zadá úkol, já ho nesplním a řeknu nadrzo něco ve smyslu: ''Co vy mi můžete, já jsem ve snu'' 😀 A musím upozornit, že to není (doufám) lucidní snění. Co se týče padání, tak to je klasika. Kolikrát já se napadal 😅 Je to fakt humus 😱 Vypadávání zubu je také celkem hnus. Mně teda zuby nevypadávají, ale horní zuby často tlačí ty dolní dopředu. To je asi ale příčinou ta spánková paralýza. Pak jestli mohu, tak sem napíšu jeden sen, který se mi často vrací. Jde o to, že se probudím ve snu obličejem ke zdi. A jakmile se takhle probudím, tak klapnou dveře. Někdo prostě vycítí, že se probudím a výjde ze dveří. Já teda jdu k těm dveřím, otevřu je a tam vidím obrovskou místnost okachlíkovanou černobílými kachličkami. Po té místosti běhají lidé sem tam, občas do sebe narazí a v jednom okamžiku každý z nich odklopí na zemi černou kachličku a vejde dovnitř. Kachličku za sebou zaklopí a najednou jsem v místnosti sám. Ty kachličky, které použili ty lidé se už odklopit nedají, tak zkusím jinou. Vejdu, zavřu za sebou a jdu po točitých schodech v uzavřeném průhledném tunelu dolů. Jsem před domem. Dům je velký a stojí na 4 pilířích a je na vyvýšeném místě a dolů se lze dostat jen po 3 schodech, které jsou naproti vchodu (nebo si aspoň myslím že to je vchod - nikdy jsem dům neobcházel a stejně jediný vchod/východ je těmi točitými schody, kterými jsem přišel). Teď jen tak pro představu možná budu kecat, ale úplně nemám odhad, jaká ta výška. Pro lepší výpočet dejme tomu, že ta výška celkově je 9 metrů. A to zrovna nechceš skočit zvlášť ve snu. Takže ty 3 schody jsou vysoké pro lepší výpočet má každý 3 metry, což taky není zrovna med, ale je to lepší než skočit rovnou 9 😀 Já teda příjdu k těm schodům, je to taky výška a odhodlám se skočit. Jelikož se mi ten sen často vrací, tak už vím, co bude následovat. A i přesto mám strach, že skočím do prázdnoty a ta věc, která se tam často objevuje se neobjeví. Skočím totiž do plachty, která se tam náhle objeví. Ta plachta není jen tak ledajaká. Je to krycí plachta trhových stánků. Prostě se tam náhle na těch schodech objeví trhovci většinou jsou to starodávná řemesla - kováři, ševci atd. a já se sklouznu z jedné plachty, čili z prvního schodu, z druhé plachty, čili z druhého schodu a s tou třetí plachtou mám tak trochu problém. Já se sice sklouznu po třetí plachtě a dostanu se na pevnou zem, ale bohužel vždycky o něco na té poslední plachtě zavadím. To něco je sud s nějakou zelenou žíravinou (ani nevím, co tam dělá) Takže já sklouzávám po té třetí plachtě a není to vždycky to samé místo, ale pokaždé o ten sud zavadím. Ten sud se vyleje na toho trhovce, já se sklouznu na pevnou zem, mračna se zatáhnou, muž je celý poleptaný, začne na mě řvát, bere si na mě nějakou starodávnou zbraň, já se schoulím do klubíčka, chlap mě chce zabít, napřahuje se a prásk já se probudím zase v tom domě. A ano stalo se mi, že jsem jednou (a fakt to bylo jednou) seskočil dolů bez úhony. Ale zase jsem neměl klid. Obloha se opět zatáhla a mě pronásledovaly jakési vraždící létající koule.
dnes som objavil tento super kanal a po zhliadnuti niekolkych videi som ho dal rovno odoberat.. ale preco, precooo som si nechal toto ako posledne video pred tym ako pojdem spat :D nic no, dam ich este zopar aby som zabudol :D
Je docela děsivý tohle sledovat a pak i číst v noci ve ztichlé budově. Já prožila jak pavouky (ale v té době jsem trpěla arachnofobií víc než teď a zdálo se mi to fakt často), tak třeba tornáda, ale o ty jsem se dost zajímala. Nicméně, o co se musím podělit je, když mi bylo 15, měla jsem vážně nemocnou tetu - tuším ALS, v té době už velmi pokročilou. Jednou v noci se mi zdálo, jak jdu k nim do paneláku, a potkam jí na schodech, jak vytírá. Tak jsem se jí zeptala, co tam dělá, jestli se vyléčila. Ona mi na to odpověděla, že už je v pohodě a je jí dobře. Tak jsem měla hroznou radost. Pár dní na to jsem se dozvěděla, že tu noc v tichosti odešla a že už jí je opravdu dobře.
Sny sú veľmi zaujímavá téma 🤣 Tiež mam mnoho zvláštnych nočných múr ,niektoré ma strašia dodnes , niektorych sa doslova bojím keď si na ne len spomeniem. No najzaujímavejšiu skúsenosť mam s iným typom sna. Pre mňa nedefinovany.... Snívalo sa mi že som sa normálne ráno zobudil, vstal z postele, porobil ranný rituál , vzal školskú tašku a vyrazil do základnej školy. Prvá hodina bola matematika. Učili sme sa nové učivo, Zlomky. Matematika mi nikdy moc nešla,no toto som z nejakého dôvodu hltal aj s kriedou🤣 keď zazvonil zvonec na konci hodiny , zobudil som sa naspäť doma v posteli....samozrejme,zaspal som prvú hodinu. U mňa nič nové ... Pozbieral som veci a utekal do školy.... Na moje prekvapenie sme na prvej hodine preberali zlomky🤣🤣.Na ďalšej hodine matematiky mi učiteľka chcela moje vynechanie hodiny dať vyžrať aj s úrokmi a dala mi písomku so zlomkami. Aj ona , aj Ja sme civeli ako puci,keď som z tej písomky dostal 1..... Jednu z minima mojich 1 z matematiky 🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣 Mimochodom zlomky mi idú doteraz , samozrejme len tie , o ktorých sa mi snívalo 🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣 Sny sú velmy zaujímavá vec
Super video 👍 Nejednou se mi stalo, že jsem desítky hodin snažil vyřešit nějaký problém na webu v kódu. Měl jsem pocit, že jsem vyzkoušel všechno. Pak se mi o tom zdálo i s řešením, další den jsem to zkusil fungovalo to. Strašidelné.
Spánkovou paralýzu mívám celkem často. Je to velice nepříjemný, mám to přesně jako ve videu. Slyším, cítím, že někdo stojí v místnosti semnou, ale já se nemohu ani hnout a pořád se to blíží k posteli 😀 Můj soused má stejné stavy, jen ten se i vznese z postele, točí se ve vzduchu v leže, u toho mu hraje "You spin me round" a v polštáři se mu promítají černobílé fotky lidí, které nikdy neviděl. Často o tom kecáme, je pravda, že čím více o tom diskutujeme, méně se nám tohle děje, na tom něco bude. Trochu creepy, ale strašně fajn video💪🏼.
Další skvělé téma, sdílím dál 👍 Jako dítěti se mi opakoval sen, jak s mámou utíkáme před Tyranosaurem Rexem. Možná to bylo ovlivněné shlédnutím Jurského parku.
Spankovou paralízu mám celkem pravidelně, nejlepší způsob jak docílit toho aby co nejdříve odešla je si uvědomit v tom stavu že jde právě o tuto spánkovou poruchu. Bohužel to bude chtít tréning něco jako u lucidního snění :)
Spankovou paralízu znám velmi dobře, většinou se to děje po vypjatém, nebo stresujícím období, které doprovází špatná spánková hygiena. Někdy je to velmi děsivé, jindy si děsivost téhle halucinace uvědomím až po probuzení. Kamarád se stejným problémem mi jednou poradil, že mám zkusit co nejusilovněji myslet na to, jak rozpohybovávám prsty u nohou, že to pomáhá a někdy to zabere. 😊
Jednou jsem ve spánku zažil něco, co mi nijak neutkvělo a vím o tom jen z vyprávění. Začal jsem pozdě v noci najednou řvát "Maminko!", a to tak nahlas, že jsem probudil rodiče, kteří spali o dvě patra výš. Sešli za mnou dolů, celí vyděšení; já ještě chvíli řval, ale když si ke mně sedli, přestal jsem. Vůbec nic si z toho nepamatuji, ani sen, ani jejich intervenci. Nebyl jsem dítě, bylo mi tak 18 - 21 let.
Ty jo, paráda. Zažil jsem snad všechno co tady píšeš. Dnes už se mi sny nezdají nebo si je prostě nepamatuju, ale vše co jsi tady zmínil jsem si zažil.
Pomáhá jít spát v jinou dobu než obvykle např. o hodinu dřív. Také může mít vliv poloha. Jako dítě jsem měl sny snad každou noc a spával jsem na pravém boku. Později jsem začal spát na zádech a bylo po snech. Dnes se mi zdají sny asi výhradně jen při spánku na pravém boku.
ja mam sny hrozne rad, to jsou takove haluze az je to zabavne. jednou me z auta vcuclo do vesmiru, to bylo hodne intenzivni. jednou jsem byl ve vesnici u rodicu a prisla takova obrovska potopa ze kompletne vsechno zatopilo, me jen trcela hlava a dival jsem se kolem a vsude byla jen voda tam kde byl predtim nas dum, dvur a cela vesnice. Pak jednou jsem z nejakeho divneho duvodu mel pred plnym kruhovym publikem soulozit s jednou kolegyni. Bylo to hodne divne ale svou povinnost jsem splnil a souloz vykonal a publikum nam zatleskalo. To je prdel tyto sny.
Když mi bylo asi 5, často jsem míval sen o sedmikrásce, kterou honí obří pečené kuře. Strašně mě to vždy děsilo. Jak jsem stárnul, děsilo mě to míň a míň, až jednou jsem to pečené kuře porazil. Od té doby se mi ten sen nezdál.
Podle několika svých snů jsem napsala povídky a příběhy. Jeden z těch snů byl natolik propracovaný, že ho stačilo opravdu pouze přepsat, a bylo z toho pět kapitol! Byl to navíc nejživější sen, jaký jsem kdy měla - když jsem se vzbudila, cítila jsem, že jsem to v tom snu zřejmě vše fyzicky odmakala :-))) Mám i jednu zkušenost se spánkovou paralýzou - nebyla naštěstí tak děsivá, jak popisují ostatní, za což jsem vděčná. Vybavuju si ztuhnutí, horko, divný pocit mezi bděním a sněním. Nicméně kontaktovala mě v tomto znehybnění démonická entita a byla i tak slušná, že se mi představila. Asi abych měla o čem přemýšlet :-)
Díky za zpracování tématu, naštěstí nemám žádné extrémní noční můry, obvykle jen ty, kde musím utéct a nebo někoho chytit, ale mám "svázané" nohy. Moc by mě ale zajímalo také téma lucidního snění. Občas se mi stává, že ještě těsně před spaním myslím na práci, která se mi zrovna nedaří. Sklouznu do polospánku i s tím projektem v hlavě a těsně před tím, než definitivně usnu mi hlavou problikne nějaký nápad. Pokud ale chci, aby to bylo použitelné, musím se ještě vědomě probrat a tu myšlenku zachytit a dotáhnout. Když usnu, je to obvykle ztracené.
5:00 jeden vědec chtěl seřadit prvky podle, ale nešlo mu to. Po 2-3 dnech co kvůli tomu nespal tak pak když usnul tak se mu zdál sen kde se mu uspořádali prvky tak že dávali smysl a teď tomu říkáme periodická tabulka. Sny jsou někdy dobrý pomocník a nebo dobrý terapeut který může pomoct nebo usnadnit věci.
30 let mám pecka živé sny ze života občas jdou dost mimo realitu, ale většinou sou to věci které se běžně stávaj. Dost často se mi zdá o práci, nebo nějaká zamotaná storka z jízdy autem atd. Sny se mi zdaj každý den a většinou si znich pamatuju jen moment nějakej. Dost mi příjde že sen se mi rozjede podle toho jak jsem prožil den. Po přesčase a těžkym dnu v práci si to prožiju ještě jednou ve spánku atd. Když jsem hrával ještě wowko, tak dost často se mi stávalo, že jsem hrál i ve spánku potom. Ve 12náctý minutě jsem video utnul o tý paralíze nechci radši ani slyšet nerad bych ji zažil.
Super video, tuhle nadpřirozenou tvorbu chválím. Potřebujeme více mystiků, kteří by se takovým záhadám snažili přijít na kloub. Přidám menší radu ke spánku: Spěte na pravém boku, ne na levém. Srdce je totiž více vlevo, a když spíte na levém boku, srdce si "přimačkáváte" rukou, kterou máte při spánku pod sebou. Právě pak mohou vznikat noční můry. Osobně mi nepomohla spánková hygiena jako spíše "žít" - tím myslím více zažívat. Mám pocit, že lidé holdující fantasy a dobrodružství skrytě touží stát se také hrdiny, ale žijí stále stereotypně (rodina, práce, rodina, práce atd.) - spánek nejvíce zlepší kvalitní rozmanitý život, který začíná už drobnými změnami v denním životě. A ještě přidám dva své podivuhodné sny: Zdálo se mi, že koukám na mobil na čas 9:14. Tak jsem se hned probudil, odemknu obrazovku, a je 9:14 ráno. Druhý sen je zase o tom, jak jsem u takové té stříbrné rakety, ne širší než metr a půl a ne delší než pět metrů. Všude kolem hvězdy, strašně moc hvězd, a já se vzdaluju od rakety. Tak mě to vyděsilo, až jsem se probudil a zíral v klidu do stropu - asi dvě vteřiny na to spadla na zem zavěšená podkova, která visela půl roku na špendlíku zatlučeném do dřevěné palubky bez jediného spadnutí.
Ahoj, mám spoustu takových příběhů :) Od dětství mám živé sny, se spánkovou paralýzou mám taky zkušenosti a k lucidnímu snění jsem "přišel jako slepý k houslím". Před osmi lety se mi stal díky snům, docela solidní mindf*ck, tak jsem k tomu tehdy pod tíhou pocitů napsal takovou autobiografickou povídku. Pokusím se jí najít a kdybys měl zájem, tak ji rád pošlu.
Jo sny jsou zajímavé téma :D na moje nejvíc působil stres kolem školy a konkrétně maturity. Sny samotné s tím ale úplně nesouvisely, často se mi zdávalo že usínám za volantem. Bylo to strašně zvláštní, usínal jsem s rukama na volantu ale pak se probudil škubnutím v posteli, vždycky mi trvalo pár minut zprocesovat že se nic neděje a prostě jsem se jen vzbudil. O zubech se mi zdálo taky, ve snu jsem koukl do zrcadla a pár zubu jsem měl divně černých, když jsem se jich dotkl byly jako hlína a prostě se rozsypaly.
Spánkovýma paralýzama trpím od svých zhruba 13 let. Objevují se v dobách kdy jsem hodně ve stresu. Nemůžu se pohnout, mluvit, křičet, otevřít oči. Většinou slyším hlasy, jakoby puštěnou televizi, lidi v místnosti. A úplně nejhorší na tom je, že vím, že je to sen. Jediný způsob, který mi kdy fungoval je se vědomě uklidnit a zkusit v tom snu znova usnout. Většinou to pomáhá, ale v pár případech jsem se v paralýze zacyklila a z jedné jsem se probudila do další. Neskutečně děsivé a ve výsledku vyčerpávající. Zajímavé je, že si přesně pamatuju tu první, která to celé spustila.
Soucítím! Taky mi pomáhá takový "restart spánku a probuzení", ale vnořené sny ve snech - to, co nazýváš zacyklením - se mi několikrát stalo také, klidně 3-4x na jeden zátah. Je to mnohem horší než obyčejná paralýza :(
Jako malý jsem míval poměrně často jednu noční můru, ale nikdy jsem ji nedokázal popsat. Bylo to tak neskutečně absurdně-abstraktní, prostě nevysvětlitelné. I teď, kdyby na to bylo nějaké zázračné "červené tlačítko", bych si to rád přehrál a konečně zjistil, jak vypadá něco, co nejste schopni vysvětlit, ani kdyby jste se rozkrájeli.
Lucidní sny mívám od malička, jako dospělá dokonce velmi často. Což je fajn, noční můry tímto prakticky nemívám - mohu se kdykoliv sama vzbudit (nebo že zvědavosti nechat sen pokračovat s vědomím, že mi nic nehrozí). Také mohu experimentovat - zjišťovat, co vše je ve snu možné, jak vidím barvy, jak vnímám chutě, jestli lze ve snu číst a samozřejmě nejoblíbenější vědomá činnost ve snech - létání. Co se týče spánkové paralýzy a s ní často spojenými hypnagogickými halucinacemi, mívám je už čtvrtstoletí. Zprvu jsem to řešila i přes lékaře, nicméně tehdy mi opakovaně udělali jen psychiatrické vyšetření a základní neurologické, bez výsledku, nechala jsem to tedy na další roky plavat. Bohužel. Když se paralýzy s halucinacemi začaly opakovat 5x-6x týdně, tu a tam jsem "astrálně" opustila tělo, po letech jsem to začala řešit znovu, tentokrát mě nový lékař poslal, kam měl - do spánkové laboratoře. Tam mi řekli, že to mohou být příznaky jednoho neurologického onemocnění a navrhli vyšetření na něj. Diagnóza: narkolepsie. S psychikou to nemá nic společného (a s ezo záležitostmi, i když to přesně tak působí, už vůbec ne). Při narkolepsii mozek nedokáže správně korigovat fáze spánku a bdění. REM fázi mívám často ihned po usnutí - no a někdy úplně ani nestihnu usnout a už to jede. Bohužel toto onemocnění má i další negativní dopady na život, žilo by se mi asi lépe, kdyby mě diagnostikovali správně už tenkrát před lety. Ne každý, kdo trpí spánkovými paralýzami a hypnagogickými halucinacemi je také narkoleptik. Mohou to mít občas i zdraví lidé, kteří mají rozhozené spaní. Ale pokud by ani striktní spánková hygiena nepomohla, doporučuji vyšetření ve spánkové laboratoři.
Asi tak rok se u mě doma často samo zapínalo rádio, děsilo mě to. Jednou mě to dohnalo ke snu, kdy opět se nutím sebrat z postele abych rádio vypla. Než se odhodlám jít ho vypnout, kolem mě pobíhají stíny, slyším smích, nemůžu se hnout, jediné co jsem dokázala bylo zacpat si uši a řvát. Pak se probudím a koukám kolem sebe jestli se to stalo nebo ne.
Měla jsem podobný sen jako ty na začátku. Jako malá jsem moc nechtěla pít a ani jíst. A vždy když jsem byla nemocná jsem měla sny o jehlach a pocity o hrozně moc množství jídla 🙃 nebylo to že bych viděla přesně ten obraz jehel a jídla jen jsem je cítila.
Mívám tu a tam "noční můry" - ale asi né nějak nadstandardně často. Jeden čas (už je to hodně let zpátky) se mi zdály sny, ve kterých se opakovaně objevím na stejném místě (cosi jako kostelní krypta). Spánková paralýza mne naštěstí nikdy nepotkala, ale kamarádce se toto prý občas děje, brrr. Jinak se mi taky zdávají sny o tom, jak k sobě tak silně tisknu čelisti, až se mi lámou a praskají zuby. Což mne i někdy probudí a já pak mám ještě chvíli pocit, že jsem si při tom vylomil nějaký zub(y). To potom šmátrám jazykem v ústech, kontroluji jestli je vše jak má být. Každopádně děkuji za moc hezky zpracované téma - kvalitní přednes a vůbec provedení! 👌
Nezdál se mi takový přepal jako tobě, ale měl jsem podobný "nezvládnutelný úkol", měl jsem za úkol dostat míč zkrz kllíčovou dírku, míč se ale neustále zvětšoval. Měl jsem pocit úzkosti, někdy si na ten sen vzpomenu a pocit se na pár vteřin vrátí. Sny si zapamatuji hodně vzácně, třeba 1-2 za měsíc.
Děláš dobře tyhle videa, rád to poslouchám a musím říct že se to dobře poslouchá. Rád bych ti dal lajk ale pak se mi to video uloží do playlistu v TH-camMusicP tak aspoň komentář. Pokračuj vedeš si dobře.
Super zaujímavé video. Spánkovú paralýzu som zažil už viackrát. Pamätám si že väčšinou to malo priebeh že som nemohol hýbať rukami a nohami a keď som sa snažil kričať tak som nemal hlas a presne tlak na hrudi ale zaujímavé je že som počul zvuky okolia TV v obývačke.
Rada pro všechny jak ovládat sen. Zkuste se někoho v tom snu zeptat kolik je hodin. Nikdy vám neodpoví. Já se zeptal svoji babičky a začala byt agresivní a pokřikovala na mě “co ti je do toho, co si to dovoluješ” a najednou jsem uměl kouzlit a odrážet kouzla od svoji babičky a dědy😂 to jsem se vzbudil s užasem a docela i vytlemenej😂
Já si do toho snů přidám sitě červenou bowlingovou kouli, a kdykoliv jí vidím tak vím že spím, a tudíž ten se dokážu ovládat dělam to tak od 7 let mega easy
hej tak to je fascinujici nejakou metodu na to zkusim, ale taky poznam jestli se mi zda sen, protoze si proste reknu ze se tam deji divne veci a reknu si v tom snu pockat to neni realita a pak je to docela v pohode.
Me se jednou cosi zdálo a já te osobe řekl že to je jenom sen, přesvědčila mě že není, po probuzeni to bylo dost zvláštní.... Jinak si dost snů pamatuju, mám celkem často spánkové paralyzy tak na některé jen tak nezapomenes, několikrát mrtvej, autonehody, uhoreni apod, několik lidí sem tam zabil, dokonce jednou malé dítě, šílený občas... Způsobuje mi to abstinence od alkoholu když leju par dni v kuse ale už sem stim psychycky nějak ok 🙈😂
Je 15 a už je to pár rokov čo sa mi snívala nočná mora, ako malý som mával nočné mory dosť často ale ako čas plynul mával som ich menej a menej až nakoniec som prestal mávať nočné mory a sny celkovo. Nikdy som nepochopil prečo sa mi už nič nesníva. Nič drastické sa mi vpodstate nestalo, ale začal som mávať pocity prázdnoty a samoty ako by som bol stále sám a navždy aj budem...
Tohle se mi stalo ta historka o tom, že ve snu se stalo to co se reálné do 14 dnů stalo.. Ale s cestou, kdy jsem tam nikdy nebyl a vedeljsem že se ztratíme, ztratily, díky velení výletu jiné osoby, ale sen mi ukázal přesně co mám dělat. Aby vše dopadlo dobře. A možná ten se nám zachránil život. Nebo jsem měl sen den před jiným výletem do Ústí strekovsky zámek a v noci před výletem se mi promitl život "dělníka prepravujiciho dřevo" řekou , který v zimě si plánoval s kolegou práci, jak" jsem " přeskakovat kladu, která se sekla, spadl" jsem ", utunul, jsem a pak se narodil někdo z mé rodiny - byl to mužského pohlaví Mnoho lidí mi opravdu potvrdilo, že se přes Labe transportovaly klady v roky X xyx
Moje přítelkyně na spánkové paralýzi trpí. Jednou jsem u ní spala a měla ji, šla spát dříve než já. Zapla jsem mobil a koukala jsem se na seriál. Po chvíli se začala hrozně klepat, nevěděla jsem co mám dělat jak jsem s ní začala třást. Pak se z ničeho nic po půl až minutě rychle vstala a zněla vyděšeně. Ten den odpoledne jsme se bavily o tom že už spánkové paralýzi měla. Byla bych moc ráda za rady atd. (Omlouvam se za gramaticke chyby :D)
Mně pomáhá se uvolnit a jakoby "nasimulovat" že spím a znovu se probouzím. V hlavě mi něco doslova cvakne. Od druhé osoby by mělo pomoci cokoliv, co by člověka normálně vzbudilo, čili třesení, hlasitý zvuk, ale mělo by to být asi dost intenzivní na to, aby se ten člověk opravdu probudil, ne aby si to mozek přibral jakoby do snu a způsobil byl tím halucinaci.
Nedávno se mi zdál sen. Neumím ho pořádně vysvětlit, ale doufám že když se s ním konečně svěřím, uleví se mi. Stál jsem uprostřed temné hranaté místnosti, kde přede mnou stálo zrcadlo. Odraz z něho pouze ukazoval mě jak před ním stojím, hledím do něho a mám úplně normální výraz bez emoce. Ale pocitově jsem cítil jako bych se smál ne ani smál spíše divně až křečovitě šklebil. V tom mě ale začal bolet, zub konkrétně levý dolní Špičák. Ten se mi potom začal kívat a nakonec jsem ho i s kouskem dásně vyplivl. Ta bolest byla opravdu skutečná připadalo mi jako kdybych jí opravdu zažíval. Jenže v tom mě začaly bolet i ostatní zuby a i ty se mi potom začali kývat. Začal jsem si tedy zuby jeden po druhém vytrhávat, bylo to proti mé vůli a nechtěl jsem to, ale přesto jsem to dělal a celou dobu sem musel zírat do toho špinavého mastného zrcadla které ukazovalo jaké zrudnosti jsem musel dělat. V tom všem jsem měl stále pocit že se směju, že se směji tomu jak trpím jako by se mi to líbilo. V tom se ale zrcadlo roztříštilo. A já jsem ztratil pevnou půdu pod nohama a padal jsem. Kapky krve které jsem za letu zanechával za sebou se jakoby se Zastavili. Jako by byly z mražené v čase. Ale co je nejhorší že jsem se celou tu dobu celou tu dobu musel tak odporně smát. Poté jsem sebou trhnul a probudil se bylo mi špatně byl jsem vyděšený a bylo mi na zvracení. Do toho jsem absolutně nevěděl co se to stalo.
Bráško mega videjko ako asi všetky tvoje videá doteraz... doslova hltám každé nové videjko! Máš super prednes veľmi dobre a živo vieš rozprávať o danej téme, určite pokračuj cením fresh tvorbu.
Spánkovou paralýzu jsem zažil mnohokrát jako dítě, co si tak vybavuji. :D Když mi byly asi 4 roky, měl jsem dost hrůzu z krav, býků, buvolů, čertů, vlastně všeho rohatého. Dnes to možná zní vtipně, ale tehdy jsem se fakt bál a pokud to v noci přišlo, přál jsem si, aby už konečně bylo ráno a světlo. Asi nejhorší zážitek byl tento: ležel jsem v posteli, nemohl se pohnout a vpravo vedle mě ležel dinosaurus, spal. A já měl pocit, jako kdyby mi zalehl pravou nohu, cítil jsem tíhu. Když se mi podařilo pohnout, zkoušel jsem se posunout doleva, ale pořád mě něco odstrkovalo jako nosorožec. Podíval jsem se tím směrem a "skutečně" tam jeden malý stál a díval se na mě... Zkoušel jsem se posunout znovu, ale zase mě odstrčil... Takto to probíhalo, typuji tak čtvrt hodiny, potom se dinosaurus probudil a začal hlavou bouchat do polštáře. Popravdě si už nejsem jistý, jak to bylo dál, ale nejspíš jsem začal brečet, což přivolalo rodiče (a ti aspoň rozsvítili, což tehdy neskutečně pomohlo). :D
do dnes se mi zdá jeden a ten samej sen že mě nahání mravenci co jsou velcí jak telata :D a mezi 5-12 lety jsem měl noční můru o tom že mě honí dinosauři a chtějí mě sežrat :D díky bohu se mi spánková paralýza vyhýbá ale stačilo mi co mi vyprávěli známi a bývalá přítelkyně nechtěl bych to zažít. A samozřejmě další super video :)
Taky svou spánkovou paralýzu nezapomenu. Procházel jsem zrovna těžkým obdobím, všechno se mi sralo a spal jsem ten den u vzdálenější rodiny. Usnul jsem na gauči. Během neustálého probouzení jsem se dostal zrovna do spánkové paralyzy. Viděl jsem svoje okolí, ale nemohl se hýbat. Jen očima. Všechny stěny byly pokryté nějakými graffity a pomalu se začaly otevírat dveře. Dovnitř vesla postava v nepříjemné masce a s kudlou v ruce. (Stalo se to cca 7 let zpět), tou dobou jsem se o tyto věci ještě nezajímal. Takže jo… Za sebe můžu potvrdit, že to umí byt pěkně nechutné a nepříjemné. Celou dobu se ta postava přibližovala, cítil jsem, jak mi chce ublížit, ale nešlo nic dělat. Pak jsem se probudil a bylo už ráno.
Spánkovou paralýzu už jsem párkrát zažila, ač nehoduji alkoholu ani kofeinu a před spánkem se věnuji pouze relaxačním činnostem, většinou se jednalo pouze o stav kdy jsem nemohla dýchat, nemohla se hýbat a slyšela kroky po mém pokoji. Tyhle jevy byly povětšinou krátké. Minulý rok jsem ale zažila něco z čeho mám do teď trauma a usínám pouze čelem ke zdi. Byla jsem na internátě a v určité fázi spánku jsem se probudila. Měsíc osvětloval pokoj. Spala jsem na proti oknu pod kterým je topení, které moje spolubydlící ráda v noci vypíná. Když jsem viděla postavu v rohu místnosti, myslela jsem si že je to ona a že se snaží topení vypnout. Jenže ta postava se zvětšila a podívala se na mně. Byla to asi dvoumetrová černá postava, bez nohou, z torza visely jakoby obvazy ale zároveň z ní něco kapalo. Oči tomu svítili a na hlave to melo klobouk. Chtěla jsem utéct, křičet nebo se aspoň nějak bránit ale ta věc se ke mně přibližovala a já nemohla ani hnout prstem natož vydat alespoň tlumený výkřik. Ležela jsem v posteli a sledovala jak se to nade mnou sklání a okolo krku mi pokládá své dlouhé pařáty. Cítila jsem se tak bezmocně, byla jsem naprosto vyděšená a očekávala svou smrt. Následně jsem strachem omdlela a probudila jsem se až ráno, zpocená ve stejné poloze ve které jsem byla během téhle hrůzy. Od té doby se mi naštěstí už žádná paralýza nestala.
Já měla několik děsivých snů o pavoucích, jeden kdy jsem byla v bludišti, ten se i opakoval, a potom kdy jsme měli v pokojíčku pavouka velkého jako auto. Zhruba od té doby (asi) mam velký strach z pavouků, možná az arachnofobii, do te doby jsem se jich nijak zvlášť neštítila
Když sem měl své temné období kdy sem holdoval drogám tak sem paralýzu zažil,probudil sem se v pokoji a na stropě v rohu místnosti sem viděl černou skvrnu něco jako nějakého démona, strašně sem se bál a na hrudi mě tižil ten pocit strachu ale nemohl sem se pohnout pak sem se jakoby probudil ale opakovalo se to a pak ještě jednou… šílený v životě to nezapomenu.
Já bych mohla říct, že jsem specialistka na vše ohledně snění. :D Mám pravidelné paralýzy, sny ve snu klidně i ve třech úrovních, snové smyčky, strašidelné sny s kompletním příběhem, podle kterých píšu hororové povídky, opakující se noční můry i věštecké sny (událost ze snu jsem řekla mámě a pak se během několika dní vyplnil - naprosto do detailu) a dokonce sdílené sny s blízkou osobou. Ve snu jsem se naučila básničku, vymyslela zefektivněný postup své práce, nebo jsem přišla na kloub otázkám, se kterými jsem si nevěděla rady. Spánek a snění beru za jedny z nejzajímavějších zážitků a fascinují mě.
Spánkovou paralýzu zažívám již několik let, tudíž jsem na ni docela zvyklý. Projevuje se náhodně po celý rok, někdy častěji a jindy třeba 30 dnů vůbec. Vždy se ale projevuje pocitem, jako by mi někdo strčil vrtačku do ucha. Jedná se o intenzivní nával strachu doprovázený typickým hlukem v uchu. Většinou se snažím neotvírat oči, můj mozek ale občas nechápe a představuje si, že mám oči stále otevřené, přestože svírám víčka ze všech sil. Z tohoto důvodu jsem párkrát už nějakou svini zahlédl. Tlak na hrudi jsem doposud nezažil, jen jednou, když jsem spal na břiše, tak mi při paralýze připadalo, že mi na zádech sedí buvol. Nejjednodušší způsob, jak se z paralýzy probudit, je zadržet dech, u mě to funguje vždy. Pravdou však je, že ne pokaždé si na to dokážu vzpomenout, protože při tom bývám docela mimo. Někdy není ani poznat, jestli už jsem vzhůru, nebo ne. Poslední dobou se mi osvědčilo, začít těm sviním které vidím nadávat. Problém však nastal, když si lidé okolo mě začali stěžovat, proč ve 3 hodiny ráno křičím: "Já tě vidím, ty čuráku." Dalo by se o tom mluvit hodiny, ale na to tu nikdo nemáme čas.
Sen, na který do konce života nezapomenu, se mi zdál asi před 25 lety. Byl jsem ještě dítě a vedle nás bydlel bývalý učitel. Starší pán, kterého jsem znal od narození. Naše rodiny spolu vycházely vždycky dobře. V noci se mi zdálo, že s ním stojím v nějaké dlouhé chodbě. Držel jsem ho za ruku a vedl jsem ho chodbou poměrně dlouhou dobu. U toho jsme si povídali, říkal že má před sebou dlouhou cestu. Na konci chodby byly dveře, do kterých vešel, rozloučili jsme se a v tu chvíli jsem se probudil. Ráno jsem se dozvěděl náš soused v noci zemřel. Dodnes nevím co si o tom mám myslet...
V kovidové době jsem byl v Pardubicích před jednou večerkou na třídě Míru, začali jsme se bavit s jedním typem koupil ruma cigarety atd. Vyprávěl nám o svém životě, a já s kámošem jsme řekli ve stejnou chvíli stejné slovo a on nám to začal vysvětlovat tak že naše mozky vysílají nějaké frekvence a když se sladí na stejnou frekvenci tak "myslí na stejnou věc" a prý to funguje i ve snech
doprdele tak z toho mi začalo mrazit, to je fakt hardcore... fujtajbl
Ahoj. Měl Tě rád, a loučil se.
Dlouhá chodba, v posmrtném životě, se dá vyjádřit několika indíciemi. Jednou z nich, je právě možnost se rozloučit, při oné cestě. Chodba, se také odráží ( odráží, je slovo s příslovečným určením ) jako tunel. Někdo prostě prochází tunelem, někdo chodbou... Já jsem stoupal ke světlu s naplněním a nasycením lásky, všehomíra a blahodárna, a bylo to překrásné. Pak jsem byl navrácen. To se prožívá více citelněji a i více lidí, tuto vazbu při odchodu prožije, než chodbu, či tunel.
Dveře, jsou další část. Pojednávají a vyjadřují přechod, někam. Představ si lásku, která k tobě proudí, a tebou proudí, a tím tě naplňuje a tebe takto tvoří a Ty, se ztvárňuješ tak, jak se znáš, a světlo tě vytahuje a přitahuje výš a výš, blíž a blíž k sobě, nahoru. V prostoru je všehomír a blahodárnost. Nyní jsi naplněn láskou, blahodárností a všehomírem, nasycen, vše co bylo, je zapomenuto, a Ty, jsi připraven k průchodu.
Jako průchod, můžou být dveře, většinou jak mnohem jasnější záblesk, téměř vždy záblesk duhy. Za duhou, je pak už jen nebe, ráj nebeský ( nebe rájské ). Nebe a ráj nebeský, může a většinou vyjadřuje totéž.
Ono naplnění atd, je vlastně přípravný proces k příchodu do nebe, je to ten nejstarší a nejstandardnější proces na nebe vzetí, nejvyšší pocta dotyčnému za jeho zásluhy pro jiné lidi, konané na této zemi.
Pokud bylo možné takto procházet bez rozdílu komu koli za co koli a bez konání čehokoli, bylo by či nebylo by to správné, dobré, či špatné, nevím. Ale vím, co jsme si vzájemně my lidé, udělali ze schválnosti a prožily k vůli jinému, bez rozdílu věku, pohlaví, vzdělanosti, intelektu i pomohly druhému.
@@pavelnezbeda3894 Tomu věřím . Měl jsem kamaráda v dětství a nesčetněkrát jsme se doplnili ve slovech: Tudíž i v myšlenkách. Jakoby jsme byli jeden člověk ve dvou tělech.A přitom tak rozdílní.
Tak já se taky podělím. Noční paralýzou jsem začala trpět, když jsem se odstěhovala od rodiny a vydala se do Prahy za prací. Nová práce, nové bydlení, cizí lidé za spolubydlící. Měla jsem přesně ty stavy, kdy jsem věděla, že někdo vešel do mého pokoje a sedl si vedle mě na postel. Doteď si vybavuji ten naprosto hmatatelný pocit, jak se vedle mého těla zhoupla postel a ten někdo tam jen seděl a díval se na mě. Nikdy jsem neviděla postavu ani tvář. Nemohla jsem se totiž pohnout, abych se podívala. Pak přišla panika z nemožnosti pohybu a taky z toho, že nemůžu vydat ani hlásku. Tehdy mi to přišlo tak reálné, že jsem se začala na noc zamykat v pokoji, protože jsem byla přesvědčená, že některý ze spolubydlících mi chodí v noci do pokoje. Když jsem pak na youtube narazila náhodně na video o spánkové paralýze, úplné mě to prásklo do očí. Strašně se mi ulevilo, když jsem přišla na to, co to je. Od té doby se to zlepšilo, protože už jsem věděla o co jde. Vždy jsem se začala pekelně soustředit, abych dokázala pohnout rukou nebo nohou a to mě pak probralo. Navíc tím, že jsem věděla, o co jde, odezněla i panika. S časem se to zlepšilo, až to úplně odeznělo.
Jinak mé nejhorší sny byly vždy o tom, jak mi někdo v rodině zemřel, zbláznil se a v jednom případě dokonce, že nám přišli domů řict, že můj brácha není můj brácha. Že nám je omylem vyměnili a nám patří nějaká holčička. Vždy jsem se v takovém případě probudila s pláčem. Jo a ještě taky "nahatý sny". Ty jsou taky chuťovka. Nejčastěji se mi zdálo, že jsem na zastávce, čekám na bus a najednou mi dojde, že jsem od pasu dolů nahá. Strašně mě to vyleká a snažím se dělat jakoby nic, třeba si toho nikdo nevšimne :D :D. Jojo, sny jsou někdy fakt crazy.
Zdávaly se mi sny, kde byla různá zvířata. Úplně malinká, potom zase obrovská. Za zvířaty bylo bílé pozadí a bylo slyšet tikání hodin. Tyto sny se mi většinou zdály když jsem měl rýmu. Extrémě nepříjemný pocit.
Také se mi zdávají sny kde se například s někým bavím, nebo cokliv jiného úplně normáního. Potom uběhnou 2 dny až 1 měsíc a stejná věc se stane v realitě, jen třeba jinak odpovím.
U obou typů snů znám lidi, kterým se zdají hodně podobné až stejné sny jako mně.
Po tomto víkendu kdy jsem sobotu i neděli prokalil 😅Tak už jsem zvyklej že mívám spankovou paralyzu třeba několikrat do noci ale tentokrat to byla asi nejvíc extremní co jsem zatím zažil. Klasicky jsem se probudil a nemohl se hybat. Už jsem zkušenej takže jsem byl v pohodě a snažil jsem se z toho dostat tak že jsem se snažil pohnout prsty a to mě většinou probudí. Ale tentokrát jsem citil jako by na mě někdo ležel a měl mě chycenyho v kravatě a čim vic jsem se snažil pohnout tím víc tu kravatu utahoval. Takže čím víc jsem se snažil pohnout tím míň jsem nemohl dychat. Zkoušel jsem řvat ale nešlo to, jenom jsem chraptil. Nějak jsem se rozhybal a zkusil jsem šahnout na tu entitu co mi ležela na zádech a nahmatal jsem srst, něco jako od divočáka. Bylo to hrozně realný. Probudil jsem se a rozdychal to a znovu jsem usl. V tu noc se mě snažila ta paralyza dostat ještě dvakrat ale vždy jsem se z toho dostal dřív než se to rozjelo zas do nějakyho extremu. Jak jsem psal jsem už na tohle odborník a umím s tím bojovat ale z tohole jsem byl fakt vystrašenej. Tak diky všem co si tohle přečetli a omluvte že pišu jak retard 😁 Jsem docela dost velkej dysgrafyk.
Krásné sny všem. ❤
Wow, je neuvěřitelný co ta hlava dokáže. Jinak píšeš dobře, vůbec bych neřekl že si dysgrafik 🙌🏻
Mně většinou pomůže po špatným snu, když se mi zdá víckrát za noc, si jít opláchnout obličej jak se probudím a pak si jít znovu lehnout, pak se mi tu noc už nezdá.
hezky jsi to popsal, mám to podobně
@@man_of_omen ještě jednu vanilkovou prosím
Taky už mám svůj způsob jak se z toho dostat, ale jednou mě to též přepadlo s halucinací - něco stálo vedle mojí postele a stahovalo mě to i s prostěradlem k sobě. Samozřejmě, že mi to přišlo naprosto skutečné, byla jsem k smrti vyděšená. Nakonec ale zafungovala logika - už to trvá moc dlouho, takhle širokou postel fakt nemám - a podařilo se mi se rozhýbat, i když to tentokrát bylo nesmírně těžké. Kdybych nahmatala ještě srst, tak asi nebudu mít postel čistou :-D To, že jsi ji reálně cítil ti naprosto věřím, když mám někdy paralýzu spojenou s živými sny, ve kterých se probouzím jen do dalšího ultraživého snu, tak se mi občas podaří nahmatat kočku, co u mě většinou spí. Nejspíš to tak doopravdy není, ale stejně tu srst cítím velmi reálně.
Přesně stejný sen se mi zdá vždycky když mám horečku a všímám si že nejsem jedinej. Vtipný je taky to že když se probudim, ten sen se mi zdá pořát - podle me je malej rozdil mezi tim co se mi zdá a o čem přemýšlím.
Nejhorší na spánkové paralýze je ten moment, kdy začnu volat o pomoc ale nejde mi vydat ani hláska. Před pár dny jsem ji měla po delší době, ale v pubertě snad i jednou do týdne. A i když mi je 25, těžko se mi pak zase usíná a většinou musím mít rozsvíceno.
A přitom je na to jednoduchý trik... Usnout na boku
@@punkac nezáleží na tom jak usneš, ale jak se vzbudis 🤣🤣
Jn je to peklo :D ale už se mi párkrát povedlo, abych se místo snažení se vzbudit prostě uvolnil a nechal se tím pocitem, kdy až hrůzou vstávají chlupy na zádech jednoduše obejmout, čímž sem dostal opět kontrolu nad tím, co se děje. A dokonce je i zaznamenaná technika, kdy se právě spánková paralýza dá využít, jako brána do lucidního snu, takže pokud na paralýzy "trpíte", tak určitě stojí zato toho využít a zkusit :).
@@patrikhruby1697 Přesně, když chytnu paralýzu tak už vím co to je a prostě se uvolním, nebráním se a počkám až to přejde, většinou si u toho v hlavě říkám zas ty zmrde pojď 1 vs 1 :D
Když se ti to znovu stane, říkej jméno "Ježíš" a paralýza přestane. Ano, mnoho lidí se tomuto komentáři bude posmívat, ale opravdu to funguje. Ježíš vás má rád, zemřel za vaše hříchy a vstal z mrtvých za 3 dny ❤
Vdaka za video! Spánkovú paralýzu som mal pravidelne ak som mal obdobie, kedy som mal nepravidelný spánok kvôli práci, časté ponocovanie, stres, vždy som bol pod tlakom. osobné problémy, smrť domáceho miláčika. Spánkové paralýzy boli tak silné, že som mal pocit, že je to reálne. Cítil som raz, že ma niekto kopol, dýchanie a kráčanie cudzej osoby. Najhoršie bolo, ked sa zjavila osoba tvarou pri nohách, kedy som z reflexu kopol až som sa prebudil. Pomohla až odborná pomoc. Kvalitný spánok, žiaden alkohol, meditovanie, cvičenie, komunikácia s najbližšími. Prášky (antidepresíva) su sviňa. Jedine, ked je najhoršie.
Jednou jsem měl opravdu děsivou spánkovou paralízu, klasicky jsem viděl svůj pokoj a své tělo ale nemohl jsem se hýbat, poté jsem uslyšel kroky a za strašlivého šepotu, který říkal něco ve smyslu "tvůj čas je u konce" jsem uviděl ženskou postavu s opravdu děsivým úsměvem. Sedla si ke mě a před oči mi dala jehlu, začala mluvit o tom, že v tom je opravdu silný jed, jezdila mi jehlou po obličeji a já ji opravdu na svém obličeji cítil. Hrozně jsem se bál že zemřu a tak jsem jí jen prosil ať přestane, ale ona se démonicky zasmála a vrazila mi jehlu přímo do srdce, cítil jsem, jako by mi srdcem projela dýka a začal jsem pomalu cítit, jak se celé moje tělo a mysl pomalu začíná vypínat, smrt se mi šířila tělem, nedokážu ten pocit popsat, ale opravdu jsem cítil smrt, která se mým tělem šířila jak kouř, který zaplní vše, až jsem nakonec necítil naprosto nic, byl jsem v absolutní prázdnotě, kde jsem strávil podle mého pocitu neprostou věčnost. Pak jsem se cuknutím probral a na zlomek vteřiny jsem byl v pekle a až pak jsem se objevil v mém pokoji. Takový strach jsem nikdy v životě nezažil a poté jsem se neskutečně bál usnout, naštěstí se mi od té doby nic podobného nestalo, ale bylo to nadpřirozeně děsivé.
Ona ještě přijde
Perfektné video. Moja skúsenosť. Aktuálne, čo som starší sa mi už akosi vôbec nesnívajú živé sny alebo vôbec nejaké sny... nič zaujímavé, je to bieda. Keď som bol decko som mal často sny, ktoré som si aj pamätal čiastočne a aj nejaké nočné mory, ktoré boli sem tam až priveľmi živé. Po strhnutí a prebudení som mal divné pocity, pocity až strachu, nemohol som zaspať, zlý pocit, akoby tam niekto bol so mnou a ma sledoval a pod. Minimálne 1x .. možno aj viac, neviem.. som zažil aj spánkovú paralýzu. Prebudil som sa, pozeral som po izbe a videl som, ale nemohol som sa nejaký čas vôbec pohnúť aj keď som chcel, ruky, nohy nefungovali, proste nič. Divný pocit a pocit, akoby tam niekto bol resp. v strachu som hľadal po izbe a hľadal, či neuvidím niekoho.. nejakú postavu, tvár, ducha, démona, mimozemšťana.. alebo skôr som kontroloval, či tam nikto nie je... nič som nevidel, ale zlý pocit pretrvával... potom som sa strhol a mohol som sa už hýbať. Nejaký čas som nevedel zaspať. Potom som si zisťoval o čo išlo a to som už vedel, že to bola spánková paralýza... našťastie som sa nedostal na žiadne ezoterické weby :D ... ja som ateista, neverím na ezo, mágiu, bohov, duchov a nič, čo nie je podložené vedeckými dôkazmi. Ako decko som bol však týmto veciam viac naklonený, ale nikdy som nebol plnohodnotný veriaci a bol som skeptik od decka, možno aj preto sa moja hlava tak so mnou v snách nepohrávala a nevidel som žiadnych duchov a démonov.
O nejaký čas neskôr naša rodinná známa nás navštívila a rozprávala svoj príbeh, ako mala nejaký sen. Ako démon jej sedel na hrudníku a nemohla dýchať. Klasická ukážková spánková paralýza presne podľa popisu. Avšak ona verí na nadprirodzeno, navštívila nejakého človeka, čo sa zaoberá mágiou a ezoterikou a ten jej povedal, že ju niekto preklial voodoo mágiou a niekto chce jej smrť, že použil silnú čiernu mágiu na ňu. Povedal jej, čo má robiť, na toto si už nespomínam a vyzerala dosť vydesene. Keď som jej ja spomenul môj zážitok spánkovej paralýzy, celkom vydesene na mňa pozerala a sa ma pýtala, či som nevidel žiadneho démona. Reku nie... no, akože masaker. Nechcel by som byť vychovávaný od decka, ako veriaci človek... u takého si myslím, že sa bude hlava viac pohrávať zo šialenými myšlienkami.
Opět vynikající video s kvalitním obsahem.
Já osobně měl spánkovou paralýzu vícekrát a než jsem si na to zvykl, měl sem opravdu děsivé stavy.
Dnes si je naopak užívám (ačkoliv to zní zvláštně). Noční můry dokážu naštěstí vytěsnit díky lucidnímu snění.
Mimochodem dost často se mi stává že si během spánku například sednu nebo jenom otevřu oči a dějí se u mě zvláštní stav kdy jakoby dále pokračuji například v konverzaci s osobou o které se mi zdá a vidím ji před sebou v podobě "stínu" nebo siluety a zároveň místnost je podobná nebo "změněná" podle toho kde sem se naposledy ve snu vyskytoval, až po chvíli si to můj mozek uvědomí a postupně se tyto halucinace vytrácejí.
Skvělé video, o tom pronásledování ve snu vím své. Když jsem měl jako malý postel naproti dveřím do mého pokoje, tak se mi celkem pravidelně zdálo , že mě honí a chce zabít dav naštvaných lidí, nebyli vidět ale jen jsem slyšel jak dav hučí něco nesrozumitelného. Když se postel později přesunula ( ne sama naštěstí) tak tato noční můra zmizela. Na špatné sny mám doma lapač snů a mám pocit, že opravdu funguje.
Super video Tony! Spánkovými paralýzami jsem začal "trpět" na vysoké škole ve zkouškovém období. První zkušenot byla extra děsivá a bál jsem se pak nějakou dobu usínat. Po nějaké době jsem si ale udělal velký research a zjistil, že je to sice nepříjemný jev ale víceméně neškodný a celkem běžný a že nás je opravdu hodně. Postupně jsem zjistil také zjistil, že mívám paralýzy výhradně jenom, když usnu přes den a na břiše. Důležitý faktor je také to, jak moc jsem celkově ve stresu a vyčerpaný. Dneska už je mám jen velmi zřídka a když už jsou, tak to spíš vnímám jako signál, že je potřeba trochu zvolnit a nabrat síly. :-)
Super video! Spánkovou paralýzu jsem zažil pouze jednou cca ve 13 letech, nevěděl jsem co se děje, myslel jsě, že jsem ochrnul a místo věšáku s oblečením jsem viděl děsivě vypadající čarodějnici. Bádal jsem na internetu, co jsem to vlastně zažil, a jelikož to pro mě bylo velice zajímavel, tak jsem se snažil najít způsoby, jak si jí způsobit znovu. Už se mi to nikdy nepovedlo.
Trošku me to děsí, zda se mě casto o válkách, jak me někdo honí, padání, zuby taky, maturita. Pak se mě často zdá že jedu na hory a zapomenu třeba boty na snb nebo bundu. Pak se taky často s někým hádám...ale mám i hezké sny do kterých se opakovaně vracím.
Rada pro všechny, když se vám zdá noční můra, tak mi pomáhá vědomě otevřít oči.
Jeden s častých snov je aj že sa človeku sníva že mu treba počas spánku na záchod. On sa zobudí a ide a uľaví si. V tom sa prebudí na to že to nebolo ozajstné prebudenie ale sen. Neviem či také sny trápili aj dievčatá ale asi každý jeden chalan to zažil. Zvykol sa mi snívať sen o páde z budovy alebo zo skaly. Najprv to bolo desivé potom som si na to zvykol a vedel som že sa mám prebudiť. Neskôr som sa naučil po prebudení ešte pár sekúnd držať v tele ten zvláštny pocit z toho sna, to také zmeravenie. Neviem čo ma k tomu viedlo ale už dlho som taký sen nemal.
Děkuji za super video! Moc ráda sleduju tvůj kanál! Já jednou zažila spánkovou paralýzu. Bylo to hodně děsivý. Ležela jsem v posteli a chtěla zakřičet na svýho expřítele, aby do mě strčil, abych se probudila. Ale křičet mi nešlo a místo toho jsem jen potichu chrčela. 🫣🤣 V tu chvíli si pamatuju jen obrovskej pocit bezmoci a paniky. Naštěstí to trvalo pár vteřin.
Skvělé video, doufám, že dnes nebudu mít nějakou noční můru 😃ale pustila jsem si to naštěstí odpoledne, tak snad to bude ok 😅taky jsem měla pár nočních můr na které asi nikdy nezapomenu, jednou to bylo, že jsem byla ve válce, ale bylo to před 8 lety, takže to nemá souvislost s tím, co se děje teď ve světě. 🙂ale jednou jsem měla sen, kdy jsme byli parta lidí a honil nás nějaký přízrak a jakmile ten přízrak jednoho z nás dostal, tak jsme se znovu celá parta objevili na stejném místě a začalo to znova. Byla to smyčka, kde jsme měli porazit přízrak a všichni jsme museli přežít, tahle smyčka proběhla během toho snu asi 20x a nebylo to vůbec nic příjemného, celkem jsem se divila, že jsem se neprobudila dřív. Je to sen starý tak 12-14 let, ale vybavuju si to, jako by to bylo včera. Naštěstí se mi ten sen nevrátil, tak doufám, že jsem si to teď nezakřikla. 🤣
Parádní video, díky.
"Noční můry" jsou u mě méně a méně časté, ale stále přítomné. Občas se i kombinují s tím, co jsi udával jako příklady.
Utíkám před někým/něčím, co mě chce zabít, když v tom se propadnu do země a padám jámou z jejíž stěn trčí šedé ruce...
Snad jen jednou se mi stalo, že jsem se po probuzení nemohl hýbat a měl jsem pocit, jakoby na mě někdo klečel a škrtil mě.
Horúčkové sny sú veľmi fascinujúcim fenoménom. Podobne ako ty sa v nich často stretávam s nesplniteľnými úlohami a zúfalstvom. Jedenkrát som tak narovnával bezpočet skrútených pasov plechu, v nekonečnom tmavom priestore. Nie rukami, skôr myšlienkami. Vôbec to nešlo a bolo to veľmi nepríjemne. Tiež sa ale v jednom momente všetky narovnali a to bol úžasný pocit. Sny sú veľmi veľmi veľmi vďačnosť témou a úžasným koníčkom.
Jsi dobrej! Mimochodem. Je mi 40 a dodneška se mi občas stává, když mám teda čas se vyspat, že se mi zdá sen, že mám před maturitou a vůbec ale vůbec nic neumím. A tak nějak matně si říkám v tom snu "hele a nedělal už jsem já přece jen tu maturitu, nemám už to za sebou"? Ale jistotu nikdy nemám 😀.
nocni mury jsou symbolika tveho vlastniho strachu (odmitnuti, trust issues, nasili) a maj ti dat nejake rozcesti (jo, budu se toho stále bát, a budu svým problemum unikat, nebo tomu začnu čelit a pracovat na tom)
Když jsem byla dítě, trpěla jsem na noční můry. Mamka mi poradila, ať si zkusím uvědomit, že je to sen a třeba se postavě z noční můry vzepřít atd... Asi po dvou letech noční můry pomalu přestaly, ale uvědomění si, že jsem ve snu mi zůstalo. Je to něco neskutečného a prostě úžasného. Hrát si se svými sny je krásné a někdy i velmi zajímavé *mrk *mrk :D
Spánková paralýza je kapitola sama o sobě. I když tedy nic nevidím ani neslyším (zatím), tak "probuzení" se s hlubokým nádechem není nic příjemného. Nikdy jsem při ní neměla otevřené oči, jen cítím rychlé mrkání a nemožnost se nadechnout.
Ještě bych mohla povídat o astrálním cestování, ale sama nevím, jestli to prostě nebyl jen moc živý sen...
Ahoj,
super video, já měl již několik etap, kdy jsem měl problém se spánkem, ať už se nedalo o například měsíční problém, kdy jsem nebyl schopen spát přes noc dluhodobě, budil jsem se každou hodinu a nemohl jsem pak usnout až po nejhorší ... těžko říct, co to bylo, nejspíš nočmí můra, kdy jsem měl pocit, že jsem já, jako má duše probudil, ale tělo nereagovalo, cítil jsem, že to jsem já, že jsem ve schránce mého těla, ale vůbec nic nešlo s tělem dělat, byla tam jen tma a mé vědomí a pomyslná hranice, pořád jsem vynakládal hrozně moc síly abych se pokusil otevřít oči, ale nešlo to, až po dlouhé době se mi konečně podařilo probudit, vždy jsem popadl dech, jak kdybych se již hodiny nenadechl, hned na tojsem z lehu přešel do sedu a s vytřešťěnýma očima než jsem si uvědomil, že jsem opět zpátky v realitě. Nikdy jsem po tomto snu či co to bylo nešel hned spát, vždy jsem si zapl televizi na 30m, šel na záchod, nebo tak něco, protože jsem věděl, že kdybych zavřel oči, ten stav by se opět dostavil.
Zvláštní mi příjde, že ty etapy přišly a odešly, nebylo to jako bych se "vyléčil" prostě ze dne na den tu byly a ze dne na den zas ne.
PS: co říkáte na lucidní snění? Přísahal bych, že se mi již několik snů "ovládnout" podařilo a dělat si ve snu co chi, ale co když se mi jen prostě zdálo obyčejně, že se umím rozhodovat ve snu?
Toto co se mi stalo bylo divné. Začalo to ve větší intenzitě loni . Myslel jsem, že to byla spánková paralýza, ale bylo to ještě více intenzivnější. Prostě jsem cítil jak se mě něco snaží stáhnout z postele, ale dokázal jsem se chybět takže spánková paralýza to nebyla. Hodně krát jsem se vzbudil na to, že nemůžu dýchat nebo spím na břiše což bylo pro mě v té době pochopitelné že asi jsem ve spánku otočil hlavou a tvář jsem měl zabořenou přímo v peřině. Tak jsem strachem začal spát na zádech a když jsem zase slyšel různé hlasy a zase větu : Vypadni z mé postele ... tak jsem otevřel oči a viděl jsem ruce mávat ze zdi ze země z postele . A zase jsem cítil, že nemůžu dýchat probudil jsem se a stále jsem neuměl nabrat dech. Ale jelikož jsem se během toho stavu dokázal hýbat tak jsem zjistil, že to nebyla spánková paralýza ale fenomén kterému se říká falešné probuzení, nebo spánkové halucinace. A bylo divné, že pokud jsem je měl tak to bylo většinou se stejnou osobou.
Je mi 38 a doteď si pamatuju dva zážitky, jeden byl věštecký sen.....O něm mluvit ráči nechci, ale vyplnil se, prakticky okamžitě po probuzeni. A pak ta spánková paralýza, takovou bezmoc jsem nikdy v životě nezažil a uz zažít nechci, chtěl jsem se pohnout, ale vubec to nešlo, pritom jsem nespal a nademnou neco stálo a ja se ani nedokazal bránit ! Ani nedokážu popsat jak dlouho to trvalo, pro mě to bylo nekonečný !
Zdají se mi velmi divné sny. Někdy takové, ze už neusnu a to je mi 27. Nejhorší byl hodně let zpátky, kdy jsem ještě bydlela se ségrou v jednom pokoji. Zdálo se mi, že mě "něco" táhne z domova pryč. Absolutně jsem se nemohla vzbudit, zvláštní pocit, jako bych už věděla, že je to jen sen, chtěla jsem se vzbudit, ale nešlo to.
Vzbudila mě až sestra, ktera rozsvítila světlo v pokoji - vzbudila jsem ji tím, že jsem lapala po dechu...
Sen si po letech vybavím úplně do detailu...
Tak tohle bylo zatím nejzajímavější video co jsem na tvém kanále viděl. T O P. Děkuji za zlepšení večera! :)
Ač to možná bude znít zvláštně- mně se zdál úplně stejný sen s těmi čísly. Zdálo se mit o opravdu spíse v dětství. Podobný sen se mi zdál i o ,,koulích", které se zvětšovaly. Rostly však pouze ve 2D, ale ten pocit toho diametrálně se zvětšujícího se obsahu byl vždy velkým utpením. Jen to s tou uklizečkou, se mi naštestí nezdálo.
Děkuji za super obsah sdilený na tomto kanále.
Díky! zase super jako vždy
Díky moc! 🙏
Super. Sny jsou občas zajímavý, hlavně když v nich člověk muže dělat co chce.
Super video, krásně shrnuto. RADA PRO VŠECHNY! Vzhledem k tomu že jsem sám zažíval spánkové paralýzy, tak moc dobře vím jak děsivý tento stav může být. A kdysi mi kamarád poradil lifehack jak se s tímto problémem popasovat jednou pro vždy. Je to jednoduché, pokud člověk cítí, že se něco takového děje a chce se probudit začne postupně rozpohybovávat své tělo od konců končetin. Mně osobně vždy zabere pohnout kotníky u noh. Zároveň ale nutno dodat že tato moc probudit se kdykoliv člověk chce, mu dává neskutečnou kontrolu a možnost sen pozorovat a dokonce s ním pracovat a dle mých zkušeností takto lze dosáhnout lucidního snění. Často je to děsivé ale není vůbec spatné ve spánkové paralýze zůstat s touto možností exitu co nejdéle. Jsou to podle mě ty nejemotivnější sny a stojí to za to...
Spánkovou paralýzu jako takovou jsem snad nikdy neměl. Jen jako dítě když jsem měl horečky, tak noční můry byly něco hrozného. Byl jsem na místě, něco jako měsíční krajina ale s ostrýma skálama a obří koule jezdila za mnou. Po probuzení jsem měl divnou chuť v puse a bylo mi na zvracení... Ale jinak sny jako padání, brečení (přenesené i po probuzení) a praní se s někým kdo na údery pěstí vší silou skoro nereaguje.... Ty jsou už normální 🤣😁👍
Já mívám hodně snů. Některé jsou hodně inspirativní, že jsem z nich pak čerpala do povídek, které jsem psala. Pamatuju si hodně dobře spánkovou paralýzu asi před 20 ti lety, kdy jsem stála v mrakodrapu nad nějakým velkým městem, přiletělo UFO (doslova ten talíř a mě tam i napsáno UFO), zasáhl mě jasným paprskem a já jako prkno spadla na zem, ve snu jsem se nemohla hýbat a tlačilo mě na hrudi. Když jsem se probudila, pořád mě bolelo na hrudi, tam kam mě střelilo UFO a nemohla jsem s pohnout, přišlo mi to jako věčnost, ale mohla to být maximálně minuta... naštěstí se neopakovalo.
Jinak když jsem měla zlý sen a nechtěla jsem aby se mi zdál znovu, vždycky jsem ho napsala a nebo převyprávěla někomu, abychom to mohli probrat. Většinou už se mi stejný sen nezdál.
Zajímavé je, že si někdy ve snu vzpomenu na jiný sen a že jsem tam něco řekla a nebo udělala a použiju to znovu v tom novém snu... Třeba existence tajné chodby v jednom zámku a nebo vím určitě o schodišti za těmi dveřmi, protože jsem tam v jiném snu už jednou šla.
Hodně zajímavé video. Mě se třeba každý den, zdá sen, který si pamatuju, ať už se jedná o hezký čí zlý sen. V nějakých případech, se dokonce probudím, řeknu si v hlavně co chci v tom snu udělat, usnu během pár vteřin sen se mi zdá pořád ten samý a poté to v tom snu opravdu udělám. Před týdnem jsem se rozhodl že si je budu všechny zapisovat. Tak jsem zvědavý jestli v tom později najdu nějakou spojitost. Hezké video :)
Já mám noční můry už od mala a tím že mám ptsd to určitě není lepší. Pamatuji si že jsem se v jednu dobu bál usnout , protože jsem nedokázal ovládat sny a to mě extrémně děsilo ale pak jsem začal náhodně omdlévat a pak jsem kvůli tomu měl docela často spánkové paralýzy . (už jen kvůli tomu že jsem nespal jsem měl halucinace) Teď už je to lepší takže jsem rád. 👍👍
Krásné video. Musím velice pochválit :D
Taky se mi pořad vrací sen o maturitě a já v tom snu vím, ze už jsem maturovala a nechápu, proč to musím dělat znovu.
Taky se mi zda o tom, ze řídím auto, několikrát jsem ho řídila i naha. Nechápu proč, nemám řidičák. 🤷🏼♀️😂
Mě se třeba ke konci snu děje to že se pomalu stmívá, několikrát si promnu oči hledám vypínač od světla zozsvěcím stolní lampičku běžím k oknu a dívám se přímo do slunce ale to nestačí tma je všude a nic ji neprosvítí, hmotné objekty kolem se zcela ztrácejí a já běžím či padám v apsolutní tmě, krátce na to se probudím.
A co se týče toho volnýho pádu, když jsem byl malej tak sem si ten pocit, že padám dokázal navodit jen tak. Bylo to celkem fajn.
Jinak děkuji za supr video, zpříjemnilo mi ečer.
Spánkovou paralýzu mám od 9 let. Zažívám ji dost často, i když teď v dospělosti ne tak často jako když jsem byl dítě. Dokonce jsem se naučil si to vyvolat, ale i dostat se z toho ven. Je pravda, že se z toho vycukat ven je těžší než se do toho dostat. Když usínám na zádech tak to na mě leze nejčastěji, proto už pěknou řádku let spím spíše na bocích.
Skvěle odpracované, nejvíc jsem se vylek, když tam vyskočila ta entita co vyprávěl ten Miki o noční paralíze či noční můře, jako že nečekané a toho kluka soucituju, dobře ty.
Když mluvíš o snu, který se stal realitou, také se mi něco takové stalo.
Měl jsem sen, že jedu ráno do práce (tehdy starou 306), projíždím tak městem a u křižovatky, kterou jsem každý den projížděl, nebylo možné dupnout na brzdu. Prostě se promáčkla, nereagovala. V tu chvíli mě smetlo auto a vzbudil jsem se. To ráno jsem jel do práce a u křižovatky smrti jsem si dal velký pozor, měl jsem ještě děs ze svého snu. To nejšílenější však je, že když jsem ten samý den jel z práce, u této křižovatky (je jen kousek od práce) jsem nemohl zabrzdit, brzda nereagovala. Naštěstí jsem křižovatkou projel bez úhony, ale bylo to děsivé.
Obecně si myslím, že moje podvědomí už nějaký ten den předem reagovalo na změnu citlivosti brzdového pedálu vlivem prasklé hadičky s kapalinou, který jen nepřisuzovalo myšlence. Ve snu se pak projevila přesně tato informace v obrazech. Nojo, jenže na základě jaké matiky zvládlo moje podvědomí dopočítat, že se to stane přesně na té křižovatce?
Se mi také často zdává, že jsem u maturity a celkově o škole 🤔 Ač jsem z ní dávno pryč. Ty sny se mi často vrací. Třeba že chodím zároveň do školy a do práce, najednou zlom a chodím jenom do práce a na to, že chodím do školy náhle zapomenu 😅 Potom náhle zjistím, že mám doma učebnice a potřebuji je do té školy vrátit. Někdy je vrátím, někdy je spálím, někdy s nimi udělám něco jiného. Pak je ještě sen, kdy normálně chodím do školy, učitelka zadá úkol, já ho nesplním a řeknu nadrzo něco ve smyslu: ''Co vy mi můžete, já jsem ve snu'' 😀 A musím upozornit, že to není (doufám) lucidní snění.
Co se týče padání, tak to je klasika. Kolikrát já se napadal 😅 Je to fakt humus 😱
Vypadávání zubu je také celkem hnus. Mně teda zuby nevypadávají, ale horní zuby často tlačí ty dolní dopředu. To je asi ale příčinou ta spánková paralýza.
Pak jestli mohu, tak sem napíšu jeden sen, který se mi často vrací. Jde o to, že se probudím ve snu obličejem ke zdi. A jakmile se takhle probudím, tak klapnou dveře. Někdo prostě vycítí, že se probudím a výjde ze dveří. Já teda jdu k těm dveřím, otevřu je a tam vidím obrovskou místnost okachlíkovanou černobílými kachličkami. Po té místosti běhají lidé sem tam, občas do sebe narazí a v jednom okamžiku každý z nich odklopí na zemi černou kachličku a vejde dovnitř. Kachličku za sebou zaklopí a najednou jsem v místnosti sám. Ty kachličky, které použili ty lidé se už odklopit nedají, tak zkusím jinou. Vejdu, zavřu za sebou a jdu po točitých schodech v uzavřeném průhledném tunelu dolů. Jsem před domem. Dům je velký a stojí na 4 pilířích a je na vyvýšeném místě a dolů se lze dostat jen po 3 schodech, které jsou naproti vchodu (nebo si aspoň myslím že to je vchod - nikdy jsem dům neobcházel a stejně jediný vchod/východ je těmi točitými schody, kterými jsem přišel). Teď jen tak pro představu možná budu kecat, ale úplně nemám odhad, jaká ta výška. Pro lepší výpočet dejme tomu, že ta výška celkově je 9 metrů. A to zrovna nechceš skočit zvlášť ve snu. Takže ty 3 schody jsou vysoké pro lepší výpočet má každý 3 metry, což taky není zrovna med, ale je to lepší než skočit rovnou 9 😀 Já teda příjdu k těm schodům, je to taky výška a odhodlám se skočit. Jelikož se mi ten sen často vrací, tak už vím, co bude následovat. A i přesto mám strach, že skočím do prázdnoty a ta věc, která se tam často objevuje se neobjeví. Skočím totiž do plachty, která se tam náhle objeví. Ta plachta není jen tak ledajaká. Je to krycí plachta trhových stánků. Prostě se tam náhle na těch schodech objeví trhovci většinou jsou to starodávná řemesla - kováři, ševci atd. a já se sklouznu z jedné plachty, čili z prvního schodu, z druhé plachty, čili z druhého schodu a s tou třetí plachtou mám tak trochu problém. Já se sice sklouznu po třetí plachtě a dostanu se na pevnou zem, ale bohužel vždycky o něco na té poslední plachtě zavadím. To něco je sud s nějakou zelenou žíravinou (ani nevím, co tam dělá) Takže já sklouzávám po té třetí plachtě a není to vždycky to samé místo, ale pokaždé o ten sud zavadím. Ten sud se vyleje na toho trhovce, já se sklouznu na pevnou zem, mračna se zatáhnou, muž je celý poleptaný, začne na mě řvát, bere si na mě nějakou starodávnou zbraň, já se schoulím do klubíčka, chlap mě chce zabít, napřahuje se a prásk já se probudím zase v tom domě. A ano stalo se mi, že jsem jednou (a fakt to bylo jednou) seskočil dolů bez úhony. Ale zase jsem neměl klid. Obloha se opět zatáhla a mě pronásledovaly jakési vraždící létající koule.
dnes som objavil tento super kanal a po zhliadnuti niekolkych videi som ho dal rovno odoberat.. ale preco, precooo som si nechal toto ako posledne video pred tym ako pojdem spat :D nic no, dam ich este zopar aby som zabudol :D
Díky !! Další super video, edukativní, zajímavé :) jen tak dal chlape.
Je docela děsivý tohle sledovat a pak i číst v noci ve ztichlé budově. Já prožila jak pavouky (ale v té době jsem trpěla arachnofobií víc než teď a zdálo se mi to fakt často), tak třeba tornáda, ale o ty jsem se dost zajímala. Nicméně, o co se musím podělit je, když mi bylo 15, měla jsem vážně nemocnou tetu - tuším ALS, v té době už velmi pokročilou. Jednou v noci se mi zdálo, jak jdu k nim do paneláku, a potkam jí na schodech, jak vytírá. Tak jsem se jí zeptala, co tam dělá, jestli se vyléčila. Ona mi na to odpověděla, že už je v pohodě a je jí dobře. Tak jsem měla hroznou radost. Pár dní na to jsem se dozvěděla, že tu noc v tichosti odešla a že už jí je opravdu dobře.
Sny sú veľmi zaujímavá téma 🤣
Tiež mam mnoho zvláštnych nočných múr ,niektoré ma strašia dodnes , niektorych sa doslova bojím keď si na ne len spomeniem.
No najzaujímavejšiu skúsenosť mam s iným typom sna. Pre mňa nedefinovany....
Snívalo sa mi že som sa normálne ráno zobudil, vstal z postele, porobil ranný rituál , vzal školskú tašku a vyrazil do základnej školy. Prvá hodina bola matematika. Učili sme sa nové učivo, Zlomky. Matematika mi nikdy moc nešla,no toto som z nejakého dôvodu hltal aj s kriedou🤣 keď zazvonil zvonec na konci hodiny , zobudil som sa naspäť doma v posteli....samozrejme,zaspal som prvú hodinu. U mňa nič nové ... Pozbieral som veci a utekal do školy....
Na moje prekvapenie sme na prvej hodine preberali zlomky🤣🤣.Na ďalšej hodine matematiky mi učiteľka chcela moje vynechanie hodiny dať vyžrať aj s úrokmi a dala mi písomku so zlomkami.
Aj ona , aj Ja sme civeli ako puci,keď som z tej písomky dostal 1..... Jednu z minima mojich 1 z matematiky 🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣 Mimochodom zlomky mi idú doteraz , samozrejme len tie , o ktorých sa mi snívalo 🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣 Sny sú velmy zaujímavá vec
Super video 👍 Nejednou se mi stalo, že jsem desítky hodin snažil vyřešit nějaký problém na webu v kódu. Měl jsem pocit, že jsem vyzkoušel všechno. Pak se mi o tom zdálo i s řešením, další den jsem to zkusil fungovalo to. Strašidelné.
Spánkovou paralýzu mívám celkem často. Je to velice nepříjemný, mám to přesně jako ve videu.
Slyším, cítím, že někdo stojí v místnosti semnou, ale já se nemohu ani hnout a pořád se to blíží k posteli 😀
Můj soused má stejné stavy, jen ten se i vznese z postele, točí se ve vzduchu v leže, u toho mu hraje "You spin me round" a v polštáři se mu promítají černobílé fotky lidí, které nikdy neviděl.
Často o tom kecáme, je pravda, že čím více o tom diskutujeme, méně se nám tohle děje, na tom něco bude.
Trochu creepy, ale strašně fajn video💪🏼.
Další skvělé téma, sdílím dál 👍
Jako dítěti se mi opakoval sen, jak s mámou utíkáme před Tyranosaurem Rexem. Možná to bylo ovlivněné shlédnutím Jurského parku.
Spankovou paralízu mám celkem pravidelně, nejlepší způsob jak docílit toho aby co nejdříve odešla je si uvědomit v tom stavu že jde právě o tuto spánkovou poruchu. Bohužel to bude chtít tréning něco jako u lucidního snění :)
Spankovou paralízu znám velmi dobře, většinou se to děje po vypjatém, nebo stresujícím období, které doprovází špatná spánková hygiena. Někdy je to velmi děsivé, jindy si děsivost téhle halucinace uvědomím až po probuzení. Kamarád se stejným problémem mi jednou poradil, že mám zkusit co nejusilovněji myslet na to, jak rozpohybovávám prsty u nohou, že to pomáhá a někdy to zabere. 😊
Jednou jsem ve spánku zažil něco, co mi nijak neutkvělo a vím o tom jen z vyprávění. Začal jsem pozdě v noci najednou řvát "Maminko!", a to tak nahlas, že jsem probudil rodiče, kteří spali o dvě patra výš. Sešli za mnou dolů, celí vyděšení; já ještě chvíli řval, ale když si ke mně sedli, přestal jsem. Vůbec nic si z toho nepamatuji, ani sen, ani jejich intervenci. Nebyl jsem dítě, bylo mi tak 18 - 21 let.
Ty jo, paráda. Zažil jsem snad všechno co tady píšeš. Dnes už se mi sny nezdají nebo si je prostě nepamatuju, ale vše co jsi tady zmínil jsem si zažil.
Pomáhá jít spát v jinou dobu než obvykle např. o hodinu dřív. Také může mít vliv poloha. Jako dítě jsem měl sny snad každou noc a spával jsem na pravém boku. Později jsem začal spát na zádech a bylo po snech. Dnes se mi zdají sny asi výhradně jen při spánku na pravém boku.
ja mam sny hrozne rad, to jsou takove haluze az je to zabavne. jednou me z auta vcuclo do vesmiru, to bylo hodne intenzivni. jednou jsem byl ve vesnici u rodicu a prisla takova obrovska potopa ze kompletne vsechno zatopilo, me jen trcela hlava a dival jsem se kolem a vsude byla jen voda tam kde byl predtim nas dum, dvur a cela vesnice. Pak jednou jsem z nejakeho divneho duvodu mel pred plnym kruhovym publikem soulozit s jednou kolegyni. Bylo to hodne divne ale svou povinnost jsem splnil a souloz vykonal a publikum nam zatleskalo. To je prdel tyto sny.
Dobré komplexní video. Díky 👍
Když mi bylo asi 5, často jsem míval sen o sedmikrásce, kterou honí obří pečené kuře. Strašně mě to vždy děsilo. Jak jsem stárnul, děsilo mě to míň a míň, až jednou jsem to pečené kuře porazil. Od té doby se mi ten sen nezdál.
Podle několika svých snů jsem napsala povídky a příběhy. Jeden z těch snů byl natolik propracovaný, že ho stačilo opravdu pouze přepsat, a bylo z toho pět kapitol! Byl to navíc nejživější sen, jaký jsem kdy měla - když jsem se vzbudila, cítila jsem, že jsem to v tom snu zřejmě vše fyzicky odmakala :-))) Mám i jednu zkušenost se spánkovou paralýzou - nebyla naštěstí tak děsivá, jak popisují ostatní, za což jsem vděčná. Vybavuju si ztuhnutí, horko, divný pocit mezi bděním a sněním. Nicméně kontaktovala mě v tomto znehybnění démonická entita a byla i tak slušná, že se mi představila. Asi abych měla o čem přemýšlet :-)
Sakra to zas bude noc... moc díky.
Díky za zpracování tématu, naštěstí nemám žádné extrémní noční můry, obvykle jen ty, kde musím utéct a nebo někoho chytit, ale mám "svázané" nohy.
Moc by mě ale zajímalo také téma lucidního snění.
Občas se mi stává, že ještě těsně před spaním myslím na práci, která se mi zrovna nedaří. Sklouznu do polospánku i s tím projektem v hlavě a těsně před tím, než definitivně usnu mi hlavou problikne nějaký nápad. Pokud ale chci, aby to bylo použitelné, musím se ještě vědomě probrat a tu myšlenku zachytit a dotáhnout. Když usnu, je to obvykle ztracené.
Parádní. 🙂 Mi se naštěstí spánková paralýza nikdy nestala. Uf.
Super, video.Myslím si že by si měl mít více odběratelů a pozornosti, tvoje videa josu hodně zajímavá a naučná.
5:00 jeden vědec chtěl seřadit prvky podle, ale nešlo mu to. Po 2-3 dnech co kvůli tomu nespal tak pak když usnul tak se mu zdál sen kde se mu uspořádali prvky tak že dávali smysl a teď tomu říkáme periodická tabulka. Sny jsou někdy dobrý pomocník a nebo dobrý terapeut který může pomoct nebo usnadnit věci.
30 let mám pecka živé sny ze života občas jdou dost mimo realitu, ale většinou sou to věci které se běžně stávaj. Dost často se mi zdá o práci, nebo nějaká zamotaná storka z jízdy autem atd. Sny se mi zdaj každý den a většinou si znich pamatuju jen moment nějakej. Dost mi příjde že sen se mi rozjede podle toho jak jsem prožil den. Po přesčase a těžkym dnu v práci si to prožiju ještě jednou ve spánku atd. Když jsem hrával ještě wowko, tak dost často se mi stávalo, že jsem hrál i ve spánku potom. Ve 12náctý minutě jsem video utnul o tý paralíze nechci radši ani slyšet nerad bych ji zažil.
Super video, tuhle nadpřirozenou tvorbu chválím. Potřebujeme více mystiků, kteří by se takovým záhadám snažili přijít na kloub. Přidám menší radu ke spánku: Spěte na pravém boku, ne na levém. Srdce je totiž více vlevo, a když spíte na levém boku, srdce si "přimačkáváte" rukou, kterou máte při spánku pod sebou. Právě pak mohou vznikat noční můry. Osobně mi nepomohla spánková hygiena jako spíše "žít" - tím myslím více zažívat. Mám pocit, že lidé holdující fantasy a dobrodružství skrytě touží stát se také hrdiny, ale žijí stále stereotypně (rodina, práce, rodina, práce atd.) - spánek nejvíce zlepší kvalitní rozmanitý život, který začíná už drobnými změnami v denním životě. A ještě přidám dva své podivuhodné sny: Zdálo se mi, že koukám na mobil na čas 9:14. Tak jsem se hned probudil, odemknu obrazovku, a je 9:14 ráno. Druhý sen je zase o tom, jak jsem u takové té stříbrné rakety, ne širší než metr a půl a ne delší než pět metrů. Všude kolem hvězdy, strašně moc hvězd, a já se vzdaluju od rakety. Tak mě to vyděsilo, až jsem se probudil a zíral v klidu do stropu - asi dvě vteřiny na to spadla na zem zavěšená podkova, která visela půl roku na špendlíku zatlučeném do dřevěné palubky bez jediného spadnutí.
Ahoj, mám spoustu takových příběhů :) Od dětství mám živé sny, se spánkovou paralýzou mám taky zkušenosti a k lucidnímu snění jsem "přišel jako slepý k houslím". Před osmi lety se mi stal díky snům, docela solidní mindf*ck, tak jsem k tomu tehdy pod tíhou pocitů napsal takovou autobiografickou povídku. Pokusím se jí najít a kdybys měl zájem, tak ji rád pošlu.
Velice zajímavý 👍👍 víc takových videí 🙂👍
Jo sny jsou zajímavé téma :D na moje nejvíc působil stres kolem školy a konkrétně maturity. Sny samotné s tím ale úplně nesouvisely, často se mi zdávalo že usínám za volantem. Bylo to strašně zvláštní, usínal jsem s rukama na volantu ale pak se probudil škubnutím v posteli, vždycky mi trvalo pár minut zprocesovat že se nic neděje a prostě jsem se jen vzbudil. O zubech se mi zdálo taky, ve snu jsem koukl do zrcadla a pár zubu jsem měl divně černých, když jsem se jich dotkl byly jako hlína a prostě se rozsypaly.
Spánkovýma paralýzama trpím od svých zhruba 13 let. Objevují se v dobách kdy jsem hodně ve stresu. Nemůžu se pohnout, mluvit, křičet, otevřít oči. Většinou slyším hlasy, jakoby puštěnou televizi, lidi v místnosti. A úplně nejhorší na tom je, že vím, že je to sen. Jediný způsob, který mi kdy fungoval je se vědomě uklidnit a zkusit v tom snu znova usnout. Většinou to pomáhá, ale v pár případech jsem se v paralýze zacyklila a z jedné jsem se probudila do další. Neskutečně děsivé a ve výsledku vyčerpávající.
Zajímavé je, že si přesně pamatuju tu první, která to celé spustila.
Soucítím! Taky mi pomáhá takový "restart spánku a probuzení", ale vnořené sny ve snech - to, co nazýváš zacyklením - se mi několikrát stalo také, klidně 3-4x na jeden zátah. Je to mnohem horší než obyčejná paralýza :(
Díky Tony. HJo bývalo to. ted už ty sny nejsou tak moc časté naštěstí
Jako malý jsem míval poměrně často jednu noční můru, ale nikdy jsem ji nedokázal popsat. Bylo to tak neskutečně absurdně-abstraktní, prostě nevysvětlitelné. I teď, kdyby na to bylo nějaké zázračné "červené tlačítko", bych si to rád přehrál a konečně zjistil, jak vypadá něco, co nejste schopni vysvětlit, ani kdyby jste se rozkrájeli.
Lucidní sny mívám od malička, jako dospělá dokonce velmi často. Což je fajn, noční můry tímto prakticky nemívám - mohu se kdykoliv sama vzbudit (nebo že zvědavosti nechat sen pokračovat s vědomím, že mi nic nehrozí). Také mohu experimentovat - zjišťovat, co vše je ve snu možné, jak vidím barvy, jak vnímám chutě, jestli lze ve snu číst a samozřejmě nejoblíbenější vědomá činnost ve snech - létání.
Co se týče spánkové paralýzy a s ní často spojenými hypnagogickými halucinacemi, mívám je už čtvrtstoletí. Zprvu jsem to řešila i přes lékaře, nicméně tehdy mi opakovaně udělali jen psychiatrické vyšetření a základní neurologické, bez výsledku, nechala jsem to tedy na další roky plavat. Bohužel. Když se paralýzy s halucinacemi začaly opakovat 5x-6x týdně, tu a tam jsem "astrálně" opustila tělo, po letech jsem to začala řešit znovu, tentokrát mě nový lékař poslal, kam měl - do spánkové laboratoře. Tam mi řekli, že to mohou být příznaky jednoho neurologického onemocnění a navrhli vyšetření na něj. Diagnóza: narkolepsie. S psychikou to nemá nic společného (a s ezo záležitostmi, i když to přesně tak působí, už vůbec ne). Při narkolepsii mozek nedokáže správně korigovat fáze spánku a bdění. REM fázi mívám často ihned po usnutí - no a někdy úplně ani nestihnu usnout a už to jede. Bohužel toto onemocnění má i další negativní dopady na život, žilo by se mi asi lépe, kdyby mě diagnostikovali správně už tenkrát před lety. Ne každý, kdo trpí spánkovými paralýzami a hypnagogickými halucinacemi je také narkoleptik. Mohou to mít občas i zdraví lidé, kteří mají rozhozené spaní. Ale pokud by ani striktní spánková hygiena nepomohla, doporučuji vyšetření ve spánkové laboratoři.
Asi tak rok se u mě doma často samo zapínalo rádio, děsilo mě to. Jednou mě to dohnalo ke snu, kdy opět se nutím sebrat z postele abych rádio vypla.
Než se odhodlám jít ho vypnout, kolem mě pobíhají stíny, slyším smích, nemůžu se hnout, jediné co jsem dokázala bylo zacpat si uši a řvát.
Pak se probudím a koukám kolem sebe jestli se to stalo nebo ne.
Měla jsem podobný sen jako ty na začátku. Jako malá jsem moc nechtěla pít a ani jíst. A vždy když jsem byla nemocná jsem měla sny o jehlach a pocity o hrozně moc množství jídla 🙃 nebylo to že bych viděla přesně ten obraz jehel a jídla jen jsem je cítila.
Mívám tu a tam "noční můry" - ale asi né nějak nadstandardně často. Jeden čas (už je to hodně let zpátky) se mi zdály sny, ve kterých se opakovaně objevím na stejném místě (cosi jako kostelní krypta). Spánková paralýza mne naštěstí nikdy nepotkala, ale kamarádce se toto prý občas děje, brrr.
Jinak se mi taky zdávají sny o tom, jak k sobě tak silně tisknu čelisti, až se mi lámou a praskají zuby. Což mne i někdy probudí a já pak mám ještě chvíli pocit, že jsem si při tom vylomil nějaký zub(y). To potom šmátrám jazykem v ústech, kontroluji jestli je vše jak má být.
Každopádně děkuji za moc hezky zpracované téma - kvalitní přednes a vůbec provedení! 👌
Zdravím a opět díky za zajímavé téma. Dnes jsem zkusil QR.👍🏻
Nezdál se mi takový přepal jako tobě, ale měl jsem podobný "nezvládnutelný úkol", měl jsem za úkol dostat míč zkrz kllíčovou dírku, míč se ale neustále zvětšoval. Měl jsem pocit úzkosti, někdy si na ten sen vzpomenu a pocit se na pár vteřin vrátí. Sny si zapamatuji hodně vzácně, třeba 1-2 za měsíc.
Jo, jako já s horečkami za Covidu, hrál jsem tam Oxygen Not Included, nikam jsem se nedostal a dodnes tu hru nemůžu ani vidět :D
Děláš dobře tyhle videa, rád to poslouchám a musím říct že se to dobře poslouchá. Rád bych ti dal lajk ale pak se mi to video uloží do playlistu v TH-camMusicP tak aspoň komentář. Pokračuj vedeš si dobře.
Super zaujímavé video. Spánkovú paralýzu som zažil už viackrát. Pamätám si že väčšinou to malo priebeh že som nemohol hýbať rukami a nohami a keď som sa snažil kričať tak som nemal hlas a presne tlak na hrudi ale zaujímavé je že som počul zvuky okolia TV v obývačke.
Rada pro všechny jak ovládat sen. Zkuste se někoho v tom snu zeptat kolik je hodin. Nikdy vám neodpoví. Já se zeptal svoji babičky a začala byt agresivní a pokřikovala na mě “co ti je do toho, co si to dovoluješ” a najednou jsem uměl kouzlit a odrážet kouzla od svoji babičky a dědy😂 to jsem se vzbudil s užasem a docela i vytlemenej😂
Já si do toho snů přidám sitě červenou bowlingovou kouli, a kdykoliv jí vidím tak vím že spím, a tudíž ten se dokážu ovládat dělam to tak od 7 let mega easy
hej tak to je fascinujici nejakou metodu na to zkusim, ale taky poznam jestli se mi zda sen, protoze si proste reknu ze se tam deji divne veci a reknu si v tom snu pockat to neni realita a pak je to docela v pohode.
@@cilihogaming1658 no jasně je to jenom o tom uvědomit si že si ve snu
To nebyla tvoje babička...
Me se jednou cosi zdálo a já te osobe řekl že to je jenom sen, přesvědčila mě že není, po probuzeni to bylo dost zvláštní.... Jinak si dost snů pamatuju, mám celkem často spánkové paralyzy tak na některé jen tak nezapomenes, několikrát mrtvej, autonehody, uhoreni apod, několik lidí sem tam zabil, dokonce jednou malé dítě, šílený občas... Způsobuje mi to abstinence od alkoholu když leju par dni v kuse ale už sem stim psychycky nějak ok 🙈😂
13:10 - děkuju málem jsem se zesral :D :D díky za supr video
Supr. Mohl bys někdy natočit video o lucidním snění:)
inak pozbierane informacie nez ja poznam,ale velmi dobra praca,diky♥
Super!
Zajímavé video😉...mĕla jsem i noční můry i spánkovou paralýzu.vĕřte že to by ste zažít nechtĕly...nice👍
Je 15 a už je to pár rokov čo sa mi snívala nočná mora, ako malý som mával nočné mory dosť často ale ako čas plynul mával som ich menej a menej až nakoniec som prestal mávať nočné mory a sny celkovo. Nikdy som nepochopil prečo sa mi už nič nesníva. Nič drastické sa mi vpodstate nestalo, ale začal som mávať pocity prázdnoty a samoty ako by som bol stále sám a navždy aj budem...
Tohle se mi stalo ta historka o tom, že ve snu se stalo to co se reálné do 14 dnů stalo.. Ale s cestou, kdy jsem tam nikdy nebyl a vedeljsem že se ztratíme, ztratily, díky velení výletu jiné osoby, ale sen mi ukázal přesně co mám dělat.
Aby vše dopadlo dobře. A možná ten se nám zachránil život.
Nebo jsem měl sen den před jiným výletem do Ústí strekovsky zámek a v noci před výletem se mi promitl život "dělníka prepravujiciho dřevo" řekou , který v zimě si plánoval s kolegou práci, jak" jsem " přeskakovat kladu, která se sekla, spadl" jsem ", utunul, jsem a pak se narodil někdo z mé rodiny - byl to mužského pohlaví
Mnoho lidí mi opravdu potvrdilo, že se přes Labe transportovaly klady v roky X xyx
Moje přítelkyně na spánkové paralýzi trpí. Jednou jsem u ní spala a měla ji, šla spát dříve než já. Zapla jsem mobil a koukala jsem se na seriál. Po chvíli se začala hrozně klepat, nevěděla jsem co mám dělat jak jsem s ní začala třást. Pak se z ničeho nic po půl až minutě rychle vstala a zněla vyděšeně. Ten den odpoledne jsme se bavily o tom že už spánkové paralýzi měla. Byla bych moc ráda za rady atd. (Omlouvam se za gramaticke chyby :D)
Mně pomáhá se uvolnit a jakoby "nasimulovat" že spím a znovu se probouzím. V hlavě mi něco doslova cvakne. Od druhé osoby by mělo pomoci cokoliv, co by člověka normálně vzbudilo, čili třesení, hlasitý zvuk, ale mělo by to být asi dost intenzivní na to, aby se ten člověk opravdu probudil, ne aby si to mozek přibral jakoby do snu a způsobil byl tím halucinaci.
@@Scopolamin89 Děkuji moc za radu! :DD
Nedávno se mi zdál sen. Neumím ho pořádně vysvětlit, ale doufám že když se s ním konečně svěřím, uleví se mi.
Stál jsem uprostřed temné hranaté místnosti, kde přede mnou stálo zrcadlo. Odraz z něho pouze ukazoval mě jak před ním stojím, hledím do něho a mám úplně normální výraz bez emoce.
Ale pocitově jsem cítil jako bych se smál ne ani smál spíše divně až křečovitě šklebil.
V tom mě ale začal bolet, zub konkrétně levý dolní Špičák. Ten se mi potom začal kívat a nakonec jsem ho i s kouskem dásně vyplivl.
Ta bolest byla opravdu skutečná připadalo mi jako kdybych jí opravdu zažíval. Jenže v tom mě začaly bolet i ostatní zuby a i ty se mi potom začali kývat. Začal jsem si tedy zuby jeden po druhém vytrhávat, bylo to proti mé vůli a nechtěl jsem to, ale přesto jsem to dělal a celou dobu sem musel zírat do toho špinavého mastného zrcadla které ukazovalo jaké zrudnosti jsem musel dělat.
V tom všem jsem měl stále pocit že se směju, že se směji tomu jak trpím jako by se mi to líbilo. V tom se ale zrcadlo roztříštilo. A já jsem ztratil pevnou půdu pod nohama a padal jsem. Kapky krve které jsem za letu zanechával za sebou se jakoby se
Zastavili. Jako by byly z mražené v čase.
Ale co je nejhorší že jsem se celou tu dobu celou tu dobu musel tak odporně smát. Poté jsem sebou trhnul a probudil se bylo mi špatně byl jsem vyděšený a bylo mi na zvracení. Do toho jsem absolutně nevěděl co se to stalo.
Bráško mega videjko ako asi všetky tvoje videá doteraz... doslova hltám každé nové videjko! Máš super prednes veľmi dobre a živo vieš rozprávať o danej téme, určite pokračuj cením fresh tvorbu.
Spánkovou paralýzu jsem zažil mnohokrát jako dítě, co si tak vybavuji. :D Když mi byly asi 4 roky, měl jsem dost hrůzu z krav, býků, buvolů, čertů, vlastně všeho rohatého. Dnes to možná zní vtipně, ale tehdy jsem se fakt bál a pokud to v noci přišlo, přál jsem si, aby už konečně bylo ráno a světlo. Asi nejhorší zážitek byl tento: ležel jsem v posteli, nemohl se pohnout a vpravo vedle mě ležel dinosaurus, spal. A já měl pocit, jako kdyby mi zalehl pravou nohu, cítil jsem tíhu. Když se mi podařilo pohnout, zkoušel jsem se posunout doleva, ale pořád mě něco odstrkovalo jako nosorožec. Podíval jsem se tím směrem a "skutečně" tam jeden malý stál a díval se na mě... Zkoušel jsem se posunout znovu, ale zase mě odstrčil... Takto to probíhalo, typuji tak čtvrt hodiny, potom se dinosaurus probudil a začal hlavou bouchat do polštáře. Popravdě si už nejsem jistý, jak to bylo dál, ale nejspíš jsem začal brečet, což přivolalo rodiče (a ti aspoň rozsvítili, což tehdy neskutečně pomohlo). :D
Velmi zajimave
13:07 fakt díky xD
do dnes se mi zdá jeden a ten samej sen že mě nahání mravenci co jsou velcí jak telata :D a mezi 5-12 lety jsem měl noční můru o tom že mě honí dinosauři a chtějí mě sežrat :D díky bohu se mi spánková paralýza vyhýbá ale stačilo mi co mi vyprávěli známi a bývalá přítelkyně nechtěl bych to zažít.
A samozřejmě další super video :)
Taky svou spánkovou paralýzu nezapomenu. Procházel jsem zrovna těžkým obdobím, všechno se mi sralo a spal jsem ten den u vzdálenější rodiny. Usnul jsem na gauči. Během neustálého probouzení jsem se dostal zrovna do spánkové paralyzy. Viděl jsem svoje okolí, ale nemohl se hýbat. Jen očima. Všechny stěny byly pokryté nějakými graffity a pomalu se začaly otevírat dveře. Dovnitř vesla postava v nepříjemné masce a s kudlou v ruce. (Stalo se to cca 7 let zpět), tou dobou jsem se o tyto věci ještě nezajímal. Takže jo… Za sebe můžu potvrdit, že to umí byt pěkně nechutné a nepříjemné. Celou dobu se ta postava přibližovala, cítil jsem, jak mi chce ublížit, ale nešlo nic dělat. Pak jsem se probudil a bylo už ráno.
Spánkovou paralýzu už jsem párkrát zažila, ač nehoduji alkoholu ani kofeinu a před spánkem se věnuji pouze relaxačním činnostem, většinou se jednalo pouze o stav kdy jsem nemohla dýchat, nemohla se hýbat a slyšela kroky po mém pokoji. Tyhle jevy byly povětšinou krátké.
Minulý rok jsem ale zažila něco z čeho mám do teď trauma a usínám pouze čelem ke zdi. Byla jsem na internátě a v určité fázi spánku jsem se probudila. Měsíc osvětloval pokoj. Spala jsem na proti oknu pod kterým je topení, které moje spolubydlící ráda v noci vypíná. Když jsem viděla postavu v rohu místnosti, myslela jsem si že je to ona a že se snaží topení vypnout. Jenže ta postava se zvětšila a podívala se na mně. Byla to asi dvoumetrová černá postava, bez nohou, z torza visely jakoby obvazy ale zároveň z ní něco kapalo. Oči tomu svítili a na hlave to melo klobouk. Chtěla jsem utéct, křičet nebo se aspoň nějak bránit ale ta věc se ke mně přibližovala a já nemohla ani hnout prstem natož vydat alespoň tlumený výkřik. Ležela jsem v posteli a sledovala jak se to nade mnou sklání a okolo krku mi pokládá své dlouhé pařáty. Cítila jsem se tak bezmocně, byla jsem naprosto vyděšená a očekávala svou smrt. Následně jsem strachem omdlela a probudila jsem se až ráno, zpocená ve stejné poloze ve které jsem byla během téhle hrůzy.
Od té doby se mi naštěstí už žádná paralýza nestala.
Taky mám z mé uklízečky na škole úzkosti. 😞
Luxusně zpracované téma
Já měla několik děsivých snů o pavoucích, jeden kdy jsem byla v bludišti, ten se i opakoval, a potom kdy jsme měli v pokojíčku pavouka velkého jako auto. Zhruba od té doby (asi) mam velký strach z pavouků, možná az arachnofobii, do te doby jsem se jich nijak zvlášť neštítila
Když sem měl své temné období kdy sem holdoval drogám tak sem paralýzu zažil,probudil sem se v pokoji a na stropě v rohu místnosti sem viděl černou skvrnu něco jako nějakého démona, strašně sem se bál a na hrudi mě tižil ten pocit strachu ale nemohl sem se pohnout pak sem se jakoby probudil ale opakovalo se to a pak ještě jednou… šílený v životě to nezapomenu.
Já bych mohla říct, že jsem specialistka na vše ohledně snění. :D Mám pravidelné paralýzy, sny ve snu klidně i ve třech úrovních, snové smyčky, strašidelné sny s kompletním příběhem, podle kterých píšu hororové povídky, opakující se noční můry i věštecké sny (událost ze snu jsem řekla mámě a pak se během několika dní vyplnil - naprosto do detailu) a dokonce sdílené sny s blízkou osobou. Ve snu jsem se naučila básničku, vymyslela zefektivněný postup své práce, nebo jsem přišla na kloub otázkám, se kterými jsem si nevěděla rady. Spánek a snění beru za jedny z nejzajímavějších zážitků a fascinují mě.
Spánkovou paralýzu zažívám již několik let, tudíž jsem na ni docela zvyklý. Projevuje se náhodně po celý rok, někdy častěji a jindy třeba 30 dnů vůbec. Vždy se ale projevuje pocitem, jako by mi někdo strčil vrtačku do ucha. Jedná se o intenzivní nával strachu doprovázený typickým hlukem v uchu. Většinou se snažím neotvírat oči, můj mozek ale občas nechápe a představuje si, že mám oči stále otevřené, přestože svírám víčka ze všech sil. Z tohoto důvodu jsem párkrát už nějakou svini zahlédl. Tlak na hrudi jsem doposud nezažil, jen jednou, když jsem spal na břiše, tak mi při paralýze připadalo, že mi na zádech sedí buvol. Nejjednodušší způsob, jak se z paralýzy probudit, je zadržet dech, u mě to funguje vždy. Pravdou však je, že ne pokaždé si na to dokážu vzpomenout, protože při tom bývám docela mimo. Někdy není ani poznat, jestli už jsem vzhůru, nebo ne. Poslední dobou se mi osvědčilo, začít těm sviním které vidím nadávat. Problém však nastal, když si lidé okolo mě začali stěžovat, proč ve 3 hodiny ráno křičím: "Já tě vidím, ty čuráku." Dalo by se o tom mluvit hodiny, ale na to tu nikdo nemáme čas.