Tónina je podle mě nejmíň důležitá, co se týče emocí. Důležitější je stupnice, kadence, frázování nebo míra konsonance/disonance. Když se podíváme na hudební žánry, které jsou diametrálně odlišné, třeba country vs swing, tak je jasné, že to není o tónině, ale o rytmu, stupnicích a kadencích akordů. Ve stylu swingu i country zase nikdy nevytvoříš skladbu jako třeba Měsíční Sonáta nebo Who Wants to Live Forever. Na druhou stranu je pravda, že mám taky spoustu oblíbených skladeb, které jsou ve specifické tónině, např. mi přijde, že ponuré, smutné, ezoterické skladby bývají často v C/C# mol, D mol, A mol. Náhoda, nebo je to subjektivní? Dobrým testem může být Bachův Dobře temperovaný klavír, napsaný ve všech tóninách. :D
Zdravím. Mám dojem, že zaměňujete téma videa (poloha tóniny neboli základního tónu) s rozdílem mezi durovou a molovou tóninou, což jsou opravdu rozdílné řady tónů (a-moll je bez předznamenání, A-dur má tři křížky). Emoce v různých tóninách podle mě vyplývají z toho, že temperované ladění prostě není čisté, takže souzvuky jsou nepatrně odlišné. Já leta letoucí zpívám ve sboru a když klávesový nástroj hraje melodii, tak to - ve výrazných místech nebo když se cíleně soustředím - prostě slyším. Mmch - se žánry se dá slušně vyvádět. Křesťanovu Panenku jistě znáte (Co skrýváš pod víčky...), ale ona existuje i v podivuhodné verzi - jako pochod pro pro velký dechový orchestr: th-cam.com/video/6_yNAsFH1rI/w-d-xo.html
@ taky zdravím. Jo ono je to téma hodně velký a já se snažil vlastně jen říct, že nedává dneska už moc smysl se na to takto dívat. Jinak máte pravdu. Eb dur je jiná oproti eb moll a proto jsem pod video i nahrál ten soubor, kde je to v tabulce. Já se sám tím ale neřídím. Je to zajímavost. Dá se takto nad hudbou přemýšlet a chtěl jsem to jen sdílet i s ostatními. Díky za komentář 👍
@@zviretniklapil288 Ty souzvuky jsou odlisné od čistého ladění, ale mezi sebou jsou stejně špatně. To je snad hlavní smysl temperovaného ladění - rovnoměrnost, snadnost transponovat. Nicméně i kdyby to byla pravda, tak pochybuju, že to většina lidí s průměrným sluchem pozná, takže vliv tohoto odpadá a už zbývají ty důležitější věci - stupnice, kadence, disonance/konsonance, frázování. Nakonec stačí jednoduchý příklad. Zahrát si jednoduchou melodii třeba v C dur, pak tu identickou melodii v D dur. Rozdíl minimální. Pak zkus tu samou melodii transponovat do C mol. Nebo do C Frygické. Máš doslova 3 odlišné světy, 3 emoce.
Nevzdelany pan nepozna afektovu teoriu na ktoru navazuju zname Pojednania F.Lizsta ; Schumanna ; a hlavne SKRIABINA,ze kazda tonina ma svoju farbu ; harmoniua a melodiq kadencue a modulaxie vyvolavaju AZ EMOCIE,NALADY, IMORESIE A SMUTOK CI RADOST,MELANCHOLIUCatd...😅
Sorry, ale té doby, co máme rovnoměrně temperované ladění, diskuze o emocích v tóninách nedává smysl. Je jedno, jestli je tónina F Dur nebo G Dur, emočně se chovají stejně, jen jsou vůči sobě o tón posunuté. Když nějakou skladbu převedeš z jedné tóniny do jiné (stejného typu), jediné, co uděláš, že se posune nahoru nebo dolů, emočně se nic nezmění (pokud to tedy neposuneš moc ve stylu, že vysokou zvonivou melodie posuneš někam do středu nebo dokonce basu). Volba tóniny je v zásadě technická věc, kdy bys měl přihlédnout k tomu, že pro některé nástroje může být složité až nemožné, v některých tóninách hrát a jiné tóniny se některým nástrojům zase hrají dobře, pohodlně a skvěle znějí. O emocích v tóninách mělo smysl se bavit před rovnoměrným temperovaným laděním. Do té doby se nástroje ladily zpravidla tak, že některé tóniny zněly čistě a v jiných tóninách byly některé intervaly rozladěné. Při skládání tak bylo potřeba brát ohled na to, jak které intervaly v které tónině znějí. U rovnoměrně temperovaného ladění jsou sice čistě vyladěny oktávy, ale ostatní tóny jsou mírně rozladěny (tóny nejsou násobky racionálních čísel (zlomků), ale ireacionální odmocniny ze dvou).
Má tam být: " Nehodlám poslouchat Beethovenovu symfonii v c mol, jestliže ji hrají v h moll". Pak ta věta dostává smysl. Pro lepší pochopení by tam bylo dobré doplnit "napsanou v c moll" , tak to bylo myšleno, ale autentický výrok to není.
@@gabrielapilousova9156 Pak ta věta dostává smysl? Ne, nedostává.
Takhle. Orchestr byl podladěn a hrál symfonii o půltón níž - v h moll, ale on ji chtěl poslouchat tak, jak byla napsaná - v c moll. Aby to mělo logiku, pak ta věta měla znít: "Nehodlám poslouchat Beethovenovu symfonii v h moll, když ji mají hrát v c moll." Závěr: HODLAL by ji poslouchat v c moll. :-)
Mě k tomu ještě napadá, že hlavně u těch historických dechových nástrojů má každý tón jinou barvu (nějaký tón zní třeba jako hoboj, jiný jako flétna, jiný jako klarinet) a také, že na tyto nástroje se s přibývajícími béčky či křížky skladba stává nehratelnou (obtížně hratelnou).
Ahoj, chtěl bych tě upozornit na drobnou chybu v 2:47. Pokud by Eroica byla o půltón výš, byla by v E dur, ne v D dur. 😀
A jo 😂😂 sakra já jsem blbec 😀 no díky za upozornění a omlouvám se. já si toho vůbec nevšiml 😀
Ten chudacik na tom syntaku obycajny 'šumaŕ"....Cesi velmi hudobne upadli ....😮
Tónina je podle mě nejmíň důležitá, co se týče emocí. Důležitější je stupnice, kadence, frázování nebo míra konsonance/disonance. Když se podíváme na hudební žánry, které jsou diametrálně odlišné, třeba country vs swing, tak je jasné, že to není o tónině, ale o rytmu, stupnicích a kadencích akordů. Ve stylu swingu i country zase nikdy nevytvoříš skladbu jako třeba Měsíční Sonáta nebo Who Wants to Live Forever. Na druhou stranu je pravda, že mám taky spoustu oblíbených skladeb, které jsou ve specifické tónině, např. mi přijde, že ponuré, smutné, ezoterické skladby bývají často v C/C# mol, D mol, A mol. Náhoda, nebo je to subjektivní? Dobrým testem může být Bachův Dobře temperovaný klavír, napsaný ve všech tóninách. :D
Jojo Temperovaný klavír je krásná práce. I když jsem ani u toho poslechu nikdy nevydržel 😀 ale jo souhlas. Dalo by se o tom mluvit donekonečna 😀👍
Zdravím.
Mám dojem, že zaměňujete téma videa (poloha tóniny neboli základního tónu) s rozdílem mezi durovou a molovou tóninou, což jsou opravdu rozdílné řady tónů (a-moll je bez předznamenání, A-dur má tři křížky).
Emoce v různých tóninách podle mě vyplývají z toho, že temperované ladění prostě není čisté, takže souzvuky jsou nepatrně odlišné. Já leta letoucí zpívám ve sboru a když klávesový nástroj hraje melodii, tak to - ve výrazných místech nebo když se cíleně soustředím - prostě slyším.
Mmch - se žánry se dá slušně vyvádět. Křesťanovu Panenku jistě znáte (Co skrýváš pod víčky...), ale ona existuje i v podivuhodné verzi - jako pochod pro pro velký dechový orchestr: th-cam.com/video/6_yNAsFH1rI/w-d-xo.html
@ taky zdravím. Jo ono je to téma hodně velký a já se snažil vlastně jen říct, že nedává dneska už moc smysl se na to takto dívat. Jinak máte pravdu. Eb dur je jiná oproti eb moll a proto jsem pod video i nahrál ten soubor, kde je to v tabulce. Já se sám tím ale neřídím. Je to zajímavost. Dá se takto nad hudbou přemýšlet a chtěl jsem to jen sdílet i s ostatními. Díky za komentář 👍
@@zviretniklapil288 Ty souzvuky jsou odlisné od čistého ladění, ale mezi sebou jsou stejně špatně. To je snad hlavní smysl temperovaného ladění - rovnoměrnost, snadnost transponovat. Nicméně i kdyby to byla pravda, tak pochybuju, že to většina lidí s průměrným sluchem pozná, takže vliv tohoto odpadá a už zbývají ty důležitější věci - stupnice, kadence, disonance/konsonance, frázování. Nakonec stačí jednoduchý příklad. Zahrát si jednoduchou melodii třeba v C dur, pak tu identickou melodii v D dur. Rozdíl minimální. Pak zkus tu samou melodii transponovat do C mol. Nebo do C Frygické. Máš doslova 3 odlišné světy, 3 emoce.
Nevzdelany pan nepozna afektovu teoriu na ktoru navazuju zname Pojednania F.Lizsta ; Schumanna ; a hlavne SKRIABINA,ze kazda tonina ma svoju farbu ; harmoniua a melodiq kadencue a modulaxie vyvolavaju AZ EMOCIE,NALADY, IMORESIE A SMUTOK CI RADOST,MELANCHOLIUCatd...😅
zaplaťpámbu nemám absolutní sluch tak mě muzika posunutá o plusminus tón nerozhodí.🙂
To ale není o absolutním sluchu 👍 spíš o tom, že je člověk na něco zvyklej a změna je často k horšímu 😀
Sorry, ale té doby, co máme rovnoměrně temperované ladění, diskuze o emocích v tóninách nedává smysl. Je jedno, jestli je tónina F Dur nebo G Dur, emočně se chovají stejně, jen jsou vůči sobě o tón posunuté. Když nějakou skladbu převedeš z jedné tóniny do jiné (stejného typu), jediné, co uděláš, že se posune nahoru nebo dolů, emočně se nic nezmění (pokud to tedy neposuneš moc ve stylu, že vysokou zvonivou melodie posuneš někam do středu nebo dokonce basu). Volba tóniny je v zásadě technická věc, kdy bys měl přihlédnout k tomu, že pro některé nástroje může být složité až nemožné, v některých tóninách hrát a jiné tóniny se některým nástrojům zase hrají dobře, pohodlně a skvěle znějí.
O emocích v tóninách mělo smysl se bavit před rovnoměrným temperovaným laděním. Do té doby se nástroje ladily zpravidla tak, že některé tóniny zněly čistě a v jiných tóninách byly některé intervaly rozladěné. Při skládání tak bylo potřeba brát ohled na to, jak které intervaly v které tónině znějí. U rovnoměrně temperovaného ladění jsou sice čistě vyladěny oktávy, ale ostatní tóny jsou mírně rozladěny (tóny nejsou násobky racionálních čísel (zlomků), ale ireacionální odmocniny ze dvou).
1:46 "Nehodlám Beethovenovu symfonii poslouchat v c mol, když ji hrají v h mol."
Tato věta je logický nesmysl.
Jojo taky mi to přišlo divný. Pak jsem se nad tim zamyslel a vlastně mi to přišlo fajn to říct do videa. Je to taková hloupost k zamyšlení 😀
Má tam být: " Nehodlám poslouchat Beethovenovu symfonii v c mol, jestliže ji hrají v h moll". Pak ta věta dostává smysl. Pro lepší pochopení by tam bylo dobré doplnit "napsanou v c moll" , tak to bylo myšleno, ale autentický výrok to není.
@@gabrielapilousova9156
Pak ta věta dostává smysl? Ne, nedostává.
Takhle. Orchestr byl podladěn a hrál symfonii o půltón níž - v h moll, ale on ji chtěl poslouchat tak, jak byla napsaná - v c moll.
Aby to mělo logiku, pak ta věta měla znít:
"Nehodlám poslouchat Beethovenovu symfonii v h moll, když ji mají hrát v c moll."
Závěr: HODLAL by ji poslouchat v c moll. :-)
Mě k tomu ještě napadá, že hlavně u těch historických dechových nástrojů má každý tón jinou barvu (nějaký tón zní třeba jako hoboj, jiný jako flétna, jiný jako klarinet) a také, že na tyto nástroje se s přibývajícími béčky či křížky skladba stává nehratelnou (obtížně hratelnou).