Dobrý den, pane Parízek, úžasný projekt, Politika Z, děkuji za něj. Jen se chci zeptat na jednu věc, které nerozumím. V 5:28 mluvíte o tom, že by jsme neměli přistupovat k vymezení MY X ONI. Pokud budeme příčiny tohoto vnímání prohlížet blíže, myslím si, že v tom není pouze agrese, ale je v tom i láska k vlastní, jaderné rodině, která vytvářela kdysi i emoční vazbu na kmen, který v současnosti více či méně zastupuje stát. Ono vzletné "rodina je základ státu" celkem trefně vystihuje tento vztah. Má otázka potom zní, jak máme rozlišit právě tuto lásku k nějakému širšímu sociálnímu okruhu (a může být tento okruh vymezen našim bydlištěm, jazykem, kulturou, společnou historií, vírou) od primitivní agrese, které se máme vyvarovat? Mám totiž obavu, že když potlačíme emoci MY, zavrhneme s ní i sounáležitost s naším "kmenem" a přestaneme mít i potřebu ovlivňovat vnitřní politiku státu, protože se ocitneme každý sám za sebe na sociálně pustém ostrově...
Díky. Já myslím, že máte pravdu, že to je druhá strana mince. Asi vycházím primárně z toho, že jako lidé máme přirozeně tendenci na to vymezení se snadno a rychle přistoupit. Tedy že problém není v tom, že by toho MY X ONI (které může být v nějakém smyslu funkční, z důvodů, které zmiňujete) bylo málo, ale spíš že ho bývá moc. Ale jinak máte myslím pravdu.
Dobrý den, pane Parízek, úžasný projekt, Politika Z, děkuji za něj.
Jen se chci zeptat na jednu věc, které nerozumím.
V 5:28 mluvíte o tom, že by jsme neměli přistupovat k vymezení MY X ONI. Pokud budeme příčiny tohoto vnímání prohlížet blíže, myslím si, že v tom není pouze agrese, ale je v tom i láska k vlastní, jaderné rodině, která vytvářela kdysi i emoční vazbu na kmen, který v současnosti více či méně zastupuje stát. Ono vzletné "rodina je základ státu" celkem trefně vystihuje tento vztah.
Má otázka potom zní, jak máme rozlišit právě tuto lásku k nějakému širšímu sociálnímu okruhu (a může být tento okruh vymezen našim bydlištěm, jazykem, kulturou, společnou historií, vírou) od primitivní agrese, které se máme vyvarovat? Mám totiž obavu, že když potlačíme emoci MY, zavrhneme s ní i sounáležitost s naším "kmenem" a přestaneme mít i potřebu ovlivňovat vnitřní politiku státu, protože se ocitneme každý sám za sebe na sociálně pustém ostrově...
Díky. Já myslím, že máte pravdu, že to je druhá strana mince. Asi vycházím primárně z toho, že jako lidé máme přirozeně tendenci na to vymezení se snadno a rychle přistoupit. Tedy že problém není v tom, že by toho MY X ONI (které může být v nějakém smyslu funkční, z důvodů, které zmiňujete) bylo málo, ale spíš že ho bývá moc. Ale jinak máte myslím pravdu.
Možná by to "MY" mohlo být funkční a problém nastává, když je tam moc toho "ONI"...