Jako den a noc - #9 Co je po smrti?
ฝัง
- เผยแพร่เมื่อ 4 ต.ค. 2024
- Čauky! Dneska tu máme trošku hloubavější téma, ve kterém se zamyslíme nad tím, co je po smrti a jestli existuje něco jako duše :)
Budeme rádi za vaše pohledy na věc! (Jen prosíme vše s respektem k názorům jiným :))
-
Přejeme příjemný poslech :)
TIP epizody: @policiecz - บันเทิง
Já si rozhodně myslím, že člověk duši má. Zkrátka se necítím být jen složitou chemikálií. 😅 Myslím si, že se vnitřně můžu změnit i bez toho, abych změnila svoje atomový seskupení. 😹 Taky to, že mám emoce a obecně prostě reaguji na svět, nevnímám jako pouze chemické procesy, protože si myslím, že bychom potom všichni na stejné podněty reagovali stejně. A jsme přeci každý jiný. 😻 Ale to je jen můj názor na duši. ❤️
myslíte si ale nevíte to. Lidi věří takovým blbostem
Já se v tomhle shodnu spíš s Makinou. Já si fakt hodně přeju, aby byla pravda, že máme duši a že s některi lidé jsou nám vesměs souzeni, ale všechno mi říká opak, že smrt je prostě konec. Ale je pravda, že smíření se se smrtí je pro mě těžké (za poslední 2 měsíce v mojí rodině odešli 3 mazlíčci) v době kovidu jsem v mém okolí měla sebevraždu a ta smrt byla všude. Já to beru tak, že když tělo toho člověka nebo zvířátko pohřbíme, tak ho vrátíme zemi, kde poslouží zase něčemu živému dál a má svůj další účel.
Moje spirituální část věří teorii s dušemi a moje racionální zase teorii konce.... A absolutně nevím, ke které se mám přiklonit víc 😄!
Smrt je strašně zajímavé téma 👀🙈
Jsem ráda, že jste o tom udělaly díl :D.
Úžasný video. Hodně mi Mišin pohled připomíná skvělou knížku s černým humorem Deset tisíc životu od Michael Poore.
Tohle video bylo opravdu úžasný, jsem moc ráda že se někdo zabývá těmito věcmi (myšlenkami) a nebojí se o tom mluvit. Jsem stejného názoru jako Míša. Věřím že máme duše a že se pořád posouváme někam dál a tak. Jinak opravdu skvělé video 💕😍
Jsem moc ráda, že jste vytvořili zrovna video na toto téma. V mé rodině odešel jeden člověk, se kterým jsem se nemohla nikdy vidět. Vzhledem k tomu, že mám po něm veškeré zájmy, mě to štvalo, jak nespravedlivá smrt může být. Protože bych si mohla s daným člověkem dobře rozumět. Takže jsem dlouho hledala a našla si svůj názor podobný jako má Míša pohled na smrt. Potřebovala jsem si to nějak vysvětlit. Také dost věřím v reinkarnaci, protože dodnes si neumím pár věcí z dětství logicky vysvětlit.
Jsem ráda že pohled na smrt má někdo stejný jako já - tím myslím Míšu. Máme to rozhodně stejně. A to jsem viděla film Ostrov, který také hovoří o klonování a rozhodně mi to nezničilo pohled na život po životě :-)
Já stejně jako Maky věřím že po smrti není NIC ( nebo spíš je to teorie ve kterou věřím ) . Míšina teorie je roztomilá a k tomu jak jsi kreslila křížky a domečky já jsem jako malá kreslila Rákosníčka ale vypadalo to jako hororová postavička :) Také mi připadá ( a vím že se mi po téhle teorii možná bude někdo smát ) že na teorii o smrti ve knize ( nebo spíš sérii ) Divotvůrce možná bude něco pravdy . Podle mě totiž když umřeme tak v divotvůrci je to tak že hlasy tvích známích šeptají tvé jméno a tak nějak si to i představuji : že se naposled setkám se svími blízkými nebo je alespoň uslyším 😀 . Míšinu teorii zcela respektuji a možná je pravdivá kdo ví ??
Opravdu zajímavé video o smrti. Nechtěli byste někdy natočit i video o klimatických změnách a jak to na vás působí? Dost by mě zajímal váš názor.
Doporučuju profesora Jana Raka, pracuje v CERNu a zabývá se kvantovou fyzikou a propojuje ji s duchovnem, myslím si velmi zajímavým způsobem :)
Věřím v to, že máme duši. A myslím, že věřím i tomu, že některé duše můžeme potkat znovu. Tady se mi trochu rozmazává ta hranice mezi tím, co bych chtěla a čemu 100% věřím. (I když kdo řekl, že nemůžu věřit tomu, co se mi nejvíc líbí? I když by to znamenalo, že po smrti všichni ležíme na obláčku a jezdíme na jednorožcích. :D)
Několikrát jsem nad tímhle už přemýšlela, ale nikdy jsem se k ničemu většímu nedobrala. Co se týče smrti, tak mě by hrozně zajímalo, co je za "tím závěsem" či jak to nazvat. A myslím, že ta zvědavost dost tlumí strach. Ale ne že bych se smrti nebála. I když spíš se bojím smrti ostatních. Mám pocit, že až umřu já, tak budu se vším smířená, ten pokoj a klid mám se smrtí prostě spojený (+ tu zvědavost samozřejmě).
Mám to štěstí, že mi ještě nikdo blízký nezemřel, ale jak čas dál běží, tak vím, že se něco takového stane a dost mě to děsí. Ale myslím, že věřím v to, že tu se mnou ti lidé nějakým způsobem budou. Ať už jako duše v nových tělech nebo jinak.
Myslím, že tenhle komentář ani nedává smysl. 🙈 Pardon, ale moc ráda vás poslouchám. Budu se těšit na další díl.
Já věřím, že duše existuje, že se vrací na zem, ale nevybírá si kam jde. Duchy si vysvětluji jako duše která nemá schránku a má potřebu tě vidět,varovat,pomoci, nebo zabloudila. Vidím to, že je něco nad dušemi co řídí kdy a kde jak bude (nejsem věřící). A i teď když mám dcery tak k jedné mám jiné pouto "jako by jsme se už znali dávno předtím než se narodila". Ducha jsem viděla své babičky a to asi 15 let po její smrti. A samotnou mě překvapuje jak vnímám smrt různých lidí. Někdy mě zasáhne víc a někdy míň. A to i u lidí které jsem tolik neznala.
*Dějství I.*
Na téma o smrti u Mar si pamatuji! To jsem měl tenkrát velký hájp, že se do takového stylu videií/podcastu pouští…
Já sám nemám konkrétní stanovisko, které bych zaujímal, ale spíše mám jisté myšlenky/názory, které inklinují k nějakému stanovisku, tudíž dle nich mohu říct, čemu jsem asi blíže a čemu naopak ne.
Přičemž předem řeknu, že nejsem věřící, nebo nezastávám žádné náboženství a podobně, ovšem v hodně tématech často odkazuji na „něco vyššího“/Boha, tudíž si tak trochu protiřečím, ale ne vždy mi ta daná věc jde popsat a přiblížit nějak lépe, aby to dávalo smysl, tudíž to beru spíše jako „zkratku“ a usnadnění vysvětlování.
To jen dávám vědět, kdybych se v tomto komentáři dostal k něčemu, kde bych si právě protiřečil, tak aby to dávalo smysl…
Asi se dá říct, že jsem většinu života od dob, kdy jsem byl ještě menší než teď, věřil, že po smrti je ono N I C.
Ono to možná bylo podpořeno tím, že otcova rodinná strana je poměrně víc než běžně věřící, minimálně jeho rodiče, no a jelikož k nim od malička chovám poměrně nepěkné pocity a celkově naše rodinné vztahy nejsou pěkné, tak jsem měl náboženství a konkrétně křesťanství spojené s nimi, tedy s něčím negativním.
Pak když jsem se dozvídal o různých informacích, které ono nic vyvrací, tak jsem nad tím začal přemýšlet. Asi takovou nejvíce výraznou věcí, co mne dovedla k zamyšlení, bylo, že někdo se probral po nějaké nehodě/klinické smrti s mluvil jiným jazykem.
Jakože buď to odpovídá té teorii Míši, že duše nabírá zkušenosti a tou klinickou smrtí se spustila vědomost z jiného života, což mne napadlo až teď, ale dříve jsem to bral, že do toho těla vstoupila jiné duše, byť by to bylo tedy divné, že by ta osoba jen mluvila jiným jazykem, ale vše by v mozku fungovalo stejně, tudíž by ta osoba neměla pocit, že je ve špatném těle… jakože slyšel jsem to asi jen jednou a to někdy okolo 9.-10. věku a byť předpokládám, že mi ta osoba tu informaci nepodala mylně, tak nemám žádný důkaz, kterým bych vše potvrdil.
Byť tohle či něco jiného nebyl konkrétně faktor o tom, jak to všechno funguje, tak jsem si začal říkat, že po té smrti asi nějaká forma fungování bude. Nebo ne fungování po smrti, ale že zjevně bude existovat nějaké spirituálno kolem nás. No a s tím přichází můj postoj k psychedelikám a tak nějak „víru“ v ně samotné. Teď neberu běžná psychedelika, kdy mohou mít lidi halucinace a různě zkreslené vnímání. U toho s klidem odsouhlasím, že to byla individuální zkušenost toho člověka na základě nějaké chemické reakce v mozku a hotovo.
Ale N,N-DMT je látka, která je ve všem živém a vylučuje se člověku do mozku při smrti, tudíž když ji člověk požije formou jinou, než že se zabije, tak si vlastně navozuje stav umírání a té smrti. No a co je na tom ještě víc pozoruhodné, že stavy na psychedelikách se lidem liší na základě všech možných faktorů a jich samotných, ovšem stav na této látce popisují jako takřka totožný až stejný, jelikož je to stav, co prožije každý v moment, kdy nastane jeho chvíle a právě při popisování toho stavu je často zmiňován onen Bůh a ten „prostor“ a „život“ poté.
Abych se přiblížil k tomu náboženství a víře. Tak i když opomenu vše tady okolo Boha a podobně, tak z evolučního hlediska nám matka příroda nadělila na planetu spoustu věcí a ano plno věcí bylo předěláno a zneužito lidmi jinak než bylo zamýšleno, ale proč by tady rostlo něco, co nám může dopomoci k tomu poznat stav smrti? Byť jsem zastánce psychedelik, tak opět rozumím argumentu, že všechny možné přírodně vzniklé psychedelika mají tento efekt jako svou obranu, aby je někdo nejedl a to že je využíváme i přes to, je už efekt člověka, ovšem když je to tohle něco, co má vlastně efekt přirozené fáze života a je to tedy i v nás, tak to není jako forma obrany.
Trochu mi přijde, že jsem se ztratil od toho, kam jsem mířil. Asi bych navázal na to, že jsem si víckrát říkal, že jednu věc věřícím závidím a to je to, že věří a až jsou i přesvědčeni o něčem dál, poněvadž byť nikdo nikomu nějaký konkrétní smysl života neřekne, tak aspoň žijí s vědomím něčeho, což nevěřící člověk žije „jen tak“.
Celkově mne tyto myšlenky dohnaly do fáze, že mne poznání smrti láká víc a víc. Teď ať to nevyzní, že se plánuji zabít, to ne a nutně ani nezaujímám nějaký postoj à la prenatální stav je alfa verze hry, život je beta verze hry a ten pravý Cyber Punk začíná až po smrti. Byť by to jistou formou sedělo na tu Míšinu teorii, že vlastně se ta duše může několikrát objevit v těch přípravných verzí, než může být spuštěna do oběhu, tedy do posmrtného života, kde využívá všech těch zkušeností a průprav z dřívějších dob.
Ovšem letos jsem zažil úmrtí kamaráda. Dříve mi v životě umřely takhle prababičky a podobně a bral jsem to nějak přirozeně a nijak netruchlil, asi právě skrz to, že to pouto nebylo nijak silné, tudíž jsem nad tím nedumal. Ale v tomto případě jsem více zanalyzoval svůj postoj a ne že by mi nechyběl a že bych si řekl: „život jde dál“, to ne. Ale došlo mi, že oproti ostatním, kteří truchlili a měli prostě takovou tu přirozenou reakci, tak já si začal pro sebe říkat: „Tak on už ví, jaké to je… byť to zní bizarně, docela mu závidím, já si ještě asi na tuhle odpověď počkám“.
Přičemž ani teď si nejsem jist, že bych řekl, že věřím na jisto v nějaký posmrtný život, že by mne uklidňovala představa toho, že se má fajn. I si dokáži představit, že jestli je, tak to může být jen forma těch schodů z filmu Duše a pak fakt nic nemusí být. Nebo naopak tam může být něco hodně nepříjemného.
Abych to celé nějak uzavřel.
Já většinu života bral, že po smrti spíše nic není a jen jsem nespočetněkrát si tuhle tezi vyvracel a hledal nějaký proti argument.
Byť jsem se k něčemu dopídil, tak to jen začalo převládat nad tím předchozím názorem, ale stejně ho tam v sobě jistou formou mám.
Ale minimálně to mám, že si přeji, aby ta má „víra v psychedelika“ existovala, nebo nějaké to spirituálno, poněvadž jinak mi přijde, že ne že plno věcí nemá smysl a vše je „jen tak“, ale že všechno je jen náhoda a snad až omyl a žijeme jen díky formě nedorozumění, které nám nabízí nějak zužitkovat čas a třeba to zužitkování něco přinese, ale klidně také ne a je člověk jen jeden z nespočtu dalších omylů.
Teď bych tady mohl rozvádět téma stran toho, že jestli tedy Bůh je, proč se děje tolik a takových různých nepěkných věcí, ale nevím, jak hodně se držet jen téma smrti a jak hodně zacházet tady k tomu, kdybyste někdy tohle téma řešily separátně.
Jen dodám, že byť tedy to „něco vyššího“/Bůh by mohl existovat, tak nutně to nemusí být něco, proč existuje život. popřípadě něco, co zasahuje do chodu života a klidně v průběhu let toho jen náboženství využily k využívání lidu a dosti možná Bůh existuje naopak díky lidské víře a ne že my existujeme díky němu.
TH-cam mi nechtěl vzít můj komentář v jednom komentáři, tak jsem to rozdělil.
Teď jdu ještě upravit a snad mi to půjde tam připsat, aby bylo jasné pořadí, ale když tak první začíná slovy: "Na téma o smrti u Mar..." a druhý má být ten se slovy: "No, já nechtěl prvně psát celý..."
Som rada, že ste sa rozhodli aj pre takúto tému, do ktorej sa mnoho ľuďom nechce. Je to rozhodne zaujímavá téma. Ja osobne verím v Grécku mytológiu /Helenizmus. A čo je po smrti, je celkom široká škála možností. Tie duše, ktoré svoj život/existenciu povedzme nezvládli a stali sa zlými, dostanú sa do Tartaru, čo je najhlbšia jama v podsvetí, kde trpia (ako napríklad masoví vrahovia, sadisticky sa vyžívajúci, a mnoho mnoho ďalších). Pre tie najhoršie duše sú tu špeciálne tresty, ako napríklad votkanie do látok na rúcha pre bohov smrti ako Hádes, Persefóna, Thanatos a možno aj ďalší, ktorí nosia špecifické rúcha no sú ľuďmi zabudnutí alebo o nich neviem, či si na nich teraz nespomínam. Pre tie duše, ktoré neboli zlé, ale ani dobré, tie idú na asfaldelové polia (do kresťanstva by sa to mohlo preložiť ako očistec, akurát, že ten je dočasný) kde večne blúdia ako mánie, niečo ako pozostatky duší, ktoré si nepamätajú čím boli a nariekajúc chodia po poliach. Ak sa na poliach pristaví niekto iný, ako poloboh, či boh, hrnú sa naňho a vykladajú svoj príbeh, zobrú o trochu pozornosti a podobne. A tie duše, ktoré boli dobré, hrdinské či umreli hrdinkou smrťou, tie idú do Elízia, čo je raj. To sú tie dobré duše, ktoré si zaslúžia ísť do raja a majú možnosť reinkarnácie s tým, že si nebudú pamätať svoj minulý život, čo videli po smrti, ako to po smrti prebiehalo a podobne. A potom je tu ešte jedna vec, duše vidia po smrti to, v čo veria. Väčšina verí asi v kresťanstvo, teda veria v nebo, peklo a očistec, iní veria v Nórsku mytológiu, teda tí ktorí umreli hrdinkou smrťou idú do Valhaly, na miesto kde sa ich duše stretnú s bohmi, aby sa pripravili na Ragnarok. Ragnarok je absolútny koniec, koniec bohov, vojna medzi bohmi a netvormi ako Midgardský had - Jormungandr, Fenrir, Hell, a mnohí ďalší, ktorým je súdené Umrieť v boji s bohmi, rovnako ako úmrú aj bohovia, no niektorí prežijú, a začnú všetko odznova, nový začiatok bez mnoho bohov... Aby sa tam dostali (Do Valhaly), prepravujú ich tam Valkýry, hrdinské bojovníčky, iní veria, že sú to bohyne a ochránkyne Asgardu, či iba nižšie bohyne, ktoré sa ničomu inému nevenujú, než preprave dobrých duší do Valhaly. A tí, ktorí umreli nehrdinkou smrťou, pri pôrode, na starobu a xy ďalších možností, tí idú do podsvetia k Bohyni Hell, ktorej tie duše mŕtvych slúžia. Ona sama je z polovice krásna žena a z druhej hnijúca mŕtvola s kalným mliečnym okom, uschnutou kožou namiesto polovice pier, ktorá sa nedokáze spojiť, pohnúť v úsmev a tak... Je mnoho teórii a každá duša vidí to svoje v čo verí.
Nejako som sa rozpísala. Dúfam, že vás to neodradilo a ak nie a dostali ste sa až sem, rada by som si prečítala nejaký vás názor alebo nejaké doplnenie, ak s nejakou časťou súhlasíte, či iba jednoduchý komentár. Prajem ešte pekný zvyšok dňa a dúfam, že sa nabuduce tolko nerozpíšem. A ak áno, snáď vás to neodradí.
Zdravím, já se hodně ztotožňuji s Míšou.. vnímám to stejně. Už se mi stalo, že jsem potkala cizího chlapa a přesto, že ode mě byl dál, nebyl to žádný hezoun ani svalovec prostě normální chlap, tak se mi rozbušilo srdce, polil mě pot a měla jsem absolutně nepopsatelnou radost..byl to jen okamžik a je to roky a stále na něj vzpomínám.. "cizí" muž z davu.. a to krom jiných věcí..
.. věřím, že i to "zlé" je pro nás lekcí a posouvá nás dál, ale stejně jako Míša nedokážu odpovědět na otázku, proč se "zlo" děje hodným lidem a dětem. Nicméně v části jak vnímat zvířata a rostliny bych to měla asi tak .. (nesmějte se mi..😅) ale trochu jako Avataři.. jím maso i rostliny, ale snažím se s tím neplýtvat a mít k tomu úctu.. př. Vejce beru domácí max z volného chovu a snažím se nekupovat vejce od nosnic z klecí (nechci tento přístup k životu podporovat). Myslím, že se máme naučit vážit si sebe sama a být ohleduplní k okolí a pak když už jsme došly tak daleko jak jsme jen mohly, tak jdeme dál.. těžko říct kam.. tak daleko ještě nejsem 🙂
Děkuju za super téma a ukotvení mě v tom co vnímám.
Ja som sa takmer vo všetkom zhodla s Míšou. Iba s rozdielom, že ja osobne verím v to, že ak sa aj s danou dušou nestretnem vo fyzickom tele, stále je nejaká druhá strana, kde si na mňa tá daná duša počká alebo naopak ja na ňu. Druhá strana pre mňa predstavuje “miesto”, kde sa duša dostáva do stavu, kedy je pripravená začať nový život v novom tele, pričom duši pripomína niečo, čo jej bolo v poslednom živote blízke, no nie fyzicky, čiže akoby nejaký pocit, vôňa alebo čokoľvek iné, ale nie je to nič materiálne a ťažko sa to vysvetľuje (ale rada si predstavujem, že sa to postupne rozplýva, kým začne nový život). A napokon, keď už nie je nič, čo by sa musela naučiť, alebo, aby som to uviedla na správnu mieru, prežiť, jej cesta proste skončí. Je jedno či cesta tej duše trvá osemsto rokov alebo tri miléniá, jednoducho verím, že všetko má svoj koniec.
Čo sa týka nejakých stupňov alebo štádií duše, myslím si, že duši sa postupne v každom novom živote rozvíja hlavne videnie a vedenie, ktoré tvoria celok. Videnie nie v zmysle zrak, ale nejaký akoby vnútorný pocit toho, že toto som v minulom živote nevidela, ale teraz to vidím, v zmysle, toto som nechápala, ale teraz to chápem alebo v tom vidím zreteľnejší význam, ktorý mi unikal. Táto téma je veľmi zložitá na vysvetlenie, pretože človek niektorým veciam ešte stále nerozumie a nedokáže si ich vysvetliť alebo ich vyjadriť, pretože v tom má diery, ale na tom je podľa môjho názoru založený práve princíp toho videnia.
Já byl mrtví 47 minut , mě oživovali , to je to nejdelší doba co mě oživovali , jinak tři krát jsem byl mrtví , to znamená venku z těla a díval jsem se ze shora.
Mě osobně nedává smysl života,kdyby to smrtí končilo....jenže jak to je pak je otázkou víry....několik let jsem chodila mezi Adventisty (protestantská církev) a ti to vnímají podle Bible tak,že mzdou hříchu je smrt,proto přišel Ježíš na zem,aby žil jako člověk a umřel na kříži a byl vzkříšen,tak i lidé co uvěřili a zemřeli (smrt je jako spánek) budou vzkříšení,adventiste věří ve 2.příchod Ježíše Krista,kdy pro věčný život člověk bude mít jiné tělo. Tak nějak mi to dává smysl. Každopádně mi před pár měsíci umřela fenka a když jsem jí nesla z veteriny už mrtvou v dece,bylo to jen zblunkajici tělo bez duše,takže i pejsci nějakou duši mají. Každopádně člověk potřebuje něčemu věřit,protože ne každý se dožije vysokého věku a jaký by pak mělo smysl se tady o něco snažit.
Ty znáš W.I.T.C.H.? Ten seriál a komiks? Já jsem myslela, že jsem byla jediná. Jinak dnešní byl úžasný, já ho poslouchám do pozadí, když kreslím. Lépe se mi tak kreslí děkuji. ❤️
Mam to stejne jako Míša a zaroven na tohle tema mam trosku tip znate Daniela Křižku? A pak knizky od Brian L. Weiss napriklad jen laska je skutecna nebo mnoho zivotu mnoho mistru
Já věřím v Boha. Věřím, že stvořil svět a každého jednoho z nás - že každý jsme jedineční a že jsme tady z nějakého důvodu. A že po smrti jdeme do nebe a jednou přijde konec světa (stejně jako byl i jeho počátek) a potom budeme s Bohem v nebi.
A moc díky za tuhle epizodu! Baví mě poslouchat názory ostatních :))
*Dějství II. & III.*
__________
No, já nechtěl prvně psát celý komentář, aniž bych si vyslechl cokoliv, co jste řekly, tudíž jsem začal prvně poslouchat, ale začal jsem pociťovat, že se v tom pak budu ještě víc ztrácet, a tak jsem začal psát a doufal, že to nebude úplně mimo.
Mimo jsem úplně neodběhl, snad, ale vyjádřil bych se k tomu kódování a naprogramování.
Vytváření kopií mi nijak srdce netíží, to bych i řekl, že fakt vznikne jen kopie, dle toho, jak to Mar popsala (film jsem totiž neviděl).
Ale nutně bych z toho nevyvozoval, že vše je jen naprogramované. Nebo ne jen nutně z toho, ale celkově bych tu myšlenku nebral jako faktor.
Jak zmiňuji výše. Přál bych si/doufám, aby má víra existovala a tak nějak vše jistou formou mělo mít/má smysl, ale nemohu říct, že to tak je na tuty, tudíž když to tak není, tak ne že je to vše jen formou programu a nějakého nastavení, které k ničemu nevede, ale spíše to je prostě omyl.
Snad to teď dává smysl. Jakože „jsme jen naprogramovaní“ mi dává představu, že byť ten kód/program nemusí nutně mít nějaký cíl a je to jen forma nějakého vzorce, tak mi to stále tvoří představu, že to nějak je, za což ta verze reality, kdy má víra není pravdivá, mi přijde, že ani žádné programy nejsou a je vše jen omyl, popřípadě nehoda. Jak kdyby se rozlilo mléko a všechen čas světa je ten čas, kdy člověku trvá než to uklidí a my jsme jak mravenci, co byli zrovna u toho a tak to rozlité mléko máme jak nápoj zdarma, ale v konečném důsledku si z těch několika srků nic neodneseme.
Jinak to, co popisovala Míša, stran „cyklu duší“ mi přijde jak forma kast v hinduismu.
Tam také na základě toho života a kasty, ve které se v tom životě člověk nachází, je pak ta duše přesunuta v dalším těle do jiné kasty.
Což se dá hypoteticky aplikovat na ty situace ve světě, že velký počet duší jde do nízkých kast a jelikož již před nimi se ve světě něco odehrálo, tak to schytávají ještě hůř, než kdyby se dostaly do stejné úrovně kasty v jiné lokaci. Jakože ta spirituální forma/nadpozemčno neví, kam konkrétně jít, aby se tomuto vyvarovalo.
Popřípadě se nějakou formou dá rozdělit svět a každá lokace má svou vlastní úroveň kast a vlastně posouvání se v kastách v jedné lokaci je naprosto neúměrné jiné. Ale to už by se pak blbě spekulovalo, proč tam tedy vlastně vzniká nový život, tudíž spíše bych to bral, že ten život musí vznikat celosvětově a jen díky vývoji lidstva se ty duše dostávají do těchto škaredých lokací, poněvadž nevěděly, do čeho jdou.
A vlastně i to, že duše zvířete a člověka se zdá být odlišná by také sedělo na ten vliv vývoje lidstva. Když jsou nějaké ty ženy/osoby, které byly vychovány vlky, tak to poukazuje na to, že nebýt moderní společnosti, tak ty duše si budou v základu hodně podobné, byť budou v různých podobách těl a byť teorie o vývoji člověka z opice je nejdokázanější, tak všechny tyto extrémně dávné historické události mohou být tak nepřesné a dokreslené a už jen to, že se to víckrát vyvracelo, může vést k tomu, že vlastně všechny zvířata mají predispozici k evoluci a jen díky tomu, že se to opicím povedlo nejrychleji, tak uzmuli dominanci a zbytek nedostal prostor.
__________
Teď už doopravdy konec.
Jsem rád, že jsem se tohoto dílu dočkal a ten příští je hned další téma, co rád rozebírám. I nedokáži říct, jestli se radši rýpu více v tom dnešním, nebo v tom dalším.
Přičemž tento díl jsem poprvé z vaší série sledoval na TH-cam a ne jen poslouchal na podcast platformách a nevím, jestli to tedy je videem, nebo mikrofonem, ale strašně to lupalo. Vzhledem k tomu, že to bylo především až snad výhradě v momentu, kdy mluvila Mar, tak mám pocit, že to bude mikrofonem.
A pak se vám stává, že máte takový "slinový zvuk", když začnete mluvit, ale to sám vím, že se blbě hlídá a nějak proti tomu bojuje, ale když už jsem dával zpětnou vazbu na mikrofon, tak ať není na vině sám chudák...
Byť nemohu říct, kdy která budete číst tento komentář, tak ale kdybych vyvozoval čistě z času, kdy to zveřejňuji, tak je něco málo před čtvrtou ranní, tudíž Míše přeji dobrou noc & čauky pa a Marillee přeji čus bambus & dobré ráno.
Tak za deset dní zase!