Bohuslav Martinů: Serenáda č. 3 // NeoKlasik orchestr

Bohuslav Martinů zkomponoval cyklus čtyř „malých serenád“ během roku 1932. Jeho pařížská tvorba 20.-30. let se vyznačuje sklonem k experimentu. V Serenádě č. 3 (klarinet, hoboj, 4 housle a violoncello) skladatel experimentuje nejen s netypickým nástrojovým obsazením, hledá také nové cesty hudební formy. Skladba má charakter tématu se čtyřmi variacemi - variační technika je v Martinů tvorbě raritou. Martinů se inspiruje serenádovým stylem W. A. Mozarta, jejž citlivě modernizuje a výsledkem je pak lehké, neokázalé kouzlo hravé hudby, které se zdá být typickým pro tvorbu obou skladatelů.
Interpreti:
NeoKlasik orchestr
Václav Dlask /dirigent/
Technické zajištění: Acusticus s.r.o.
Dramaturgický úvod: Sára Jandová
Produkce: Kryštof Tulis, Anežka Januszová, Adéla Rybářová
Facebook: / nkorchestr
Instagram: / neoklasik_o. .
GoOut: goout.net/cs/n....
-- eng --
Bohuslav Martinů composed a cycle of four “small serenades” during the year 1992. His works of the Parisian period between the years 1920-1930 are characterised by experimental tendencies. In Serenade No. 1 (clarinet, oboe, four violins and violoncello) the composer experiments not only with atypical instrument combination, but searches for new musical forms. Martinů is inspired by the serenade style of W.A.Mozart, which he modernises in to a light and unpretentious musical enchantment, typical for the works of both composers.
Interpreters:
NeoKlasik orchestra
Václav Dlask /conductor/
Technical support: Acusticus s.r.o.
Dramaturgical introduction: Sára Jandová
Production team: Kryštof Tulis, Anežka Januszová, Adéla Rybářová