Jsem ročník 1976. Naši mi dali do života z mého pohledu dobrou radu: buď v kontaktu s mladými a poslouchej příběhy starších. Vedli turisťák, později skauty, nechávali nás dostatečně často v kontaktu s prarodiči, a tak byli vlastně živým důkazem toho, že to jde. Jdu podobnou cestou a tam, kde se nejstarší a nejmladší generace potkávají, tam je nám pospolu dobře. Díky za ten postřeh s hypotékami a nesvobodě s ní spojené. Pracuji v sociální oblasti a vidím, že ta touha mít často dusí prostor k tomu žít.
Jsem dítě osmdesátek. Hrozně se mi líbí, jak někteří z generace mých rodičů se po revoluci dokázali zbavit některých vzorců chování, o kterých dnes už víme, že byly škodlivé. Zmínil bych hlavně: Neříkám, co cítím. Dělám, co ode mne společnost očekává. Práce nemusí člověka bavit. Poslední předsudek začal masově mizet zároveň se socializmem. Je super, že dnešní mladí už vůbec nechtějí dělat věci, které je nebaví nebo ve kterých nevidí smysl. Snad tím nakazí i generace starší. Co mě mrzí, že kolem sebe u mých vrstevníků pořád vidím první dva nešvary. Okoukali jsme je od našich rodičů a trpíme jimi. Jenže bohužel trpět budou i naše děti. Tenhle pohled bychom si měli napravit kolektivně všichni. A souvisí to přesně s tím, jak, Petře, zmiňuješ, že terapie, párová terapie, návštěva psychologa nejsou záležitosti k posměchu. Naopak. Kdo si váží sebe a vztahu se svými blízkými a nejbližšími, ten bere terapii stejně běžně jako přezouvání auta. Nebaví mne neustále poslouchat stížnosti kamarádů na partnerky a vice versa. Stížnosti, které ani nejsou zásadní a přesto si je ti dva nedokáží říct. Konců díky pouhé nekomunikaci vídám nehezky mnoho. Šlo by debatovat hodiny, to necháme k pivu, což? Zde aspoň tahle douška. Zdravím tě i tvé diváky!
2 วันที่ผ่านมา +6
Moc děkuji za toto povídání. Parádní pojmenování a uvědomění si širších souvislostí. Díky Vašemu povídání teď o trochu víc chápu i své rodiče, kde naráží naše dva odlišné postoje k životu. Potřeba jistoty a zajištění se vs. potřeba svobody. Pojmenoval jste mnoho věcí. Děkuji 🙏
Super video. Oceňuju, že ty myšlenky mají rámec a strukturu. Jako mladý člověk souhlasím s tím, co bylo ve videu řečeno a až mě zarazilo, jak byly třeba ty popisy rodin a vztahů přesné. Hodně těch věcí a postojů pozoruju na lidech kolem sebe. Když jsem byl menší, tak jsem měl jenom takové intuitivní cítění, že něco na určitých věcech není dobře, ale teď už jsem si to zvědomil a víc to na mě i nalíhá. Takhle to od někoho slyšet verbalizované neskutečně pomáhá si ty věci ujasnit a uvědomit. Díky
Jedno z vašich nejlepších videí vůbec. Doufám, že v tomto duchu budete pokračovat a třeba alespoň 1x měsíčně uděláte video, v němž se budete zabývat zásadními otázkami dnešního světa a problémy, které naše společnost řeší. S velkou částí toho co zaznělo souzním, i když bych si to ani sám pro sebe nedokázal na relativně malém prostoru takto jasně pojmenovat a popsat. Líbí se mi pozitivní přístup, který je z celého videa patrný. Jsem příslušník generace Y a čím jsem starší, tím víc mi vadí lidé (už i moji vrstevníci), kteří se negativně staví ke všemu novému (i věcem které ani nezkusili a nebo o nich nic neví), nadávají na příslušníky mladších generací a vnucují jim svůj život a své hodnoty jako nedostižný vzor nebo jediný možný způsob, jak věci dělat, i když se svým životem často sami nejsou vůbec spokojení. Některé části videa jsem si pustil i 2x nebo 3x. Takže díky moc a jen tak dál!
Děkuji za námět k přemýšlení. Nemyslím, že jsou mladí ztraceni. Narodili se do úplně jiného světa a určitě jsou vybaveni k tomu aby to zvládli. Že tomu nerozumím já, nic neznamená. Naši předci se nikdy nemuseli vyrovnávat s tak rychlým vývojem jako my a tak máme i trošku právo se cítit v tomto světě ztraceni a hájit si svůj prostor.
Nezlob se, ale to je naprostá blbost, kterou jsi napsal. Generace mých rodičů (tedy narození ve 30. a 40. letech) měla životní změny daleko rychlejší, než my a hlavně než naše děti (tedy narozené někdy před rokem 2000). Oni zažili během pár let přechod od dominantní síly vody a dobytka, na páru a elektřinu a benzín. Místo chůze pěšky začaly během jednoho desetiletí jezdit masově vlakem a za další dvě desetiletí osobním autem. Zažili Sputnik, Gagarina a Amstronga. Zažili jednu horkou a jednu studenou válku. Dva svobodné režimy a dvě levičácké totality. Za jejich dětství většina lidí pracovala na poli a za jejich stáří už v kanceláři. Nejspíš vychodili 5 tříd obecné školy, pak si časem při práci dodělali střední školy, pracovní život nedávno končili na počítači a teď používají chytré mobily. Báli se jaderné války, ke které nebylo daleko. Potajmu poslouchali cizí rádia, hráli zakázané písničky a četli zakázané knihy. Když přijel do Prahy černý Amstrong s trubkou nebo bílý Pete Seeger s kytarou, byl z toho poprask, na které se vzpomínalo dalších dvacet let. A to byli pánové už dávno za zenitem své slávy ve světě. V jejich mládí ženy sotva mohly volit a teď jsou významnou silou, která rozhoduje politiku i ekonomiku. Atd, atd, atd... Proti nim jsme my narození v 60. letech pomalí hlemýždi. A současná mládež narozená v 10. letech vlastně nazažívá skoro žádné změny.
Moc děkuji za přesné pojmenování v čem je mladá generace dobrá (se vším souhlasím),jen bych chtěla dodat, že by měla opravdu dobře naslouchat starším,aby si do svého života vzala dobré zkušenosti a vyvarovala se zbytečných chyb. Těším se další Vaše "mudrování" s pozdravem Dana
Je super snaha vysvětlovat a vysvětlovat ! Mnohým lidem vždy stačila jen hesla a titulky senzaci a konspiraci . V dobách minulých by se nad tím člověk pousmál a šel dál Dnes, dnes jsou takové blbosti nástroj a zbraň lidi, systému co potřebuji chaos a především rozkol společnosti . Díky za snahu a vážím si takové práce 👍 Sam se snažím jak mohu, ale jen v tom mém malém soukromém světě.
Mám vás ráda, jste věcný, inteligentní ,, určitě máte skvělý humor . Věřím v budoucnost ,,, zkušenosti jsou nepředatelne. Musí si vyšlapat svoji cestičku. Dělat své vlastní chyby s esencí této doby . ❤
Otevíráte témata, které je potřeba takto objasnit. Pokrytectví je téma, které řeším již tak 25 let. Minulé generace (především ženy) si nechaly líbit strašné zvěrstva a chtěly to i po svých dětech. A to že to mladí odmítají je znamením velké odvahy a ne křehkosti.
Výborné téma - děkuji za ně Peťo (promiň to tykání, na Slovaňáku, před 40 lety, to nevadilo, tak snad ani teď 🙃). Jsem naštěstí dost v kontaktu s lidmi 20+ a 30+. A nezapírám, někdy mě z jejich názorů zasáhne lehký "záchvat zvednutého obočí", jaký tak rád mívá jistý nejmenovaný bývalý politik. Ale vždycky si řeknu (a doufám, že to tak zůstane) - když mě bylo v devadesátkách 20+, taky jsem moc neřešil, co si myslí padesátiletí "staří komouši". Tak proč by to teď mělo být jinak. Ten svět, ve kterém je mi ještě dopřáno žít, už patří těm o 25, 30 let mladším. Tak proč jim to kazit. Nejhorší nemoc, která může postihnout chlapa po padesátce, je syndrom děda Vševěda. Měj se fajn - moc se mi líbí tvoje tvorba.
ahoj Dusane, diky za koment - vzpominam si na tebe, spoluzaku! :-) jinak syndrom deda vseveda - to je neco pred cim se snazim uchranit i sam sebe. Mohu si neco myslet, mohu o necem premyslet, mohu to i rikat - ale nemel bych si myslet ze jsem jediny kdo ma pravdu. Takovych nestastniku vidim kolem docela hodne…:-))))
Jak říkáte, onen spor mezi mladými a starými je tu od nepaměti. Jestli jsou mladí příliš útlocitní a málo odolní...to asi ukáže čas. To, jak třeba obstojí v konkurenci s východními dravci. Přece jen zde nežijeme ve vzduchoprázdnu a ekonomicky to do budoucna nevypadá pro Evropu zrovna růžově. Myslím, že je škoda, že se řeší spousta zástupných problémů. Co mně přijde opravdu důležité, je vztah mladých ke starým, vztah ke stáří, nějaké kontinuitě, s tím souvisí rodinné vztahy. Mimochodem, nepamatuji si, kdy by bylo takové úsilí na straně veřejných médií udělat z důchodců a starých lidí v očích mladých lidí lovnou a škůdce. Asi půjde zase o nějaké zvrácené snahy, jak získat voličské hlasy. A mladí jsou snadno ovlivnitelní. Nicméně pokud bychom dokázali zajistit dobré fungování vztahů v rodině (teda se na to každý doma soustředit), kam patří všechny generace, byli by mladí daleko stabilnější, protože by bylo daleko stabilnější prostředí, ze kterého vycházejí. Možná nejde o to, že jsou slabí (navíc se nedá generalizovat), ale spíš o to, že jsou nestabilní. Což jim bere hromadu síly, kterou spotřebovávají právě ve snaze aspoń nějakou stabilitu získat nějak zvenčí. Často na sociálních sítích, nějakým vymezováním se do různých skupin a podskupin. Společnost je rozbitá, mladí to jenom odrážejí, co jiného jim taky zbývá.
Ahoj Petře, díky za Tvé povídání. S chutí jsem si jej poslechl při snídani. Většinou témat, která jsi zmínil, se prolíná i téma lidské trpělivosti. S přibývající životní zkušeností docházím postupně k závěru, s nímž se nemusí určitě každý ztotožnit, totiž že trpělivost je spíše než postupně učenou či generační záležitostí věcí povahy konkrétního člověka. Jednoduše mezi námi i mladými nalezneme řadu těch, kteří do všeho jdou, často impulzivně a bez promyšlení, či naopak na všechno brblají a nic nedělají. Na druhé straně možná stojí ti, co zdánlivě stojí a jeví se jako “mouchy snězte si mě”, ale někde uvnitř je cosi sžírá, někdy se i trápí. Trpělivost je tedy nejen výhodou, ale i hendikepem. Jejím vnějším projevem může být i stabilita jednání, u netrpělivých rychlé rozhodování. Chci tím prostě říci, že v každé generaci najdeme lidi trpělivé a netrpělivé, kteří se k trpělivosti neprobojují, kdyby žili sto let, a právě tenhle faktor ovlivňuje řadu zdánlivě “generačních” charakteristik. Ať se Ti v TVé práci daří, přeje J.D., žijící na ploše XY.
Ahoj Petře. V rozhovoru jste nastínil hodně témat. Beru to jako výzvu k zamyšlení a zastavení. Každý chodíme životem ve vlastních botách. Nemyslím si, že by existovaly tak striktní hranice vidění světa. Ty bariéry si děláme my. Nejdůležitější je z mého pohledu kontinuita. Život se mi změnil narozením dětí. Vidím je vyrůstat, mám moc je formovat a sledovat jak se z nich stávají kompetentní lidé. Je to super jízda a to nejlepší, co můžu zažívat. I když, co si budem...není to idyla, jsou to nervy. Smířit se s tím, že fouknu do dlaně a rozletí se jako chmýří z pampelišky do světa. Každý to kontinuitu cítí. Energie mládí a jejich sílu mohou starší ročníky využít k tomu, aby nezasmrádli. A věřím, že to je i pro vás hlavní motivací vést rozhovory s mladými. Nedělejme hranice tam, kde nikdy nebyly. Hodně zdaru v další práci.
2 วันที่ผ่านมา
Děkuju pane Horký za skvělé postřehy názory vysvětlení pohledu na věci. Já ročník 1976 s dvěma dětmi 16 a 14. Můžu jen souhlasit. Máte skvělá videa s hosty a i tyto sóla jsou perfektní. Skvělá práce děkuju vám.
Děkuji Vám za velmi příjemný poslech a podnětné informace. Já jsem ročník 1982. Díky hypersenzitivitě mi nedělá problémy střídat zaměstnání, protože je pro mě obtížné v nich vydržet. V tomto ohledu vybočuji od většiny mých vrstevníků. I když dost nedobrovolně:-) Naprosto chápu Vaši myšlenku že návštěva psychologa nebo psychiatra by měla být běžnou záležitostí, pokud cítím, že jejich pomoc potřebuji. Bohužel psychiatr v lepším případě utlumí léky a psycholog nejde do hloubky. Moje matka brala antidepresiva, která měla v možných nežádoucích účincích uvedeny myšlenky na sebevraždu, kterou následně spáchala. Já sama jsem u pár psychiatrů a psychologů také byla a bylo to spíš horší než lepší. Pochopila jsem, že pokud si chci opravdu pomoct, musím hledat informace sama. Často člověk musí překopat celý život, aby se mu ulevilo. Tuto moji myšlenku už mi potvrdilo více lidí. Tak jen jsem chtěla obhájit, proč někteří lidé odbornou pomoc nevyhledají a jedou raději "na vlastní triko". Doufám, že podobných úvah budete zveřejňovat více. Máte rozhodně co říct, tak by byla škoda nás o ně ochudit.
jsem o rok mladší a mám to v mnoha ohledech stejně. též hypersenzitivní, také mi nedělá problém vyměnit práci, i když za čas už k smrti nesnáším pro někoho pracovat, nicméně i na téhle pozici současně pracuji, abych se ze zaměstnání nadobro vyvázal. každopádně s psychology nebo psychiatry mám též zkušenost, potvrzuji co píšete, je to spíše palec dolů než nahoru, i když psychiatr mi pomohl dostat se z úzkostně depresivních stavů, které za celou dobu v mém životě nebyly příjemné a o nichž jsem si myslel, že jsou to stavy pro každého normální. nebyly. co mě ale vadí asi nejvíc v dnešním naspeedovaném světě jsou neustále snahy všechno bagatelizovat a zlehčovat. jakoby kompletně zmizela snaha o porozumění, každý má svou precizně vybroušenou krabičku s názorem a ten si hýčká a brousí k dokonalosti. velmi málo lidí otevřených, trpělivých a respektujících v dnešní době, velmi málo...
Za sebe chci říct, že tohle je video, které spojuje lidi a nabádá ke spolupráci a respektu, takže jsem si ho více než užil :) Já coby týpek založený za Husáka se hluboce straním hlavního proudu a všech nálad a názorů, které tu jsou. A myslím si, že spoustu hloupých přesvědčení o mladých a starých pochází z mainstreamu. Já za sebe nic nechci hodnotit. Svět je celkově rozdělený a rozštěpený a dokud každému nedojde, že sám může jít aktivně komukoliv naproti, nezmění se nic. Já mladým rozumím a chápu je-ve spoustě věcí. A taky je v něčem absolutně nechápu. To samé platí o starých. Ale starší generace a my z dob soudruhů máme primárně jít k mladým a předávat jim, mluvit s nimi a snažit se je zapojovat do našeho světa a vnímání. Jako malej jsem tohle zažil u prababičky a vybavilo mě to přinejmenším k úctě ke starším.
boomeři vs X - je to daný hlavně na generace v USA. U nás to úplně neplatí. Ve 46tém bylo krátké zvýšení porodnosti a pak to jen klesalo. U nás ten babyboom byl za Husáka, takže u nás boomerská generace odpovídá jiné době než v USA HiFi věže - pamatuji si, že to byl tak rok 2015/6 kdy jsem čekal na MHDčko a slyšel kluky ze základy, jak se baví o tom, že někdo pokazil nápis a místo WiFi prodává HiFi vždy jen muž a žena. jo, jak bylo řečeno - středověk. To by se tedy velmi divili, jak to vypadalo v takovém starověkém Řecku. být v jedné práci XY let. Nevidím důvod se držet jednoho fleku desítky let, když mne něčím bude štvát - kolegové, plat, šéf, pracovní doba, to co tam dělám atd. Jednoho dne opustím svoji práci, která mne baví, a půjdu za lepším. A tam třeba zjistím, že peníze jsou sice úplně jiné, ale nebude mne to tam bavit, tak půjdu o dům dál.
@@Gil-galad12 díky za koment - dovolím si jen malou poznámku k tomu dělení generaci (a koneckonců proc jsem se i ja pletl a označoval sam sebe za boomera): souhlasím ze baby boom byl u nás jindy než v USA, ale dělení generací je celosvětově ustálené podle letopočtů narození (a amerického boomu) bez ohledu na náš příběh. Takže jsem husákovo dítě (což mi jako označení dost vadí:-) a z hlediska českého příběhu jsem z generace husákovského baby boomu, ale oatřilm ke generaci X. Toto jen malá poznámka na okraj, jinak děkuji, souhlasím.
@@PetrHorkyPolarnikAno, vím. Je to sice užitečné, ale na většinu světa nepřesné. A chápu, že mnoha lidem u nás se nelíbí být Husákovo dětmi, takže pro ně radši užívám boomer, protože tehdy byl u nás babyboom :D Onu neochotu nést nějaké označení znám osobně - Já patřím k první ročníkům zoomerů, což mi také nedělá radost. Proto říkám, že jsem Zmileniál, což je mezigenerace mezi mileniály a Ztky. Zatímco mileniálové měli ještě offline dětství a dospívání, tak Zoomeři už měli dětství online. Zatímco my Zmileniálové jsem byli do 10-12 let bez chytrých telefonů atd, tak dospívání jsme už měli online
@Gil-Galad12 Já jsem ročník 1964 a měnit zaměstnání pro mě nikdy nebyl problém 😸 měla jsem tolik zaměstnavatelů, že před pěti lety mě potencionální šéfová na poslední chvíli odmítla přijmout s tím, že jsem fluktuant a že ona potřebuje člověka, který neodejde ve zkušební době 😸. Všechno už bylo vyřízené, ale když jsem se zpožděním dodala soupis bývalých zaměstnavatelů, který jsem si pečlivě vedla, moje práce skončila dřív, než začala 😸
Karma. Zásadní cosi, znalost toho, jak funguje, by měla vést k pochopení proč se věci dějí, tak jak se dějí. A tím pádem i k pochopení, jak se stavy, jevy a situace, věci mají. A k tomu naučit se a pochooit, jak funguje lidská mysl. Ubyde spoustu nekonečného nikam nevedoucího filosofování, rad, iluzorních představ a očekávání. Uvolní se prostor pro věci smysluplné.
Souhlasím ... a nemusela bych to ani rozvádět dál. Generační rozdíly byly, jsou a budou, stejně jako fyziologické rozdíly mezi pohlavími. Současný problém vidím spíš v tom, že se lidé na sítích (ne na všech) "schovávají" za obrazovku svého počítače a většinou hledají potvrzení svých názorů. Musím zdůraznit slovo "většinou". Já jsem toho názoru, že se na sociálních sítích typu "Večerní Praha" nedá dost dobře diskutovat. Víceméně z praktických důvodů. Něco napíšete, ale nemáte čas čekat na odpověď. Lidé ani hned neodpovídají, třeba proto, že tam, kde zrovna žijí, je noc a měli by žít v souladu se svými biologickými hodinami. Takováto (ne)komunikace je frustrující, zdlouhavá ... zvlášť ve vztazích. Na mě (ročník 1955) už působí jako červený hadr na býka jakákoliv kritika, ať už staří kritizují mladé nebo naopak apod.. Stejně si myslím, že každý má nakonec kořeny v době, rodině a zemi, do které se narodil, bez ohledu na to, kolikrát se v životě přestěhoval. Měli bychom se učit komunikovat tváří v tvář a názorové rozdíly se snažit nebagatelizovat, ale vysvětlit... za sebe, ne za nějakého avatara. Děkuji. Jitka Sengerová
Moc věcí řešeno... je tam jedna věc se kterou se stoprocentě ztotožním. Děti jsou obraz rodičů nebo předchozích generace. Ano. Další dlouhý minuty obhajoby mi přijdou pak zbytečný až přehnaný... Jedna věc s kterou totálně nesouhlasím a nevím jestli si to pane Horký uvědomujete, ale mluvíte černá-bílá, jak Pán Bůh a to mě vždy zarazí... Po revoluci ve většině firem šli na ředitelský křesla lidi 20-25. Můžete jmenovat ty desítky nebo snad stovky firem? To mi z toho počtu vychází. Za mě úlet a nesmysl, nějaký fakta? Pak všechny ty ředitele hodíte do jednoho pytle a řeknete, že to jsou to vyhořelí páprdové a zadarmo by měli pustit někoho mladýho na místo... To mi přijde jak kulturní revoluce za Maa. Toto je myslím čas, kdyby jste se měl nad svojí šalamounskou genialitou pozastavit pane Horký... Dnešní padesátníci ve vedení firem jsou vyhořelí páprdové, krásně zglobalizováno... Např. pan Balšínek mi vyhořelý vůbec nepřijde, Vávrovi nebo Půrovi bude za chvíli 50 a nevypadá to, že polevují, spíš šlapou na plyn, dalo by se pokračovat...
jsem rad ze na tohodle "pana" nemusim nikdy nadavat. jinak se.mi zda ue iz mne sere vetsima utuberu. kecani hlupacku,mekatani gerontu. ale tady stale lidske ,ma to smysl prinost ,posledni dobou takive sebereflexni..obevne
Jsem ročník 1976. Naši mi dali do života z mého pohledu dobrou radu: buď v kontaktu s mladými a poslouchej příběhy starších. Vedli turisťák, později skauty, nechávali nás dostatečně často v kontaktu s prarodiči, a tak byli vlastně živým důkazem toho, že to jde. Jdu podobnou cestou a tam, kde se nejstarší a nejmladší generace potkávají, tam je nám pospolu dobře. Díky za ten postřeh s hypotékami a nesvobodě s ní spojené. Pracuji v sociální oblasti a vidím, že ta touha mít často dusí prostor k tomu žít.
Jsem dítě osmdesátek. Hrozně se mi líbí, jak někteří z generace mých rodičů se po revoluci dokázali zbavit některých vzorců chování, o kterých dnes už víme, že byly škodlivé. Zmínil bych hlavně: Neříkám, co cítím. Dělám, co ode mne společnost očekává. Práce nemusí člověka bavit. Poslední předsudek začal masově mizet zároveň se socializmem. Je super, že dnešní mladí už vůbec nechtějí dělat věci, které je nebaví nebo ve kterých nevidí smysl. Snad tím nakazí i generace starší. Co mě mrzí, že kolem sebe u mých vrstevníků pořád vidím první dva nešvary. Okoukali jsme je od našich rodičů a trpíme jimi. Jenže bohužel trpět budou i naše děti. Tenhle pohled bychom si měli napravit kolektivně všichni. A souvisí to přesně s tím, jak, Petře, zmiňuješ, že terapie, párová terapie, návštěva psychologa nejsou záležitosti k posměchu. Naopak. Kdo si váží sebe a vztahu se svými blízkými a nejbližšími, ten bere terapii stejně běžně jako přezouvání auta. Nebaví mne neustále poslouchat stížnosti kamarádů na partnerky a vice versa. Stížnosti, které ani nejsou zásadní a přesto si je ti dva nedokáží říct. Konců díky pouhé nekomunikaci vídám nehezky mnoho.
Šlo by debatovat hodiny, to necháme k pivu, což? Zde aspoň tahle douška.
Zdravím tě i tvé diváky!
Moc děkuji za toto povídání. Parádní pojmenování a uvědomění si širších souvislostí. Díky Vašemu povídání teď o trochu víc chápu i své rodiče, kde naráží naše dva odlišné postoje k životu. Potřeba jistoty a zajištění se vs. potřeba svobody. Pojmenoval jste mnoho věcí. Děkuji 🙏
Ty jsi tak naivní..
Dekuji, to jsem rad.
Super video. Oceňuju, že ty myšlenky mají rámec a strukturu. Jako mladý člověk souhlasím s tím, co bylo ve videu řečeno a až mě zarazilo, jak byly třeba ty popisy rodin a vztahů přesné. Hodně těch věcí a postojů pozoruju na lidech kolem sebe. Když jsem byl menší, tak jsem měl jenom takové intuitivní cítění, že něco na určitých věcech není dobře, ale teď už jsem si to zvědomil a víc to na mě i nalíhá. Takhle to od někoho slyšet verbalizované neskutečně pomáhá si ty věci ujasnit a uvědomit. Díky
Super komentář s nadhledem, pochopením, respektem a vůlí brát mladé jako rovnocenné. A tak by to mělo vypadat!
Jedno z vašich nejlepších videí vůbec. Doufám, že v tomto duchu budete pokračovat a třeba alespoň 1x měsíčně uděláte video, v němž se budete zabývat zásadními otázkami dnešního světa a problémy, které naše společnost řeší. S velkou částí toho co zaznělo souzním, i když bych si to ani sám pro sebe nedokázal na relativně malém prostoru takto jasně pojmenovat a popsat. Líbí se mi pozitivní přístup, který je z celého videa patrný. Jsem příslušník generace Y a čím jsem starší, tím víc mi vadí lidé (už i moji vrstevníci), kteří se negativně staví ke všemu novému (i věcem které ani nezkusili a nebo o nich nic neví), nadávají na příslušníky mladších generací a vnucují jim svůj život a své hodnoty jako nedostižný vzor nebo jediný možný způsob, jak věci dělat, i když se svým životem často sami nejsou vůbec spokojení. Některé části videa jsem si pustil i 2x nebo 3x. Takže díky moc a jen tak dál!
Děkuji za námět k přemýšlení. Nemyslím, že jsou mladí ztraceni. Narodili se do úplně jiného světa a určitě jsou vybaveni k tomu aby to zvládli. Že tomu nerozumím já, nic neznamená. Naši předci se nikdy nemuseli vyrovnávat s tak rychlým vývojem jako my a tak máme i trošku právo se cítit v tomto světě ztraceni a hájit si svůj prostor.
@@martinakohelova2132 diky za tento pohled, v zasade souhlasim.
Nezlob se, ale to je naprostá blbost, kterou jsi napsal. Generace mých rodičů (tedy narození ve 30. a 40. letech) měla životní změny daleko rychlejší, než my a hlavně než naše děti (tedy narozené někdy před rokem 2000). Oni zažili během pár let přechod od dominantní síly vody a dobytka, na páru a elektřinu a benzín. Místo chůze pěšky začaly během jednoho desetiletí jezdit masově vlakem a za další dvě desetiletí osobním autem. Zažili Sputnik, Gagarina a Amstronga. Zažili jednu horkou a jednu studenou válku. Dva svobodné režimy a dvě levičácké totality. Za jejich dětství většina lidí pracovala na poli a za jejich stáří už v kanceláři. Nejspíš vychodili 5 tříd obecné školy, pak si časem při práci dodělali střední školy, pracovní život nedávno končili na počítači a teď používají chytré mobily. Báli se jaderné války, ke které nebylo daleko. Potajmu poslouchali cizí rádia, hráli zakázané písničky a četli zakázané knihy. Když přijel do Prahy černý Amstrong s trubkou nebo bílý Pete Seeger s kytarou, byl z toho poprask, na které se vzpomínalo dalších dvacet let. A to byli pánové už dávno za zenitem své slávy ve světě. V jejich mládí ženy sotva mohly volit a teď jsou významnou silou, která rozhoduje politiku i ekonomiku. Atd, atd, atd... Proti nim jsme my narození v 60. letech pomalí hlemýždi. A současná mládež narozená v 10. letech vlastně nazažívá skoro žádné změny.
@@horydolyza sebe bych rekl ze se v mnoha ohledech mýlíte, ale respektuji, ze proste mame na věc odlisny nazor. Zdravim a diky za zapojeni do debaty.
@@PetrHorkyPolarnik V jakých prosím?
Moc děkuji za přesné pojmenování v čem je mladá generace dobrá (se vším souhlasím),jen bych chtěla dodat, že by měla opravdu dobře naslouchat starším,aby si do svého života vzala dobré zkušenosti a vyvarovala se zbytečných chyb. Těším se další Vaše "mudrování" s pozdravem Dana
Je super snaha vysvětlovat a vysvětlovat !
Mnohým lidem vždy stačila jen hesla a titulky senzaci a konspiraci . V dobách minulých by se nad tím člověk pousmál a šel dál
Dnes, dnes jsou takové blbosti nástroj a zbraň lidi, systému co potřebuji chaos a především rozkol společnosti . Díky za snahu a vážím si takové práce 👍
Sam se snažím jak mohu, ale jen v tom mém malém soukromém světě.
Jj, byt v kontaktu, debatovat, diskutovat.
Mám vás ráda, jste věcný, inteligentní ,, určitě máte skvělý humor .
Věřím v budoucnost ,,, zkušenosti jsou nepředatelne. Musí si vyšlapat svoji cestičku. Dělat své vlastní chyby s esencí této doby . ❤
Otevíráte témata, které je potřeba takto objasnit. Pokrytectví je téma, které řeším již tak 25 let. Minulé generace (především ženy) si nechaly líbit strašné zvěrstva a chtěly to i po svých dětech. A to že to mladí odmítají je znamením velké odvahy a ne křehkosti.
Výborné téma - děkuji za ně Peťo (promiň to tykání, na Slovaňáku, před 40 lety, to nevadilo, tak snad ani teď 🙃).
Jsem naštěstí dost v kontaktu s lidmi 20+ a 30+. A nezapírám, někdy mě z jejich názorů zasáhne lehký "záchvat zvednutého obočí", jaký tak rád mívá jistý nejmenovaný bývalý politik. Ale vždycky si řeknu (a doufám, že to tak zůstane) - když mě bylo v devadesátkách 20+, taky jsem moc neřešil, co si myslí padesátiletí "staří komouši". Tak proč by to teď mělo být jinak. Ten svět, ve kterém je mi ještě dopřáno žít, už patří těm o 25, 30 let mladším. Tak proč jim to kazit. Nejhorší nemoc, která může postihnout chlapa po padesátce, je syndrom děda Vševěda.
Měj se fajn - moc se mi líbí tvoje tvorba.
ahoj Dusane, diky za koment - vzpominam si na tebe, spoluzaku! :-) jinak syndrom deda vseveda - to je neco pred cim se snazim uchranit i sam sebe. Mohu si neco myslet, mohu o necem premyslet, mohu to i rikat - ale nemel bych si myslet ze jsem jediny kdo ma pravdu. Takovych nestastniku vidim kolem docela hodne…:-))))
Jak říkáte, onen spor mezi mladými a starými je tu od nepaměti. Jestli jsou mladí příliš útlocitní a málo odolní...to asi ukáže čas. To, jak třeba obstojí v konkurenci s východními dravci. Přece jen zde nežijeme ve vzduchoprázdnu a ekonomicky to do budoucna nevypadá pro Evropu zrovna růžově. Myslím, že je škoda, že se řeší spousta zástupných problémů. Co mně přijde opravdu důležité, je vztah mladých ke starým, vztah ke stáří, nějaké kontinuitě, s tím souvisí rodinné vztahy. Mimochodem, nepamatuji si, kdy by bylo takové úsilí na straně veřejných médií udělat z důchodců a starých lidí v očích mladých lidí lovnou a škůdce. Asi půjde zase o nějaké zvrácené snahy, jak získat voličské hlasy. A mladí jsou snadno ovlivnitelní. Nicméně pokud bychom dokázali zajistit dobré fungování vztahů v rodině (teda se na to každý doma soustředit), kam patří všechny generace, byli by mladí daleko stabilnější, protože by bylo daleko stabilnější prostředí, ze kterého vycházejí. Možná nejde o to, že jsou slabí (navíc se nedá generalizovat), ale spíš o to, že jsou nestabilní. Což jim bere hromadu síly, kterou spotřebovávají právě ve snaze aspoń nějakou stabilitu získat nějak zvenčí. Často na sociálních sítích, nějakým vymezováním se do různých skupin a podskupin. Společnost je rozbitá, mladí to jenom odrážejí, co jiného jim taky zbývá.
Děkuji, jednoznačně souhlasím s Vámi v každém bodě 🙂
Krásne ste to povedal, ďakujem. Dal ste slová mojim pocitom,som vaša generácia a cítim to rovnako.
Rada Vas posloucham, jste chytrej clovek a mate prijemnej hlas. Diky za zajimave zamysleni...
Ahoj Petře, díky za Tvé povídání. S chutí jsem si jej poslechl při snídani. Většinou témat, která jsi zmínil, se prolíná i téma lidské trpělivosti. S přibývající životní zkušeností docházím postupně k závěru, s nímž se nemusí určitě každý ztotožnit, totiž že trpělivost je spíše než postupně učenou či generační záležitostí věcí povahy konkrétního člověka. Jednoduše mezi námi i mladými nalezneme řadu těch, kteří do všeho jdou, často impulzivně a bez promyšlení, či naopak na všechno brblají a nic nedělají. Na druhé straně možná stojí ti, co zdánlivě stojí a jeví se jako “mouchy snězte si mě”, ale někde uvnitř je cosi sžírá, někdy se i trápí. Trpělivost je tedy nejen výhodou, ale i hendikepem. Jejím vnějším projevem může být i stabilita jednání, u netrpělivých rychlé rozhodování. Chci tím prostě říci, že v každé generaci najdeme lidi trpělivé a netrpělivé, kteří se k trpělivosti neprobojují, kdyby žili sto let, a právě tenhle faktor ovlivňuje řadu zdánlivě “generačních” charakteristik. Ať se Ti v TVé práci daří, přeje J.D., žijící na ploše XY.
Ahoj Petře. V rozhovoru jste nastínil hodně témat. Beru to jako výzvu k zamyšlení a zastavení. Každý chodíme životem ve vlastních botách. Nemyslím si, že by existovaly tak striktní hranice vidění světa. Ty bariéry si děláme my. Nejdůležitější je z mého pohledu kontinuita. Život se mi změnil narozením dětí. Vidím je vyrůstat, mám moc je formovat a sledovat jak se z nich stávají kompetentní lidé. Je to super jízda a to nejlepší, co můžu zažívat. I když, co si budem...není to idyla, jsou to nervy. Smířit se s tím, že fouknu do dlaně a rozletí se jako chmýří z pampelišky do světa. Každý to kontinuitu cítí. Energie mládí a jejich sílu mohou starší ročníky využít k tomu, aby nezasmrádli. A věřím, že to je i pro vás hlavní motivací vést rozhovory s mladými. Nedělejme hranice tam, kde nikdy nebyly. Hodně zdaru v další práci.
Děkuju pane Horký za skvělé postřehy názory vysvětlení pohledu na věci. Já ročník 1976 s dvěma dětmi 16 a 14. Můžu jen souhlasit. Máte skvělá videa s hosty a i tyto sóla jsou perfektní. Skvělá práce děkuju vám.
Skvělé! Díky 🙂
41:30 Pane Horký, film Hříšný tanec se točil v roce 1987, nikoliv v 1983...
@@miroslavvesely7127 dekuji za upresneni, jak rikam i ve videu, nebyl jsem si jisty. Zdravim! Ph
Děkuji Vám za velmi příjemný poslech a podnětné informace. Já jsem ročník 1982. Díky hypersenzitivitě mi nedělá problémy střídat zaměstnání, protože je pro mě obtížné v nich vydržet. V tomto ohledu vybočuji od většiny mých vrstevníků. I když dost nedobrovolně:-) Naprosto chápu Vaši myšlenku že návštěva psychologa nebo psychiatra by měla být běžnou záležitostí, pokud cítím, že jejich pomoc potřebuji. Bohužel psychiatr v lepším případě utlumí léky a psycholog nejde do hloubky. Moje matka brala antidepresiva, která měla v možných nežádoucích účincích uvedeny myšlenky na sebevraždu, kterou následně spáchala. Já sama jsem u pár psychiatrů a psychologů také byla a bylo to spíš horší než lepší. Pochopila jsem, že pokud si chci opravdu pomoct, musím hledat informace sama. Často člověk musí překopat celý život, aby se mu ulevilo. Tuto moji myšlenku už mi potvrdilo více lidí. Tak jen jsem chtěla obhájit, proč někteří lidé odbornou pomoc nevyhledají a jedou raději "na vlastní triko". Doufám, že podobných úvah budete zveřejňovat více. Máte rozhodně co říct, tak by byla škoda nás o ně ochudit.
jsem o rok mladší a mám to v mnoha ohledech stejně. též hypersenzitivní, také mi nedělá problém vyměnit práci, i když za čas už k smrti nesnáším pro někoho pracovat, nicméně i na téhle pozici současně pracuji, abych se ze zaměstnání nadobro vyvázal. každopádně s psychology nebo psychiatry mám též zkušenost, potvrzuji co píšete, je to spíše palec dolů než nahoru, i když psychiatr mi pomohl dostat se z úzkostně depresivních stavů, které za celou dobu v mém životě nebyly příjemné a o nichž jsem si myslel, že jsou to stavy pro každého normální. nebyly. co mě ale vadí asi nejvíc v dnešním naspeedovaném světě jsou neustále snahy všechno bagatelizovat a zlehčovat. jakoby kompletně zmizela snaha o porozumění, každý má svou precizně vybroušenou krabičku s názorem a ten si hýčká a brousí k dokonalosti. velmi málo lidí otevřených, trpělivých a respektujících v dnešní době, velmi málo...
Za sebe chci říct, že tohle je video, které spojuje lidi a nabádá ke spolupráci a respektu, takže jsem si ho více než užil :)
Já coby týpek založený za Husáka se hluboce straním hlavního proudu a všech nálad a názorů, které tu jsou. A myslím si, že spoustu hloupých přesvědčení o mladých a starých pochází z mainstreamu. Já za sebe nic nechci hodnotit. Svět je celkově rozdělený a rozštěpený a dokud každému nedojde, že sám může jít aktivně komukoliv naproti, nezmění se nic. Já mladým rozumím a chápu je-ve spoustě věcí. A taky je v něčem absolutně nechápu. To samé platí o starých. Ale starší generace a my z dob soudruhů máme primárně jít k mladým a předávat jim, mluvit s nimi a snažit se je zapojovat do našeho světa a vnímání. Jako malej jsem tohle zažil u prababičky a vybavilo mě to přinejmenším k úctě ke starším.
Petře, moc pěkné a děkuji 🙏
boomeři vs X - je to daný hlavně na generace v USA. U nás to úplně neplatí. Ve 46tém bylo krátké zvýšení porodnosti a pak to jen klesalo. U nás ten babyboom byl za Husáka, takže u nás boomerská generace odpovídá jiné době než v USA
HiFi věže - pamatuji si, že to byl tak rok 2015/6 kdy jsem čekal na MHDčko a slyšel kluky ze základy, jak se baví o tom, že někdo pokazil nápis a místo WiFi prodává HiFi
vždy jen muž a žena. jo, jak bylo řečeno - středověk. To by se tedy velmi divili, jak to vypadalo v takovém starověkém Řecku.
být v jedné práci XY let. Nevidím důvod se držet jednoho fleku desítky let, když mne něčím bude štvát - kolegové, plat, šéf, pracovní doba, to co tam dělám atd. Jednoho dne opustím svoji práci, která mne baví, a půjdu za lepším. A tam třeba zjistím, že peníze jsou sice úplně jiné, ale nebude mne to tam bavit, tak půjdu o dům dál.
@@Gil-galad12 díky za koment - dovolím si jen malou poznámku k tomu dělení generaci (a koneckonců proc jsem se i ja pletl a označoval sam sebe za boomera): souhlasím ze baby boom byl u nás jindy než v USA, ale dělení generací je celosvětově ustálené podle letopočtů narození (a amerického boomu) bez ohledu na náš příběh. Takže jsem husákovo dítě (což mi jako označení dost vadí:-) a z hlediska českého příběhu jsem z generace husákovského baby boomu, ale oatřilm ke generaci X. Toto jen malá poznámka na okraj, jinak děkuji, souhlasím.
@@PetrHorkyPolarnikAno, vím. Je to sice užitečné, ale na většinu světa nepřesné. A chápu, že mnoha lidem u nás se nelíbí být Husákovo dětmi, takže pro ně radši užívám boomer, protože tehdy byl u nás babyboom :D
Onu neochotu nést nějaké označení znám osobně - Já patřím k první ročníkům zoomerů, což mi také nedělá radost. Proto říkám, že jsem Zmileniál, což je mezigenerace mezi mileniály a Ztky. Zatímco mileniálové měli ještě offline dětství a dospívání, tak Zoomeři už měli dětství online.
Zatímco my Zmileniálové jsem byli do 10-12 let bez chytrých telefonů atd, tak dospívání jsme už měli online
@Gil-Galad12 Já jsem ročník 1964 a měnit zaměstnání pro mě nikdy nebyl problém 😸 měla jsem tolik zaměstnavatelů, že před pěti lety mě potencionální šéfová na poslední chvíli odmítla přijmout s tím, že jsem fluktuant a že ona potřebuje člověka, který neodejde ve zkušební době 😸. Všechno už bylo vyřízené, ale když jsem se zpožděním dodala soupis bývalých zaměstnavatelů, který jsem si pečlivě vedla, moje práce skončila dřív, než začala 😸
Karma. Zásadní cosi, znalost toho, jak funguje, by měla vést k pochopení proč se věci dějí, tak jak se dějí. A tím pádem i k pochopení, jak se stavy, jevy a situace, věci mají. A k tomu naučit se a pochooit, jak funguje lidská mysl.
Ubyde spoustu nekonečného nikam
nevedoucího filosofování, rad, iluzorních představ a očekávání. Uvolní se prostor pro věci smysluplné.
Anebo dodržovat desatero…anebo se mít rádi a nelhat….je prima, pokud pochopení karmy je pro vas řešeni. A jiní zas hledají svoji cestu.
Takové nedělní kázání pro ateisty :-) - myšleno v dobrém. Užil jsem si to. Díky.
👍
Souhlasím ... a nemusela bych to ani rozvádět dál.
Generační rozdíly byly, jsou a budou, stejně jako fyziologické rozdíly mezi pohlavími. Současný problém vidím spíš v tom, že se lidé na sítích (ne na všech) "schovávají" za obrazovku svého počítače a většinou hledají potvrzení svých názorů. Musím zdůraznit slovo "většinou". Já jsem toho názoru, že se na sociálních sítích typu "Večerní Praha" nedá dost dobře diskutovat. Víceméně z praktických důvodů. Něco napíšete, ale nemáte čas čekat na odpověď. Lidé ani hned neodpovídají, třeba proto, že tam, kde zrovna žijí, je noc a měli by žít v souladu se svými biologickými hodinami. Takováto (ne)komunikace je frustrující, zdlouhavá ... zvlášť ve vztazích. Na mě (ročník 1955) už působí jako červený hadr na býka jakákoliv kritika, ať už staří kritizují mladé nebo naopak apod.. Stejně si myslím, že každý má nakonec kořeny v době, rodině a zemi, do které se narodil, bez ohledu na to, kolikrát se v životě přestěhoval. Měli bychom se učit komunikovat tváří v tvář a názorové rozdíly se snažit nebagatelizovat, ale vysvětlit... za sebe, ne za nějakého avatara.
Děkuji. Jitka Sengerová
Moc věcí řešeno... je tam jedna věc se kterou se stoprocentě ztotožním. Děti jsou obraz rodičů nebo předchozích generace. Ano. Další dlouhý minuty obhajoby mi přijdou pak zbytečný až přehnaný... Jedna věc s kterou totálně nesouhlasím a nevím jestli si to pane Horký uvědomujete, ale mluvíte černá-bílá, jak Pán Bůh a to mě vždy zarazí... Po revoluci ve většině firem šli na ředitelský křesla lidi 20-25. Můžete jmenovat ty desítky nebo snad stovky firem? To mi z toho počtu vychází. Za mě úlet a nesmysl, nějaký fakta? Pak všechny ty ředitele hodíte do jednoho pytle a řeknete, že to jsou to vyhořelí páprdové a zadarmo by měli pustit někoho mladýho na místo... To mi přijde jak kulturní revoluce za Maa. Toto je myslím čas, kdyby jste se měl nad svojí šalamounskou genialitou pozastavit pane Horký... Dnešní padesátníci ve vedení firem jsou vyhořelí páprdové, krásně zglobalizováno... Např. pan Balšínek mi vyhořelý vůbec nepřijde, Vávrovi nebo Půrovi bude za chvíli 50 a nevypadá to, že polevují, spíš šlapou na plyn, dalo by se pokračovat...
jsem rad ze na tohodle "pana" nemusim nikdy nadavat.
jinak se.mi zda ue iz mne sere vetsima utuberu. kecani hlupacku,mekatani gerontu.
ale tady stale lidske ,ma to smysl prinost ,posledni dobou takive sebereflexni..obevne