Když mi bývalý kdysi řekl, že fyzicky se mu nelíbím, ale je se mnou z jiného důvodu, hrozně mě to potěšilo. Protože já se sobě líbila, ale to co on mi řekl znamenalo, že ostatní moje kvality jsou dostatečně úžasné, aby se mnou byl dokonce i přesto, že se mu nelíbím fyzicky, přestože žena má být ta krásná. Doteď je to jeden ze dvou nejlepších komplimentů, které jsem kdy dostala, přestože spolužačky se shodly, že kdyby jim něco takového řekl jejich partner, okamžitě by se s ním rozešly nebo by je minimálně napadlo to udělat. Jinak já mám teď nádherného partnera, ale hrozně se hrbí. Tak jsem ho fotila a říkala co má se sebou udělat, jak si stoupnout, učesat... Nejdřív byl rozpačitý, ale pak mi dal zapravdu 🙂 Ty fotky jsou super věc, že to vidí i sám ten člověk 🙂 I sebe občas fotím jen proto, abych zjistila jak působím. Já zářit dostatečně neumím, maminka mi od určitého věku vždycky dala emoční facku když jsem zářila, ač o tom nevěděla. (teď když žiju svůj život by mě ráda viděla zářit častěji, ale... No, těžko 😁) Ale když jsem nadšená, zářím, bez ohledu na okolí. A o muže nemám kolem sebe nouzi, asi tedy občas zářím. Jen to už nemám na povel, jako v pubertě - cíleně to umím jen když jsem úplně sama. Když je kdokoli poblíž, včetně partnera, je to těžké. Většinou lidi co už mi někdy ublížili a nevyčistilo se to společně. Což u blízkých tak bývá. Asi mám strach. Teda určitě 🙂 jen nevím jak se ho zbavit.
Ja se stydela ze zacatku ,chtela jsem uteci jen proto ,ze to byl jiny typ ,nez na ktere jsem byla zvykla a byl trosku pri tele.Nakonec to vse preslo a byl moc dulezity pro me ,nikdy jsem nikoho tak nemilovala.Byla jsem uplne sama sebou .Dnes vim,ze na zevnejsku nezalezi. Zenske se vylozene nabizely a moc mi zavidely.Uz jsem nikoho takoveho nepoznala.Byl i velmi stedry.
Ahoj Denisko, mám kamaráda, který byl taková chudinka, ale vzala jsem si ho do parády, oblékla, pomohla mu, aby si uvěvomil jak je šikovný , skvělý chlap, aby našel sám sebe. Mé dcery ho po roce nepoznaly jak vypadá skvěle.
Na druhou stranu to možná dává odpověď na to, proč jak mužům, tak ale i ženám se můžou líbit i jiní lidé, než jen drahá polovička? Že to teoreticky nemusí záviset jen na nějaké chemii, ale vědomě o tu přitažlivost dbát? Ale to "něco" , to individuální, proč se zrovna tihle dva dali dohromady, je určitě významná věc.
Při tomhle videu jsem si vzpomněla na paní Zdenku Blechovou a její učení o karmickém a duchovním partnerovi a trochu si říkám, jak to tedy je? Je možné, že se zde tyto témata prolínají? Za těch sedm let, co jsem s partnerem (můj první, nyní spolu pár měsíců již žijeme společně) jsem úplně ztratila právě takovou tu dětskou radost. Mám pocit, že vedle něj nedokážu být skutečně sama sebou, žít si svůj život, defakto neustále bych chtěla spíš utéct... každý den vidím jen starosti a problémy. Je mi skvěle být sama, miluji samotu. Být taková "dva v jednom", ani po dětech netoužím... o svatbu nestojím... S tou radostí to dospělo do bodu, kdy jsem se zamilovala jinde, což díky vám nyní chápu jako část, kterou jsem potlačila. Kladu si otázku, zda je to stejné, radovat se jakože duchovně anebo v těle... Vy mluvíte o rezonanci obojího... Je pravda, že nedávno ve mě nějaký spouštěč aktivoval hluboký smutek, jak moc bych si chtěla připadat krásná (z nějakého důvodu jsem se držela za ňadra)... aspoň jednou v životě zažít, jaké to je být krásná... prostě se to tak spustilo samo (ikdyž bych řekla, že k sebelásce jsem již došla), nerozuměla jsem tomu. Přítel ten se na mě díval stylem ,,ááá, zase emocionální úlet", odchází, nechává mě tam, se svými nevyřčenými myšlenkami... možná by mi nějaký rozhovor s ním ani nepomohl, ale bylo mi to v ten moment o to víc líto, že ho nezajímají moje pocity a tak... Já mám skoro až pocit, že nemám ani jinou cestu, než zkusit tyto ženské způsoby (ať je to jakkoliv vůči mému či jinému přesvědčení)... protože z nějakého důvodu nedokážu odejít (ikdyž jakoby vím, že bych to zvládla a že se o sebe vždycky postarat zvládnu)... protože jinak mám pocit, že mě to dočista zničí.... ty stavy, co zažívám každý den... Alespoň nějak bych chtěla cítit tu živost, protože setrvávat v tomto je naprosté šílenství. Na jednu stranu mám ze všeho strach, doufám, že to bude jen na určitý čas a pak se vrátím zpátky, nerada bych se v něčem ztratila.... v sexu a tak... bojím se nechat věci plout... Někdy mám pocit, jako bych zahazovala všechno....... nebo jako když dělám krok zpátky... Mele se toho ve mně tolik, že ani nevím, jak bych to vykládala třeba nějakému psychologovi, aby mi poskytl radu... v tomto ohledu jsem na všechno sama... a bylo to tak vždycky.... Snad to všechno nějak zvládnu. Nosit jenom sukně se mi ale nechce.... nechce se mi setrvávat tolika v takovém extrému.... sic je na tom třeba něco hezké... (Nosíte Deniso, jako žena, ke které to údajně patří, jako oblečení jen sukně?) Jsem zmatená. Snad to nějak zvládnu... Doufám, že dělám dobře, v tom, k čemu se poslední týdny, měsíce ubírám... Někdy bych si tolik přála vědět, co se tady se mnou chystá.
Vy jste popsala i můj život, prožíváme ho dost podobně i když jsem o dost starší. Myslím, že žijeme s karmickými partnery. S duchovním partnerem bychom více souzněly. Cítily bychom obrovskou blízkost. Můj partner se mi líbí, přitahuje mě, v intimním životě to klape, ale nerozumí mi. Není moc témat a věcí o kterých bychom se mohli bavit. Jsme spolu deset let a vychováváme pět dětí. Moje dvě a jeho tři děti. Taky miluji samotu, ale pak si říkám, že bych asi sama dlouhodobě nezvládla být. Nevím, jaksi se to ve mě pere. Snažím se to pouštět a důvěřovat Životu, že mě vede správným směrem. V každém případě karmický vztah je velmi důležitý pro oba. Dáváme si lekce, které oba potřebujeme. Až dojdeme do bodu, že budeme vděční za každý prožitý vztah a to i za takový, kde jsme trpěli, dosáhneme poznání a moudrosti, které nás povedou k duchovním partnerům. Velmi doporučuji knihu Známe se celé věky od A. Homolové.
Když mi bývalý kdysi řekl, že fyzicky se mu nelíbím, ale je se mnou z jiného důvodu, hrozně mě to potěšilo. Protože já se sobě líbila, ale to co on mi řekl znamenalo, že ostatní moje kvality jsou dostatečně úžasné, aby se mnou byl dokonce i přesto, že se mu nelíbím fyzicky, přestože žena má být ta krásná. Doteď je to jeden ze dvou nejlepších komplimentů, které jsem kdy dostala, přestože spolužačky se shodly, že kdyby jim něco takového řekl jejich partner, okamžitě by se s ním rozešly nebo by je minimálně napadlo to udělat.
Jinak já mám teď nádherného partnera, ale hrozně se hrbí. Tak jsem ho fotila a říkala co má se sebou udělat, jak si stoupnout, učesat... Nejdřív byl rozpačitý, ale pak mi dal zapravdu 🙂 Ty fotky jsou super věc, že to vidí i sám ten člověk 🙂
I sebe občas fotím jen proto, abych zjistila jak působím. Já zářit dostatečně neumím, maminka mi od určitého věku vždycky dala emoční facku když jsem zářila, ač o tom nevěděla. (teď když žiju svůj život by mě ráda viděla zářit častěji, ale... No, těžko 😁) Ale když jsem nadšená, zářím, bez ohledu na okolí. A o muže nemám kolem sebe nouzi, asi tedy občas zářím. Jen to už nemám na povel, jako v pubertě - cíleně to umím jen když jsem úplně sama. Když je kdokoli poblíž, včetně partnera, je to těžké. Většinou lidi co už mi někdy ublížili a nevyčistilo se to společně. Což u blízkých tak bývá. Asi mám strach. Teda určitě 🙂 jen nevím jak se ho zbavit.
Paní Deniso, od začátku Vás sleduji, protože opravdu záříte a jste krásná.
Děkuji 🙏
Deni jste skvělá.Moc hezky umíte vše nám , myslím,podat.😌😊
Děkuju 🙏
Denisko, děkuji, jsem šťastná, že jsem vás objevila
Ja se stydela ze zacatku ,chtela jsem uteci jen proto ,ze to byl jiny typ ,nez na ktere jsem byla zvykla a byl trosku pri tele.Nakonec to vse preslo a byl moc dulezity pro me ,nikdy jsem nikoho tak nemilovala.Byla jsem uplne sama sebou .Dnes vim,ze na zevnejsku nezalezi. Zenske se vylozene nabizely a moc mi zavidely.Uz jsem nikoho takoveho nepoznala.Byl i velmi stedry.
Gioi, to je moc hezký.... co se stalo, že o něm mluvíte v minulém čase?
Ahoj Denisko, mám kamaráda, který byl taková chudinka, ale vzala jsem si ho do parády, oblékla, pomohla mu, aby si uvěvomil jak je šikovný , skvělý chlap, aby našel sám sebe. Mé dcery ho po roce nepoznaly jak vypadá skvěle.
Úžasné! :)
Pokud vas nekdo nepritahuje, tak to NENI a nemuze byt vas partner. To je kamos atd ale ne partner. Partner vas musi pritahovat.
Na druhou stranu to možná dává odpověď na to, proč jak mužům, tak ale i ženám se můžou líbit i jiní lidé, než jen drahá polovička? Že to teoreticky nemusí záviset jen na nějaké chemii, ale vědomě o tu přitažlivost dbát? Ale to "něco" , to individuální, proč se zrovna tihle dva dali dohromady, je určitě významná věc.
Nikdy bych nebyla s nikým ,kdo mě fyzicky nepřitahuje a ještě když se za něj stydím.
Jak môže na jednej strane povedať že im to klape v posteli keď ma.fizicky nepriťahuje".. a všetko je ok. ... nerozumiem..
Při tomhle videu jsem si vzpomněla na paní Zdenku Blechovou a její učení o karmickém a duchovním partnerovi a trochu si říkám, jak to tedy je? Je možné, že se zde tyto témata prolínají? Za těch sedm let, co jsem s partnerem (můj první, nyní spolu pár měsíců již žijeme společně) jsem úplně ztratila právě takovou tu dětskou radost. Mám pocit, že vedle něj nedokážu být skutečně sama sebou, žít si svůj život, defakto neustále bych chtěla spíš utéct... každý den vidím jen starosti a problémy. Je mi skvěle být sama, miluji samotu. Být taková "dva v jednom", ani po dětech netoužím... o svatbu nestojím... S tou radostí to dospělo do bodu, kdy jsem se zamilovala jinde, což díky vám nyní chápu jako část, kterou jsem potlačila. Kladu si otázku, zda je to stejné, radovat se jakože duchovně anebo v těle... Vy mluvíte o rezonanci obojího... Je pravda, že nedávno ve mě nějaký spouštěč aktivoval hluboký smutek, jak moc bych si chtěla připadat krásná (z nějakého důvodu jsem se držela za ňadra)... aspoň jednou v životě zažít, jaké to je být krásná... prostě se to tak spustilo samo (ikdyž bych řekla, že k sebelásce jsem již došla), nerozuměla jsem tomu. Přítel ten se na mě díval stylem ,,ááá, zase emocionální úlet", odchází, nechává mě tam, se svými nevyřčenými myšlenkami... možná by mi nějaký rozhovor s ním ani nepomohl, ale bylo mi to v ten moment o to víc líto, že ho nezajímají moje pocity a tak... Já mám skoro až pocit, že nemám ani jinou cestu, než zkusit tyto ženské způsoby (ať je to jakkoliv vůči mému či jinému přesvědčení)... protože z nějakého důvodu nedokážu odejít (ikdyž jakoby vím, že bych to zvládla a že se o sebe vždycky postarat zvládnu)... protože jinak mám pocit, že mě to dočista zničí.... ty stavy, co zažívám každý den... Alespoň nějak bych chtěla cítit tu živost, protože setrvávat v tomto je naprosté šílenství. Na jednu stranu mám ze všeho strach, doufám, že to bude jen na určitý čas a pak se vrátím zpátky, nerada bych se v něčem ztratila.... v sexu a tak... bojím se nechat věci plout... Někdy mám pocit, jako bych zahazovala všechno....... nebo jako když dělám krok zpátky... Mele se toho ve mně tolik, že ani nevím, jak bych to vykládala třeba nějakému psychologovi, aby mi poskytl radu... v tomto ohledu jsem na všechno sama... a bylo to tak vždycky.... Snad to všechno nějak zvládnu. Nosit jenom sukně se mi ale nechce.... nechce se mi setrvávat tolika v takovém extrému.... sic je na tom třeba něco hezké... (Nosíte Deniso, jako žena, ke které to údajně patří, jako oblečení jen sukně?)
Jsem zmatená. Snad to nějak zvládnu...
Doufám, že dělám dobře, v tom, k čemu se poslední týdny, měsíce ubírám...
Někdy bych si tolik přála vědět, co se tady se mnou chystá.
Vy jste popsala i můj život, prožíváme ho dost podobně i když jsem o dost starší. Myslím, že žijeme s karmickými partnery. S duchovním partnerem bychom více souzněly. Cítily bychom obrovskou blízkost. Můj partner se mi líbí, přitahuje mě, v intimním životě to klape, ale nerozumí mi. Není moc témat a věcí o kterých bychom se mohli bavit. Jsme spolu deset let a vychováváme pět dětí. Moje dvě a jeho tři děti.
Taky miluji samotu, ale pak si říkám, že bych asi sama dlouhodobě nezvládla být. Nevím, jaksi se to ve mě pere. Snažím se to pouštět a důvěřovat Životu, že mě vede správným směrem. V každém případě karmický vztah je velmi důležitý pro oba. Dáváme si lekce, které oba potřebujeme. Až dojdeme do bodu, že budeme vděční za každý prožitý vztah a to i za takový, kde jsme trpěli, dosáhneme poznání a moudrosti, které nás povedou k duchovním partnerům. Velmi doporučuji knihu Známe se celé věky od A. Homolové.
Jeden příbuzný si liboval jak se ho ta žena na všechno vyptává a on ji může ukázat že všechno ví....a po svatbě si stěžoval jak je hloupá....