W. Lutosławski - Subito for violin and piano (Pavlová/Sikorski)

Witold Lutosławski - Subito for violin and piano
Ludmila Pavlová - violin
Marcin Sikorski - piano
Live from the concert 30. 10. 2023 at Martinů hall, Prague.
The harmony of contrasts
(Re)discovering the familiar
After the 19th century and the beginning of national music with Polish Fryderyk Chopin and Czech Antonín Dvořák, in the 20th century, both countries flourished with a lot of visionary composers. Polish mysticism is based on the spirituality of the nation and Czech is rather earthly-based, but both countries share a strong sense of folklorism. In Leoš Janáček´s works, he captured common Czech people´s talks and transcribed the melody and its rhythm in the utmost utter way in the score. On the contrary, Polish composer Karol Szymanowski paid more attention to emotions while describing his mystical stories in Myths.
Ludmila and Marcin are two musicians from two different countries that, despite contrasts and similarities between their nations, share the same points of view on music. Composers’ musical language varies during their lifetime. W. Lutosławski is quiet and meditative in his early Recitativo e Arioso, but very aggressive in his late work Subito, L. Fišer is dramatic in Ruce and pleasing in Amoroso, K. Penderecki´s bizarre Miniatures are finding opposition in solemn Ciaccona in Memoriam Giovanni Paolo II.
We can also find a lot of opposites within one composition, especially in W. Lutosławski´s Subito, L. Janáček´s Sonata for violin and piano, K. Szymanowski´s Notturno e Tarantella, O. F. Korte´s Philosophical dialogues and in Sonata for violin and piano No. 4 by G. Bacewicz.
The program consists of contrasting works from well-known to lesser-known composers and compositions. Some of them are recognized in one of the countries and forgotten in a second one which makes us feel as (re)discovering the familiar.
The nature of Polish and Czech composers is rooted deep down in their Slavic similarities. Creating Harmony, and searching for balance, is the essence of music itself. Composers are trying to achieve it in their compositions and performers delivering it to the public.
Czech composers were pretty much influenced by the Polish composers´ evolution of musical language after the beginning of Warsaw Autumn. Polish violin pedagogy of the 20th century is partly based on Czech Otakar Ševčíks´ method.
A combination of different stylistic elements such as traditional folk with romantic, impressionistic, or modern music with Polish-Czech interconnections in the 20th-century violin and piano literature is creating a unique harmony of contrasts.
Harmonie kontrastů
(Znovu)objevování známého
Koncem 19. a začátkem 20. století se v Polsku i Česku dařilo mnoha vizionářským skladatelům. Bylo to kromě jiného způsobeno i vzrůstem zájmu o nacionalismus a tradiční hudbu. V Polsku tvořil proslulý Fryderyk Chopin a v Česku Antonín Dvořák. V první polovině 20. století si pak Polsko zakládalo spíše na mystičnosti, zatímco český národ zůstával nohama na zemi. Obě země však spojoval silný smysl pro folklorismus. Leoš Janáček ve svých dílech zachycoval českou lidovou řeč vesničanů, jejíž přesné tóny a rytmus zachycoval na manžetové knoflíčky a vnímal ji jako nápěvkovou mluvu. Naopak polský skladatel Karol Szymanowski věnoval větší pozornost emocím při líčení mystických příběhů v Mýtech.
Ludmila a Marcin jsou dva hudebníci ze dvou odlišných zemí, které navzdory kontrastům mezi jejich národy spojuje stejný pohled na hudbu. Při studiu partitur se pak vždy snaží pochopit hudební jazyk skladatelů, jež se během jejich života proměňuje a vyvíjí. W. Lutosławski je tichý a meditativní ve svém raném Recitativo e Arioso, ale velmi agresivní ve svém pozdním díle Subito, L. Fišer je dramatický v díle Ruce a příjemný v Amorosu, bizarní Miniatury K. Pendereckého nacházejí protiklad ve slavnostní Ciacconě in Memoriam Giovanni Paolo II.
Mnoho protikladů najdeme i v rámci jedné skladby, zejména v Subitu W. Lutosławského, Sonátě pro housle a klavír L. Janáčka, Notturnu e Tarantelle K. Szymanowského, Filosofických dialozích O. F. Korteho a v Sonátě pro housle a klavír č. 4 G. Bacewicz.
Program je sestaven z kontrastních děl známých i méně známých autorů a skladeb. Některé z nich jsou v jedné zemi uznávané a v druhé zapomenuté, což v nás vyvolává pocit (znovu)objevování známého.
Povaha polských a českých skladatelů je zakořeněna hluboko v jejich slovanském původu. Vytváření harmonie a hledání rovnováhy je podstatou hudby jako takové. Skladatelé se jí snaží dosáhnout ve svých skladbách a interpreti ji zprostředkovávají publiku.
Kombinace různých stylových prvků (jako je tradiční lidová hudba s romantickou, impresionistickou nebo moderní hudbou), s polsko-českým propojením v houslové a klavírní literatuře 20. století vytváří jedinečnou harmonii kontrastů.

[@LyTieuChua]

Ok 👍🏿