Můj příběh | Tři VŠ a ani jeden titul
ฝัง
- เผยแพร่เมื่อ 29 ก.ย. 2024
- ↓↓↓ Všechny odkazy jsou v infoboxu pod videem zde ↓↓↓
Ahoj, jsem Hanka, je mi 25 let a jsem z Ostravy. Dříve jsem natáčela videa o kosmetice a módě. Teď už se věnuji hlavně tématům jako je minimalismus, udržitelnost, zero waste, netestovaná či přírodní kosmetika, různá povídací videa =).
Natáčím na bezzrcadlovku Canon EOS M50
Videa upravuji v Sony Vegas Pro 15
Fotky v Adobe Photoshop CC 2019
Kontakty
hana.winkel@gmail.com
/ chcibytvlcimak
www.facebook.c...
#vysokaskola #beztitulu
Video mi pomohlo, protože jsem v situaci kdy jednoduše NEVÍM.. .. můj příběh je dlouhý a kostrbatý. Od školky jsem navštěvovala plno koužků ( 3 druhy tanců, zpěv ve sboru, hra na klavír - to vše v ZUŠ). Rodiče v nás odmala budovali disciplínu, že ikdyž se mi nechtělo na trénink, stejně mě tam odvezli abych dodržela své závazky a naučila se, že je potřeba vytrvat, pokud chci dosáhnout svých cílů. Při výběru střední školy jsem absolutně nevěděla kudy kam. Ve finále jsem si vytiskla seznam škol v Brně (nechtěla jsem na intr) rozložila papíry na stůl, zavřela oči a píchla prstem. To je důvod proč jsem zkončila na zdravce obor praktická sestra. Studium mi šlo i přes poměrně obsáhlé osnovy a náročné úkoly velice snadno. Od učitelů jsem slýchávala, jak mám talent a určitě musím pokračovat dál, že je to pro mě. Převzala jsem jejich názor. Na praxích jsem podávala dobrý výkon i přes velmi nepříjemné pocity a úzkosti jejichž příčinu jsem neznala. Před maturitou mě začali bombardovat, abych si podala přihlášky na medicínu, že na to mám a je to pro mě ... začala jsem se intenzivně připravovat ... pak jsem jednou mluvila s kamarádkou mé kamarádky, kterou jsem moc neznala a když padla řeč na školu položila otázku " medina ? a baví tě to?" a já instinktivně řekla "ne". Překvapila jsem sama sebe.... nezamýšlela jsem se nad tím. Dlouho jsem přemýšlela... a došla k závěru, že ve zdravotnictví zůstávám jen kvůli svému egu. Dělalo mi dobře, že o mně mají ostatní vysoké mínění ale radost mi to nepřinášelo a já se snažila házet příčinu psychických probémů na cokoliv jiného. Přihlásila jsem se tedy na Mendelovu univerzitu obor krajinářství ... chtěla jsem pryč od lidí ... do přírody... a hádej co ... zase to není ono. Bojím se odejít kvůli okolí, ikdyž sama se reálně vidím někde na farmě, jak pečuji o dobytek a dělám základní práce, u kterých můžu vypnout a nemusím sedět v kanceláři. Jenže mám strach.... co si o mně budou myslet ? nemám radši získat titul a pak lepší práci abych snadno na tu farmu vydělala? a není lepší mít titul "projistotu" kdyby to nevyšlo ? jsem bohém a školní systém mě ubíjí. Jsem v prvním ročníku. Nevím co dělat ... teď v karanténě hodně přemýšlím kterou cestou se dám. Tobě gratuluji, že jsi našla sebe a udělala odvážné rozhodnutí, snad se mi taky zadaří :)
Natálie Hanušová běž pryc!!!delej ci te bavi titul je l nicemu.,,
Ahoj, nedá mi nereagovať na tvoj komentár :) mám 28 rokov, pred 4 rokmi som dokončila vysokú školu, takže som titulovaná žena :D ale poviem ti to takto...je mi to na hovno :D ups, asi sa tu nesmie nadávať. No každopádne, nie že by mi bol úplne na nič, robím čo som vyštudovala, ale nebaví ma to. Až veľmi neskoro som prišla na to, že toto nie som ja a takto sa v budúcnosti nevidím. Školu som robila z rovnakého dôvodu ako ty. Aby ma okolie neodsúdilo, aby som si našla dobre platenú robotu, aby som dokázala ľuďom okolo aká som múdra a ako mi všetko ide...bola to blbosť...aj keď dobrá skúsenosť. No keby pred 10 rokmi viem, ako môj život bude vyzerať teraz, tak by som rovno šla robiť to, čo ma baví. Mám 28 rokov a len teraz začínam robiť to, čo ma baví...kým sa tým budem môcť reálne živiť, predpokladám že ubehne tak rok, možno dva roky...ale najviac blbé na tom je, že v tomto období som už plánovala mať dieťa. Lenže mám 28 a robím niečo čo ma nebaví, viem čo ma baví a tak na tom pracujem, ale kedy reálne budem mocť mať rodinu, ak chcem zároveň robiť čo ma baví? S dieťaťom je 100x ťažšie zmeniť profesiu a učiť sa niečo nové, už tomu logicky nemôžem dať toľko času ako teraz. Takže mi ostáva jedine posunúť dieťa o pár rokov neskôr a teraz si vyriešiť svoj život...no a týmto dlhým komentárom ti chcem povedať, že ak ťa tá skola nebaví, tak choď preč. Nerob ju. Tých 5 rokov čo dáš škole, ktorá ťa nebaví, môžes investovať do toho čo ťa baví a o 5 rokov v tom odbore budeš profík :D aj keby to mala byť farma. Je to tvoj život. Nie je to život tvojich rodičov (aj keď ti platia školu), nie je to život tvojich profesorov, ani tvojich kamošov. Je to len a len tvoj život, tak chop opratov a nasmeruj ho tam, kde chceš byť. A keď sa na teba niekto naserie, časom ho to prejde :)
Katarina Vranová nádherně napsaný ❤️
na vysoké je bohém skoro každý :-D
Rozhodně nezůstávej ve škole jen kvůli titulu. Tím spíš ze zemědělský univerzity (nic proti tomu, ale nikdo o nás bohužel nestojí; dnes je samo o sobě zemědělství vnímaný dost negativně). Pokud nechceš bejt státní zaměstnanec, je ti to k ničemu. A i tak je za titul jen hodně malej přídavek k výplatě.
To je tak - kto má VŠ je rád, že ju má a kto ju nemá, tomu nechýba. :)
Mimo téma - Moc ti to sluší 😍 ty stažené vlasy do culíku vypadají krásně přirozeně 👍 a ta barva volného trika ti taky dost sekne 👌
V jednoduchosti je krása 👏
Studium VŠ musí člověka bavit. Jinak to prostě nejde. Jinak to nemá cenu. Pokud to někoho nebaví, tak v tom ani zákonitě nemůže být nějak extra dobrý. Netuším kde se vzala představa, že všichni musí mít VŠ, jinak jsou podlidi nebo co. Samozřejmě, na nějaká povolání je VŠ naprosto nezbytná (lékař, právník, farmaceut, vědec, učitel, i když tam je ti lehce diskutabilní). Lidi, dělejte, co vás baví a teda hlavně i uživí :). Nemá cenu podléhat tlaku okolí, rodičů atd. Poslední dobou si říkám, že by na základní škole i na střední měli být kariérní poradci/psychologové/personalisti, kteří by pomohli žákům nasměrovat jejich cestu, odhalit talent atd. Mně je 26, mám 2 VŠ, 2 magisterské tituly, ale dnes vím, že kdybych se mohl v čase vrátit, vybral bych si jiný obor a školu.
V čem je to u učitelů diskutabilní? 😊 (jen mě zajímá váš názor)
@@marketamuller To mě také zajímá :)
Bohužel plno lidí (spíše starších) si myslí, že studium je od toho, aby člověk byl co nejpřínosnější pro společnost. Nějaký vlastní zájem a svobodu moc nechápou. Studium VŠ má podle mě mnoho funkcí a příprava na budoucí povolání je pouze jedna z nich. Dnes se dá téměř vše naučit i bez školy, ale zkušenost je to skvělá.
Ano pak je tu ale otázka, co dělat, když nemám na výběr a tu školu musím prostě dostudovat.
Moja stredná je mechanik pc sieti ale na takom levely że nikto z nás nevedel programovať a len pár opraviť pc . Skôr sme mali teoretické alebo max router nastavenia.
Na výšku ma napadlo recyklácia odpadu . Prišlo mi to zujímavé na DOD ale nemá to zmysel keď mi to ani veľmi nebavilo a keď som len tak tak prešiel tak radšej robiť niečo menej stresujúce . Osobne výška mi vytvárala obrovské stresy aj keď pár profesor/ky boli super a mil/ý , rovnako spolužiaci ale odbor zlý a nechcem znova stratiť 1 rok kde zas boh vie čo bude keď nemám nič extra čo by mi išlo a bavilo
Ahoj :) , môj príbeh je veľmi podobný tomu tvojmu. Už počas základky som sa snažila učiť výborne, len kvôli tomu, aby som sa dostala na najlepšiu strednú školu v okrese. Sklamanie prišlo, keď mi chybali 3 body z matiky a dostala som sa na tú druhú najlepšiu školu... Išlo mi o prestíž a nie o to, čo by ma v živote bavilo.. Môj otec bol naklonený tej druhej variante, aby som mala remeslo - a preto bol naklonený tomu, aby som išla na hotelovku. Pamätám sa ako som veľmi plakala ked som išla na zápis. Že som zlyhala a že som tú matiku nedala.. Celých 5 rokov na hotelovke bolo pre mňa utrpením aj keď som mala výborné študijné výsledky. Dostala som na vysokú na tlmočníctvo a prekladateľstvo. Vobec som netusila co budem v zivote robit a tak si vravim, ze jazykmi nikdy nestratím cas a zlepsim sa v nich. Sice som sa v jazykoch zlepsila ale v studijnom odbore ktorý som studovala nas bolo iba 5 ludi. Nikto sa za nikoho neschoval a studium bolo velmi tazke a narocne. Prvy rocnik som uspesne ukoncila ale bola som znicena, psychicky som to nezvladala bolo to pre mna utrpenie. Zrazu som nevedela co dalej, co budem robit, ci sa tym budem zivit, ze som nestastna a ze co povedia rodicia , ze jednotkarka a nedokonci vysoku... atd.
Raz som stretla jedneho chlapca , ktorý mi povedal ze chybu som spravila uz na zakladke, cely zivot som sa ucila iba kvoli znamkam - to boli moje male ciele , vzdy som sa zamerala na to , ze chcem same jednotky a vyborny prospech. A ze som sa nikdy nezamerala na to co ma bavi - mala som rozvijat iba to... A mal pravdu. Prerusila som studium a odisla na dva roky do svajciarska - mala som hotelovku, tak som si tam nasla pracu. Zivot tam bol krasny ale vedela som, ze v hotelierstve pracovat nechcem. Bola som v tom odvetví nestastna.. plakala som, ze sa neviem najst a ze neviem co budem robit, aby som bola stastna. Moj otec mi tvrdil, ze nemam studovat len kvoli obdivu, a kvoli papierom ci titulu, ze mam radsej robit to co ma naplna a robi stastnou, iba tak mozem byt naozaj odbornik v danom odvetvi.. 😊 A mal pravdu.
Jedneho dna mi skrsol napad, ze sa vydam cestou mody. Po prichode na slovensko som zacala navstevovat rozne kurzy stylingu a mody, zamestnala sa v obchode s francuzskou modou, vypracovala sa na stylistu danej znacky. A po case si zalozila vlasnu modnu znacku :)) .. Aby som sa zdokonalila v šití prihlásila sa ZNOVA na strednú obdornu skolu - styling a navrharstvo. Mam online eshop a kamenny obdchodik a popri praci navstevujem skolu. Som najstastnejsia na svete, ze som nasla samu seba a prajem Vam to tiez zo srdca vsetkym. Pekny dnik praje Wrtulka ♥️
Přijde mi, že jsme těma školama trochu rozmazlený. Máme pocit, že jsme se narodili a je nám souzená jedna perfektní práce, na kterou je jedna perfektní škola. Není to pravda lidi, žádná škola pro vás neni perfektní, jsou obory, který vás budou bavit víc, a obory, který vás budou bavit míň. Buďte rádi, že jste rádi, a že je studium v ČR zdarma :D vyberte si 1 obor, kterej vás moc nebude srát a třeba se tim i uživíte. Neberte to tak strašně osudově
Tak jasně, tomu se řiká mít sny a ambice. Všechno je to potom uhozený do nesprávnýho směru médiama a tou neustálou potřebou bejt dravej a lepší než všichni ostatní.
Hlavně zaměstnavatele nezajímá co máte za školu, zajímá je jenom co máte za praxi. Navíc od 26 let se musej i státní školy platit, takže tyhle věčný studenti si do budoucna zadělávaj na dost závažný finanční problémy.
@@Pidalin Tak zase také brutálne sumy to nie sú. Teda v porovnaní s inými krajinami je to takmer symbolická čiastka.
@@thirstymonk to nevim kolik to je, nejsem věčnej student :-D
Dekuji za sdileni ❤ ja teda dokoncila ekonomickou fakultu, uplne stastnym studiem bych to nenazvala, ale v ty dobu odejit nebyla moznost (rodice, tlak kamaradu, kteri vsichni studovali atp). Osobne si myslim, ze pracovni zivot mi dal mnohem vic, ale zpetne jsem rada, ze titul mam, otevrelo mi to par dveri a po tom, co jsem zapomnela po letech na stresy okolo statnic:D tak se k tomu oboru dokonce sama vracim ve svem volnem case a nachazim si v nem to svoje, co me prvotne vubec tahlo to studovat.. Kazdopadne si nemyslim, ze je dulezity mit VS a titul rozhodne neni vse. Kazdy mame jinou zivotni cestu, a k stesti nebo i bohatstvi si fakt nemyslim ze je to podminka:) existuji ruzne cesticky..
Pritel je z Rakouska a tam je uplne jiny system. Studuje mnohem min lidi a je tam normalni jit v 18ti na par let pracovat,a pak se treba do skoly vratit, az kdyz lepe vedi, co od zivota chteji. V 18ti to podle me vi fakt malo lidi... kdybych si to mohla cele zopakovat, sla bych po stredni na par let pracovat, cestovat, proste nabrat zkusenosti
Všichni tu píšou své příběhy, tak sem hodím ten svůj -
Na gymplu jsem byla nadprůměrný student, celkem dost jsem se učila a mivala jsem vyznamenani. Rozhodla jsem se orientovat směrem biologie/chemie, neboť mi to přišlo výhodnější z hlediska budoucnosti. Tyhle dva předměty me sice vůbec nebavily (až na biologii člověka), ale věděla jsem, ze na ne intelektuálně mám a tehdy jsem si myslela, ze to staci. Odmaturovala jsem bez potíží.
No, nyní jsem prvním semestrem na molekularni biologii a zjistila jsem, ze mi tento obor vůbec nevyhovuje. Začaly mi dost silné úzkosti, stres, chození za psychologem… a já vím, ze jestli nějakou výšku mám vystudovat, tak at je aspoň taková, kde mi ty
stresy za to budou stát. Místo sveho oboru jsem se zamilovala do psychologie, o které se učím na psychologickem kurzu. Zároveň me hrozne začalo bavit ZSV, at už je to ekonomie, filosofie… cokoli z toho oboru. Takže teď se učím už jen zsv a psychologii, vím, ze z molekulary budu v blízké době odcházet a jen doufám, ze zvladnu prijimacky.
A vím, ze i kdyby mi prijimacky nevyšly, tak radši rok počkám a pojedu do zahranici, než abych byla další semestr na skole, která me absolutně nebavi :)
Určite toč viac takýchto príbehov, si skvelá
Sabush O'rlling ono te dle mě nebude nic bavit cely život.. ale pokud už hned zezacatku víš, ze z toho nic nebude, je lepsi to změnit dřív než později ☺️
Přeji hodně úspěchu ☺️
Mně se vysoká zatím netýká, jsem v prváku na zdrávce, vždycky jsem žila kolem zvířat, přesněji kolem koní. Žiju tím a vím, že je to něco, čemu se chci věnovat celý život. Ve stájích se motám dobrých deset let a je to snad jediný místo kde vím, že jsem správně. Jako malá jsem chtěla na veterinu ale jak jsem stárla, věděla jsem, že tohle není to co chci dělat. Rodiče (byť jsou rozvedení) na mě docela dlouho tlačili abych si tam dala alespoň jednu přihlášku ale nakonec jsem je ukecala alespoň na zdravku, byť mi nejde ani chemie a ani biologie mě nikdy nebavila. I když vím, že se učím věci, který dělat po maturitě stejně nebudu, jsem nejlepší z ročníku. Byla jsem vychovávána v tom, že ať už si zvolím to či ono, musím to dodělat a to s pořádnými výsledky, vždycky jsem musela být alespoň nadprůmer. Už teď mě rodiče vidí na medicíně a pořád mi to cpou, protože když mám dobrý známky, tak je pro mě medicína na Karlovce to nejlepší ne? Máma je za mnou schopná přijít 10 během hodiny a říkat mi co se mám nebo nemám jít učit, proč když přijdu každý den v sedm hodin po tréninku si chci dát 20 minut ve vaně? Vždyť není možný abych měla na druhý den jenom dva předměty a když jo, tak se musím přece učit alespoň na dva další. Nejhorší z toho ale je, že to není ani ta škola co mě tak dusí jako moji rodiče. Na všechno jsou neustále přemrštěný nároky, musím být ve všem co nejlepší. Nejhorší je, že jim na tu medinu radši vždycky kývnu i když vím, že po maturitě chci odletět pracovat do zahraničí jako jezdec.. No.. Budou to náročný další tři roky..
Ahoj Hani, díky za toto video, myslím, že je opravdu spousta lidí, co neví jakou školu si vybrat a co vlastně v životě dělat. Já byla jednou z nich - na základce samé jedničky, učitelé mě posílali na gympl. Já na gmpl moc nechtěla, nešla mi fyzika, chemie, matika..Nevěděla jsem kam, tak jsem šla na obchodku, i přes to, že mě ekonomika vůbec nelákala. Kamarád z obchodky mi řekl, že tam není moc matiky a je to lehké, tak jsem si řekla proč ne. Hmm, to nebyla až tak pravda, jak jsem zjistila později. Každopádně jsem odmaturovala a teď co dál, byla jsem prakticky ve stejné situace jako v 15ti. Pokračovat na ekonomku jsem rozhodně nechtěla, tak jsem zkusila něco úplně jiného a to obor Lázeňství a turismus v Opavě. Předměty mi přišly zajímavé, ale hlavně mě lákalo to, že vypadnu z domu, poznám nové lidi atd. Když budu hodnotit jen samotné studium, a školu, tak jsem po prvním roce začínala být docela zklamaná. Nebudu popisovat do detailů, ale jednoduše jsem cítila, že mě ta škola přestává bavit a nic mi nedává. Na začátku druháku jsem přemýšlela, že ze školy odejdu, ale neudělala jsem to (hlavně kvůli rodičům - platili mi koleje a asi jsem to brala i tak, že to vzdám a to přece neudělám, že jo..) Takže jsem zůstala, ale třetí ročník už pro mě byl celkem utrpení. Do toho jsem si špatně zvolila téma bakalářky a vedoucí mé práce mi taky zrovna nepomáhal. Takže jsem se rozhodla si téma změnit, to ale vyžadovalo prodoužení si studia o rok. Bylo to velké dilema, které mi také nedalo pár nocí spát, ale nakonec jsem do toho šla. Reakce mého otce na oznámení, že si prodlužuju studium o rok byla,jako bych mu sdělovala, že se školou končím. Pro mé rodiče bylo studium na prvním místě už od základky, takže vím, že i toto mě v mých volbách hodně ovlivnilo. Bakalářku jsem napsala na nové téma a odstátnicovala s odřenýma ušima. O tom, že bych pokračovala v dalším studiu na vyšší titul už jsem ani nepřemýšlela. Doteď si říkám, že jsem měla ze školy odejít po tom prváku, jak jsem to cítila. Byla bych bez titulu, ale na tom mi stejně nezáleží, spíš to vnímám jako ztracené roky. Po státnicích jsem odjela cestovat a v tom jsem se našla. Tato zkušenost mě v zpětném zhodnocení mého studia jen utvrdila.
Ahoj Hani :)
já jsem opačný případ. A jsem šťastný případ :)
Na gymplu jsem se rozhodovala, co půjdu studovat, měla jsem na výběr jazyky a geologii. Racionálně jsem se nakonec rozhodla pro jazyky, moje okolí netušilo, co geologie je, a ukecalo mě tam nejít. Jazyky byly super, ale bavila mě jenom půlka studia, druhá půlka byla literatura, kterou ráda nemám. Na konci druháku jsem se rozhodla, že to není to, co chci v životě dělat, byla jsem zklamaná náplní studia i přístupem vyučujících. Nicméně jsem kvůli rodičům (bylo mi vyhrožováno, že jestli to nedokončím, tak jim ty dva roky zaplatím), nakonec přetrpěla třetí ročník a bakaláře dodělala. Překonala jsem to hlavně kvůli tomu, že jsem věděla, že to bude mít konec a potom půjdu na geologii, kterou jsem chtěla.
Tři roky na geologii utekly jako nic, mám druhého bakaláře, jsem v prváku na magistrovi. Moje rodina moc přesně neví, co vlastně dělám, co s tím budu dělat, jestli to má nějakou budoucnost, jestli se tím budu někdy živit... Ale světe div se, já se tím živím už teď :)
Lidi se mě často ptají, jestli nelituju těch "ztracených" tří let - nelituju. Naučila jsem se jazyky a poznala super lidi, a hlavně, nebyl to obor, co bych už nikdy nevyužila, jazyky používám denně, sama ve svém zájmu, i když se tím neživím.
A ano, člověk studuje jenom kvůli sobě, protože to je to, co bude jednou dělat. Mně osobně je teď úplně jedno, jestli to je vysoká škola nebo učňák - zajímá mě hlavně obsah studia, protože to je to, co mě fakt baví, co mám ráda a co mě zajímá :) Takže tituly mám teď dva a používám je nanejvýš u doktora ;)
Navíc teď, v době koronavirové, už vím, že letos žádné prázdniny mít nebudu a léto strávím ve škole buď učením nebo prací na diplomce, ale vůbec mi to nevadí, protože mě to baví a ráda tím vyplním svůj volný čas. Ale taky si dovedu dost dobře představit, že tahle situace může být pro hodně lidí, kteří školou trpí, dost zničující a že kvůli tomu spousta lidí studium nedokončí... Ale zase, život je i to mezi pondělím a pátkem, i náplň studia je život, stejně jako práce, tak jsem zastáncem toho, aby se lidi netrápili někde, kde je to nebaví, a radši našli svoje štěstí :)
Ja jsem take pripad kdy jsem chte nechte musela byt ta nejlepsi uz od zakladky. Moje mama na me prehnane naroky, nastesti se spokojila s vyznamenanim na ZS a stredni skolu jsem musela jit v miste (abych nedojizdela) takze SOS misto me vysnene kynologie :(. Odmaturovala jsem a pak jsem se dostala na VS kde to teda bylo utrpeni. Nastesti jsem v 2.semestru neplanovane otehotnela a skoly zanechala. Ale to peklo co jsem mela ze jsem skolu neudelala mam dodnes na taliri a porad jsem za cernou ovci v rodine a kdyz je prilezitost mi skolu vycist tak mi to udela. Ale to ze ja jsem stastna ze mam uz 3 nadherne a zdrave deti a ona jedina vnoucata tak to nikdo nevidi
Takže tituly mám teď dva a používám je nanejvýš u doktora ;) - protoze nikdo ti nerekne pani bakalarko, az budes mit magistersky titul, tak je to mnohem lepsi, a prece jen, na cv si ty tituly asi taky neodpustis co? ;)
Ahoj, nemyslím to ve zlém, ale studovat jazyky bez literatury? To přece nejde, pokud to má člověk dělat opravdu pořádně. :-) Ale je mi jasné, že ostatní na to můžou mít úplně jiný názor, který nikomu neberu.
Ďakujem za video. Úplne súhlasím s tvojimi myšlienkami, my sme si strojcovia vlastného života, aj keď je to hodne ťažké bojovať už len s vlastnými myšlienkami kvôli tomu, že chceme, aby na nás bola rodina hrdá... Sama som si tým prešla a stále aj prechádzam. Celý život mi rodina podsúvala len medicínu (máme to v rodine) a tak som sa na ňu poctivo učila rok. Neznášam, keď mi niekto niečo nasilu núti. Chcela som zlyhať už len kvôli tomu, aby som si išla "vlastným smerom" a hnusilo sa mi ísť po ich vôli..."musíš". Prijímačky mi o vlas ušli a ako "záchranu" som si dala niečo, čo by ma mohlo baviť - biológiu s anglickým jazykom. Po jednej strane som bola aj rada, že keď to nevyšlo, tlak z rodiny zrazu akoby zmizol. Už to nebolo "musíš, musíš, musíš". Už povolili a bolo to také "čo by ťa v živote bavilo?" (Stále nie úplná podpora, musela to byť 100%ne racionálna voľba). Ako som študovala obor biológie, veľmi ma to bavilo sa učiť o ľudskom tele a chytila som sa sama od seba myšlienky stať sa doktorkou. V prváku toho biologického odboru nám zrušili naväzujúce štúdium, takže som to brala ako jasné znamenie, že dám niečomu inému šancu. Tak som sa rozhodla úplne zarebelovať 😝 a vybrala som obor informatiky s ekonómiou (matematika ma vždy bavila a ekonómia zaujímala, ale nikdy som ju nemala - lucky me 😅). Prvý rok bol riadne veľký psychický boj, ale horko-ťažko-sladko som sa prekúsala až do terajšieho 3.ročníka. 🙈 A tu prichádza opätovné rozhodnutie. "Čo ďalej?" Celý život ma to láka kreatívnym smerom a dnes mám posledný deň na podanie prihlášky na 2 odbory, ktoré by ma mohli baviť, ale zároveň viem, že by som sa chcela venovať viac hudbe a divadlu, tak som si nakoniec nepodala na obory, ktoré ma teraz viac lákajú ako môj. Určite je v tom aj tá myšlienka, že by som musela ísť na bakalárske štúdium zasa od začiatku (už po tretíkrát) a radšej dám šancu mojim snom a koníčkom... Prácu mám a titul dúfam bude tiež, tak si môžem začať plniť sny podľa seba. Len ma mrzí, že som nebola tvrdohlavejšia a nešla si od začiatku na prvú školu, čo ma lákala (hudobný odbor), ale dávala som priveľmi na názor druhých - rodiny. Teraz som v škole celkom spokojná. Nie je to nič extra, ale aj si to viem predstaviť robiť do konca života. A pri tom mám čas na svoje hobby. ĽUDIA, POČÚVAJTE SVOJ INŠTINKT, SVOJE ❤. 😇🥰
P.S.: Stále sa cítim stratená, čo ďalej v budúcnosti chcem / budem robiť. Ale to asi určitým spôsobom každý. 😏
Ahojky, taky mám gympl a nemám vejsku :-) a světe div se ale žiju, mám se podle mě docela dobře, nejsem milionář, nejezdím každý rok na dovolenou k moři ale mám psi, koně ,auto a byt. Na gympl jsem šla kvůli rodičům..pac oni tam byli a oba jsou Ing. Pak už jsem na gympl chtěla i sama od sebe a v první ročníku jsem zjistila že to byla mega chyba a že budu ráda když školu dodělám a že v žádným případě dál nepůjdu :-D nemyslím si, že jsme hloupá ale jsem líná se učit a stve mě a nechápu proč bych se měla učit něco, co nikdy v životě nevyužiju, větší smysl a motivaci pro mě měla práce...práce= peníze= koupím si co budu chtít. Nemyslím si, že každý musí mít školu aby se měl dobře. Nedokážu si představit nemít maturitu..ale nemit vysokou ? Úplná pohoda. Hlavně at jsme zdraví a spokojený se svým životem :-) btw školu si můžeš dodělat když na to přijde i v 50 :-) a jsem ráda že moji rodiče ač oba inženýři..nikdy nem neměli problém s tím, že prostě nebudu pokračovat , rozhodně nejsem pro ně něco min :-) Jo a nyní ve svých 31,5 letech pořád nevím co chci v životě dělat :-D aktuálně jsem v práci spokojená, uživí mě, mám čas na svoje koníčky a osobní život ale není to prace kterou chci dělat navždy. Bohužel ale nevím co bych dělat chtěla..respektive představu mám ale taková práce neexistuje.
Můžu se ze zvědavosti zeptat, co teď děláš? Taky mám jenom gympl.
Řeknu to asi takhle. Nikdo nechce studovat něco co mu bude k ničemu, ale zase na druhou stranu tyhle věci se na základní škole a na střední učí, protože by je měl normální člověk znát. Očividně je hodně lidí, co nechápe, že na vysoký škole se tohle už neučí. No co se studuje na VŠ, tak jsou pouze věci, který by mohl absolvent v budoucnu potřebovat v práci, protože se předpokládá, že zůstane v daném oboru. Samozřejmě jsou obory, které jsou naprosto k ničemu a bez uplatnění. Nicméně já teď mluvím o těch oborech, které uplatnění mají. Práce=peníze? Ano, ale dobrá vysoká škola=lepší práce=víc peněz. Neříkám, že lidi co nestudují vysokou školu jsou špatní, nebo tak něco, nicméně je lepší ji mít, pokud na to mám, než mít jenom maturitu. A zvlášť dnes, kdy hodnota maturity není taková jako byla dřív. A ne kvůli titulu, ale kvůli těm schopnostem, který ten titul prezentuje. Protože je přece užitečný umět něco co jen tak někdo neumí ne?
Kámoška má taky gympl bez vysoké a maká ve fabrice i během svátků a o víkendech. Myslím že tim že pak nesla na výšku promrhala svůj talent a potenciál
jsme v jiném století, kdy materialisticky je většina z nás zabezpečená, kvůli tomu se dnešní generace spíše soustředí na psychickou stránku osobnosti, je to vývoj, ať to může znít blbě (třeba jako výmluva), jak chce. každý máme jiné priority, jiný práh bolesti, jiný cíl a měli bychom se v tom respektovat, tohle video vnímám jako pomoc lidem, kteří jsou věční studenti a jsou ve stresu z rodiny a přátel, kteří se na vás dívají třeba skrz prsty, ať ví, že nejsou sami..
mít VŠ je dobrá věc, určitě vám to ulehčí život, alespoň o trochu, ale věřím, pokud je člověk pracovitý, tak dokáže něco i bez titulu.
jo, a taky pevně věřím, že dělat něco, co nemusíte, máte z toho úzkosti, tak to není taky cesta a vystudovat něco takového je v podstatě k ničemu, když k tomu v dospělosti ani nepáchnete.. :-D měli bychom více naslouchat sami sobě, protože nakonec jste to vy, s kým se ráno probudíte a s kým v noci zalehnete, před svýma myšlenkama holt neutečete, tak dělejte tak, abyste byli šťastní, ať už je to studium, které v životě neuplatníte, studium, která vás mučí, ale máte ho rádi anebo žádné..
Většina z nás zabezpečená? POdle průzkumů dost velká část lidí nedosáhne ani na průměrnou mzdu, vlastní bydlení pro mladé lidi nedostupné... fakt pohádka.
Ahoj, já sama jsem asi ten šťastný příklad. Před pár týdny jsem dodělala Ing. a musím říct, že noční můry mě budou provázet ještě hodně dlouho. V den státnic mi bylo tak psychicky strašně a rovněž fyzicky, že nechápu jak jsem to ten den a celé studium nakonec zvládla. Sama jsem docela citlivý člověk, stres a tlak špatně zvládám, za ty roky jsem se málem několikrát psychicky sesypala. Plně si dokážu představit ty psycho hrůzy, co jsi prožívala. Celé studium je tolik neskutečných nervů, odříkání a zklamání... nakonec jsem to ale dala, i když kvůli odložení diplomky o půl roku později (což je možná při hledání práce u mě to klíčové).
Mám titul. Hurá. A co teď?
Radost mi vydržela pár dní, všechno jsem dospala, ale euforie opadne a titul nic nezaručuje. Nemyslím si, že mám vystudovaný špatný obor + mám nějákou praxi + hledám práci doma v Praze, takže nabídek habaděj...práci si nakonec spíše hledám v oboru, v kterém mám praxi, jelikož by mě to nejspíš bavilo víc. Nebráním se ovšem ani mému vystudovanému oboru. Když už se ovšem schylovalo, že bych po pár nevyšlých pohovorech, kdy jsem si i trochu vybírala, konečně něco našla...tak přišel koronavirus a všechno je nejistý/nikdo nic neví/spíš se teď bude propouštět než nabírat. Z mého skoro jistého místa jsem tak dnes dostala info, že teď nenabírají a budou čekat až se situace s koronavirem uklidní. Takže teď jsem v depce a budu zkoušet dál, že snad něco najdu.... Jsem ale vystrašená, že ne....
Každopádně, i když si hledám práci spíše v jiném oboru než mám školu a na 100% souhlasím, že škola nezaručuje lepší plat nebo větší úspěch či snad štěstí. Rovněž to nevypovídá o inteligenci člověka. Díky vysoký jsem se ovšem naučila větší zodpovědnosti, být sama za sebe, umět si naplánovat čas a mám jiný úhel pohled na spoustu věcí...naučila jsem se více řešit problémy a jinak, komplexněji přemýšlet. Hrozně mi to zocelilo psychiku a často si říkám, že když jsem zvládla tohle (jelikož moje psychika je můj největší životní nepřítel, tak zvládnu už všechno). Rovněž byla ve škole skvělá parta lidí a skvělí učitelé i prostředí.
Jsem ve stejné situaci... vejška a koronavir, měla jsem domluvenou pozici, byla jsem na pohovoru tři hodiny, sedli jsme si jak p*del na hrnec jak se rika, Nela jsem e ozvat zda to beru, tak jsme se ozvala ale bohužel už bez zpetne reakce. Prisuzuji to také soucasne situaci, ptz je korona dost ovlivňuje, budu doufat, že se ozvou a nebo tam zavolám až se situace uklidní..ale taky mě to děsí, o tu pozici jsem měla a mám dost velký zájem..:((
@Misisipy Souhlasím, že vysoká škola mění pohled na svět a naučí člověka větší sebekázni. U nás je tak nízká nezaměstnanost, že bych se o tebe nebál. Určitě něco najdeš. Možná to nebude hned dream job, ale ona většina zaměstnaní je spíš kompromis. Podle mě je dobré najít něco, co tě nebude úplně štvát, potom s nabytou praxí a zkušenostmi hledat něco vhodnějšího. Nebo si ve volném čase vypěstovat koníčka, kterým se později můžeš živit. Až se někde zaběhneš, tak bude život růžovější, uvidíš :)
@@sheevthewireless110 Děkuji moc za hezká slova :)
Tohle video mi dost pomohlo. Bude mi 20 a minulý rok jsem neudělala přijímačky na vysokou. Táta mě chtěl dát na rok na jinou, abych aspoň "něco ten rok dělala", ale nakonec jsem ráda že jsem se rozhodla být doma. Celý ten rok se trápím s tím, kam půjdu a co budu dělat, ale furt si stojím za robotikou nebo elektrotechnikou jako minule. Školu zatím ani nestuduju a už mám takovej stres jenom z těch přijímaček, že když to znova nedopadne, tak budu prostě absolutní nic a rodiče budou zklamaní. Takže se obávám že i kdybych se dostala, tak tu školu psychicky nedám. Jenže je těžký se rozhodnout jinak, když nemám žádnou představu o tom co jiného bych dělala, a když ode mě rodina čeká dobré výsledky ve škole protože mě jednou nazvali "nadaným žákem", cítím se jako bych k tý škole prostě byla přiřetězovaná. Vůbec nevím co budu dělat jestli to letos zase nedopadne, a hlavně jak to ostatním vysvětlím. Protože když je člověk rok doma, tak se od něho očekává, že tu látku prostě umět bude a projde, jenže mě ten stres absolutně paralyzoval a celej ten rok jsem promarnila.
Díky moc za tohle video. Kolikrát si myslím, že jsem jediná, kdo to tak má a že jsem divná. Ale teď vím, že nejsem. Díky 🙏
Klobouk dolů, říct to tak jasně a zároveň výstižně. Já taky "prchla" z VŠ, je to už pár let a zatím nelituji. Maximálně toho, že jsem se trápila zbytečnými obavami z touhy po skončení a nerozsekla to dřív. Je to trochu paradoxni, dřív ženy bojovaly za to, aby mohly studovat, dnes některé ženy "bojují" s rodinou, nebo sami se sebou, aby nemusely studovat. Přeju hodně štěstí na další životní cestu, ať už bude jakákoli.
Nic paradoxního na tom není. V 89' se cinkalo klíči za demokracii, dnes se by spousta lidí hodila ty klíče do kanálu. Z jednoho extrému (nemožnosti studovat) se holky dostaly do extrému druhého (najednou chtějí studovat všechny, byť je to nebaví nebo na to nemají). No a teď to nějakou chvíli potrvá, než se to ustálí na nějaké rozumné zlaté střední cestě, tzn. studuje, kdo chce a má na to.
Naprosto tě chápu a spoustu věcí mám jako ty. Moje střední byla ekonomická škola a hrozně moc lidí mi pak po maturitě říkalo ať pokračuju v oboru a jdu na ekonomickou VŠ, což jsem taky udělala, ale po prvním semestru jsem odešla, protože já ten obor vlastně hrozně nesnáším a mé psychické problémy z minulosti se tímto studiem mnohem zhoršily, byl to semestr plný nesnesitelného stresu, bolesti, plno pláče a plno dalších věcí. Dala jsem si takovou 'pauzu' a chci zkusit jinou VŠ a jiný obor, na kterém jsou předměty, které se mi líbí, tak snad to vyjde a tobě přeju moc zdraví v budoucnu. A jen tak mimochodem, taky jsem měla před víc jak rokem přechozenou mononukleózu a bylo to pro mě otřesné období, předpokládám, že jsi to měla dost podobně.
Ahoj, já to řeším teď, mám hotového skvělého bakaláře, na magisterském jsem vycestovala na Erasmus, vrátila se a magistr v českém školství pro mě absolutně ztratil význam. I díky tomu, že mám skvělou práci a život, o kterém jsem snila, že budu mít po výšce. Nejvíc teď bojuju s tím, že mi už chybí jeden předmět, státnice a diplomka a byla by škoda to zahodit. Ale tak strašně se mi to příčí, i po tom, co jsem měla prospěchová studia a fakt se mi to líbilo. Jediné co mě tam teď drží je rodina a čas, který jsem do školy investovala. Jenže mě to nebaví, otravuje, stresuju se tím a když mluvíš o psychice, mluvíš mi z duše. Fakt nevím, co se sebou. :) Dík za video, přišlo včas.
Dělala jsem učitelství 1.st., nedodelala a byla to velká chyba. Kvůli mamce jsem šla na jiný obor, bavil mě, ale z 90ti procent absolventi nemohli dělat v oboru. Mám titul, škola mi je ale k ničemu. Ovšem počítá se to do praxe. Co na to říct. Každý si svůj život dělá takový, jaký chce, ač sám neví, že to dělá. Teď mám dvě malé děti a ráda bych učila. Nevím, jestli se do VŠ ještě někdy pustím.
Ahoj Hani, tvoje video mi oravdu pomohlo. Taky jsem šla na VŠ z gymplu, teď jsem ve čtvrťáku na medicíně a nevím, co se sebou. Až letos mi došlo, že jsem tam šla hlavně proto, abych něco dokázala ostatním. Už nemám sílu se pořád něco biflovat, nemám motivaci, proč pokračovat. Nad jinou školou jsem se začala rozmýšlet pozdě a jediná škola, která ještě bere na pro mě zajímavý obor, je neuvěřitelně dráha. Takže jsem vlastně taky v kleštích.
Moc děkuji za skvělé myšlenky, které jsi nám předala! 🙂
Oceňuju tvoji odvahu jít studovat medicínu a věřím že studium je náročné avšak pokud medicínu nechceš studovat a nebaví tě nedělej to ještě někoho zabijes nebo mu zkurvis život... Promiň že to říkám takhle na rovinu ale vím o čem mluvím takže...
Mno, co na to říct... Třeba mě se naši na nic neptali, ve 3. třídě na základce mě šoupli na přijímačky do jazykovky, které jsem udělala. To samé v šesté třídě - šup na přijímačky na 6letý gympl, které jsem tedy udělala, ale bylo jim jedno, že mi na základce zůstali skoro všichni kamarádi. S novými spolužáky jsme si nesedli a těch 6 let bylo z tohohle pohledu spíš dost na houby. Ale zase jsem tam zjistila, že mě baví dějepis, a že mě baví psaní, popř. natáčení reportáží na diktafon, tak jsem šla po gymplu studovat historii a žurnalistiku. Kdybych bývala víc než srdcem přemýšlela třeba o tom, v jakých oborech je větší šance se uplatnit, šla bych možná na práva nebo na ekonomku. Té jsem se bála kvůli matice, ale po letech jsem se od sestřenky dozvěděla, že jí tam zase tolik není. No co už. Jestli jsem něco mohla udělat líp, tak spíš to, že jsem se měla během studia víc starat o to, co budu dělat po něm. Protože pak jsem neměla snadné se v mediální sféře uchytit. Chtěla jsem vždycky psát o sportu nebo o politice, ale obojí se mi spíš vyhýbalo :( Místo toho jsem psala recenze mobilů, notebooků, (leckdy PR) články o bydlení apod. A nakonec mě život zavál úplně jinam. Nikdy bych neřekla, že mě budou živit jazyky (EN, DE) a že si na živobytí budu vydělávat tím, co jsem měla jako melouchy při škole, tedy překlady, korektury. V hlavě mi pořád sedí, že bych se do té mediální sféry někdy ráda vrátila, ale už to bude asi těžké, když dnes některá vydavatelství mají už vlastní akademie a vychovávají si své lidi. Někdy mě ty životy, co se mohly stát a nestaly, protože jsem se v nějaké chvíli něčeho bála a podle toho se rozhodla, bolí podobně, jako bolívají lidi po amputacích jejich již neexistující končetiny. Ale už to asi nezměním... měla jsem zamlada plán vyjet za prací do ciziny, něco tam vydělat a pak se sem vrátit, ale už to asi nestihnu. Holt každý má jiný příběh a jiný osud, někdo se najde v tvorbě videí či instastories, já bych na to asi neměla čas, ale hlavně vůbec nevěřím tomu, že bych měla co říct, že by to kohokoli zajímalo :) ) i když mě kamarádka přemlouvala udělat společný kanál s kuchařskou talkshow :), kde bychom řešily všelijaká témata ze života). Dodneška to nechápu, že to takhle může někomu fungovat, že ho lidi sledujou (že na to mají čas), přijde mi uhozený, že jsou dnes youtubeři celebritami (asi je sledují hlavně studenti, kteří mají čas :D). Podobně jako mi uniká, že se někdo může život hraním počítačových her. Ale každopádně hodně štěstí :)
Díky za video. Pomohlo mi to utridit moje myšlenky a strach z toho co kdyby.. co když nestihnu dopsat bakalarku.. co když budu o rok prodlužovat.. co když to i tak nedokoncim.. dekuji 🙂
Ahoj Hani, já jsem začala studovat VŠ až v 26 letech při práci a nelituju. Rozhodně nejsem nejstarší ve škole 😊 Šla jsem tam s velkým entusiasmem, který bych hned po maturitě rozhodně neměla a jsem si jistá, že bych tam tápala. Už mám bakaláře, snad za rok bude magistr. Jsi mladá, třeba budeš mít chuť do studia ve 30. A nebo taky ne, přesně jak říkáš, není to všechno.. Myslím, že bez pocitu “smysluplnosti”, radosti a nadšení se to prostě vystudovat nedá, pokud nejsi vyloženě stádní typ 🐑 Teď už mě taky občas škola pěkně štvala (aktuálně je zavřená 😆), ale ten prvotní entusiasmus vnímám jako klíčový. “Ozvěny” té krasne energie, co jsem měla nejvíc na začátku studia, mi pořad pomáhají překonat všechny krize.
Máš pravdu ;) Vzdělávám se téměř každý den a baví mě to, protože vím, že ty znalosti a informace upotřebím a jsem si jistý, že by mně vysoká škola nedala tolik znalostí, kolik jsem si jich nadělil sám. Mám dokončenou Vošku, ale jeden měsíční kurz mi toho dal víc než 3 roky studia ;) Stálo mě to víc peněz, ale mnohem méně času. Samozřejmě to nejde uplatnit na každý obor.
Ahoj, zaujal mě tvůj koment, jaký sis dělal kurz? 😯
Pekne video. A urcite sa v nom najde milion mladych ludi. Mna VS velmi vytrapila, aj fyzicky aj psychicky. Zly vyber a roky trapenia. Nakoniec som ju dokoncila, za co som vdacna a SOM stastna, ze sa mi to podarilo. Ale spatne ked sa na to pozeram.....dnes mam super pracu v absolutne odlisnom obore. Teoreticky by som si mohla povedat, ze teda vyska bola blbost, ale nemusela som mat take stastie s pracou a hned by bola situacia uplne ina. Mozno by ma do nej ani nevzali, keby som tu VS nemala. Predsalen, velakrat sa stale VS berie ako pro-forma podmienka. Co si ale uvedomujem ked som starsia a s urcitym odstupom od skoly...ako strasne som to vzdy prezivala, ako to kedysi tvorilo skoro cely moj svet, a teraz na tom skoro vobec nezalezi :) clovek musi podla mna na VS aj dospiet - keby som studovala teraz - urcite by som mala vacsi nadhlad a chapala by som, ze skola rozhodne nie je v zivote vsetko (kedysi mi to tak pripadalo). Je zasadna chyba, ze spolocnost nas nuti vyberat si buducnost uz v tak brutalne mladom veku. A hlavne, nech kazdy robi to, v com je stastny :)
Ahoj Hani :) Tohle je první video které od tebe vidím :) Zaujal mě název. Je mi stejně jako tobě a to 25. Také jsem měla docela kostrbatou cestu "školní docházkou". Po střední (ekologická a potravinářská) jsem nastoupila na VŠ (Péče o životní prostředí v Českých Budějovicích). Tady byla hodně těžká matika a chemie. Obor mě ale bavil, už když jsem byla malá, táhlo mě to k přírodě. Jenže jsem byla ve stresu z probíhajícího vztahu, že jsem nedala ani chemii (jeden předmět jsme mohli neudělat), ale ani matiku. Takže jsem ukončila studium a šla si hledat práci. To se povedlo v podstatě hned. Byla jsem brigádnicí na poště, tak mě vzali. Měla jsem štěstí, že jsem mohla jít za nemocenskou. S přítelem jsme se tenkrát samozřejmě rozešli. Mezitím jsem se přihlásila na VOŠ (Péče o krajinu-Pozemkové úpravy a ekologie krajiny). Ještě v létě před nástupem na tuto školu jsem zjistila, že mám vadu v oku. V listopadu jsem jela do Prahy na vyšetření, kde jsem se rovnou objednala na prosinec na operaci. Naštěstí mi učitelé vyšli vstříc s docházkou - i přes absenci jsem se vešla do potřebných čísel. Říkám si, že na VŠ by mi to asi neprošlo, tam bych asi musela přerušit. Takže jsem vděčná za moje rozhodnutí. Titul DiS. jsem nakonec získala.A stejně dělám na poště :D :D Každopádně ne na furt. Muj sen je pracovat na úřadě, nebo ve správě CHKO, nebo nejaké přírodní oblasti.
Zajimavé video, původně jsem chtěl být doktor, alenedal jsem přijímačky na zdravku, jenže nevěděl jsem co dál, protože plán B jsem neměl. Nakonec jsem se rozhodl jít na učňák, který jsem dodělal s dobrými výsledky, pokračoval jsem dál a letos maturuji. Dále jsem byl před rozhodnutím zda zkusit Všeobecné lékařství, protože maturita je všude stejná se stejnou váhou takže proč to nezkusit? jenže nějako jsem si uvědomil, že já osobně nemám nervy na to 6 let studovat něco co bych možná nakonec ani nechtěl dělat. Rodiče mi řekli, že mě podpoří při jakémkoliv rozhodnutí, když si budu věřit, že to zvládnu. Nakonec jsem podpal přihlášku na ekonomku, o té jsem přemýšlel během učňáku, ale nakonec asi nenastoupím. :) uvidíme jak to všechno dopadne :)
Tady asi řada lidí to video vůbec neposlouchala. Ne, nechat školy není cool, ani k tomu Hana ostatní nenabádá. Pointou je, že je třeba si dobře rozmyslet, proč člověk studovat chce. A že pokud to není kvůli sobě, tak to není životně důležitý. Poposedněte si, třeba to pochopíte.
Hani, držím Ti palce, ať se Ti daří, ať už se budeš živit jakkoli.
Přesně, já vůbec nechápu, co to tu v komentářích plácaj za nesmysly.
Byla jsem na gymnáziu, nevěděla jsem vůbec, co chci, šla jsem na peďák s tím, že "můžu studovat jen humanitní obory, ne nic extra hardcore (jako třeba fildu), protože nechci zas ležet v knihách celé dny, a taky ať je to obor, ve kterém se kdyztak uplatním, když nic jiného, hlavně ať mám titul, učení mě neláká, ale ono něco přijde, uvidí se". No a nějak se stalo, že mě to během studia chytlo a teď učím a je to fajn. Dneska se samozřejmě směju svému bláhovému postoji 😁 No, to je to mládí . Dneska už bych nejspíš byla víc odvážná, vybrala bych si přesně to, co bych chtěla a vrhla se do toho po hlavě. Ale nestěžuji si, dopadlo to dobře.
Hani, máš pravdu, titul není všechno. Sice titul mám, jen DiS, ale je mi nanic. Já nešla na gympl,protože rodiče mi říkali, že na něj nemám.. Tak jsem šla na odbornou střední IT (bavila mě, ale nešla mi - ale dodělala jsem ji). Pak jsem hrozně chtěla na VŠ , dostala jsem se, ale nezvládla jsem matiku. Doma scény, že jsem blba, že bez titulů nejsem nic.. Tak jsem šla na VOS, na obor knihovnictví a infor.sluzby..No nebavilo mě to, ale dala jsem první rok, a řekla jsem si, že zkusím, zda to zvladnu... zvládla jsem to, a hlavně jsem tam nějak psychicky vyrostla..uvědomila jsem si, co v životě chci, jací lidé mají být kolem mě apod.. Sice titul mám, ale v práci v oboru knihovnictví nechci, a tak jsem hledala já šílená.. teď už práci mám, zaucuji se, baví mě.. Ale na co mi byla ta škola? Jen stres, nervy, abych měla titul, který je vlastně na nic..😅 Ani ho nepoužívám, protože na něj zapomínám....
Vzdělávat se ke fajn, ale není to priorita, že musíš mít titul. Pokud ho chceš, a baví tě to, udělej si ho.
Pro mě mě třeba lepší, když pracují dokazují si,že se umím o sebe postarat, učím se stále, a ještě si vydělám. 😄
Mám s přerušením a nedokončením studia osobní zkušenost a mám následující rady.
1) Nikdy na to nejste sami. V okamžiku, kdy vás přepadne depka se s tím svěřte blízkým. Hlavně rodičům. Při jakémkoliv problému
2) Promluvte si s několika lidmi, kteří VŠ dodělali, poradí vám
3) Pokud se na to chcete vykašlat tak po prvním semestru.
4) Je to tím těžší, čím víc se blíží konec studia. Jakmile se dostanete za polovinu, zatněte zuby a dodělejte to.
5) Na magisterské studium můžete jít na jinou školu klidně na jiný ale příbuzný obor.
6) Čím těžší to je, tím víc to člověku dá
7) Dokončit to, je super pocit
nemyslim si, ze v dnesnej dobe ja takze dokoncit vs, v minulosti to bolo tazsie. netreba stresovat, netreba odkladat ulohy, treba sa priebezne ucit a myslim, ze to da kazdy, kto sa trocha posnazi. dnes je vs ako maturita v minulosti, tak zatnem zuby a za 3 roky ziskam toho bakalara, a potom uz budem s pracou mensi problem, sice neplati to vzdy, ale tak vo vacsine pripadov.
Já tedy o vysoké nikdy nepřemýšlela a jsem spokojená. Naštěstí díky talentu kreslení, jsem tak nějak věděla co chci dělat a stačila mi na to střední. :)
Ja som zial musela odist z VS vo 4.rocniku. Bolo to to najtazsie rozhodnutie, ktore som dovtedy urobila. Zo skoly som nechcela odist, bolo to pre mna velmi dolezite, obor ma velmi bavil. Ale zial, nezvladala som to s mojimi zdravotnymi problemami. Studium bolo velmi narocne v tom, ze kedykolvek pocas semestra vyucujuci niekoho vybral, aby napisal opinion paper na nejaku temu, pricom musel precitat niekolko studii a zaujat vlastne stanovisko. Mal na to len par dni a bolo to oznamene last minute, takze ste si mohli rovno vsetky plany rusit a odsuvat vsetko na bok. A ak sa vam taketo zadania narazovo nazbierali, nebolo vela casu ani na spanok, co mojmu zdraviu neprospievalo. Mam chronicke ochorenia a potrebujem dodrziavat urcity rezim, ktory nebol v sulade s mojim studiom. Citila som, ze potrebujem pauzu, prerusila som studium na jeden rok s cielom odpocinut si a hladat odpovede na moje zdravotne problemy...Lenze ak nestudujete, nemate ziadneho sponzora ani studentske zlavy apod...Takze som musela hladat pracu, aby som si dokazala zaplatit ucty - najom, stravu, cestovne,...Praca bola narocna a nemala som popri nej cas riesit zdravotne problemy a oddychnut si. A tak som si dala dalsi odklad. A potom dalsi....Az som sa nakoniec k studiu naspat nedostala, co mi je teraz velmi luto, ze to nemam dokoncene...Po 26ke si uz na SVK musite za studium platit a ja som si nevedela predstavit ako studovat moju casovo narocnu skolu a popri tom zarabat peniaze....A tak nemam dokoncene studium a pocitujem, ze mam preto menej pracovnych moznosti. Mam vsak aspon titul bakalar.
viva la slovenske skolstvo a.k.a. stredoveka mučiareň.
Titul neznamená jen vzdělání v daným oboru, ale hlavně i “dokážu zvládat stresový situace, organizovat a překonávat překážky”. V krizi která přijde bude určitě super mít papír ze slušný školy a mít tak na pracovním trhu větší hodnotu. GL pro všechny co jsou schopný sami sebe přesvědčit o nesmyslnosti školy snáze, než se dokopat k tomu dostudovat.
Škola je nahov*o. A to píšu jako nadprůměrný student "kvalitní" vysoké školy (FSI VUT, 4.rocnik). Fakt mám chuť si střelit do kolena, když ve druhaku máš předmět s dif. Rovnicema a půlka lidí kvůli tomu předmětu skončí školu, no a pak ve tretaku ti řeknou, že ty případy se v praxi řeší klasickými kvadratickými rovnicemi. Teď se učím programovat protože strojařinu nemůžu už ani vidět. Škola vzala všechnu mou touhu po poznání z techniky a splachla ji do haj*lu.
Navier-Stokes Equation Já jsem na FS ČVUT 👌
Zdravím, problémy/skúšky je potrebné riešiť ... nie sa im vyhýbať. Ja som svoje štúdium bral trochu ináč a spätne prehodnotenie podľa úplne nových pravidiel (hlavne ekonomických) mi dáva za pravdu. Tiez som študoval preto, aby rodičia boli spokojní. Dnes viem, že som zrobil dobre. Zakladná škola je na to, aby si človek uvedomil, že podstatou jeho ďalšej existencie je vzdelávanie. Učiť sa budeš musieť celý život a výsledkom tvojho snaženia budú resulty, či už sú to škúšky alebo video na youtube. Stredná škola už umožňuje výber určitého odboru, ale môžeš si vybrať naďalej len všeobecné. Vysoká škola ťa pripravuje na to ako sa vzdelávať, ako a kde čerpať zdroj na vzdelavanie, rozlišovať kvalitu zdroja. Tento čas strávený "len" hľadaním seba samého, svojho uplatnenia nám platí štát! (do 25 roku) Ten štát, ktorý si to bude od Teba vyberať (platením daní) už po celý život a je mu úplne ukradnuté, či si to využil, alebo nie :-;
Než jsem si pustil tohle video, které je pro mě absolutně random, tak jsem si říkal, že to bude zas nějaká blbost. Pořádně jsem se spletl, mluvíš mi absolutně z duše.
Už jsem tu sepisoval monstrózní slohovku, ale na tu by tu asi nikdo nebyl moc zvědavý a pokud ano, ať se mi klidně ozve. :D
Zkráceně tedy (prej zkráceně, stejně je to zase děsná slohovka xD ). Obor, kterému jsem se chtěl v životě věnovat jsem měl téměř jasný už od základky, jenže co absolutně jasné nebylo, jak se na tuhle pozici dostat. Není mi do teď známý žádnů způsob, nebo školy, které by se daly za tímhle cílem využít. Tím oborem je IT, ne programátor, ale člověk co se stará o infrastrukturu. To znamená řešit všechno na čem ty programy běží a to jak software, hardware tak i sítě. Jenže všechny IT školy jsou téměř striktně zaměřené na programování a nebo naopak na techniku. Jenže tohle je něco mezi a vývoj používaných technologií je tak rychlý, že se to v podstatě ani učit na VŠ nedá. Šel jsem tedy na střední, kde byl, dá se říct experimentální obor, který zahrnoval absolutně všechno co se pod IT dá představit. Ta škola byla neskutěčně těžká, jen pro představu, jedna třída 32 lidí, do maturitního ročníku se dostalo 14 lidí, na první pokus odmaturovalo 7 a maturitu nedalo 5 lidí. Byl to nonstop zápřah, něco jako do hospody s kámoši, nebo takový ten profláknutý free školní život, to absolutně neexistovalo, kdo polevil, letěl. Po škole mě naši nutili na VŠ, což dávalo smysl, ale měli jsme všichni školy tak po krk, že na VŠ šli ze střední asi jen tři. Řekl jsem, že teda jdu, co mi taky zbývá, jenže nastala Nerudovská otázka, "Kam s ním?", respektive tedy se mnou. IT obory jsou na VŠ striktně programování a to hlavně ne to praktické, ale spíš teoretické, kde se bádá nad nesmrtelností brouka, nesmyslně složitými způsoby se na strých technologiích vytváří to co už dávno existuje, hromada nepotřebné matematiky, atd atd. Fuj, nic pro mě. Já jsem praktik, tohle absolutně nenávidím. Další obory, které by mě zajímaly nebo jsem s nimi měl už nějaké zkušenosti byla psychologie, sociologie a umělecká tvorba. Jenže tam byla velká hrozba, že to bude pekelně těžké a nebo bude problém s uplatněním. Šel jsem tedy na doporučení spousty lidí na zemědělku a to na obor "Veřejná správa". Ten měl obsahovat spoustu předmětů, které jsou pro mě zajímavé, které považuji za praktické v životě a nebo ideálně obojí. No spálil jsem se moc pěkně. Předměty se nakonec vyučovaly uplně jiné, většinu jich učili lidé, které to vůbec nezajímalo, podklady minimální, přístup otřesný a ještě to bylo těžké jako prase. "Běž na zemědělku říkali, bude to pohoda říkali." Ani náhodou. Byl jsem tam dva roky, opakoval několik předmětů, začal jsem se kvůli tomu ládovat různýma formama nikotinu, aby se to dalo nějak přežít a po tom co mi po třetím nezvládnutém pokusu na dalším předmětu zkoušející oznámil, že je sice moc pěkné, že jsem se na to učil takovou dobu a z tolika zdrojů, on ale chce abych se to učil z nějaké knihy, o které mi právě řekl. O té knize nikdo z nás studentů nevěděl, oficiální podkady, přednášky a cvičení byly podle jeho slov nedostačující a neodpovídající a o tom z čeho se máme učit jsem se od něj dozvěděl až po tom co mě vyhodil. To byl přesně ten okamžik, kdy jsem si řekl, že tímhle svinstvem už si kurvit život nebudu. Rozhodl jsem se tedy najít si pracovní inzerát co bude co možná nejlépe odpovídat tomu co chci v životě dělat a učit se praxí. Tím, že budu opravdu dělat tu danou věc a ne tady vymýšlet blbosti, jen kvůli tomu abych měl nějaký papír a pár písmenek před jménem. Obrovské štěsí mi naproti poslalo člověka co přesně někoho jako jsem já hledal. Svoje schopnosti a vědomosti jsem mu prokázal ne titulem, ale projekty, které opravdu odpovídaly náplni mé práce. Na těchto "projektech" jsem si doma pracoval během svého volného času a v rámci školní prokrastinace. Moje přijetí završil pracovní pohovor, který se z absolutního formálna převalil do několikahodinového přátelského pokecu o všem možném. Od mé pracovní náplně, přes všeljaké technologie, kterých jsem si tam v kanceláři jen letmo všiml až po naplánování IToffice teambuildingu v horách. Aktuálně pracuji pod tímhle člověkem už rok a půl a jsem v sedmém nebi. A co se týká školy, už nikdy víc, každý den v práci je takový neskutečný přísun know how, že to bych na škole snad ani nikdy získat nemohl.
Ahoj, spolubydlící studoval sítě v Pardubicích a teď pracuje pro DHL a cestuje po světě. Jít na střední IT v oboru a pak dál na bakaláře je z mého pohledu i zpětně nejlepší kombinace. V IT stačí právě jen ten bakalář a pak když to člověka baví (nutná podmínka nebo alepoň motivace ohledně příjmů musí být), tak už si jde dělat praxi. To, že někdo má v sylabu jako hlavní materiály A a chce po vás B, to se stává, ale je nutné se bránit. Měla by fungovat eskalace (rozumná argumentace) u nadřízeného - ano, učitelé jsou také zaměstnanci a nemohou si vymýšlet vlastní postupy. Co jsem se bavil s ostatními studenty, tak jsem byl překvapený, že to opravdu funguje a ten učitel v danou chvíli ustoupil.
Chcela by som len povedať, že aj keď ťa škola baví, študuješ presne to, čo chceš a vieš, že to chceš v živote robiť, tak tá škola nie je jednoduchá. Vždy sa nájdu predmety, ktoré ťa nebavia, ktoré ťa vytrápia a vystresujú. Jasné, že vysoká škola nie je pre každého, ale ani tí, čo ju skončili si ňou neprešli ako ružovou záhradou...Aj ten, čo má samé Áčka a je prirodzene inteligentný sa musí sakra snažiť. Netvrdím, že je to tvoj prípad, ale mám pocit, že mnohí mladí ľudia zanechajú štúdium a ľahko sa vzdávajú len preto, že niečo ohľadom štúdia nejde podľa ich plánu. V živote nikdy nič nepôjde podľa nášho plánu...
Pěkně řečeno. :)
Velmi sympatické stvoření, tato dívka. Mluvíš moc hezky, bůh ti žehnej.
Ahoj moc pěkné video chci se zeptat jestli by nemohlo být nějaké video o tvé škole video o přijímačkách a maturitě a roomtour a video co je v mém mobilu a video co je v mé školní tasce a video o tvých oblíbených podcastech a video o tvých oblíbených youtuberkach a instagramerkach a video divné fakta o mě a klasická fakta o mě a video o brigádách a až bude čas tak i školní haul předem děkuji za odpovědi a měj se hezky a ahoj
Jo a jinak také trpím na psychiku mám deprese musím brát leky
A otázka jak ty psychické problémy vznikly bylo to z učení ja to totiž mela z učení a z toho že me na základní škole šikanovali protože mám poruchy učení jako adhd a mám Aspergeruv syndrom nikdy jsem neměla žádné kamarady a tak se chci zeptat jestli tě nesikanovali nebo to bylo kvůli množství učení předem děkuji za úplně všechny odpovědi a měj se krásně a žádné psychické problémy ti preji
Až mě děsí, že jsem měla úplně stejnej výběr škol 😂. Ekonomický lyc. Nebo G..převážně kvůli rodičům ...no a na gymplu jsem doteď ...mám před sebou výběr výšky..vůbec nemám tušení co by mě bavilo ...přijde mi že okolí mě tlačí na “prestižní” výšky, jako třeba medina..já sama vím, že na to nemám ...čeká mě ještě dost času na rozhodnutí ale vůbec ničím si nejsem teď jistá ..ani jestli příští rok odmaturuju
Z celeho videa mam pocit, ze chybu treba skor hladat u rodicov - aj na margo tvojich kamaratov.
Z jedneho videa sa tazko robia taketo usudky...
S vela vecami vo videu nesuhlasim, som vystudovany vysokoskolak, ktory makal od strednej a riesil VS externe (strucny opis komentujuceho). Vela veci si zistila casom a v konecnom dosledku si sa posunula vpred. A to je to podstatne.
Niektori ludia su strateni cely zivot, niektori si neuvedomuju ze moznost zmeny je vzdy, len treba chciet - vid pripady tuto v komentaroch kde niekto robi co "nenavidi". Ludia s klapkami na ociach a nevidia moznosti resp. myslia si ze uz nemozu nic zmenit ked vystuduju nieco co ich v konecnom dosledku nebavi.
A deti - buduci studenti. Treba mat otvorene oci a uvedomit si, ze moznosti su vzdy a rodic by maximalne mal mat pravo ta nasmerovat urcitym smerom. Ale ak nesuhlasis, tak nic sa nedeje, ides makat. Dievca hore hovori o strese na skole, ten stres zazijete aj v real life a horsi. Skola ta ma na to len trosku pripravit. A ak po vystudavni zistis ze to nechces robit ? A ? Mozes robit hocico aj po vystudovani, ale nic nie je zadarmo - musis minut drahocenny cas a ked ho minies bude to stat za to. /reall ife je tvrdy ale treba proste bojovat a nebat sa padnut na hubu a vklude aj poplakat, ale hlavne ist dalej/
Vsetko dobre prajem, drzte sa. (zaujimavy algoritmus tento youtube)
Je vůbec nějaké téma, které je pro tebe citlivé a je pro tebe těžké o tom mluvit? Nemusíš psat jaké, jen na mě působíš hodně otevřeně a vyrovnaně, že snad takové téma neni 😀🙂
Olívia s odstupem času přestávají byt určitá témata citlivá .. v momentě kdy si to vyřešis v sobě tak ti posléze nedělá problémy o tom mluvit ☺️
Nevím. Možná je to tím, že jsem šel na vysokou až jako starší, ale já si ty léta parádně užil. Není to jen o studium, ale celkové atmosféře, kontaktech, příležitostech, rozšíření obzoru, možnosti cestovat. Já osobně jsem byl několik let na výměnných pobytech, stážích a pod. Dostal jsem několik stipendii a viděl jsem díky vysoké škole velkou část světa. A když už tady někde říkáte, že na titulu nezáleží. No já nevím. Já osobně mam poměrně o dost víc než kolega za stejnou práci jen díky titulu. Sice jsem jeho nadřízený, ale ve výsledku děláme úplně stejnou práci.
Nicméně i já jsem měl problém s tím že to co jsem si vybral v 15 letech nedělám a jsem naopak ten případ, kdy jsem se nejdříve rozhodl pro řemeslo, nicméně jsem nakonec došel k závěru že chci něco jiného a dodělal jsem si vzdělání. I na dále se vzdělávám, ale spíš, že mě to baví a ne z nějaké přehnané potřeby toho titulu k uplatnění.
Škoda řemeslníky budem potřebovat čím dál více."(:
"Omáčky"kolem toho už je nadbytek,jednou se bude muset obrátit.
Tipuji že jsi skončil v nějaké nadnárodní korporaci,uřadu,neziskovce....ale možná se mýlím.
Ti si totiž svoje budoucí pracovníky/kádry/ kupují tímto způsobem,stáže,stipendia,kulturní obohacení.....nic není zadara,
takto se vychovávají sluníčka,levicově-liberálně smyšlející....které jsou pak použity v těchto institucích.
Ve své firmě bych určitě neohodnocoval dle titulu ale dle jiných kritérií,protože je to moje firma vybudovaná od píky....(:
@@robertsotkowsky7974 Vtipný, ale všechno špatně.. ;) .. Nechápu poznámku ohledně omáčky. Nicméně, neskončil jsem ani v korporaci, ani v úřadu, ani u neziskovky. Když už si tedy tykáme, tak mi tvůj komentář napovídá, že o reálné podobě jak fungují zahraniční výměny pobyty, stipendia nebo celkově pracovní či studijní víza atd., toho moc nevíš. Stipendia byla ve většině případů od hostitelské univerzity (např. Korea, Japonsko). Navíc, studium na vysoké škole tě otvírá brány k dalším program jako Work and travel v USA, Working holiday v Austrálii, Jižní Koreji a podobně. Kdy sice otročíš, ale můžeš se podívat do svět a vidět jak vypadá reálný svět ne jen v ČR, ale hlavně i mimo EU. Samozřejmě je spousta další programu které nejsou podmíněny VŠ. Když, takto strávíš třeba 6-8let cestování v průběhu studia má to vedlejší kladný efekt v podobě cizích jazyků, zkušeností z mnoha světových prostředí, škol, pracovních i ekonomický trhů atd. Takže tím samozřejmě sbíráš i zkušenosti, které tě jen tak někde nikdo nenaučí, a pokud v 18 letech naběhneš dělat obráběče, tak se k nim asi už ani nedostaneš. V tomto převážně tkví to že někde pak dostaneš vyšší plat. Ne, že sedíš 5 let v lavici. Takže, nech si své soudy, jak a kde se vychovávají liberální sluníčka. Vkládáš své dojmy do něčeho, co bylo zaprvé myšlené úplně jinak než si to evidentně pochopil. Zadruhé, o tom moc nevíš. A tím ani náhodou nenapadám tvoji tézi o korporátech, kteří samozřejmě mají tendenci si vychovávat své věrné koně od píky. Nicméně, s tématem to nemělo nic společného. Já tu pouze popisoval i kladnou a zábavnou část studia kterou může VŠ přinést a ne jen. negativní pohled. Svojí firmu si veď jak chceš, to je tvůj business. a je to zase úplně jiné téma na zamyšlení. ;)
@@PatrikMistrik Většina stipendií je udělována v rámci programů EU-erasmus+,coménius...apd.,nikdy jsem podobnou školu neabsolvoval ale nějaké informace mám...od známých,o výuce,programech jako gender studies,který se vyučuje už i na technických oborech,kulturní obohacení,/to je uvedeno přimo na hlavní straně programu/progresivní diverzita...aj.ideologicky zaměřené "speciality".Netvrdím že je to tvůj případ,ale bohužel takový je trend.
Nedávno jsem shlédl rozhovor s rektorem
JCU,který si stěžoval/je to na DVTV/,nato že tito studenti v zahraničí,které škola na tyto stáže vysílá,musí absolvovat tyto předměty,dostávál také stížností rodičů...to jen na okraj.
Proto jsem už na to poněkud háklivý,platíme dětem školné /zdravotní ,sociální/a chceme vychovávat příští generace,předávat řemeslo,ale není komu,
díky tomuto globálnímu systému,naštěstí ,paradoxně díky koronaviru se "Work and travel" zkončí a začne návrat do normálu...
všechno zlé na něco dobré.
Nikomu nebráním cestovat,ale za své.
@@robertsotkowsky7974 Tak gendrová studia jsou jedno z téma co mi jde nejvíce proti srsti. Pak stipendia - Erasmus je program EU a z 90% je to výměna mezi evrop. univerzity. Jen velmi malá část je mimo EU. Navíc v celkovém celosvětovém počtu stipendii je to velmi malé procento. Země jako Čína, Korea, Japonsko mají velmi štědrá státní stipendia, plus každá univerzita ma další desítky svých stip. programů. Nutno dodat, že většina univerzit v Koreji či Japonsku jsou soukromé a proto tyto peníze nejdou z daní a pod. Školy jsou v těchto státech zpoplatněné. Dále programu Erasmus a pod se účastni prakticky každá škola, vytváří si tím určité renomé, a rozvíjí vztahy s partner. univerzity. Samozřejmě např. ty Asijské země to dělají za účelem navázání možných budoucích obchodní vztahů. Pokud si vychovají afričana, který se tedy naučí i jejich jazyk a který původně přišel ze státní správy například Etiopie, tak ano už tam mají svého budoucího koně. Nicméně, nějaké gendrové studia jsou opravdu jen okrajové obory, ze samotným výměnným pobytem to nemá nic společného. Do zahraničí můžou vyjet i lidi z medicíny, jen to budou mít těžší z uznáním kreditů a zápočtů. Dále, program jako Work and Travel určitě neskončí kvůli koronaviru. S tím už Trump vyhrožoval po tom co vyhrál volby a stále nic. Ty děti tam jezdí jako levná nájemná síla navíc je to pro USA výhodný přiliv mozku pokud tam t dětská třeba budou chtít zůstat. A tu práci kterou dělají, tak Američané dělat nebudou a tolik mexikánců si tam USA nepustí. Navíc v tomto případě se opravdu cestuje za vlastní. Člověk si to sám financuje už poměrně draze před odjezdem a pak si tam sám na sebe vydělává, takže za tvoje v tomto případě určitě nikdo necestuje a to jestli do toho investují rodiče jednotlivých mladých lidí je už o něčem jiným . Ani s Erasmem a pod. programy to není tak jednoduché, minimálně cestovní nálady si člověk hradí, plus to stipendium není zase něco co by pokrylo ubytování a jídlo a pod. Lidi do toho musí investovat. K tvému osobnímu negativnímu zaměření k gendrovému studii (a jak již jsem psal já to taky beru jako nesmysl a nemam takové obory rád). Já osobně jsem se s tím ani za několik let v Asii ani při mé Erasmus stáži v Turecku rozhodně nesetkal. Takže. tě jen poprosím, nemixuj několik rozdílných věcí dohromady. Pojmy a dojmy jsou stále něco odlišného. Navíc u této slečny jde o to, že na to asi neměla psychicky a emočně, prostě ten tlak té vysoké školy nebyl pro ní. VŠ není pro všechny, ale má spoustu kladů, které přes své problémy možná nestačila ani vidět. Znova to zopakují, pouze jsem chtěl na tyto klady poukázat, ty holky co tu brečí a říkají jak jím to video pomohlo a že se stejně vykašlou na školu, zedníka dělat stejně nepůjdou. ;)
@@PatrikMistrik OK nerad bych to nějak generalizoval,ano stipendia obecně nejsou jen v rámci EU a byly dávno před vznikem EU/před lisabonskou smlouvou evr.společenství,před tím státy svázané paktem-o "uhlím a oceli",či EHS..../
stipendia jsou i soukromá,v rámci charitativní činnosti různých mecenášů...či jiná.
Problém je v tom že my máme stále socialistický "bezplatný" školní systém,to se týká státu EU,téměř bez vyjímky a nutně se tedy danový poplatník,v rámci EU na všech těchto programech podílí,at chce nebo né.
co do globálního systému "odlivu mozků"
to je také velký problém protože bohatší státy,korporace,koncerny ....de fakto vykupují ty nadanější těch zemí chudších,z kterých už pak nemají nic,pokud tam zůstanou málokdo se vrátí,a tam také platí daně....chybí nám kvaliikovaná i nekvalifikovaná pracovní síla,proto si mnohé firmy najímají pracovníky z východu,z ukrajiny,apd.,ale tím zase ochuzujeme ukrajinu,je to začarovaný kruh.
Proto bud změníme systém školství ze socialistického na tržní,/placené školné/nebo zavedeme pojistky,"chceš aby ti stát inancoval školné ? OK,ale min.15 let tu odpracuješ,a budeš platit daně,zde-např.studium lékaře stojí 6 mil.korun,bez atestací...(:
Úplne mi týmto videom hovoríš z duše 🤗🥰 mám podobné skúsenosti s výškou.... A neľutujem že som to s ňou vzdala. To trápenie za to nestálo.... Točila som o tom tiež video ak by niekoho zaujímala moja skúsenosť 🙂(th-cam.com/video/NYS_Bw1ohQA/w-d-xo.html) .... No som rada, že si to uvedomuje viac ľudí... Že ten titul naozaj NIE JE všetko..A za to trápenie + psychické a fyzické problémy to nestojí... Dá sa byť šťastný a nájsť si super prácu aj bez titulu 😊 ak to človek robí naozaj pre seba, nie pre iných a baví ho to - super! Ale ak nie, je to zbytočné... Titul aj tak nič nezaručí myslím si. 🤔.... Skvelé a úprimne video... 💙
pri tomto videu som sa skoro rozplakala. vedieť, že je tu niekto, kto by vedel pochopiť moju situáciu a nie som v tom sama, je tak úžasné.
tedy strašné, jinak by sis to nechala?
Pomohlo. Šíleně. Byla jsem na tom dost podobně, s trochu jinýma okolnostma.. Ale teď mám skvělou práci.. I když mám jen blbej osmiletej gympl 🙈🖤
Celých 18 minut jsem se ve všem viděla.
Taky jsem z gymplu a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Šla jsem studovat jazyky, nebavilo mě to. Změnila jsem obor, ale taky mě úplně nebaví. A přesně jak jsi neřekla Hani - nemůžu odejít znovu. Teď teda končím, píšu bakalářku a čekám, co bude dál.. Sama se stále hledám a věřím, že se svému oboru nebudu v budoucnosti věnovat.
A jsem alergická na otázky: co to vlastně studuješ? Jak dlouho to už studuješ? Co poté budeš dělat? A chceš pokračovat? Chodíš ještě do školy?
Jednou se všichni najdeme a budeme dělat to, co nás baví🤞🏻
A keď si menila obor, prestúpila si hneď alebo si počkala až na ďalší školský rok
Letos jsem začala studovat Historii a Anglický jazyk na JČU, myslela jsem si, že je to něco, co mě bude bavit a nějakým způsobem naplňovat. Během 3 týdnů jsem zjistila, že vysoká škola není pro mě, začala jsem mít deprese, měla jsem i osobní problémy, ve kterých mi škola opravdu nepomohla a nebyl den, kdy bych měla dobrou náladu. Proto jsem se rozhodla studium ukončit. Ohledně titulu jsem se cítila úplně stejně. “Bez vysoké školy z tebe nic nebude,...” ale neskutečně se mi ulevilo. Rozhodla jsem se splnit si svůj sen a přestěhovat se do Paříže, kde mám přítele a do školy se v blízké době vrátit nehodlám 😂
Můj příběh je takový, že jsem se po maturitě nedostal tam, kam jsem chtěl. Byl jsem nestastný a šel jsem na obor, který jsem myslel, že mě bavit bude jako alternativa a po tom to zkusím znova. Obor mě nebavil, bylo to hrozné a odešel jsem a čekal na další příjmačky. Znova jsem se nedostal tam , kam jsme chtěl, což byla žurnalisitka, ale dostal jsem se na práva na MUNI. Říkal jsem si, "jo práva, to bude něco". Momentálně jsem z toho hrozně nestastný, nebaví mě učení, nesnáším pomyšlení na cokoliv spojeného se školou a každý den myslím na to, že odejdu. Jediný důvod, který mě drží od skončení studia je, že nechci zklamat mamku a že mám strach co se mnou bude bez VŠ (stejně jak jsi vlastně i ty říkala). Ale odhodlávám se a toto video mi hodně pomohlo, jelikož mám z VŠ takové psychické problémy, že mi to za to vážně nestojí. Díky za super video, je fajn vědět, že jsou tady lidé jako já, se stejnými strachy, ale i tak se dokázali z toho dostat a svět se nezbořil :)
update? Jak se ti daří?
@@Idkidk-tl1nt prava jsem skoncil a ted studuju uz druhym rokem na fildě a odjizdim na erasmus a uzivam si svuj obor konecne:)
@@MrGeorge804 super! Vyšla ti ta zurnalistika? Taky o ni přemýšlím a shanim info
@@Idkidk-tl1nt zurnalistiku jsem uz po treti nezkousel, jsem momentalne na spanelske filologii
@@MrGeorge804 mohla bych se zeptat na konkrétní vš? ten obor by mě taky zajímal
Hodně obdivuju to, že sis řekla "kašlu na to" a z té školy odešla, i když k tomu nebyla cesta jednoduchá :) a dokážu se naprosto vžít do té situace, kdy ti bylo ze školy psychicky zle. Prožila jsem něco podobného. Každopádně já na vysokou chodím a jsem za to vděčná. Taky jsem šla na gympl, celý 4 roky jsem chtěla být psycholog, jenže když jsem pak neudělala přijímačky na psychologii na MUNI, byla jsem "nucená" (hlavně tím, že jsem měla jen gympl) jít na jinou vysokou, na pedagogiku. Říkala jsem si, že ten rok nějak přežiju a pak zkusím zase psychologii, jenže jsem se do pedagogiky tak zamilovala, že jsem už měnit nechtěla. I přesto jsem ale nebyla na oboru šťastná, studovala jsem francouzštinu, která mi vůbec nešla. Začala jsem mít psychické problémy a po prvním semestru jsem to nevydržela. Takže jsem přestala chodit do školy a pak jsem na pedagogiku udělala přijímačky znovu, tentokrát na předškolní pedagogiku a tímhle oborem naprosto žiju :) studium je pro mě hrozně obohacující, pracuju s dětmi i mimo školu a nemůžu se dočkat, až budu mít svou třídu nebo školku
Ahoj, tak to mám podobně :) gymnázium a dvě nedokončené vysoké školy..stres, že něco musím, že se někam musím zařadit....nemusím, už vím, že nemusím a to mě osvobodilo. :D
hm
jsem umělecký truhlář a mám práci jistou...
S vysokoškolským titulem z pro mnohé nedostupné školy se živím truhlařinou též. Je to prostě prima práce.
Oprav ma ak sa mýlim, ale príde mi, že aj keď nemáš titul, tak si si z každej tej školy niečo odniesla. Myslím nejaké vedomosti, skúsenosti... to je niekedy viac ako písmenká pred menom a za menom :) veľa šťastia ďalej, fandím ti :)
Až na to, že ten kdo má "písmenka před jménem", tak si odnese mnohem víc z tý jedný školy, a těmi "písmenky", akorát dokazuje. Takže ano, pokud někdo studuje VŠ a nedodělá jí, tak si něco odnese, ale rozhodně nebude umět to co umí ten co má titul a navíc když se tihle dva budou hlásit o práci, tak je větší šance, že jí dostane ten, kdo má před jménem Ing, než ten co tam nemá nic.
@corpse despy Tak já o penězích nic nepsal. Říkám akorát, že nedodělat několik škol odnést si z toho něco není hodnotnější než dodělat jednu školu. Navíc ne každý má prioritu peníze, ale každý chce mít peníze, ať už víc nebo míň. Kdyby pro někoho byla hlavní třeba rodina, což asi pro většinu je, tak stejně bude chtít mít peníze, protože za lásku nekoupíš jídlo a nevezmeš rodinu na výlet. Když nabídneš někomu třeba 50 000 za měsíc, tak ti řekne, že tu práci hned bere, ale když k tomu dodáš, že by musel prvně dodělat vysokou, tak už se mu tolik chtít nebude. Samozřejmě je to taky o tom, jestli na to má mozek, aby to dodělal. Nicméně to co chci říct je, že to podle mě není o tom, jestli jsou důležitý pro někoho peníze, ale o lenosti. Lidi radši budou brát 30 000 a mít maturitu, než aby se srali s VŠ a měli lepší možnosti, protože jim to prostě stačí a nestojí jim to.
@@jakubsorna36 Tak nějak bych souhlasil že je lepší míti titul,když už studuji....ale to asi není o lenosti,naopak jsem líný jít makat tak jdu na vějšku,dneska se trend otočil,např.máme mnoho absolventů kteří po studiu dělají upně jinou práci,u VŠP to je více než polovina,kteří po studiu nepracují ve školství,u mnohých jiných oborů to není o moc lepší,
je to docela pohodlné,stát platí jak zdravotní tak sociální do 26 roku.
/Nějak se protluču a pak se uvidí,když bude titul tak OK,když né tak neva/
tzv.studentů "cestovatelů" také není málo,sami totiž nemají jasno v tom co by chtěli dělat,není divu.
Co je ovšem nejhorší je že vyhazujeme mld. a budíme dojem že máme bezplatné školství od dob socialismu se vlastně nic nezměnilo.
myslím že příjde doba,možná už je tu,kdy se celý systém zhroutí
a bude se vybírat dle schopností,umu,píle,pracovitosti,nasazení,talentu...nikoli dle sprofanovaného titulu,dle titulu si totiž vybírají ti,kteří to neplatí ze svého,
a kteří si svou firmu nevypilovali tzv.od píky. (:
Nemluvím o studentech medicíny,či MFF UK ...ale obecně.
@@robertsotkowsky7974 Tak s tím naprosto souhlasím a vlastně mě tohle i docela štve. Strašně moc studentů okolo mě studuje nějaký obory, který už teď ví, že nikdy nebudou dělat jako zaměstnání. Já osobně si neumí, že bych na začátku, když jsem si vybíral školu, šel studovat něco co mě nebaví, nebo něco mě bude bavit, ale nemá to absolutně žádný uplatnění. Nestuduji jenom kvůli titulu, ale právě kvůli tomu, co ten titul představuje a to jsou právě ty schopnosti. Nicméně tahle moje ideologie nejde aplikovat na drtivou většinu oboru, jako jsou třeba humanitní vědy a jiný useless sračky, což jsou bohužel nejvíce žádané obory.
ahoj Hani,
asi ako jedna z mála ti sem napíšem môj príbeh so šťastným koncom :D :)
tiež som šla na gympel lebo som nevedela čo chcem zo životom, na gympli sme mali fantastického učiteľa biológie a preto som si biológiu veľmi obľúbila. Vedela som, že by som chcela študovať niečo s biológiou, možno zdravotníctvo ale nevedela čo presne, tak som si našla nejakú stránku s ponukami VŠ a čítala jeden program za druhým. Našla som verejné zdravotníctvo, biotechnológie, fyzioterapeut a rádioterapeut. (vedela som že na lekára nemám a sestra byť nechcem) Neskôr som ešte prehodnotila že verejné asi nie a podala si prihlášky na zvyšné 3 školy. Rádioterapia bola v Bratislave a tam som nechcela ísť lebo som sa bála veľkomesta (som z malého krajského mestečka v strede Slovenska a mala som to dosť daleko na dochádzanie), Fyzioterapia bola v Banskej Bystrici, kde by sa mi super dochádzalo, preto som verila že pôjdem tam, a Biotehnológie boli v Nitre kam som sa už tešila na internát.
Na prijímačky fyzioterapiu som sa najviac pripravovala ale hlásilo sa nás veľa a brali myslím že len 1/5, tak%ze tam som sa nedostala, do Bratislavy som sa nepripravovala vôbec lebo tam ma to nelákalo, a skončila som 2 pod %ciarou, ale bolo mi to jedno, ostali mi Biotechnológie, nevedela som či ten odbor zvládnem ale povedala som si že skúsim. V ten istý deň ako som šla platiť zálohu za internát mi poštárka doniesla doporučený list z rádioterapie v Bratislave-prijali ma. Neviem čo sa vtedy vo mne zlomilo, ale povedala som si že je to znamenie, na školu som šla, u%zila som si ju najviac ako to len šlo, do Bratislavy som sa neskutočne zamilovala, našla som si na výške fantastických kamarátov.
Momentálne už 3, rok pracujem a vôbec to neľutujem, svoju prácu milujem a nevymenila by som ju za nič na svete.
Čo z toho vyplýva? Občas sa netreba riadiť hlavou ale srdcom a spraviť niečo nečakané :)
Ja jsem z prvni vysky odesla na druhou, tam jsem v prvaku taky myslela, ze odejdu a dala ho tak tak, ale ve druhaku byly lepsi predmety, tretak zase ,,peklo", ale tenkrat i kdyz to malokdo pochopi, jsem totalne zatnula zuby, byl to stres, zhubla jsem. Magistr byl uz mnohem lepsi, lepsi predmety, proste vsechno. Zpětne jsem rada, ze jsem to nevzdala. Z vysky nemam jen titul a i dobrou praci, ale hlavne i to, ze jsem natolik silna, ze ustojim stres,neprijemnosti i to, ze ve zlem hledam dobre a neutecu z boje a dotahnu praci do konce, prestoze jsou prekazky.
👏👏👏👏
Presne!
Souhlasím. Škola nám dala hlavně to, že umíme bojovat, dokončovat věci, dělat to pořádně a spousty dalšího. Ti co to vzdali se často na něco vymlouvaji a mám pocit, že mají nějaký komplexy po zbytek života a všude musejí říkat, kolik škol už teda v životě začali, tam byli jeden semestr, tam dva roky... A hlavně nezapomínají zmínit jaký originální obor vlastně studovali :) Blablabla, mají tendence to cpát dalším, hlavně těm, co to zvládli. Ale, že by měli tendence něco v životě dokázat, to ne. Nejvíc si stěžují Ti, kteří mají možnost bydlet u rodičů. To jsou největší "siláci".
Trefa do cierneho ako sa povie. Ale netreba ani odsudzovat tych co to nedokoncia. Niekto zisti vela krat az tam, ze to nie je prenho - resp. zisti to tou "hard way". Ale tiez pouceny a snad aj silnejsi casom.
Nezvyknem komentovať, ale chcem dodať len pár vecí.. 1. Áno titul nie je všetko a vysoká škola nie je pre každého. 2. Ľudia, ktorí študujú pre predĺženie mladosti a kvôli titulu spôsobujú zhoršenie mena školy a kvality školstva ako celku, tak prosím nerobte to. 3. Všetko v škole aj mimo školy závisí len od človeka samého, od nikoho iného. 4. Z mojej skúsenosti môžem povedať, že prvé dva roky (koľkokrát aj celé bakalárske štúdium) nie je dobrá výpoveď toho, o čom samotný odbor alebo zameranie je. Často sú v prvých ročníkoch veľmi všeobecné predmety, ktoré musí absolvovať celá škola bez ohľadu na odbor (ako napríklad na Ekonomickej univerzite je to matematika, mikro a makroekonómia..), preto to v prvých ročníkoch netreba vzdávať. Ja som sa napríklad v prvom ročníku čudovala, že čo som si to vybrala, že ma predmety strašne nebavia a tiež som mala chuť skončiť a teraz, o 6 rokov neskôr, som študentka 3. stupňa vysokej školy a som extrémne spokojná s mojím výberom a robím to čo ma baví (aj keď som tiež po gympli nevedela, čo chcem robiť v živote)...
"2. Ľudia, ktorí študujú pre predĺženie mladosti a kvôli titulu spôsobujú zhoršenie mena školy a kvality školstva ako celku, tak prosím nerobte to." Co to je za kravinu. Tak snad je škola zodpovědná za to, aby z ní nelezli pitomci, ne? Od toho jsou ty desítky zkoušek a nakonec státnice.
"3. Všetko v škole aj mimo školy závisí len od človeka samého, od nikoho iného." Tady mi vždycky začne houkat alarm v hlavě. Jakmile někdo tvrdí něco absolutního, nemá pravdu. Známému se zabil otec při autonehodě a jeho matka alkoholička, která neměla práci, ho potřebovala. Takže buď se mohl vykašlat na matku a studovat dál jakoby se nic nestalo nebo školu opustit, najít si práci a o matku se postarat.
Navier-Stokes Equation ad bod 2. ty lidi z ní nemusí vylézt s titulem... stačí že tam chodí a nedochodí, nebaví je to, kazí to ostatním a pak všude hlásaj jak je to nahovno škola etc... 😉
Pořád jsem čekal na moment, kdy se budu cítit dospělý a budu vědět co a jak s životem. Je mi 38, dospělý se necítím a pořád nevím, co dělat :). Ale má cesta mě vede tam, kde se cítím spokojený. Vím už co mě baví, co mám rád, co dělám rád. Dokážu si vydělat tím, co mě baví. A je mi při tom zcela jedno, jaký mám, či nemám papír a potvrzení od někoho.
Děkuji za tento příběh! Miluju tyto povídací videa :))
Já jsem se na základce učila fakt strašně, neměla jsem žádné ambice :D nikdo mě k učení nevedl...a bavila mě jako každou holku skoro v 15 letech jen kosmetika atd (fakt se mi nelíbí, to, že se musí člověk rozhodnout v 15! co bude dělat?!) tak říkám půjdu na kadeřnici nebo kosmetičku...to mě bude bavit :D :D šla jsem na kadeřnici vůbec mě to teda nebavilo, nešlo mi to a hlavně...uvědomila jsem si, že v té třídě se mnou jsou fakt jen hlupáci s prominutím....všichni tam prakticky byli jen protože na víc neměli..a říkala jsem si, že tam prostě nepatřím a styděla jsem se za to :D ale tak dodělala jsem ty tři roky a šla jsem na nástavbu - podnikání.. tam mě to strašně bavilo, myslím, že jsem se učila fakt dobře..maturita za samé jedničky, a jelikož mě nejvíce bavilo účto a ekonomika, tak jsem šla na ekonomku (taky báňskou)...tam to byla tedy krutá realita pro mě :D prvák hrůza (hlavně ta matika...neměla jsem základ vzhledem k předchozímu studiu :D) takže jsem matematiku v druháku opakovala...takže to bylo fakt těžké, ale nějak jsem to dala...akorát mě potrápil operační výzkum...kvůli kterého jsem si musela studium o rok prodloužit...vše jsem nakonec dodělala...napsala jsem bakalářku i odevzdala! dokonce jsem dostala za B myslím, ale týden před státnicemi jsem onemocněla (já nebývám nikdy nemocná :D) ....tak říkám půjdu tedy v září (a to už mi vyměřili myslím 9000, že mám zaplatit...ale nakonec jsem platila jen 2500 nějak mi to prominuli ptž jsem byla nemocná a měla jsem potvrzení) no jenže jsem chodila mezitím do práce 30h týdně...pak se ještě něco stalo v rodině a musela jsem dělat ještě práci navíc za někoho jiného, a už jsem si nemohla vzít dovelenou na učení....tak jsem studim přerušila protože jsem věděla, že se to nestihnu naučit...:D...no teď už mam rok a půl přerušené studium...začali jsme mezitím s přítelem podnikat..myslím,že docela úspěšně, je to mega náročné, ale miluju to, a něják nevidím důvod proč školu dodělávat..ikdyž mi chybí fakt málo, ale pochybuju, že se k tomu dokopu. Navíc mě od půlky střední doprovází tak jako tebe úzkosti a taky občasné deprese...a jen pomyslím na to učení tak mi je zle...
Je zvláštní se na tohle video dívat, protože se v něm úplně vidím. Po střední jsem se dostala na práva a říkala jsem si když ses dostala, musíš jít. I když jsem měla možnost studovat obor, který by mě bavil určitě víc, šla jsem do tohodle jen proto, že jsem se dostala. Mamka mě podporovala, takže jsem vždycky cítila, že musím protože přece neskončím jen se střední když mi škola vždycky šla. Bohužel mi trvalo 6 let na výšce, než jsem si uvědomila, že toto opravdu není pro mě, dělat bych to nechtěla a tím, jak jsem celou dobu jen proplouvala, jsem neměla dost kreditů na to, abych školu ukončila. Nejvíc mě štve, že jsem zabila 6 let svého života jen proto, že jsem se bála rozhodnout se skončit a zklamat mamku. Ze stresu jsem se během výšky dostala do bodu, kdy jsem spala třeba jednou za tři dny a byt jsem opouštěla jen když jsem si šla nakoupit. Odstřihla jsem všechny přátele, protože jsem se s nikým na téma školy nechtěla bavit. Teď jsem ze školy už 2 roky a nadávám si za to, že jsem to nezabalila dřív. I bez titulu mám teď super práci, která mě baví, a hlavně jsem se zase vrátila do pohody. Jsem moc ráda, že vidím, že v tom nejsem sama. Hrozně dlouho jsem si připadala jako naprostý ztroskotanec a nedokázala jsem ani říct, že jsem školu ukončila ale neúspěšně.
Hani, měla jsem to stejně, 4x jsem začala studovat VOŠ, vždycky jsem to vzdala v prváku, hned jak začalo zkouškové jsem měla hrozné psychické problémy... Nebyla jsem schopná jít na zkoušku, hrozně jsem se bála selhání. Doma mi vždycky říkali, že nemám končit maturitou, že by to byla škoda... zpětně si myslím, že jsem si prostě po maturitě měla najít hned práci v oboru a byla bych šťastná. Místo toho jsem se 4 roky plácala na nesmyslných pracovních pozicích jen, aby se to dalo nějak udělat i se školou... mezitím jsem akorát zapomněla spoustu věcí z oboru, který vystudovaný mám, baví mě a k tomu, co teď dělám vlastně ani nic víc nepotřebuju :-) Každej prostě nemusí mít VŠ, plnohodnotný život se dá prožít i s maturitou.
Voš je snad uplne nejjednodusi cesta k "titulu" hlavne kdyz navazuje na stredni a ucitele tam jsou tak shovívaví že ti daji i 6 pokusu, tam jde primarne o praxi.... Tak to musi byt hodne spatny, kdyz je na ni nemozny propadnout :)
Co s maturitou, ale i s učňákem a dokonce bez vzdělání znám takový co vydělávaj víc než kdejaký vysokoškolák. Je to o šikovnosti a o štěstí no..
@@petrapoupova951 ale ono nejde primárně ani o to že máš nějaký DiS nebo Bc. Ale o nové znalosti, rozirujes si obzory, poznávat nové lidi a dostáváš nové možnosti. Skrz vos vím že se dostanu do Německa,zúčastnim se seminářů a kurzů které jsou zdarma a normálně bych je platila a skrz dlouhodobou praxí v určitém zařízení mě tam rovnou můžou nabídnout práci. Prostě ať si každý říká co chce, není to jenom o titulu
Ahoj / dobrý den,
Je velmi hezké slyšet Tvůj příběh, zároveň je nám to dost líto. Kdyby přišly problémy s psychikou i zdraví třeba u nás, tak se tomu pověnujeme, aby to fungovalo - Poradenské a kariérní centrum má skvělý tým psychologů a poradců, je možné zažádat o kompenzace při studiu atp (ale myslíme, že situace je jinak dnes už na všech smysluplných školách).
Ve výsledku úplně souhlasíme, že studium není nutně pro každého. Fakt ne. A je to hrozné zlo, že se tam spousta lidí tváří, přitom na řemeslech není vůbec nic špatného, naopak! Nemluvě o tom, že některá specifická odbornost se dá dohant časem - kurzy celoživotního vzdělávání teď zažívají obrodu. Škola dává prostředí, kde se lze učit, ale nutit do toho někoho,... to vážně nemívá smysl.
Chtěli bychom ještě doplnit, že pod tím titulem se stejnou měrou, jako je odbornost odráží také jen holý fakt, že studium člověk dotáhl. A možná dnes, víc, než kdy jindy, je to prostě challenge, výzva. Titul znamená, že se člověk umí hryznout, že umí dotáhnout to, co načal a nepustí, dokud nemusí. Neexistuje podle nás studium, které by mělo být jen zábavným učením, to si asi přiznejme všichni. Ale je to často to implicitní - za tou fasádou názvu oboru a seznamu zkoušek, co je důležité. Přijít do systému, umět se v něm zorientovat, vytěžit z něj maximum, ztratit v něm minimum, dokončit, jít dál. Proto je dokončené studium ceněné u zaměstnanců. Nevěřili byste, jak často nám zaměstnavatelé říkají, že je jim jedno, ze kterého oboru by nabrali absolventa - že je důležité, že to je právě VŠCHT, jakožto prestižní škola.
Každopádně hodně štěstí do budoucna, skončit rozhodně není katastrofa. Ale byla by škoda, kdyby se z toho stal v dnešní uspěchané době trend /"sport". Dnes to hrozně nahrává roztěkanosti a deformovanému smyslu pro odhodlání. Vůbec netvrdíme, že je to Tvůj/Váš případ, ale ruku na srdce, kolik lidí znáte, kteří by vše chtěli mít hned, instantně, bez námahy. Nic co za něco stojí, bez toho není a to ostatně víte sama moc dobře, protože za sebe sama musíte bojovat. A tohle vysoká škola naučí také.
Přejeme krásný den!
Běžte si dělat PR někam... jinam...
Ja som na tom podobne, mám tiež 25 rokov a som bez titulu :D.
Nezvyknem písať komentáre pod videá a toto tvoje mi vyskočilo náhodou a som za to aj veľmi rád, lebo sa tu našlo niekoľko ľudí ktorí sú na tom podobne ako ja. Bol na gymnáziu, všetko v pohode, žiadny problém...potom som išiel na medicínu na všeobecné lekárstvo, ale v druhom ročníku v lete ma vyhodili lebo som neurobil skúšku a nemal dosť kreditov. Nakoniec som aj zistil, že ma to ani nebavilo, a tak som bol rok doma učil sa na prijímačky a išiel som na zubné lek. Prvý rok to bolo úplne super, mal som uznané predmety, tak som chodil do školy iba na tie zubárske predmety 1x do týždňa a popri tom som brigádoval. V druhom ročníku v letnom semetri ma chytila kríza, nechcelo sa mi učiť na skúšky, bolo ich veľa a hlavne boli zo všeobecných predmetov, ktoré ako možný zubár vôbec nevyužijem, aj keď samozrejme viem, že ich musím urobiť aby som pokračoval ďalej...a tak som teraz v tretiaku, prenášam niekoľko skúšok a neviem ako tento semester dopadne. Škola ma ale baví, spoznal som tam aj veľa super ľudí, len som proste lenivý a nechcú sa mi učiť predmety, ktoré viem, že v budúcnosti nebudem potrebovať a nejako sa cez to neviem povzniesť, že študujeme veľa zbytočností a najmä u nás na Slovensku 6 rokov, čo je v prípade toho zubárstva zbytočné a stačilo by 5 rokov ako u Vás v Česku. Samozrejme, že rodičia mi vyčítajú, že som nemal ísť 2x na tú istú školu a že ich to stálo veľa peňazí a podobne. Už som aj raz platil školé okolo 1800eur a ešte budem aj budúci semester, ak sa tam samozrejme dostanem :).
Kedže ma veľmi baví cestovanie a chcem sa tomu venovať aj ďaľej v budúcnosti, tak teraz rozmýšľam, že som asi nemal vôbec ísť na gymnázium, ktoré sa berie ako príprava na vysokú školu, ale niekam na hotelovú a mohol som už dávno pracovať v zahraničí, napríklad na výletných lodiach :D.
Co se mé zkušenosti se vzdělávacím procesem týče: vzhledem k tomu, že jsem celou základkou proplouvala se samými jedničkami, tak mi všichni učitelé a příbuzní předpovídali budoucnost na gymplu. Já jsem se tomu moc nebránila, ale když jsem řešila, kam si podat přihlášku, tak jsem objevila ekonomické lyceum, které se mi zdálo užitečnější, že sice má dost všeobecného základu, ale zároveň i nějakou specializaci. Hodně lidí se mi to snažilo vymluvit, ale já jsem pak už z principu tam jít chtěla, a nakonec jsem moc ráda, že jsem tam šla. Minimálně proto, že jsem poznala několik skvělých lidí a naučila se psát všema deseti. :D Když jsem se pak rozmýšlela ohledně vysoké, tak jsem byla ztracena. Spíš než nad konkrétním oborem jsem váhala nad konkrétním městem, chtěla jsem být co nejblíže domova. No a pak jsem taky vybírala obory, které neměly povinný tělocvik. Z toho důvodu vypadla ekonomka, protože ta jako jediná tělocvik měla. Tak jsem se zaměřila na jazyky.
Za sebou mám tedy rok studia angličtiny, které jsem vzdala, protože jsem neudělala tu nejdůležitější zkoušku z anglické konverzace. Dost mě to mrzelo, protože jsem byla zvyklá na velmi dobré známky , ale prostě jsem viděla, že ač všechno ostatní je v pohodě, tak mluvení před lidmi mi dělá problémy i v češtině a v angličtině je to ještě mnohokrát horší. Tak jsem si našla jiný obor, literaturu, a přestoupila na něj. Literaturu jsem tedy dodělala bez problémů, nicméně zpětně jsem moc ráda, že jsem na té angličtině byla, ale i za to, že jsem z ní odešla. Naučila jsem se totiž perfektně rozumět anglickému slovu i písmu, což je pro můj běžný život opravdu důležité. Na druhou stranu si myslím, že samotná vystudovaná angličtina už tak skvělá a perspektivní pro pracovní trh není, navíc po skončení toho studia jsem se už nikdy nemusela stresovat rozsáhlou konverzací v angličtině před dalšími lidmi. Takže výhra. Momentálně jsem ve druháku magisterského studia, takže bych už měla končit, nicméně s diplomkou jsem ještě ani nezačala. Studium, tentokrát historie, mě opravdu baví, ale do diplomky se mi prostě nechce. Bádání samotné mi nic neříká a ani v budoucnu se mu věnovat nechci. Na druhou stranu chci dokončit to studium (částečně i kvůli rodičům), takže se budu muset přemoci a tu práci napsat.
Nicméně musím přiznat, že studium na VŠ mě baví i jako takové. Líbí se mi ta relativní svoboda studovat předměty, které mě baví - v mém případě jsou to jazyky - a celkově studentský život, a i jakási studentská soudržnost.
Práci si zaplať, není to tak drahé a v poměru cena/čas se to vyplatí.
Tohle video se mi náhodou objevilo v doporučených a jsem ráda, že jsem si ho pustila. Já sama jsem vystřídala několik oborů, právě z toho důvodu, že jsem nevěděla, co vlastně chci v životě dělat, nic pořádně neumím a nemám zkušenosti. Vystudovala jsem 8-letý gympl v Praze, ale potom jsem taky vůbec nevěděla, co chci vlastně dělat dál. Bylo pro mě nemyslitelný, že bych nešla na VŠ, stejně jako pro moje rodiče a vlastně i spolužáky z gymplu, kteří samozřejmě taky šli všichni na VŠ. Na gymplu mě bavily jazyky, tak jsem šla na dvouobor AJ/NJ do Plzně, ale tam jsem byla hrozně nešťastná a vůbec mě to nebavilo, tak jsem se po roce vrátila zpátky do Prahy a šla na Anglistiku-amerikanistiku na UK. To mě taky vůbec nebavilo, navíc jsem si uvědomila, že bych pak pravděpodobně byla buď překladatelka nebo učitelka a to jsem nechtěla. Skončila jsem už v prvním semestru a přemýšlela jsem, co se sebou dál. Napadlo mě taky, že bych šla někam pracovat, ale v žádném oboru jsem neměla moc zkušeností, abych se někde pořádně uchytila, navíc rodiče by byli určitě zklamaní. Tak jsem hledala další, třetí VŠ a protože mě vždycky zajímala kultura a umění, našla jsem si obor Arts management na VŠE. Nejdřív jsem si vůbec nevěřila, že bych na takový obor měla, protože je to přecejen na ekonomce, takže matika, ekonomie, atd... Začátek tam byl trochu těžší, hodně náročných předmětů, taky jsem přemýšlela, jestli to nevzdám (navíc od třeťáku už jsem taky musela platit školné), ale teď už dokončuju bakaláře a jsem vlastně nakonec ráda, že jsem tam zůstala, protože i když mě ta škola často nebavila, utvrdila jsem se v tom, že kultura je to odvětví, v kterém se chci uplatnit a titul z tohoto oboru mi třeba usnadní si v něm najít práci. Takže CO BYCH DŘÍV UDĚLALA JINAK: 1) už na gymplu bych se začala pořádně angažovat v tom, co mě baví, zajímá a naplňuje a našla si v tomto oboru brigádu, místo utírání podlahy někde ve fast foodu, 2) po gymplu bych se hned nehrnula na VŠ jen proto, abych byla na VŠ a abych nevypadla ze studijního režimu, a pořádně se zamyslela nad tím, co mě bude nejen bavit, ale co mi bude v budoucnu k něčemu platné, takže prohledat všechny různé nabídky oborů a nebát se něčeho jen proto, že je tam pár těžkých předmětů. Myslím, že je v pořádku dát si po maturitě třeba rok nebo i víc pauzu a "najít se". Jak říká Hanka ve videu, v životě se nakonec ke vzdělání vždy můžete vrátit. Moc nerozumím komentářům typu "tohle video zní jako bys nabádala lidi, aby nechodili studovat a vykašlali se na VŠ." O tom to přece vůbec není, já jsem si z toho videa vzala to, že je ok být v tomhle trochu sobec a rozhodovat se podle sebe, věnovat se tomu, co člověka baví a dává mu smysl, a ne dělat něco jen proto, že se to od něj očekává ze strany rodiny, spolužáků apod. :)
Mě příjde strašně smutný, kolik lidí jde na vysokou školu aniž by na ni chtěli jít. Že tam jdou jen jako ovečky, protože to tak má skoro každej. Vždyt tak jen marní čas a hlavně ve většině oborech titul není vůbec potřeba. A jít na gympl, když člověk neví... nevím jestli by mu právě nepomohlo jít trošku odbornějším směrem a buď ho nadchne a bude v tom pokračovat nebo bude alespoň vědět, co dělat nechce. Rozhodně na tom bude líp než po gymplu, kde 70% lidí neví vůbec.
Myslím si, že vysoká škola je od toho, abychom se zlepšili v tom co nás baví. A pokud nás to nebaví, tak je to o ničem. Taky jsem přešla po prvním ročníku a bylo to to nejlepší co sem mohla udělat. Ideální je prostě odejít v tom prvním i kvůli placení toho studia. :D Takže studovat vš z rozumu a pokud nás to nebaví nemá cenu. Kor když se pak člověk trápí :D a je spousty uspěšných lidi i co mají jen gympl. Takže hlavne zádny stres, život máme jen jeden :D
Přesně nechápu, jak má dítě v 15 letech rozhodnout o tom, co má dělat v životě. Já jsem si vybrala obchodku, jelikož nic jiného mě nezaujalo a na gympl jsem nechtěla. S učením jsem nikdy problém neměla, střední mě bavila, odmaturovala jsem s vyznamenáním. Ale když došlo na výběr VŠ, tak jsem se začala sama sebe ptát, jestli chci začít nový obor nebo pokračovat v ekonomice, chvilkami jsem si i pohrávala s myšlenkou, že prostě se školou končím a půjdu do práce, protože i jenom s maturitou z obchodky se dá najít slušná práce.....ale nakonec jsem se tedy rozhodla pokračovat v ekonomice. Takže momentálně jsem ve druháku na ekonomicky zaměřeném oboru. Ve studijním plánu mám předměty, který mě baví hodně, ale i ty, co jsou pro mě absolutní utrpení a nevidím v nich žádný přínos....všechny zkoušky mám, nic neopakuji, ale prostě mám pocit, že mi to nedává nic, o čem bych mohla říct "jo, tak tohle využiju, až tu školu dokončím." Jelikož můj obor má studentovi dát přehled ve všech podnikových činnostech, budu doufat, že se v něčem nakonec najdu a budu moct říct, že jsem nestudovala zbytečně.
Asi to co jsem napsala ani nedává smysl, ale na tohle téma toho mám hodně co říct, všechny ty pocity co se ve mně odehrávají, když ve škole sedím, když odcházím ze školy...je toho hodně a sesmolit do smysluplných vět je celkem těžký :D
Toto je presne môj prípad .... tiež mám gympel a 3 roky výšky bez titulu (prerušil som štúdium), momentálne žijem a pracujem v Nórsku,o tom som vždy sníval a nemenil by som mám sa skvele :) Titul proste nieje všetko a nikde nie je napísané,že keď máš výšku , že sa budeš mať v živote dobre.
právě se snažím učit na zkoušky v téhle šílené době, kdy jsme ve škole nebyli ani jednou a vlastne vůbec nevíme, jak to letos bude, a narazila jsem na tohle video. už asi týden nespím, nejím a mám panické záchvaty, protože vím, že obor, který jsem si vybrala studovat nechci, nebaví mě, ale cítím tlak ze strany rodičů, kteří jsou oba inženýři, že školu musím dokončit. funguje to u nás ve stylu, platíme ti to, vybrala sis to, tak studuj, to je teď tvoje práce. také jsem bez větších obtíží vystudovala gympl a byla jsem takový ten typ, co má většinou jedničky, občas to ujede, ale vždycky v té lepší polovině. nikdy jsem moc nevěděla, co chci dělat, a nikdy jsem se vlastně nemusela učit, vždy mi stačilo probrat to se spolužáky před hodinou, tím stylem jsem vlastně i odmaturovala. od mala jezdím na letní tábory a práci s dětmi miluju. umím plynule anglicky a vždycky mě bavil zeměpis, takže chci po tomhle pekelném období zkoušek podat přihlášku na pedagogiku. pořád mám ale v hlavě hlas všech lidí, co ode mě něco očekávají, že to s další školou dopadne stejně a že nikdy nic nebudu a že jenom s gymplem můžu jít tak akorát zametat chodníky. jsi asi první člověk, který říká něco jiného a strašně moc ti za to děkuju. myslím, že takovéhle věci by se s dětmi/studenty měli řešit více. ukázat jim, že všichni nemusí mít vš, že přejít na jiný obor není nejhorší věcí na světě a že člověk není méně cenný jen protože nemá titul.
Aaaa tady je taková fajn zóna plná lidí, kteří jsou na tom podobně jako já. Hned má člověk lepší pocit, že není jediný v tom Česku, kdo má takový problém 🙈 geniální video, které mi zlepšilo den✨ jsem teď 2 měsíce na vš po gymplu a vůbec mě to nebaví, v podstatě studuju kvůli ostatním a kvůli strachu, že se bez titulu neuchytim🥴už teď vím, že ten obor nedostuduju, vůbec mi to nejde.. Tak tomu dám příští rok asi ještě jednu šanci někde jinde a pak se uvidí no🙏 ten pocit averze, když někdo jenom zmíní školu, moc dobře znám 😆
mám to úplně stejně 🙏🏻 taky jsem 2 měsíce na VŠ kde fakt být nechci a planuju přestup… jen nevím, jestli to skončit hned a jít dělat brigadne, dokud se znovu nedostanu, nebo jestli překonat ten první semestr a pak už se jen učit na prijimacky, s tím, ze budu v klidu doma a na brigádu nemusím…
@@Idkidk-tl1nt řešila jsem úplně stejné dilema, ale nakonec jsem s vš už sekla, když vím, že ty zkoušky dopadnou blbě a vím, že to dělat nechci. Takže teď chodím na brigádu, abych si něco vydělala, než ztrácet čas někde, kde nechci být 😄 a příští rok zkusím jinou výšku nebo jsem zvažovala policii/vojáka 🙆♀️
@@hanka7285 asi začnu procitat brigady poblíž a když najdu něco, co mi sedne, tak bych to řešila stejně 💕
Vzhledem k tomu, že v posledních dnech začal TH-cam tohle video nabízet různým lidem i třeba takovým, kteří ode mě žádný jiný obsah neviděli, případně reagují na název videa nebo jen jeho část, protože ho ani nedokoukali, tak bych se chtěla k pár věcem vyjádřit. =)
Prvně jsem nikdy neřekla a věřím, že nenabádala mladé lidi, aby nestudovali =). Mluvila jsem o svém konkrétním příběhu a zároveň jsem zmínila, že dle mého názoru nemá smysl a není správné studovat, pokud je to až takový stres, tak moc Vás to nebaví, tak moc to nechcete dělat a studujete jen kvůli okolí. Titul není všechno, nemusí ho mít každý a často moc nevypovídá o kvalitách (bohužel někdy ani znalostech a uplatnění v praxi) daného člověka. Stejně tak jsem nepropagovala, abyste se všichni vykašlali na školu a šli dělat TH-cam =). Doufám, že to tak scestě pochopilo jen pár zmatených jedinců. Zároveň se objevilo pár zpráv o tom, co si jako myslím, že jednou budu dělat, až TH-cam skončí? Nevím =). Vy si jste jistí, co přesně budete celý život dělat a jestli v každé práci uplatníte Váš titul? Já nežiju v bublině, kde bych si myslela, že mě tohle bude živit pořád ale právě teď to tak je a až to tak nebude, bude řešit co dále. Vím co mě baví a možná se to nezdá ale i to všechno, co se pojí s tvorbou videí na TH-cam, "influencerstvím" je svým způsobem určitá praxe, kterou bych jednou mohla využít i v jiném oboru. Také jsem přímo ve videu zmiňovala, že jsem otevřená dalšímu sebevzdělání, které nutně nemusí být formou VŠ. Pak ještě nesouhlasím s tím, že je jen pár lidí, kteří mají to štěstí, že se dobře uchytili i bez titulu a mají fajn práci ale ostatní na to holt musí mít titul? Pořád a možná naivně věřím, že jde hlavně o schopnosti a ne o papír, aspoň se v tom neustále utvrzuji díky svému okolí.
Myslím si, že vzdělání je velmi důležité a je jen na Vás, jestli se rozhodnete pro VŠ, kurzy nebo jen učení se z knížek sami doma. Každý se prosím rozhodujte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ♥
Moc děkuju za tohle video. Rodeem vysoké školy jsem si prošla už před pár roky a tak mám možnost koukat se na to s odstupem. Vybrala jsem si dvouobor, který mě bavil a přesto prostředí vysoké, nároky rodičů, pocit "že za každou cenu musíš", udělal po dvou letech z té lásky nenávist. Do třeťáku jsem se nechala doslova ukřičet. Přišla jsem si bezvýchodně. To že jsem si díky tomu prošla silnou depresí už dnes považuji za plus, protože jsem tehdy pochopila, že kdo depresi nezažil, nepochopí a sama jsem měla možnost teď několik lidí v té stejné sitaci podpořit. Mít možnost tenkrát slyšet, to, co tu teď říkáš by mi tenkrát strašně pomohlo a myslím, že to teď taky spoustě lidí pomůže. Ze školy jsem nakonec po dlouhém rozhodování odešla. Trvalo mi rok než jsem znovu otevřela knížku z předtím oblíbených oborů. Dnes pokračuji v samostudiu, naše doba je bohatě otevřená dostupností materiálů a zdrojů. Jsem spokojená:) Takže ještě jednou děkuju za to, co děláš a že umožňuješ sobě i jiným vyjádřit to, co jinak nemusí být jednoduché říct. Ta svoboda být konečně schopný rozhodnout sám za sebe je nedocenitelná. Jsem ráda, když vidím někoho, kdo v tom ostatní podporuje. Hodně štěstí a v dnešní situci i hodně sil a pevné nervy Martina Drábová
Je to tak, jak píšeš 😊 TH-cam mi toto video nabídl, ačkoli jsem žádné jiné video od tebe neviděla, ale musím říct, že jsem za to ráda. Taky jsem z gymplu a nikdy jsem pořádně nevěděla, co chci dělat. Takhle, na gympl jsem šla s tím, že půjdu na medicínu, ale zjistila jsem, že chemie není moje nejsilnější stránka a že opravdu nejsem ten typ člověka, co by dokázal celý den prosedět u knížek 😅 To jsem zjistila asi na začátku druháku, takže pak jsem nevěděla, co chci dělat, furt jsem měnila svá rozhodnutí, ve čtvrťáku mě napadla psychologie, ale tam jsou těžké přijímačky, takže rozmyslet si to ve čtvrťáku je dost pozdě. Taky jsem nesnášela otázky na školu, upřímně je nemám moc ráda doteď ("A co z tebe bude, až tu školu doděláš?"). Ale abych to dokončila. Takže mě lákala psychologie a taky jsem ve čtvrťáku chodila na filosofický seminář, takže mě lákala i filosofie. No a taky jsem vždycky měla ráda češtinu, ale učit jsem moc nechtěla a nevěděla jsem, co jiného bych s češtinou dělala. Skončila jsem tedy na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity. FHS - přezdívaná jako Fakulta hledající smysl 😂 Co k tomu říct. Celkem mě to baví, dá se to zvládat, ale nedokážu si představit, že bych dělala práci v oboru. Psychologii budeme mít až ve druháku a filosofie? No... Asi jsem o ní měla jiné představy 😂 Nicméně se mi v hlavě už rýsuje představa toho, co bych chtěla dělat. Už v prvním semestru jsem si ujasnila, že chci udělat Bc. a dál nejít. Popravdě mi těch 13 let školy (ZŠ a SŠ) přijde dost 😂 Teď tedy VŠ beru jako něco, co mi dá zkušenosti, nějaké znalosti, vyzkouším si vysokoškolský život, život na koleji a.. No, co si budem, je super mít studentské slevy a prázdniny 😂 Ještě ale musím říct, že jsem se kvůli VŠ nikdy nějak moc nestresovala - vždycky jsem si řekla, že ta zkouška nějak dopadne a že když tak mám ještě dva opravné pokusy. Navíc mi stačilo dost toho stresu před maturitou a zakázala jsem si toto prožít znovu 😅 Takže můžu říct, že jsem relativně spokojená 😊 Beru život pozitivně 💕
tak já byl na ČVUT půl roku a stačilo mi to na to abych naprosto jistě věděl že je to pro mě jenom ztráta času se tam snažit udržet, člověk by to měl poznat že to prostě nedá a nesnažit se tam za každou cenu marnit čas když ho pak stejně vylejou, akorát o pár měsíců pozdějc. :-D Místo toho promarněnýho času na škole může začít normálně žít a ne jako půlka studentů že žerou ňáký zbytky od mámy co doma najdou plesnivý v lednici, už jenom ta představa že bych takhle žil další 4 roky pro mě byla důležitá při tom rozhodování jeslti se snažit tam vydržet nebo jít dělat.
@@Pidalin Zbytky od mámy :D :D Já teda chodila do menzy :) Každopádně ono je žít a žít. Jak jednou člověk začne pracovat, tak už to bude tak den co den, ráno muset vstávat do práce, večer přijít domů unavenej a už nic nestihnout, mít čas na sebe a svý záliby leda o víkendech nebo svátcích, a takhle to půjde den co den až do důchodu, pokud nějakej bude. Takže pro mě 5 let na vejšce bylo i svým způsobem oddálení toho, kdy budu furt něco muset :)
@@Michaela_Foktova Pointa byla že z něčeho musíš žít a na to abys chodila do menzy nebo kantýny prostě 4 roky nebudeš mít aniž bys po nocích chodila na brigády, což jsem prostě nebyl ochotnej takhle žít dalších několik let, to bych brzo skončil na psychiatrii. Jsem byl rád když jsem dostal aspoň prachy na jízdný abych se do tý školy vubec dostal a pár brigád za rok o prázdninách ti moc nevydělá, tenkrát před cca 10 lety byl běžnej plat pro brigádníky třeba 60 na hodinu a určitě nechceš všechen volnej čas strávit na brigádách, navíc je tam ten probém že brigádníky většinou nechtěj dlouhodobě ale jenom na ňákou výpomoc, takže musíš neustále znova něco hledat a to se fakt nedá. Prostě vejška jo ale musíš mít ňáký zázemí doma, když jsi z chudý rodiny tak se to těžko studuje když furt řešít jenom kde vzít na skripta a na učebnice a na jídlo a podobně.
Za mě gympl prostě ne, akorát se prodlouží období, kdy člověk vlastně neví co dělat, mám v okolí lidi se střední odbornou školou včetně mně a těží z toho hodně. Gymnázia vyplivnou každý rok spoustu lidí, kteří neví, co se životem a dopadnou takhle. Rodiče a učitele na ně tlačí, že gymnázium je příprava na vysokou školu a musíš tam jít a MUSÍŠ mít titul.
Co se vysoké školy týče, tak jsem letos konečně doklepla bakaláře, což mi trvalo 4 a půl roku se státnicema na dvakrát. Chci pracovat ve školství, takže tu výšku fakt "musím" mít. Kdybych nemusela do školy, tak už nejdu a to z toho důvodu, že je to fakt tlak na psychiku. Když to nedopadne, tak seš nic a celá snaha příjde vniveč. Nebylo to oborem, ten mě bavil, ale ty zkoušky ...
Ale abych jenom nehanila VŠ, dá to člověku rozhled, pozná spoustu lidí a celkově si rozšíří obzory. Naučí se jak komunikovat a čelit nepříjemným situacím. :)
Ve svých 44 letech musím říct, že NEVÍM. Nevím, co je správně, asi jak u koho....Každopádně držím palce, Hanko, aby se vám v budoucnu dařilo. Důležité asi je dělat to, co člověk chce sám a nežít život někoho druhýho (aspoň dokud nemáte děti). Já jsem z generace, která byla zvyklá poslouchat a tolik neřešit líbí x nelíbí. Navíc nebyl ve škole kreditní systém, tak buď člověka vylili nebo to udělal. Tak jsem prostě dostudovala. Učili jsme se spoustu ptákovin, ale obor v zásadě asi byl moje volba, pak jsem v něm 10 let pracovala. pak se mi život zamotal skrz mateřskou a pak zdravotní problémy a až teď zkouším dělat to, o čem jsem snila. Jestli to nevyjde, možná budu ráda, že mám něco vystudováno. Ale taky můžu nadávat, že jsem nezačala dřív s tím, co opravdu chci. Každopádně z vašeho povídání vyplývá, že jste se snažila a skončila to až po zralé úvaze a ne v prvním pocitu nepohodlí. Sleduju vás mladší, jestli budete žít líp než my. Každopádně když třeba koukám na Superstar, úplně zírám, jak jsou ti mladí lidi sebevědomí...a to myslím v dobrém.
Ahoj, já mám taky střední gympl a tam nás tlačili k tomu jít na VŠ. V podstatě neexistovalo, aby si člověk nepodal přihlášku a nešel na VŠ. Já jsem podobné jako ty nevěděla, co se sebou, chtěla jsem jít na Matfyz, ale tak nějak jsem dostala strach, že to nezvládnu, že je to těžká škola... A taky jsem už měla školy plný zuby a nechtěla jsem pořád jet na 110%, takže jsem ve snaze usnadnit si život šla na peďák. Nebavilo mě to, tu školu jsem nesnášela, kašlala jsem na to... Po prváku jsem si řekla, že takhle ne, že bych to tímhle způsobem za prvé neměla šanci dokončit a za druhé proč, když mě to nebaví, učitelka být nechci... A i když asi všichni kolem mě protestovali, skončila jsem s tím, že si dám rok pauzu a ujasním si, co chci. Teď mám titul Ing, za sebou 5 super let na škole, kde jsem byla fakt ráda, tím, co jsem studovala, se i živím a můžu říct, že to rozhodnutí skončit s VŠ, kde jsem nechtěla být a kde bych zůstala jen ze strachu skončit, bylo jedno z nejlepších, co jsem udělala.
Jsem ráda za toto video. Jako jedna z mála mám pozitivní zkušenost s VŠ, byla jsem tam totiž fakt spokojená. Naopak na gymplu jsem fakt trpěla a hodněkrát jsem s tím chtěla seknout, to učivo mě nebavilo a některé předměty mi fakt přišly hrozně těžké. Někdy jsem kvůli tomu dokonce chodila i za školu, abych se vyhnula některým písemkám. Nebyla jsem si 100% jistá, co chci dělat, ale šla jsem na pedagogickou fakultu. Můj příběh je zvláštní zase tím, že až na konci posledního ročníku VŠ jsem si uvědomila, že práci učitelky vlastně dělat nechci, u praxí jsem se vždy hrozně musela přemáhat a zhoršovaly se mi postupem času psychické problémy. Tím ale vůbec neříkám, že škola byla zbytečná, naopak jsem díky ní přišla na spoustu zajímavé literatury, jen mě prostě kontakt s lidmi spíš zatěžuje a učitelé musí být hodně tvrdí, aby to s těmi studenty zvládli. Nemám na to povahu ani psychické zdraví. Jsem hodně ráda, že jsem až skoro do konce studia věřila, že učit budu, jinak bych během studia neměla takovou motivaci se učit ty tuny teorie z pedagogiky, didaktiky atd.
Nakonec pracuju ve státní správě, což mě baví a díky titulu mohu být ve vyšší platové třídě než lidi jen s maturitou. Zpětně jsem hrozně ráda, že jsem nesekla s gymplem, protože jiná škola by mě tak dobře na vysokou nepřipravila, taky jsem ráda, že jsem studovala vysokou, která mě bavila. Přijde mi smutné, že v dnešní době plno lidí říká, že titul je jen nějaký papír, jako kdyby to nic neznamenalo (většinou to říkají lidi, co nic nedokázali dostudovat) nebo naopak plno lidí studuje jen kvůli rodičům nebo proto, že se jim ještě nechce pracovat. Já jsem studovala ze začátku s myšlenkou, že pro svoji práci musím mít titul, ale nelíbilo se mi, že se dnes bere titul jako nějaká samozřejmost a studovat jdou i ti, kteří prostě nejsou studijními typy a ani titul nepotřebují ke své práci. Zpětně musím říct, že naopak mi škola dala velký přehled o světě, kritické myšlení a podle mě rozhodně má smysl ji studovat klidně i v případě, že ten obor nevyužiju. Prostě nebrat to tak, že to dělám jen pro ten titul. I tak se ale občas nemůžu ubránit pocitům selhání, že jsem zklamala sama sebe, protože jsem nešla učit. Jenže zdraví je důležitější a realisticky si myslím, že bych se ve škole s dětmi/studenty trápila, ať už na ZŠ nebo SŠ.
Drtivá většina titulů ze škol znamená, že máš IQ > 100, takže si schopna se něco naučit a pochopit, a zároveň že máš alespoň ty naprosto základní znalosti z toho daného oboru. Nic víc.
A chci se zeptat, jak se na pajdáku řeší psychická připravenost budoucích učitelů. Jestli máte nějaké předměty na to, jak zvládat stres, jak získat u žáků autoritu atd.
A poslední dotaz: Je na takové škole nějaký výzkum? Protože školství je zřejmě jediným odvětvím na světě, kde se nezměnil proces, tzn. výuka.
Hani, děkuji ti za video a hlavně za to, že s námi všechny tyto životní situace sdílíš :) řekla bych, že to ne jednomu člověku může pomoci nebo ho to donutí se nad tím alespoň zamyslet (pokud se ho tohle téma samozřejmě týká)
Mně se chce blejt z toho, kolik lidí tady moralizuje. Když si člověk, co je v té situaci, kdy třeba uvažuje o zanechání studia, přečte ty komenty, musí si pak připadat ještě hůř :(
Za socialismu se říkalo: Studuji vysokou školu, abych si mohl vysvětlit, proč beru tak málo peněz :-). Vysoká by se měla studovat až po tom, kdy člověk ví, co ho baví na co má talent a co chce nějakou delší dobu dělat. Jinak "nemít" vysokou školu není ostuda a ani nám to nezajistí blahobyt v budoucnu. Já například vystudovat ČVUT a nyní se věnuji masážím a pracuji s lidmi na osobním rozvoji. Opravdu jsem cca 30 let pracoval v oboru, ale nebylo to zrovna s nadšením. Já jsem si vytvořil heslo: Ševče objev svoje kopyto a pak se drž, pokud tě to bude bavit. Hodně štěstí , které si ale větší měrou vytváříme sami 🙂
Hani, díky za tohle video! Je mi 24, prošla jsem tady třema VŠ, letos snad dokončím bakaláře a vůbec nevím co se sebou. Mám kolem sebe tolik kamarádů, co se na VŠ vykašlali a jsou úspěšní v práci a já jsem zmatená jak lesní včely.... Studuju marketingovou komunikaci, zkusila jsem si práci v kanceláři a není to pro mě, potřebuju osobní kontakt s lidma a sedět 8 hodin denně v práci u počítače mě pomalu ale jistě zabíjelo.. Teď dělám v baru a sbírám odvahu abych zkusila poslat životopis no NYXu a udělala si tak z koníčku práci. Čím dál víc vidím, že lidí jako já je plno, ale na druhou stranu je kolem mě taky dost lidí, ktěří nechápou, že je mi, pro ně už, 24 a nevím kam směřovat. Teď lituju, že jsem třeba po gymplu někam neodjela na rok do zahraničí
To je komentář, jak kdybych ho psala já! Je mi 23, jsem na 3 vysoké a pořád jsem naprosto zmatená v tom, co chci vlastně dělat. Práci v kanclu mám taky za sebou a zjitstila jsem, že to bych rozhodně celý život nezvládla dělat....Tak teď jenom doufám, že časem přijdu na to kam chci směřovat :)
Máš děcko? Jestli ne, tak vypadni do zahraničí. Dostaneš tam po tlamě, možná budeš brečet, ale hlavně to bude skvělá zkušenost. Rány se ti zahojí, ale zkušenost budeš mít navždy. A nesrovnávej se s "úspěšnějšími" kamarády. Protože co pak, až je jednoho dne dostihneš? Až budeš stejně úspěšná jako oni? Tvůj mozek najednou přijde o něco, za čím se hnát, protože ses celý život honila za úspěchem ostatních. A to nejlepší? Pak třeba zjistíš, že seš sice úspěšná jako oni, ale absolutně tě ta práce nebaví. Takže si vytvoř vlastní cíle a cestu k nim.
Tak ja som presne ten prípad, ktorý študoval odbor, o ktorom vedel, že sa ním nikdy nebude živiť ale študoval ho preto, lebo ho bavil 😁 mám Mgr. z Politológie a na výšku spomínam len v dobrom, lebo to bolo naozaj zaujímavé štúdium, ktoré mi dalo veľa do bežného života ale profesne sa venujem neformálnemu vzdelávaniu stredoškolskej mládeže a to ma baví a napĺňa hoci to má s mojim odborom veľmi malo spoločne :-) každopádne som s tým vždy bola úplne v pohode, lebo som ešte pred nástupom na VŠ vedela, že na celom Slovensku fungujú dvaja profi politológovia a ja asi nebudem tretia :-D Súhlasím teda s tebou v tom podľa mna najzásadnejšom - hlavne nech to človeka baví a má z toho radosť :-)
Ahoj, jsem ráda, že jsi tohle video nakonec natočila a mohla jsem se na něj kouknout, už od tvého komentáře na instagramu ať ti držíme palce jsem se nemohla dočkat. Je příjemné vědět, že nejsem v tom sama. Sice já vím, co jsem chtěla dělat už odmalička (učit v mateřské škole), ale střední škola my úplně nevyšla do oboru a vysoka škola, tam jsem se nemohla dostat. Zkoušela jsem to mnohokrát, ale po třech letech jsem se rozhodla, že to kašlu, pokud to nemám studovat tak nebudu (v tomto oboru je potřeba mít ten papír). Tento rok jsem se, ale rozhodla, že to znova zkusím a uvidím. Našla jsem si obor filosofie a těším se. Není to to co jsem chtěla, ale je to cesta se zdokonalovat a dostávat do sebe nové vědomosti a to mi chybělo. Takže vlastně sice vím, co chci, ale ještě nevím jak se k tomu dostanu, takže hledám možnosti co by mě bavilo a co chci dělat. Možná v tom je to kouzlo šťastného života, najít něco v čem jsme dobří a co nás baví. Přeji ti ať to najdeš a jsi šťastná. :-)
Podstatné věci poznáme až po škole,škola pod kuratelou státu,je bublina a mnohdy ztráta času a vyhozené peníze danového poplatníka,který si myslí,že je školství bezplatné...
Např.více než polovina absolventů pajdáku nejde učit,u jiných oborů to není o mnoho lepší,vyhazujeme miliardy oknem.
Celý systém povinné školní docházky,je od časů Bismarcka cílené a masové prográmování lidu...ze strany režimu .Ve svém povolání jsem se mušel vše učit od znova,až praxi,byt jsem znal nějakou teorii,ze školy bylo to spíše na škodu,člověk je zahlcen zbytečnostma-"ze všeho něco dohromady nic"
,které stejně nijak neuplatní v životě,snad kromě psaní a malé násobilky. (:
Navíc to zavání totalitarismem,nebot za dítě dle ustavy odpovídá rodič,nikoli státní uředník....který rozhoduje kdy má jít dítě do školy.Pokud jsou rodiče hrdí nato jakou školu jejich dítko absolvuje jsou tím zmanipulovaní taky.
Ahoj Hani, mrzí mě, že jsi s tím měla takové starosti, ale máš pravdu, škola není všechno. Mě je 16 a jsem šťastná na konzervatoři. Věděla jsem, že tam chci jít už od mala. Doufám, že mě to nikdy nepřestane bavit.
Ahoj Hani, moc děkuju za Tvůj příběh a za to, žes o tom otevřeně promluvila. Vlastně mě až docela překvapilo, jak moc je podobný tomu mému. Sama mám za sebou tři VŠ a odešla jsem z nich bez titulu. Je mi 27 a už nějak v patnácti letech jsem si uvědomila, že tíhnu tvůrčím směrem, ale tehdy jsme se mohli hlásit jen na jednu školu, takže jako střední jsem šla na obchodku, čistě z důvodu jistoty a praktičnosti. Obor to byl jistě přínosný, ale moc mě nebavil. Navíc jsem začala ztrácet ten svůj vztah k umění, takže když jsem se poté hlásila na vysokou, vybrala jsem si ekonomku. Odešla jsem odtamtud po několika měsících, taky kvůli matematice. Pak jsem se přihlásila na obor Estetika na Filozofické fakultě s tím, že to je umělecky založené, ale bylo to jen spoustu tlachání o ničem. Pak jsem se zkusila přihlásit na uměleckou fakultu na Fotografii, a shodou okolností mi to vyšlo. Tam jsem vydržela tři roky, ale propukly u mě psychické problémy a navíc jsem měla pocit, že nezapadám do kolektivu, k tomu nám změnili vedoucího ateliéru a vůbec jsme si nesedli. Neměla jsem věčně peníze a byla jsem na tom psychicky tak zle, že jsem celé dny ani nevylezla často z postele, byla jsem absolutně vyhořelá. Paradoxně ani na umělecké škole jsem se necítila svobodná. Taková poslední kapka byla, když jsem uprostřed svého nejdepresivnějšího období během vyvolávání fotografií v temné komoře na závěrečnou práci vyměnila ustalovač za vývojku a zničila všechny fotografie, na kterých jsem několik týdnů těžce pracovala. To bylo naposledy, co jsem do té školy šla. Po odchodu se mi ale nesmírně ulevilo, pomohl mi v tom hlavně táta, který mi tehdy řekl, že bude lepší, když odejdu, než abych byla nešťastná. Už je to tři roky, občas mě chytne takový splín, chybí mi kontakt s uměleckým prostředím a se studentským životem. Ale vždycky si vzpomenu na to, že to nejcennější, co jsem se kdy naučila, jsem se stejně vždycky naučila samostudiem. Třeba teď se sebevzdělávám v grafickém designu a cítím, že chci jít tímhle směrem, společně s fotografií a psaním. Podle toho, jak Tě dlouhou dobu sleduju, Ty stejně nejsi člověk, kterého by zavřeli někam do kanclu a šplhal by po kariérním žebříčku v nějakém korporátu. Proto pro tebe výška nemá smysl, pokud po ní sama vyloženě netoužíš. Samozřejmě, pokud chce někdo být doktorem, učitelem nebo právníkem, jinudy než přes vysokou nejede vlak a je to tak v pořádku. Ale my umělecké duše si svoje povolání budeme stejně vždycky tvořit sami a to nejcennější, co můžeme mít, je svoboda toho být na volné noze. V kreativních oborech nás stejně nikdo nesoudí podle vzdělání, ale podle toho, co skutečně umíme. Řekla bych, že takový klíč ke štěstí tak trochu spočívá v tom, využít toho, v čem jsem dobrá a zároveň mě baví, a vypilovat to k dokonalosti. Dnes může být problém v tom, že můžeme dělat všechno a člověk pak neví, co se životem, protože těch možností je tak mnoho, že si nevybere nic a utápí se v úzkostech. Vybrat si ten směr je kolikrát to nejdůležitější, nepřemýšlet nad tím, jestli to je na 100% to pravé, ale prostě to dělat. Ty jsi dobrá v tom, co děláš, takže máš napůl vyhráno, jdi si za tím. ♥
Taky jsem byla ztracená, šla jsem random na školu tak, aby byli pyšní rodiče - šla jsem na jejich alma mater. První ročník byl zlo, celý jsem ho probrečela. Moc jsem tomu nerozuměla, bylo toho moc, byla jsem najednou nejhloupější v ročníku. "Naštěstí" jsem maličko egoista, před maturitou mi jeden učitel řekl, že na tu školu nemám. No a ta motivace mu ukázat, že na to mám, mě provedla tím prvákem a pak už mě to začalo bavit :D Už mám bakaláře, studuju na magistru a teda to už mě taky moc nebaví, ale tam mě spíš nebaví ten systém školy než obor.
Já mám VŠ a jsem ráda, že jsem to nakonec doklepala... Ale, pokud by studium VŠ mělo jít do konfliktu se zdravím, tak jasně vítězí priorita zdraví. Opravdu ve finále záleží, v čem je člověk šťastný a spokojený, a to VŠ titul často nezajistí.
Hani, úplne ťa chápem. Mňa tiež rodičia tiež veľmi podporujú v učení ako teba a moc teda nie som učenlivý typ. Tiež som uvažovala nad študovaním psychológie, zaujíma ma to, ale nedokázala by som sa to učiť, lebo je toho veľa. Tiež prežívam podobné pocity, čo so sebou a ako dopadne moja výška, lebo prihlášky už mám poslané. Dúfam, že sa mi podarí vyštudovať a osamostatniť sa. :) Je fajn rozprávať o takýchto témach. Paradoxne sú veľmi povzbudivé a veľmi pomôžu všetkým, ktorí majú podobné problémy. ĎAKUJEME :)
Papíry mám, dokonce ze dvou VŠ, jsou mi na prd, znovu bych do toho nešla. Ty nervy za to nestály. Správné rozhodnutí. 👍 Dodnes se mi zdává o tom, že jsem oznámila, že ukončuji studium a v tom snu se mi moc ulevilo... a ulevilo by se mi i ve skutečnosti...
Hani, moc děkuju za tohle video, mám pocit, že o takových tématech nikdo nemluví. Ráda bych přispěla se svým příběhem, který bude velmi dlouhý. Na gymplu mi nešly přírodovědné předměty, tak mi dost kazily výsledky a já bývala obecně jedna z nejhorších ve třídě. Pak jsem ale maturovala z mých oblíbených předmětů a skončila se samými jedničkami mezi premianty. Podporu od rodičů jsem neměla žádnou, vždy jim bylo jedno jak se učím a i zvládnutí maturity jim bylo vlastně fuk. Paradoxně jsem se na vysokou jako jediná ze třídy nedostala (hlásila jsem se na UK žurnalistiku) a tak jsem šla na soukromou VOŠ publicistiky. Po prvním ročníku jsem byla zklamaná z přístupu učitelů a řekla si, že nechci aby mi rodiče platili další 2 roky školy, která mě zas tolik nebaví. Šla jsem pracovat a další rok zkusila 2x přijímačky na ruštinu pro mezikulturní komunikaci a fonetiku. Bohužel jak člověk přestane jazyk používat, tak toho spoustu zapomene. Nicméně jsem se vždy unavená po příchodu z práce snažila alespoň na hodinu sednout k učení. Proto mě pak mrzelo, když mi vždy přijetí uteklo o nějakých 6 bodů. Celý život jsem chtěla být sportovkyní nebo zpěvačkou, ale rodiče mě ke sportu a umění vůbec nevedli a tohle prostě v dospělosti člověk nedožene. Znovu už se na VŠ hlásit nebudu, není žádný obor, co by mě zajímal a pochybuji, že bych zvládla přijímací zkoušky, když jsem je 3x neudělala. Cítím se dost méněcenná, když doopravdy všichni moji spolužáci, kamarádi a kolegové mají tituly, historky a zkušenosti z VŠ. Chtěla jsem si to zažít s nimi a je fakt, že pouze s maturitou byl problém si najít celkem důstojnou práci i v Praze. Práce mě nebaví, Prahu nenávidím, ale už tam žiju 4 roky. Nevím vůbec co se životem, jsem extrémně ztracená a nešťastná. Tak nějak přežívám a čekám na zázrak. Mojí láskou je stále hudba, a tak jsem v únoru alespoň začala s podcastem, kde si povídám s různými interprety, nicméně jedním z hlavních důvodů, proč to dělám je, abych se nezbláznila. I když k tomu nemám daleko.. Ve 23 letech mám pocit, jako bych byla na konci života a že není reálné, abych mohla dělat něco, co mě bude bavit. Mrzí mě, že jsem jako dítě neměla možnost se věnovat aktivitám, které by mě do teď bavily a možná byly tou pravou cestou.
Update
@@lifeofehs Úplně jsem zapomněla, že jsem kdy psala takový komentář, díky za připomenutí! Update je takový, že jsem byla úplně zlomená z práce, do toho rozchod a ještě mi umřel táta. Dala jsem výpověď a šla na vysokou bez přijímaček. Jsem tedy o cca 5 let starší než spolužáci, a je to i finančně náročné, protože od 26 si musím platit zdravotní pojištění a nemám slevy na jízdném. Na jaře mě čekají státnice. Ale růžové to opravdu není. Po roce se se mnou rozešel přítel, se kterým jsem chtěla zestárnout, nemůžu najít práci, bydlím v šílených podmínkách a propadám depresím. 2 týdny zpět jsem si chtěla vzít život, ale našli mě a převezli na pár dnů do psychiatrické nemocnice. Od října budu chodit k psycholožce, ale to, na čem mi v životě nejvíc záleželo, mi to nevrátí a nepřinese. V oboru práci těžko seženu, jelikož studuju životní prostředí a to prostě financované není, takže nejsou ani pozice. Je to struggle každý den. Pláč, bolest srdce, bezmoc, sny, které jsem si nezvládla splnit (děti),... Vlastně jsem na tom pořád stejně, jak kdyby mi bylo o 10 let míň. Nemám domov, přítele, práci.. Jen větší výdaje k tomu. Kéž bych za další 3 roky mohla napsat veselejší komentář s updatem.
STORY OF MY LIFE (prozatím)
Když jsem byl na základní škole, měl jsem více koníčků (hudba, modelařina, automobily, PC atd.) V osmé třídě, jsem se rozhodl, že jelikož mě baví automobily, tak půjdu na automobilní školu. Rodiče i ve škole (zuš i zš) mi říkali, ať jdu na nějakou uměleckou školu nebo konzervatoř, že na to mám levou zadní. Volba v deváté třídě byla jasná a já se rozhodl pro auta. Čtyři roky jsem vystudoval bez toho, aniž bych se nějak extra do školy připravoval, protože mě to bavilo a dost jsem toho věděl už před školou. No na konci třetího ročníku, jsem si uvědomil, že tohle povolání asi nechci úplně dělat. Byl jsem rozhodnutý, že po maturitě půjdu k dálniční policii (aspoň se o to pokusím). Po Vánocích v 4. ročníku mě napadlo, že bych zkusil výšku. Chtěl jsem na historii do Brna (MU), další přihlášky šli na pajdák do Olmiku (zeměpis, přírodopis) a poslední na IT do Brna na Mendelovu univerzitu. Co jsem si vybral ? No přece informatiku, protože jsem přemýšlel racionálně (dost peněz, pc mě baví). Vydržel jsem tam půl roku. Nebylo to úplně tak o PC jako spíš o teorii (matika, fyzika, programování ušlo, ale ten zbytek peklo). V tento moment rodiče naštvaní. Šel jsem na brigádu do kauflandu a mezitím si podal přihlášku na další výšky. Nakonec jsem dal přihlášku do Ostravy na obor hudební výchova pro SŠ a občanská výchova (spol.vědy). Tady se skloubili mé dva koníčky (největší hudba a pak i historie a dění ve světě). Na Ostravské univerzitě jsem byl spokojen. Skvělý kolektiv, super lidi, učitelé taky většinou supr. Vystudoval jsem Bc. (velmi hekticky :D ) a pak si dal přihlášku na NMgr., které jsem taktéž dodělal s ročním prodloužením. Byly to nejskvělejší roky mého života a občas mi to chybí. Zjistěl jsem, že mi chybí i ten stres :D trochu tedy. Dneska jsem pracující člověk (učím na ZŠ v Brně) - ano staří holubi se vracejí aneb zpátky na místě činu. A jsem zatím spokojen. Mám nutkání si dálkově dodělat ještě nějaký obor nebo navazující studium. Zjistil jsem, že ačkoliv jsem nikdy nebyl studijní typ, vzdělávání mě baví. Snažím se číst všude možně co mě zajímá atd. Na druhou stranu spoustu zkoušek bylo náročných a některé jsem i opakoval a hrozil mi vyhazov dvakrát během těch 5 (6) let studia na OSU. Ostravu jsem si zamiloval, je to úžasné město, které v srdci zůstane navždy - vzpomínky, zážitky, přátelé a možná se tam třeba jednou vrátím (jsem z jižní moravy). Nakonec jsem rád, že jsem neupěl na praktickém využití oboru, ale dělal co mě baví nebo bavilo, ikdyž je pravda, že kdybch se rozhodoval dnes jako žák deváté třídy, tak bych určitě zamířil na konzervatoř. Dats maj stóry ♥
Tebe jsem začal sledovat ještě kdysi dávno v dobách začátku mých studijních let na VŠ. Tehdy jsi byla Hana Brokolice a dělala jsi hlavně "bjůty" videa, což mě moc nebralo, ale nezanevřel jsem na Tebe :D . Většinou jsem to odklikával ve stylu "hm, zase další bjůty video :/ achjo, jedem dál". Ale pak jsi tam začala vkládat více a více názorově-příběhových videí ze tvého života a okolí a karta se otočila. "konečn už ta Brokolice nedělá jenom bjůty, ale i povídací věci ze života atd". Postupně jsi začala dávat těchto videí víc a víc a mě to začalo více bavit ten tvůj kanál. Pokračuj v tom co děláš, děláš to skvěle a zasloužila by sis více sledujících i odběratelů. Díky za videa, které děláš. Jsi inspiraci, zrcadlem i výplňkem volné chvíle na internetu včetně zábavy. Díky, že to co děláš, děláš tak dobře. Mám na Tebe otázku. Když pracuješ jako tvořivý člověk, fotíš i zakázkově nebo natáčíš? Bavilo by tě to ? :) Měj se hezky, užívej věcí, které tě baví a naplňují a nikdy se nenech odradit od těchto věcí ! :) Zůstaň taková jaká jsi, jsi skvělá ! ♥ =)
tak to ja třeba od dětství vim a jsem si jistá že pujdu na medicínu a budu doktorka.ted jsem na gymplu a těším se až odmaturuju a strávím těch šíííííííleně moc let učením do noci ... ale těšim se až budu mít ten titul a v nemocnici pomáhat lidem
Proč si nešla třeba nejdřív na zdrávku?
Hania Jaromírsdotter gymnazium je rozhodne lepsi priprava na zkousky na medicinu nez zdravka
Nesouhlasím. Myslím si že gymnázium rozvíjí vzdělávání v mnoha předmětech jako např. Dějepis atd. Což je ti úplně k ničemu když chceš jít na medicínu. Pokud jdeš na gymnázium očekává se že jdeš dal. Pokud nejdeš můžeš leda tak do mekáč nebo kasu.
@@tempusfugit3405 u me z gymplu slo na medinu pulka rocniku, a rozhodne tomu odpovidala chemie, biologie i fyzika, dejepis a zsv byly naopak na hovno
Ahoj, v tomhle se také trochu vidím. Během gymplu jsem měla dobré známky, kromě matiky, fyziky a chemie. Kašlala jsem na to, protože jsem byla přesvědčena, ze nic z toho potřebovat nebudu. Celou dobu jsem si myslela, ze půjdu na práva. To se v druhaku změnilo a začala jsem inklinovat k medicíně. Plno lidi mě odrazovalo kvůli mýty známkam z chemie, fyziky. Světě div se, na medicínu jsem si přihlášky dala a nedostala se. Dostala jsem se na moji vysněnou lékařskou fakultu, ale obor fyzioterapie. Od začátku jsem ale věděla, ze tam zůstat nechci. Bavilo mě to medicínské prostředí, ale nesnášela jsem fyzioterapii. Po půl roce jsem odešla a učila se znovu na přijímacky. Na medicínu jsem se dostala, ale do Plzně, kam jsem nechtěla. Tak jsem radši nastoupila na radiologickou fyziku - ano, s mými známkami z fyziky. Hned na začátku jsem onemocněla a zameskala měsíc, takže jsem tam reálné nakonec ani nenastoupila. Další rok, na třetí pokus, jsem se konečně dostala na medicínu, na moji vysněnou fakultu. Teď jsem v druhaku a ve zkratce mě asi vyhodí kvůli biofyzice, kterou jsem nedala v prvaku. A upřímně, nemám sílu začínat čtvrtou školu..
Mym snem byla zurnalistika..od vzdycky....Hned po stredni (premiantka jsem byla) jsem si dala 6 prihlasek na vejsky, dostala jsem se na ty s prioritou 5 a 6... nastoupila jsem do prvaku na ekonomickou a regionalni geografii (zemepis a cestovani me vzdycky bavily), a kvuli zkousce z matiky jsem nedala ani prvni semestr...
Studijni typ...a po trech mesicich jsem mazala na pracak (v roce 2007 byla trochu jina situace na trhu prace, opravdu nebylo snadne sehnat praci)...tri roky jsem se zkousela opakovane dostat na prava, neuspesne...po trech letech jsem se dostala na dalsi skolu - politologie a verejna sprava... tam jsem se dostala az ke statnicim, obhajobe bakalarky... z jedne statnice jednicka, z bakalarky jednicka... ale pak zhrouceni, psychiatrie, uzkosti....proste jsem nedala statnice z filozofie...mela jsem i prerusene studium, omluvene terminy....na dalsi pokus jsem uz ani nesla..neslo to..ja vlastne ani nevychazela z domu....sileny obdobi
Po par letech jsem se dala dohromady...srovnala si, ze i bez vysoke je clovek ziv...delala jsem i novinarinu a vim, ze je to prace, ktera lze delat bez titulu... Po tricitce jsem se prihlasila na medialni a komunikacni studia, uznali mi nekolik predmetu, sloucili prvak a druhak...je to opravdu skola, ktera me maximalne bavi...ted pisu bakalarku a mam pred statnicemi...a vim, ze tentokrat to dodelam... :) protoze CHCI!
Za me je nejduleitejsi ne obor, mesto, univerzita....ale koukat na skladbu predmetu! Aby ten rozvrh cloveka opravdu bavil...protoze i na pet skvelejch predmetu je jedna debilni matika, ze ktery ma clovek depky, fakt moc... Z ceho budou statnice, koukat na to, aby to opravdu bylo cloveku blizke.... Protoze kdyz je clovek v situaci, ze si neni jisty, vaha, jestli na to ma...nebo se nejak trapi...tak do predmetu a uciva, ktere mu prijde stupidni se proste nedokope..bohuzel
Osobne chci tu skolu dodelat hlavne kvuli sobe, protoze proste chci mit titul, absolvovanou vysokou skolu, za ty roky vim, ze je to pro me dulezite (ano, titul neni vsechno, ale pro me je to neco, co vim, ze zvladnu..a zvladnout to chci..konecne).... a pri praci ve verejne sprave, kde jsou tabulkove platy...tak je to fajn, byt o par okynek v tabulce jinde ;)
Je to hodne i tim vekem, kdyz se clovek hned ve dvaceti zdepta tim, ze zkousky nejdou, ucitele jsou blbci, rivalita, ten vysokoskolsky zivot je jiny...celkove dospely zivot je boj o preziti... tak ma tak nakopano, ze je proste tezke se z toho vzpamatovat a zabojovat.... Po tricitce, kdyz si projde x pracemi, kolektivy, pozna nekolik sefu...nebo i sam ma nejakou vedoucic pozici..tak se z toho v te skole uz tolik nepo***
Hlavne se z toho nepo* :) to je zaklad!
Moc díky! Rozhodně povzbudilo. Hlavně i komentáře tady.😊
Já si vždycky strašně přála jít na medicínu, abych mohla být chirurgem, bohužel jsem to musela z rodinných a finančních důvodů zavrhnout hned z kraje a vybrat si to druhé, co mě bavilo nejvíce - jazyky. Nakonec jsem z těch rodinných a finančních důvodů nemohla dostudovat ani ty a musela si okamžitě najít práci. Co já jsem se nabrečela, jak jsem skončila, zatímco spolužáci vesele studovali - radši nemluvit. Studium mě vždycky bavilo, učila jsem se nad rámec a na vejšku se těšila a připravovala už od základky.
Nakonec jsem se vypracovala i bez titulu, ale těch nervů... Přes podřadná místa v obchodech (podřadná nikoliv proto, že by byla ostuda je dělat, ale proto, jak se tam k lidem šéfové a někdy i zákazníci chovají) jsem se nakonec vypracovala díky učenlivosti a jazykům až do korporátů, kde jsem dodnes. Peněz mám možná víc, než kdybych tu vysokou dodělala, ale zase nedělám bůhvíjak kreativní práci, pokud si ji nezkreativním sama projekty a účastí v různých skupinách. Jsem ale moc vděčná a spokojená, protože přistup a chování šéfů je neporovnatelně lepší a díky dobrému ohodnocení si můžu konečně plnit sny (koupit si klavír a platit si hodiny, jezdit na semináře, platit si osobního trenéra atd.) a hlavně konečně klidně spát s tím, že kdyby se doma cokoliv stalo (třeba se rozbil kotel apod.), mám dostatečnou rezervu, abych to dala do pořádku.
Lidem, co ještě studují, bych vzkázala následující - titul není jistě vše, ale je to hodně. Buďte vděční za možnost studovat a snažte se utřídit si priority a dostatečně poznat sami sebe na to, abyste si vybrali obor, který Vás táhne nejvíc. Dělejte všechno, jak nejlépe umíte, nepohrdejte manuálními dovednostmi ani všeobecným vzděláním, když Vás něco nebaví, neptejte se, k čemu Vám to bude, ale rozšiřujte si obzory. Nikdy totiž nevíte, kdy se Vám to bude hodit, stejně jako mně informatika, se kterou jsem původě v životě vůbec nepočítala :).
Ahoj...já jsem to měla tak, že ikdyž jsem tu školu očividně nezvládala, chtěla jsem se udržet zuby nehty. Jela jsem fakt jen na to, abych měla dostatek kreditů, abych prolezla do dalšího semestru a kolikrát jsem si říkala, že se na to vykašlu a půjdu studovat něco jiného. Jenže přesně jak říkáš, nechceš to vzdát už jen kvůli těm lidem, kteří v tebe věří a v mém případě to bylo ještě tak, že mi máma platila kolej a fakt hodně mi pomáhala finančně a já jsem se cítila zodpovědná za to, že to musím dokončit už jen kvůli tomu, že do mě takhle investovala...ve třeťáku jsem nezvládla všechno dokončit, a tak jsem prodlužovala, ale v únoru tohoto roku, jsem neudělala zkoušku z fyziky a vyhodili mě. Byla to úleva, fakt, po těch třech a půl letech jsem se cítila klidná, volná, ničím nesvázaná...ale jen do doby, než jsem to řekla mámě...nechci aby to tady vyznělo blbě, podporuje mě fakt maximálně a jsem jí vděčná za spoustu věcí, ale chtěla bych od ní, aby pochopila, že to, že ona je Ing. neznamená, že já někdy budu taky. Takže teď jsem ve stádiu, kdy mám podanou přihlášku na další vysokou školu, úplně mimo obor, který jsem doposud studovala, a uvidí se...je to složitější v tom, že mám práci a musela bych studovat dálkově, no a pak ty poplatky...kdyby mi někdo řekl, že si budu muset školu platit, skončila bych na té první už v prváku...upřímně jsem taky toho názoru, že titul není vše, jen o tom, že si i bez titulu můžu najít práci, která mě uživí, musím přesvědčit i své okolí. Dík za video a možnost se u něj vypovídat... --Petra
s mamkou mám stejný problém. taky je ing a taky do mě investovala peníze a o přestupování nechce ani slyšet, takže vůbec nevím, co mám dělat.
To s tím zvýšením poplatků na Báňské mi taky ukončilo studium v druháku na druhé škole... z 8k na 20k jsem taky nezvládl utáhnout.... Po dokoukání videa, můžu říct že jsi vystihla přesně jak jsem se cítil, dokud jsem to nepustil... A žiju a jsem spokojený.