Ďakujem veľmi pekne za cenné informácie, dokonca som teraz ešte motivovanejší sa učiť. Ten netflix by som ale neškrtal, na tom sa dá jazyk učiť parádne :)
Jedeme v tom spolu. Taky se učím cizí jazyky. HLAVNĚ TO NEBERTE TAK, ŽE pokud nestihnete hodinu denně, všechno je ztraceno a nic nemá smysl. 🙂 Když nestihnu hodinu denně, stihnu třeba 20 minut. 10 minut. Cokoliv je lepší než nic. Jen to opravdu chce pravidelnost.
Hooodně špatný. 🥸🙂 Duolingo je pověstné tím, že vás drží na začátečnické úrovni. Je to hračka. Neztrácel bych s tím čas. Pokud se opravdu chcete naučit jazyk, potřebujete normální obsah, kontext. Něco, co je pro vás na srozumitelné úrovni. Dneska už to naštěstí nestojí jen na knihách ale máme youtube - tam je zdrojů dostatek. Kdybych měl nějakou appku doporučit, tak to bude Language Reactor přes Google Chrome. Nebo LingQ jak na PC tak do mobilu.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak je to nesymetrické. Když se například Němec bude chtít naučit česky, bude to mít těžší, než když se Čech chce naučit německy.
Moje zkušenost je jiná, než podle toho, jak jste udělal tu svoji tabulku. Především bych dal němčinu do nižší kategorie (lehčí), než kam jste ji dal Vy, a angličtinu bylch naopak dal do nějaké vyšší kategorie (těžší). Ugrofinské jazyky (které jste dal do skupiny 5 k tureckým jazykům) podle mě nejsou takhle strašně těžké, jako podle Vás. Podle mě jsou rozhodně lehčí, než například angličtina. Dal bych je někam k němčině. Ugrofinské jazyky totiž mají několik pozitivních vlastností, které je dělají snadnými: přízvuk na první slabice (a vedlejší přízvuk na každé liché slabice), stejně jako v češtině, v podstatě fonetický pravopis (nanejvýš s pár jednoduchými pravidly - v případě maďarštiny), část slovní zásoby je sice jiná (vlastní, ugrofinská), ale mezinárodních slov je taky hodně, případně jsou tam přejímky z němčiny, i když to je u každého jazyka jiné. Mluvnice je aglutinační, je tedy jiná, než u češtiny, ale poté, co ji pochopíte, zjistíte, že není těžší než u češtiny, a má výhodu velké pravidelnosti. Určitý problém je, že mluvčích ugrofinských jazyků je dohromady jen 24 miliónů, jsou to jazyky u nás málo známé, literatury je méně, podpora je také nízká (ve srovnání s učením angličtiny rozhodně), a lidí, kteří se těmi jazyky zabývají, je také málo. Navíc, když už se rozhodnete tyto jazyky učit, často Vás často lidé předpokládají, že umíte například anglicky a že se snadno učíte jazyky.
Wow, tu záměnu němčiny a angličtiny takhle rozhodně nevnímám, ale pokud je němčina váš druhý jazyk, tak to asi chápu. Angličtina má jednoduchou gramatiku. Nemusíte moc přemýšlet nad konjugacemi a deklinacemi. Největší problém jsou časy a výslovnost, ale to všechno není problém naposlouchat, navnímat, případně vysvětlit, když je teď angličtina všude.
@@anglictina.s.konvickou Němčina není můj druhý jazyk, resp., je to druhý cizí jazyk, který jsem se začal učit, když jsem chodil do školy. Od 5. třídy (1987) jsem se učil ruštinu, od 6. třídy němčinu (v PKO). Od 8. třídy (1988) jsem se na ZŠ začal učit angličtinu - místo čerstvě zrušené ruštiny (1990). V r. 1991 hrozilo, že se na gymnáziu začnu učit francouzštinu, ale ne angličtinu. Nechtěl jsem během 4 let začínat se čtvrtým cizím jazykem, tak jsem zašel na ředitelem školy, a dohodli jsme se na přestupu do matematické třídy - protože ta měla angličtinu. Kterou jsem se ale začal učit znova od začátku. Nejméně třetina mých spolužáků se začala tehdy učit anglicky, protože měli i ve školním roce 1990-91 ruštinu. Pár jich také mělo rok angličtinu, dva spolužáci měli angličtinu dokonce 4 roky. Výuka jiných jazyků než ruštiny ale nebyla kvalitní, protože učebnice byly špatné, byl chaos v jejich používání a učitelky často ty jazyky neuměly a některé byly jen několik lekcí před námi. Udělal jsem nepříjemnou zkušenost: zatímco ruštině i němčině jsem bez problémů rozuměl skoro všechno, angličtině vůbec ne. A to ani svým českým spolužákům. Navíc se mi stávalo (a dodnes stává), že nerozumím slovíčko, které znám a vím, jak se vyslovuje. Prostě nepoznám, že ho ten člověk řekl. A to i takové slovo, jako třeba "bridge" - na tomto slově není nic k nerozumění, přesto se to děje. Nikdo mi to nikdy nedokázal vysvětlit, jak je tohle možné. Obrovským problémem angličtiny je značně odlišná psané a mluvená podoba jazyka a neexistence pravidel výslovnosti. Takže každé slovíčko se musíte učit dvakrát. Takže z tohoto důvodu je angličtina v principu 2x těžší, než kterýkoli jiný evropský jazyk. Dále je to přítomnost hlásek, které čeština nemá, ale které přitom nejsou zapisovány stále stejným písmenem. Neplatí to ani pro skupiny písmen. Ve slovnících vydaných do r. 1998 je výslovnost uvedena jen v anglicko-české části, takže když jste před r. 1998 chtěli vědět, jak se něco ŘEKNE anglicky, znamenalo to hledat jedno slovíčko 2x. Navíc je problém, že ve slovníku je uvedena JEN TZV. SLOVNÍKOVÁ VÝSLOVNOST, kterou se to slovo vyslovuje, jen když je zdůrazněné ve větě. Když ne, stává se příklonkou, a pak je být vyslovováno jinak. Tuhle skutečnost se ale žák nikde nedoví - ani od učitele, ani ze slovníku, ani z učebnice. Píše o tom Skaličková v knize Fonetika současné angličtiny (1986). Ale k této knize jsem se dostal až v r. 2000 - náhodou v antikvariátu. Dnes jsou k dispozici prostředky, které dříve nebyly, a které do určité míry tyto problémy "překlenují". I tak je ale učení angličtiny náročné. Podle mé zkušenosti je angličtina pro Čecha nejtěžší evropský jazyk.
Ty problémy v angličtině už dnes fakt nejsou problémy. Informace, o kterých mluvíte už si ani nemusíte dohledávat. Stačí si jazyk naposlouchat. Zpočátku je to těžké… jako s každým jazykem. A samozřejmě bude na výslovnost jednodušší italština, ale se současnou dostupností zdrojů jako je youtube… problém vyřešen. Chce to jen dostatečně se tomu jazyku vystavit. Kdysi jsem díky seriálu udělal obrovský pokrok. A nepotřeboval jsem nic vysvětlovat. Šlo to samo, protože jsem poslouchal angličtinu, která pro mě byla na srozumitelné úrovni, o něco výš než ta moje, a hlavně mě seriál bavil. 🙂
Ďakujem veľmi pekne za cenné informácie, dokonca som teraz ešte motivovanejší sa učiť. Ten netflix by som ale neškrtal, na tom sa dá jazyk učiť parádne :)
Já taky ne, ale záleží hodně na jaké je člověk úrovni. Budu o tom mluvit postupně v dalších videích. 🙋♂️
Díky za povzbudivé video. 😊
Jedeme v tom spolu. Taky se učím cizí jazyky. HLAVNĚ TO NEBERTE TAK, ŽE pokud nestihnete hodinu denně, všechno je ztraceno a nic nemá smysl. 🙂
Když nestihnu hodinu denně, stihnu třeba 20 minut. 10 minut. Cokoliv je lepší než nic. Jen to opravdu chce pravidelnost.
S tou finštinou máš naprostou pravdu.😂
Byl to jen šum, jo? 🤣
Chtěl bych se zeptat. Jaký názor máte na učení se s aplikací Duolingo?
Hooodně špatný. 🥸🙂
Duolingo je pověstné tím, že vás drží na začátečnické úrovni. Je to hračka. Neztrácel bych s tím čas. Pokud se opravdu chcete naučit jazyk, potřebujete normální obsah, kontext. Něco, co je pro vás na srozumitelné úrovni. Dneska už to naštěstí nestojí jen na knihách ale máme youtube - tam je zdrojů dostatek. Kdybych měl nějakou appku doporučit, tak to bude Language Reactor přes Google Chrome. Nebo LingQ jak na PC tak do mobilu.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak je to nesymetrické. Když se například Němec bude chtít naučit česky, bude to mít těžší, než když se Čech chce naučit německy.
Moje zkušenost je jiná, než podle toho, jak jste udělal tu svoji tabulku. Především bych dal němčinu do nižší kategorie (lehčí), než kam jste ji dal Vy, a angličtinu bylch naopak dal do nějaké vyšší kategorie (těžší). Ugrofinské jazyky (které jste dal do skupiny 5 k tureckým jazykům) podle mě nejsou takhle strašně těžké, jako podle Vás. Podle mě jsou rozhodně lehčí, než například angličtina. Dal bych je někam k němčině. Ugrofinské jazyky totiž mají několik pozitivních vlastností, které je dělají snadnými: přízvuk na první slabice (a vedlejší přízvuk na každé liché slabice), stejně jako v češtině, v podstatě fonetický pravopis (nanejvýš s pár jednoduchými pravidly - v případě maďarštiny), část slovní zásoby je sice jiná (vlastní, ugrofinská), ale mezinárodních slov je taky hodně, případně jsou tam přejímky z němčiny, i když to je u každého jazyka jiné. Mluvnice je aglutinační, je tedy jiná, než u češtiny, ale poté, co ji pochopíte, zjistíte, že není těžší než u češtiny, a má výhodu velké pravidelnosti. Určitý problém je, že mluvčích ugrofinských jazyků je dohromady jen 24 miliónů, jsou to jazyky u nás málo známé, literatury je méně, podpora je také nízká (ve srovnání s učením angličtiny rozhodně), a lidí, kteří se těmi jazyky zabývají, je také málo. Navíc, když už se rozhodnete tyto jazyky učit, často Vás často lidé předpokládají, že umíte například anglicky a že se snadno učíte jazyky.
Wow, tu záměnu němčiny a angličtiny takhle rozhodně nevnímám, ale pokud je němčina váš druhý jazyk, tak to asi chápu. Angličtina má jednoduchou gramatiku. Nemusíte moc přemýšlet nad konjugacemi a deklinacemi. Největší problém jsou časy a výslovnost, ale to všechno není problém naposlouchat, navnímat, případně vysvětlit, když je teď angličtina všude.
@@anglictina.s.konvickou Němčina není můj druhý jazyk, resp., je to druhý cizí jazyk, který jsem se začal učit, když jsem chodil do školy. Od 5. třídy (1987) jsem se učil ruštinu, od 6. třídy němčinu (v PKO). Od 8. třídy (1988) jsem se na ZŠ začal učit angličtinu - místo čerstvě zrušené ruštiny (1990). V r. 1991 hrozilo, že se na gymnáziu začnu učit francouzštinu, ale ne angličtinu. Nechtěl jsem během 4 let začínat se čtvrtým cizím jazykem, tak jsem zašel na ředitelem školy, a dohodli jsme se na přestupu do matematické třídy - protože ta měla angličtinu. Kterou jsem se ale začal učit znova od začátku. Nejméně třetina mých spolužáků se začala tehdy učit anglicky, protože měli i ve školním roce 1990-91 ruštinu. Pár jich také mělo rok angličtinu, dva spolužáci měli angličtinu dokonce 4 roky. Výuka jiných jazyků než ruštiny ale nebyla kvalitní, protože učebnice byly špatné, byl chaos v jejich používání a učitelky často ty jazyky neuměly a některé byly jen několik lekcí před námi.
Udělal jsem nepříjemnou zkušenost: zatímco ruštině i němčině jsem bez problémů rozuměl skoro všechno, angličtině vůbec ne. A to ani svým českým spolužákům. Navíc se mi stávalo (a dodnes stává), že nerozumím slovíčko, které znám a vím, jak se vyslovuje. Prostě nepoznám, že ho ten člověk řekl. A to i takové slovo, jako třeba "bridge" - na tomto slově není nic k nerozumění, přesto se to děje. Nikdo mi to nikdy nedokázal vysvětlit, jak je tohle možné.
Obrovským problémem angličtiny je značně odlišná psané a mluvená podoba jazyka a neexistence pravidel výslovnosti. Takže každé slovíčko se musíte učit dvakrát. Takže z tohoto důvodu je angličtina v principu 2x těžší, než kterýkoli jiný evropský jazyk. Dále je to přítomnost hlásek, které čeština nemá, ale které přitom nejsou zapisovány stále stejným písmenem. Neplatí to ani pro skupiny písmen. Ve slovnících vydaných do r. 1998 je výslovnost uvedena jen v anglicko-české části, takže když jste před r. 1998 chtěli vědět, jak se něco ŘEKNE anglicky, znamenalo to hledat jedno slovíčko 2x. Navíc je problém, že ve slovníku je uvedena JEN TZV. SLOVNÍKOVÁ VÝSLOVNOST, kterou se to slovo vyslovuje, jen když je zdůrazněné ve větě. Když ne, stává se příklonkou, a pak je být vyslovováno jinak. Tuhle skutečnost se ale žák nikde nedoví - ani od učitele, ani ze slovníku, ani z učebnice. Píše o tom Skaličková v knize Fonetika současné angličtiny (1986). Ale k této knize jsem se dostal až v r. 2000 - náhodou v antikvariátu.
Dnes jsou k dispozici prostředky, které dříve nebyly, a které do určité míry tyto problémy "překlenují". I tak je ale učení angličtiny náročné. Podle mé zkušenosti je angličtina pro Čecha nejtěžší evropský jazyk.
Ty problémy v angličtině už dnes fakt nejsou problémy. Informace, o kterých mluvíte už si ani nemusíte dohledávat. Stačí si jazyk naposlouchat. Zpočátku je to těžké… jako s každým jazykem. A samozřejmě bude na výslovnost jednodušší italština, ale se současnou dostupností zdrojů jako je youtube… problém vyřešen. Chce to jen dostatečně se tomu jazyku vystavit. Kdysi jsem díky seriálu udělal obrovský pokrok. A nepotřeboval jsem nic vysvětlovat. Šlo to samo, protože jsem poslouchal angličtinu, která pro mě byla na srozumitelné úrovni, o něco výš než ta moje, a hlavně mě seriál bavil. 🙂