Honza Vojtko - Jak se vypořádat s nevěrou

Další díly seriálu Honzy Vojtka najdete zde: bit.ly/VojtkoJ...
Nevěrní nejsou jen ti druzí. Co dělat, když nás tíží svědomí? Kdy to říci a kdy raději mlčet?
Když odborníci radí, jak se vyrovnat s nevěrou, většinou se snaží pomoci tomu, kdo byl podvedený. Silné emoce a trápení ale přichází i tehdy, když se nevěry dopustíme sami. Jan Vojtko přidává bonusový díl seriálu o vztazích na téma, které si vyžádali sami čtenáři: Co dělat, když podvedeme člověka, kterého doopravdy milujeme? Jak se zachovat správně?
Seriál vznikl v produkci Psychologie.cz, největšího sebepoznávacího portálu v České republice.

[@josephvonadamsdorf3298]

Pane Honzo, vaš přístup k životu a vztahům by měl být tesán do kamene. Moc díky. Pomáháme mi velkým způsobem

Super video

[@SimpleCrazyBOCs]

Krásně řečeno. Ve Vašem pohledu na vztahy spatřuju otevřenost, líbí se mi zdůrazňování svobody jako volby a respektu partnera. Také si myslím, že otevřenou komunikaci lze vyřešit téměř všechno, pokud partneři mají snahu a na vztahu jim skutečně záleží. V některé přednášce jste zmiňoval problém “pravdy” jednoho z partnerů, která se manifestuje v komunikaci a muže (a troufám si říct, ze taky má) mít za následek devalvaci nejprve názoru druhého, ale v krajním případě to muže vést až k devalvaci osobnosti. Když nad tím teď tak přemýšlím, možná reagování typu “moje pravda - tvůj blalol, protože nemas zkušenosti” muže byt také podmíněn nativistickymi faktory, mohla by tam byt určitá spojitost s empatii. V každém případě moc děkuji za Vaše příspěvky na TH-cam. Hrozne rada si Vás v průběhu dne zapnu a poslechnu.

[@TVFBrno]

Jak tedy pracovat s konflikty? Protože ano, ty problémy tu budou, jak k nim tedy přistoupit aby výsledkem nebyla hádka?

[@kamilabrauner5723]

Zpracovat to v sobě a odpustit si... Ale co ten podvedený, bolavý partner? Jak ten se má přestat obviňovat, že si toto sám zavinil a jak si má odpustit? Dost často to tak totiž je, sice partnerovi nevěru odpustí, ale sám se cítí zrazený a ptá se sám sebe, co udělal špatně.

[@josefjosef1123]

Když to shrnu tak za nevěru může teda především podvedenej a největší chudák je ten kdo zahýbá! Paráda nooo to si to můžu rovnou hodit

[@dceraevina]

Je to o tom, že lidi dělají chyby a ne zrovna moudré věci. Ty mají citové následky a ve snaze o jejich řešení je možné celou situaci ještě zhoršit. Ale ano, to co píšete může někomu posloužit jako výmluva proč zahýbá. Že k tomu byl vlastně dotlačený tím "blbcem" co má doma. Někdo u toho zůstane a někomu docvakne že je to nesmysl - ale co teď s tím, když ten "blbec" je mi aspoň věrný, zato já "chudák" jsem se chovala jako idiot...

[@helenah4701]

Na otázku já jsem podvedla co mám dělat? Bych odpověděla " PODVÁDĚJ KLIDNĚ DÁL " 😃😃😃

[@Mir_Man22]

Kdo jednou podvede nezůstane u jednou, využije další příležitosti.

[@Mir_Man22]

Pokud to tomu druhému neřekne, že ho podvedl, tak je to jenom sobectví - hledí na to, co může sám ztratit. Ať to řekne a dá druhému možnost volby se rozhodnout, jak s tím naloží. Jestliže podvádějící má v sobě nějakou morálku, tak se to na něm stejně začne projevovat v jeho chování. Ten druhý se může domnívat, že je vina na jeho straně ve změně chování toho druhého. Pokud se to v jeho chování neprojeví, tak ani takový vztah nemá smysl, protože podvádějícímu na tom druhém nezáleží - nijak ho to neobtěžuje. Zajímalo by mě, jestli by pan Vojtko přešel nevěru svého partnera jen hláškou "Jsme jen lidi a každý dělá chyby. Příště až si budeš chtít vrznout mimo domov, tak napiš ať nečekám s večeří :-)"

[@dceraevina]

Nesouhlasím z vlastní zkušenosti, že jde o sobectví. Řešila jsem toto dilema, potřebu to přiznat , ale s nevyřčeným podtextem "vidíš k čemu jsi mě dohnal" - tzn souhlasím s p. Vojtkem, že za tím může byt neschopnost nést odpovědnost za svoje činy a zpracovat si to. Nakonec jsem usoudila že přiznání by nadělalo víc škody než užitku na už tak dost chatrném vztahu a i na psychice manžela. Jednalo se o paralelní vztah trvající rok, pro mě citový masakr, to že miluju někoho jiného a zároveň doma děti a pocit zodpovědnosti že musím plnit závazky. Také jsem byla jedna z těch, kterým by se to "nemohlo nikdy stát", protože věrnost je přece základ - a ejhle! Podruhé k jinému muži už "jen" zamilovanost a flirt, ale o to silnější city. Také jsem si to zpracovala sama - částečně i díky psychoterapii. Zpětně jsem to přiznala, protože k tomu přišla vhodná chvíle a bylo to v kontextu rozhovoru o tom, že s manželstvím musíme něco udělat aby se nám oběma v něm žilo líp. A bylo to řečeno s dodatkem, že už to nechci zažít znova (to zamilování se jinde). O tom, že ho platonicky miluju pořád a pořád je to silné, není na místě mluvit, protože by to nevedlo k ničemu a co by s tím manžel měl jako dělat? Je to moje vlastní "břemeno" které si nesu a ani se ho nechci vzdávat, protože ten platonický cit k němu je pro mě vzácný a hluboký, stejně jako ten člověk. Zároveň mám ráda i manžela a chci fungující monogamní rodinu.