Výborný rozhovor. Slyšela jsem v jiném rozhovoru na FB, že v krizi existují určité stejné fáze, kterými prochází naše myšlení. Prochází jimi všichni stejně, ale každý jinak dlouho. Od popření (denial), přes zlehčení, vztek, úzkost, depresi až po přijetí nové situace. Děkuji za inteligentní slova a podporu. :)
Je těžké zahlédnout, jak nás a konkrétně naši mysl netušené vzorce života drží v pasti nevidění, o co vlastně v našich životech jde. A tak se snažíme běhat po stejné koleji pořád dokola, anebo ještě rychleji a s ještě větším snažením. Kdy nám asi dojde, že je to jen plýtvání životní energií (o kterou tady ve skutečnosti jde), když se snažíme přijít na něco nového způsobem, který nás do toho kolotoče analyzování a vnějšího sledování problémů, spolu s nekonečným hledáním odpovědí na nekonečné otázky dostal? Logika dokáže být špatný pán, když vedle ní nevidíme širší obraz, a čekáme od ní, že nás vyvede ven ze slepé uličky, do které nás dostalo právě naše spoléhání se na ni. Od veškeré té snahy život a věci v životě analyzovat a pitvat tak očekáváme, že nakonec svou hlavou rozbijeme atom a dostaneme se k jádru věci, jejíž podstatou je prostý fakt, že nevidíme, že nevidíme. A nic uvidět nemůžeme, protože v případě života se jen v logice skutečná podstata života neskrývá. Prostě proto, že život není moc logický... A když na nás život zakřičí „stůjte“, tak opravdu nejde jen o samotné zastavení, ale o to, abychom dali svému myšlení a vnímání prostor se pohnout jinam, než kam ho celou dobu dokola tlačíme. Zastavení v životě je o zklidnění a o rovnováze, a o rozpoznání, co nám v ní brání. Abychom si v souvislosti s tím uvědomili, že život má ještě jiný rozměr a že není černobílý. A že se v něm skrývá jako určité vyvrcholení a smysl i určitý 'třetí rozměr'. Dá se říct, že to onen třetí rozměr představuje ten bod hledané rovnováhy - hranu mezi černou a bílou, mezi jinem a jangem, mezi mužským a ženským, mezi aktivitou a zastavením, mezi ohněm a vodou, mezi dobrem a zlem, mezi špatným a dobrým, atd.! Je o porozumění rovnováze a o zlaté střední cestě mezi anebo spíše nad nimi. Naší běžnou snahou je v krizových situacích najít něco jednoznačného, něco, čemu se chceme buď příště vyhnout, anebo co stojí za to následovat, a říkáme tomu „ponaučení“. Ano, celé je to vlastně o strachu - ale ne o tom, že se máme přestat anebo nesmíme bát, ale o rozpoznání mnoha hlubších tváří strachu, který neslouží jen v daný moment ke krátké aktivaci energie k zajištění přežití. Je to o tvářích strachu, které nám chronicky paralyzují život, protože nám tudy nevědomě ale přirozeně uniká životní energie, když se neustále snažíme, někam se ženeme, bojujeme, přesvědčujeme,... Protože život ve všech svých podobách následuje čistou přirozenost a NE logiku, tak teď nás vlastně žádá, abychom konečně zahlédli víc z jeho přirozenosti - skrze porozumění SAMA SOBĚ! Abychom začali rozpoznávat životní ENERGETIKU, zakódovanou v životě i v nás samotných, jako jeho součástí, a CO nás k dělání čehokoli ŽENE a PROČ! Je to přitom o jediném - místo přehnané pozornosti VNĚJŠÍM OKOLNOSTEM začít vnímat, že život je tvořen našimi reakcemi na neustále se měnící okolnosti, a do jaké míry to děláme skrze svou lidskost anebo naopak skrze svůj strach. Protože život je primárně vibrace, tak i v reakcích na lidi a okolnosti se projevuje naladění našich vzorců chování, skrze které se filtruje a ohýbá náboj naší životní energie, zakódovaný v našem ŽIVOTNÍM NASTAVENÍ. To je ale něco, o čem se nikde nemluví, protože si nikdo nedokáže představit, že něco takového existuje. A když už, tak to bývá překrucováno tím, co si za ním představujeme. A tak zůstáváme v tomto směru dál slepí i proto, že lidské vidění není otázkou IQ, jak ho běžně vnímáme, ani hloubky vzdělání. Každopádně, naše genetická informace do nás byla individuálně vepsaná samotným životem, kdy naši rodiče jsou jen jeho součástí. Jde o to se dokázat jinak podívat na to, že jsme všichni součástí jednoho života, a že nás ten život a univerzální síla, která ho pohání (ať si za ní představíme cokoli), vybavili něčím ze svých nástrojů k jeho žití a zpracování. A jde jen o to, jak během té krátké doby, která je nám tu souzená, ji dokážeme využít. A v souvislosti se stávající situací, abychom dokázali rozpoznat, že překonání základních život ohrožujících překážek (jako je dnes koronavirus) je jistě nezbytné, ale že tím se výzva nekončí. A pokud máme dokázat se životem skutečně citlivě a smysluplně zacházet, je potřeba uvidět i hlubší podstatu toho, co to v sobě máme, a jak jsme okolnostmi drážděni skrze svou mysl, emoce, nutkání anebo třeba touhy na život reagovat. Život nás tak píchá do našich citlivých míst, abychom dokázali rozpoznat své reakce a jak nevědomě zde využíváme svou energii. ALE ONO NÁM TO NEJDE! Proč? Protože si existence ničeho takového NEJSME PLNĚ VĚDOMI! Protože v našem vidění života přirozeně existují slepé skvrny a my svým viděním dokážeme vnímat jen špičku ponořeného ledovce, a tak existenci nějakého utrpení a bolavá místa, ke který se v nás vážou, ani nechceme vidět. A když se ozvou, jsme zvyklí je nějak překročit, nevidět a zastrčit pod koberec, Ale protože je to energie, která jen tak nezmizí, a dál dělá jen to, co musí, tak se transmutuje do omezení fungování nějakých životních funkcí nebo orgánů - do nemoci, bezmoci anebo do napětí či bloků v místě, kam v organismu náleží, protože jsme jí a její roli v rámci zdraví, vztahů anebo sebeuplatnění neporozuměli, a slepě svůj náboj dostupné energie buď přetěžovali anebo oslabovali. Je hezké, že se nám v tuto kritickou chvíli odhaluje ve společnosti potenciál lepších stránek našeho lidství, které ale většinou nevydrží, protože okolnosti tomu nebudou přát, a lidé toho zatím moc nevědí o hlubokých kořenech našeho jednání, ale třeba i slov, jako je láska, srdce, lidskost anebo i samotné životní nastavení. Zatím se prostě moc bojíme na sebe nahlédnout hlouběji a vnitřně se odhalit, a trvale vnímat vibrace napětí z toho, jak jsme neustále na pozoru připraveni se bránit, a tak si ani nejsme vědomi, že to tak je, natož odkud se to bere, a jak málo se dá zařídit nějakou snahou se sebou něco udělat. Dosáhnout čistého projevu života lze totiž jen tak, že se to životu umožní. Že si umožníme svou životní energii vnímat, uvolníme své bloky a necháme ji tvořit. Vlastně to proto není život logický. To proto my KAŽDÝ v SOBĚ musíme udělat TEN NEJHLUBŠÍ A NEJZÁSADNĚJŠÍ POSUN, skrytý ve slově TRANSFORMACE. Velkým problémem v nahlížení však bývají slova a náš návyk si za určitými slovy něco představovat, překládat si je k obrazu svému. A v době, kdy jsme zvyklí spěchat a využívat zkratky, nás život zastavuje, abychom znovu objevili, o čem je. Že má jít o posun, díky kterému se uvolní postupně všechny neuvědomělé zdroje hlavně emočního napětí, které nás vede ke konfliktům a válkám. Bez uvědomění si přirozené existence zdrojů takového napětí v každém z nás a bez jejich odhalení a uvolnění nikdy skutečný MÍR ani vzniknout NEMŮŽE! Zdravý posun se totiž pojí se slovy rovnováha a harmonie, a prakticky jde o propojení se se životem skrze propojení se se sebou samotným. A vždy se to začíná v uvidění, co jsme my lidé vlastně zač, protože životní energetika každého z nás se zkládá primárně z různorodé kombinace stejných základních kamenů - těch stejných sil, které posouvají a ovládají celý vesmír. A zahlédnout je můžeme jak v 64 hexagramech i-ťingu, tak i v 64 kodonech naší DNA. V takovém vidění se odráží, že svým mikrokosmem jsme každý odrazem onoho ohromného makrokosmu, a že tak díky němu v sobě všichni nosíme i svou vlastní část nejzákladnějšího božství a tzn. i “božských dispozic”, k jejichž odhalení, vyjádření a zosobnění jsme životem vyzýváni, protože s nimi se pojí i ono dosud nepředstavitelné a nechápané sladění se životem. Potenciál, který směřuje k našem vnějšímu i vnitřnímu naplnění. Ano, změny se dějí i venku - mimo nás. Celý život se mění, a proměňuje se i člověk jako lidská bytost. Postupně jiné jsou naše děti, jejichž odlišnosti tak málo rozumíme hlavně proto, že nerozumíme sami sobě. Je tak jednoduché se na odlišnost druhých dívat jako na něco chybného bez toho, abychom si uvědomili, že nový život má šanci naplno projevit to, co je vněm nejlepší, jen tehdy, když mu to umožníme. Pokud mu vytvoříme sami v sobě správný prostor a zdravou půdu. A jen když začneme rozlišovat svou vlastní odlišnost a přestaneme se prát s tím, že nejsme dokonalí, a když si dovolíme být sami sebou, a přitom NE slepí, ale i přes své existující slabosti a nedokonalosti zranitelní, citliví a ohleduplní, naše energie, plýtvaná na každodenní vytváření masky o sobě, snažící se přeprat život, se ušetří na vnímání toho, co je důležité tam, kam nás každého život přirozeně vede. Je to o bytí jako voda a o zapalování ohnivé energie k činům jen tehdy, kdy ucítíme, že to je správně. A pak máme šanci vnímat správně i individuální nastavení svých dětí, a co od nás jejich energie potřebuje ke správnému a zdravému dozrání a zformování - s co nejmenším množstvím musení a nesmění, které jim umožní zůstat sebou samotnými, a přitom respektovat i druhé a společnost, kterou by pak oni měli díky své zdravé síle o to větší možnost citlivě formovat a měnit.
Pane Rataj vztahy mě zajímají nejdéle že všeho a jistě i budou ale když někdo chce vztah tak ať si ho udělá ty co zajímá proč se to kazí nebo se rozchází má totiž jednu stejnou cestu když jim někdo rádi nebo o tom mluví a někdo tomu začne věřit stane se to že půjdou od sebe protože si přestali dokazovat lásku ale když jim člověk přestane radit tak vztah roste a takhle to je se vším když někomu někdo rádi měl by si uvědomit dopadů na ten vztah já totiž zažil že kamarád něco skrýval a věděl jsem to o něm ale holka kterou mám stále rád tak mu věří ale v tom co ostatním udělal za zády za chyby a před někým je napravil aby mu lidi věřili všichni by si měl říct co tu vlastně rěšíme v dnešní době když se člověk nepodívá čisté pravdě do tváře může mít 1 000 000 výmluv ale to že se tu dokola přetáčí myšlenky je dost podle
Jirka Babica Dance - 0:29 Pozvěte JB - to je muj hrdina :) - 🙈 Protože např - JB vaří Basketbal 6:18 - by mělo patřit do zlatý HO fondu České Kinematografie 😬
@@fanda789 lidi umírají stejně jako každý rok, nic zvláštního se neděje ,až na to že přituhuje diktatura, miliony lidí přišlo o příjmy, mocní se napakovali stamiliardami a účet připíšou těm co přišli o práci, a navíc ničí populaci zdraví náhubky a zákazy vycházení
pro ty co chtějí aby se nešlo do školy tak podepište prosím tuto petici, hlavně to nezapomente potvrdit na mailu odkaz bude v hromadných www.petice.com/uzaveni_kol_do_konce_kolniho_roku?fbclid=IwAR3BbvxOcmwCDDdfr6hUsvPUCw7mFnMerJtD0KQpL-q4-8x4hFcUi8-prH8
Výborný rozhovor. Slyšela jsem v jiném rozhovoru na FB, že v krizi existují určité stejné fáze, kterými prochází naše myšlení. Prochází jimi všichni stejně, ale každý jinak dlouho. Od popření (denial), přes zlehčení, vztek, úzkost, depresi až po přijetí nové situace. Děkuji za inteligentní slova a podporu. :)
Vyborny rozhovor, dakujem 🤗
Je těžké zahlédnout, jak nás a konkrétně naši mysl netušené vzorce života drží v pasti nevidění, o co vlastně v našich životech jde. A tak se snažíme běhat po stejné koleji pořád dokola, anebo ještě rychleji a s ještě větším snažením. Kdy nám asi dojde, že je to jen plýtvání životní energií (o kterou tady ve skutečnosti jde), když se snažíme přijít na něco nového způsobem, který nás do toho kolotoče analyzování a vnějšího sledování problémů, spolu s nekonečným hledáním odpovědí na nekonečné otázky dostal? Logika dokáže být špatný pán, když vedle ní nevidíme širší obraz, a čekáme od ní, že nás vyvede ven ze slepé uličky, do které nás dostalo právě naše spoléhání se na ni. Od veškeré té snahy život a věci v životě analyzovat a pitvat tak očekáváme, že nakonec svou hlavou rozbijeme atom a dostaneme se k jádru věci, jejíž podstatou je prostý fakt, že nevidíme, že nevidíme. A nic uvidět nemůžeme, protože v případě života se jen v logice skutečná podstata života neskrývá. Prostě proto, že život není moc logický...
A když na nás život zakřičí „stůjte“, tak opravdu nejde jen o samotné zastavení, ale o to, abychom dali svému myšlení a vnímání prostor se pohnout jinam, než kam ho celou dobu dokola tlačíme. Zastavení v životě je o zklidnění a o rovnováze, a o rozpoznání, co nám v ní brání. Abychom si v souvislosti s tím uvědomili, že život má ještě jiný rozměr a že není černobílý. A že se v něm skrývá jako určité vyvrcholení a smysl i určitý 'třetí rozměr'. Dá se říct, že to onen třetí rozměr představuje ten bod hledané rovnováhy - hranu mezi černou a bílou, mezi jinem a jangem, mezi mužským a ženským, mezi aktivitou a zastavením, mezi ohněm a vodou, mezi dobrem a zlem, mezi špatným a dobrým, atd.! Je o porozumění rovnováze a o zlaté střední cestě mezi anebo spíše nad nimi. Naší běžnou snahou je v krizových situacích najít něco jednoznačného, něco, čemu se chceme buď příště vyhnout, anebo co stojí za to následovat, a říkáme tomu „ponaučení“. Ano, celé je to vlastně o strachu - ale ne o tom, že se máme přestat anebo nesmíme bát, ale o rozpoznání mnoha hlubších tváří strachu, který neslouží jen v daný moment ke krátké aktivaci energie k zajištění přežití. Je to o tvářích strachu, které nám chronicky paralyzují život, protože nám tudy nevědomě ale přirozeně uniká životní energie, když se neustále snažíme, někam se ženeme, bojujeme, přesvědčujeme,...
Protože život ve všech svých podobách následuje čistou přirozenost a NE logiku, tak teď nás vlastně žádá, abychom konečně zahlédli víc z jeho přirozenosti - skrze porozumění SAMA SOBĚ! Abychom začali rozpoznávat životní ENERGETIKU, zakódovanou v životě i v nás samotných, jako jeho součástí, a CO nás k dělání čehokoli ŽENE a PROČ! Je to přitom o jediném - místo přehnané pozornosti VNĚJŠÍM OKOLNOSTEM začít vnímat, že život je tvořen našimi reakcemi na neustále se měnící okolnosti, a do jaké míry to děláme skrze svou lidskost anebo naopak skrze svůj strach. Protože život je primárně vibrace, tak i v reakcích na lidi a okolnosti se projevuje naladění našich vzorců chování, skrze které se filtruje a ohýbá náboj naší životní energie, zakódovaný v našem ŽIVOTNÍM NASTAVENÍ. To je ale něco, o čem se nikde nemluví, protože si nikdo nedokáže představit, že něco takového existuje. A když už, tak to bývá překrucováno tím, co si za ním představujeme. A tak zůstáváme v tomto směru dál slepí i proto, že lidské vidění není otázkou IQ, jak ho běžně vnímáme, ani hloubky vzdělání.
Každopádně, naše genetická informace do nás byla individuálně vepsaná samotným životem, kdy naši rodiče jsou jen jeho součástí. Jde o to se dokázat jinak podívat na to, že jsme všichni součástí jednoho života, a že nás ten život a univerzální síla, která ho pohání (ať si za ní představíme cokoli), vybavili něčím ze svých nástrojů k jeho žití a zpracování. A jde jen o to, jak během té krátké doby, která je nám tu souzená, ji dokážeme využít. A v souvislosti se stávající situací, abychom dokázali rozpoznat, že překonání základních život ohrožujících překážek (jako je dnes koronavirus) je jistě nezbytné, ale že tím se výzva nekončí. A pokud máme dokázat se životem skutečně citlivě a smysluplně zacházet, je potřeba uvidět i hlubší podstatu toho, co to v sobě máme, a jak jsme okolnostmi drážděni skrze svou mysl, emoce, nutkání anebo třeba touhy na život reagovat.
Život nás tak píchá do našich citlivých míst, abychom dokázali rozpoznat své reakce a jak nevědomě zde využíváme svou energii. ALE ONO NÁM TO NEJDE! Proč? Protože si existence ničeho takového NEJSME PLNĚ VĚDOMI! Protože v našem vidění života přirozeně existují slepé skvrny a my svým viděním dokážeme vnímat jen špičku ponořeného ledovce, a tak existenci nějakého utrpení a bolavá místa, ke který se v nás vážou, ani nechceme vidět. A když se ozvou, jsme zvyklí je nějak překročit, nevidět a zastrčit pod koberec, Ale protože je to energie, která jen tak nezmizí, a dál dělá jen to, co musí, tak se transmutuje do omezení fungování nějakých životních funkcí nebo orgánů - do nemoci, bezmoci anebo do napětí či bloků v místě, kam v organismu náleží, protože jsme jí a její roli v rámci zdraví, vztahů anebo sebeuplatnění neporozuměli, a slepě svůj náboj dostupné energie buď přetěžovali anebo oslabovali.
Je hezké, že se nám v tuto kritickou chvíli odhaluje ve společnosti potenciál lepších stránek našeho lidství, které ale většinou nevydrží, protože okolnosti tomu nebudou přát, a lidé toho zatím moc nevědí o hlubokých kořenech našeho jednání, ale třeba i slov, jako je láska, srdce, lidskost anebo i samotné životní nastavení. Zatím se prostě moc bojíme na sebe nahlédnout hlouběji a vnitřně se odhalit, a trvale vnímat vibrace napětí z toho, jak jsme neustále na pozoru připraveni se bránit, a tak si ani nejsme vědomi, že to tak je, natož odkud se to bere, a jak málo se dá zařídit nějakou snahou se sebou něco udělat. Dosáhnout čistého projevu života lze totiž jen tak, že se to životu umožní. Že si umožníme svou životní energii vnímat, uvolníme své bloky a necháme ji tvořit. Vlastně to proto není život logický. To proto my KAŽDÝ v SOBĚ musíme udělat TEN NEJHLUBŠÍ A NEJZÁSADNĚJŠÍ POSUN, skrytý ve slově TRANSFORMACE. Velkým problémem v nahlížení však bývají slova a náš návyk si za určitými slovy něco představovat, překládat si je k obrazu svému. A v době, kdy jsme zvyklí spěchat a využívat zkratky, nás život zastavuje, abychom znovu objevili, o čem je. Že má jít o posun, díky kterému se uvolní postupně všechny neuvědomělé zdroje hlavně emočního napětí, které nás vede ke konfliktům a válkám. Bez uvědomění si přirozené existence zdrojů takového napětí v každém z nás a bez jejich odhalení a uvolnění nikdy skutečný MÍR ani vzniknout NEMŮŽE! Zdravý posun se totiž pojí se slovy rovnováha a harmonie, a prakticky jde o propojení se se životem skrze propojení se se sebou samotným. A vždy se to začíná v uvidění, co jsme my lidé vlastně zač, protože životní energetika každého z nás se zkládá primárně z různorodé kombinace stejných základních kamenů - těch stejných sil, které posouvají a ovládají celý vesmír. A zahlédnout je můžeme jak v 64 hexagramech i-ťingu, tak i v 64 kodonech naší DNA. V takovém vidění se odráží, že svým mikrokosmem jsme každý odrazem onoho ohromného makrokosmu, a že tak díky němu v sobě všichni nosíme i svou vlastní část nejzákladnějšího božství a tzn. i “božských dispozic”, k jejichž odhalení, vyjádření a zosobnění jsme životem vyzýváni, protože s nimi se pojí i ono dosud nepředstavitelné a nechápané sladění se životem. Potenciál, který směřuje k našem vnějšímu i vnitřnímu naplnění.
Ano, změny se dějí i venku - mimo nás. Celý život se mění, a proměňuje se i člověk jako lidská bytost. Postupně jiné jsou naše děti, jejichž odlišnosti tak málo rozumíme hlavně proto, že nerozumíme sami sobě. Je tak jednoduché se na odlišnost druhých dívat jako na něco chybného bez toho, abychom si uvědomili, že nový život má šanci naplno projevit to, co je vněm nejlepší, jen tehdy, když mu to umožníme. Pokud mu vytvoříme sami v sobě správný prostor a zdravou půdu. A jen když začneme rozlišovat svou vlastní odlišnost a přestaneme se prát s tím, že nejsme dokonalí, a když si dovolíme být sami sebou, a přitom NE slepí, ale i přes své existující slabosti a nedokonalosti zranitelní, citliví a ohleduplní, naše energie, plýtvaná na každodenní vytváření masky o sobě, snažící se přeprat život, se ušetří na vnímání toho, co je důležité tam, kam nás každého život přirozeně vede. Je to o bytí jako voda a o zapalování ohnivé energie k činům jen tehdy, kdy ucítíme, že to je správně. A pak máme šanci vnímat správně i individuální nastavení svých dětí, a co od nás jejich energie potřebuje ke správnému a zdravému dozrání a zformování - s co nejmenším množstvím musení a nesmění, které jim umožní zůstat sebou samotnými, a přitom respektovat i druhé a společnost, kterou by pak oni měli díky své zdravé síle o to větší možnost citlivě formovat a měnit.
Amen @@@ upřímně, komentář vypadá zajímavě ale doopravdy je to dlouhý 😷😂😷
Super rozhovor :) dávám palec nahoru
Vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně...
dobrá motanica
Pane Rataj vztahy mě zajímají nejdéle že všeho a jistě i budou ale když někdo chce vztah tak ať si ho udělá ty co zajímá proč se to kazí nebo se rozchází má totiž jednu stejnou cestu když jim někdo rádi nebo o tom mluví a někdo tomu začne věřit stane se to že půjdou od sebe protože si přestali dokazovat lásku ale když jim člověk přestane radit tak vztah roste a takhle to je se vším když někomu někdo rádi měl by si uvědomit dopadů na ten vztah já totiž zažil že kamarád něco skrýval a věděl jsem to o něm ale holka kterou mám stále rád tak mu věří ale v tom co ostatním udělal za zády za chyby a před někým je napravil aby mu lidi věřili všichni by si měl říct co tu vlastně rěšíme v dnešní době když se člověk nepodívá čisté pravdě do tváře může mít 1 000 000 výmluv ale to že se tu dokola přetáčí myšlenky je dost podle
Tak urcite
Jirka Babica Dance - 0:29
Pozvěte JB - to je muj hrdina :) - 🙈
Protože např - JB vaří Basketbal 6:18 - by mělo patřit do zlatý HO fondu České Kinematografie 😬
Pokud rozvolní opatření je snáma amen :(
@@CzechShooter Všichni jen melou o ekonomice a nemyslí na to, že už třeba právě oni ji už nebudou potřebovat,ale to prostě některým jak vy nedochází.
@@fanda789 lidi umírají stejně jako každý rok, nic zvláštního se neděje ,až na to že přituhuje diktatura, miliony lidí přišlo o příjmy, mocní se napakovali stamiliardami a účet připíšou těm co přišli o práci, a navíc ničí populaci zdraví náhubky a zákazy vycházení
My jsme šťastní ❤️
UZASNa ANALYZA...
Odkaz na celé video je bohužel nefunkční :(
video.aktualne.cz/dvtv/rataj-tohle-neni-zkouska-vztahu-ale-nas-samotnych-strach-pri/r~b6c6abde79e211eab0f60cc47ab5f122/
pro ty co chtějí aby se nešlo do školy tak podepište prosím tuto petici, hlavně to nezapomente potvrdit na mailu odkaz bude v hromadných
www.petice.com/uzaveni_kol_do_konce_kolniho_roku?fbclid=IwAR3BbvxOcmwCDDdfr6hUsvPUCw7mFnMerJtD0KQpL-q4-8x4hFcUi8-prH8
Mě je tak blbě že nemam ani tužku :) - 🐒
Petice uzavřena, jinak já je tam nedám do prázdnin i když školu otevřou :)