moc dekuji za tato svedectvi. ❤ Napadlo me ze by bylo velkym pozehnanim kdyby se i na dalsich mistech, sborech, farnostech, zachytily zivotni svedectvi nasich vzacnych starsich bratru a sester. Jsou to velke poklady.
Zní otázka: ,,Je parabible ovocem Ducha svatého?" Jestli ne, potom má autor problém s naroubováním na ušlechtilou olivu. A stejné to je i s ovocem spasených lidí. Pokud jsou naroubovaní na ušlechtilou olivu, pak se nemusí snažit nést ovoce, protože nejsou stromem, ale pouhou ratolestí. A právě ta starost jestli nesu ovoce je důkazem toho, jestli jsem naroubován, nebo ne. Pokud se starám o to jestli nesu ovoce, tak naroubován nejsem, protože spasení spočívá v tom, že to ovoce nesu bez svého přičinění. Pokud se starám o své ovoce, tak jsem ještě nevešel do Božího odpočinutí, do kterého jsem Bohem vyzván, abych vešel. Protože Ježíš je cesta, pravda i život, tak každý, kdo se zatím stará o své ovoce je na cestě, která vede k poznání pravdy, která člověka osvobozuje k životu bez starostí o své ovoce, protože člověk, který poznal pravdu ví, že to, co nese, není jeho ovoce, ale že to ovoce plodí Duch svatý v jeho srdci, s čímž mu dotyčný nemůže nijak pomoci. To, že to ovoce je potom na něm vidět dokazuje to, že se zřekl sám sebe pro Ježíše, a tak uvolnil místo ve svém srdci aktivitě Božího Ducha, a sám přebývá v odpočinutí od svých skutků. Posuďte sami, jestli je parabible ovocem Ducha svatého, nebo ovocem autora knihy. Ten, kdo si není jistý Božím spasením si není jistý z jednoduchého důvodu. Myslí si totiž, že pro svou spásu musí něco udělat, nějaké své dobré skutky. Když však pochopí, že Bůh všechny jeho dobré skutky od narození, až po jeho smrt přibil spolu s Ježíšem na Kříž jako hřích, viz Římanům 7, 14-23, a že z žádnými jeho dobrými skutky nepočítá, ale počítá z jeho vírou v Boží skutky pro něj připravené, ve kterých může chodit skrze víru v Moc Božího slova, které má moc vykonat samo sebe tam, kde přebývá, pak jistotu spasení má, když ví, že má ve svém srdci Boží slovo. A takový člověk ví, že to Boží slovo v jeho srdci udělá samo, podle toho kdy chce, přesně to, co říká. A ten člověk má takovou důvěru v to slovo, že přestane kontrolovat, jestli se to slovo již stalo ve viditelné oblasti, protože vidí to slovo vykonané v oblasti neviditelné fyzickým zrakem. A to je víra Ježíše Krista v něm, když o ní ve víře poprosil podle slova s Marka 11,22-24.. A také podle prosby s Jana 14,13-14 a 1.Janova 5,10-12 To, že celý tento proces je cestou po úzké a klikaté pěšince, a vejití skrze těsnou bránu, je zjevné. Kdo již ale vešel, ten se raduje spolu s Ježíšem svým duchem v ráji, a tady na zemi velebí svou duší Hospodina, svého spasitele.
👏🙌🕊️🙏
Dakujeme :)
Áno, leo verím. aj moja dcérka s jednou sestrou to naspievala pred pár rokmi
Děkuji ❤
dekuji ❤
❤
moc dekuji za tato svedectvi. ❤ Napadlo me ze by bylo velkym pozehnanim kdyby se i na dalsich mistech, sborech, farnostech, zachytily zivotni svedectvi nasich vzacnych starsich bratru a sester. Jsou to velke poklady.
❤❤ krásna chvála ❤
vazni tuto skladbu skomponovali
❤❤
✝️⛪❤️📖🙏
Дякую. Найкраща чеська версія "Blessed be Your Name".
✌️✌️✌️👍👍👍
Krásné a hezky udělané, děkuji za zpracování a šíření
Chvála Pánu!!!! Jsem tak vděčná že to slouži dál!!!!!!!
Dobrý den,mohla bych poprosit o noty ? 🙏
Děkujeme moc za vaše Biblické hodiny - jsou nám velkým příkladem a povzbuzením.
My děkujeme a věříme, že budou i nadále.
Zní otázka: ,,Je parabible ovocem Ducha svatého?" Jestli ne, potom má autor problém s naroubováním na ušlechtilou olivu. A stejné to je i s ovocem spasených lidí. Pokud jsou naroubovaní na ušlechtilou olivu, pak se nemusí snažit nést ovoce, protože nejsou stromem, ale pouhou ratolestí. A právě ta starost jestli nesu ovoce je důkazem toho, jestli jsem naroubován, nebo ne. Pokud se starám o to jestli nesu ovoce, tak naroubován nejsem, protože spasení spočívá v tom, že to ovoce nesu bez svého přičinění. Pokud se starám o své ovoce, tak jsem ještě nevešel do Božího odpočinutí, do kterého jsem Bohem vyzván, abych vešel. Protože Ježíš je cesta, pravda i život, tak každý, kdo se zatím stará o své ovoce je na cestě, která vede k poznání pravdy, která člověka osvobozuje k životu bez starostí o své ovoce, protože člověk, který poznal pravdu ví, že to, co nese, není jeho ovoce, ale že to ovoce plodí Duch svatý v jeho srdci, s čímž mu dotyčný nemůže nijak pomoci. To, že to ovoce je potom na něm vidět dokazuje to, že se zřekl sám sebe pro Ježíše, a tak uvolnil místo ve svém srdci aktivitě Božího Ducha, a sám přebývá v odpočinutí od svých skutků. Posuďte sami, jestli je parabible ovocem Ducha svatého, nebo ovocem autora knihy. Ten, kdo si není jistý Božím spasením si není jistý z jednoduchého důvodu. Myslí si totiž, že pro svou spásu musí něco udělat, nějaké své dobré skutky. Když však pochopí, že Bůh všechny jeho dobré skutky od narození, až po jeho smrt přibil spolu s Ježíšem na Kříž jako hřích, viz Římanům 7, 14-23, a že z žádnými jeho dobrými skutky nepočítá, ale počítá z jeho vírou v Boží skutky pro něj připravené, ve kterých může chodit skrze víru v Moc Božího slova, které má moc vykonat samo sebe tam, kde přebývá, pak jistotu spasení má, když ví, že má ve svém srdci Boží slovo. A takový člověk ví, že to Boží slovo v jeho srdci udělá samo, podle toho kdy chce, přesně to, co říká. A ten člověk má takovou důvěru v to slovo, že přestane kontrolovat, jestli se to slovo již stalo ve viditelné oblasti, protože vidí to slovo vykonané v oblasti neviditelné fyzickým zrakem. A to je víra Ježíše Krista v něm, když o ní ve víře poprosil podle slova s Marka 11,22-24.. A také podle prosby s Jana 14,13-14 a 1.Janova 5,10-12 To, že celý tento proces je cestou po úzké a klikaté pěšince, a vejití skrze těsnou bránu, je zjevné. Kdo již ale vešel, ten se raduje spolu s Ježíšem svým duchem v ráji, a tady na zemi velebí svou duší Hospodina, svého spasitele.